Forex slovník pojmů

SDAX® vznikl 21. 6. 1999. Zahrnuje 50 největších podniků podle tržní kapitalizace a burzovního obratu klasických odvětví v segmentu Prime standard FWB® Frankfurtské burzy cenných papírů pod hodnotami MDAX®. Index vypočítává Německá burza a.s. jako kurzovní a performance index. Základem výpočtu je 30.12.1987 s hodnotou 1.000 bodů.

Složení indexu se obvykle přezkoumává půlročně a s účinností k březnu a září. Kritéria pro zvážení akcií v indexu jsou: burzovní obrat a tržní kapitalizace na základě freefloatu, jakož i reprezentativnost v odvětví.

O změnách v SDAX® rozhoduje představenstvo Německé burzy a.s. Radí se přitom s pracovním kruhem Akciové indexy.

SMAX (Smallcap index) byl zaveden Německou burzou a.s. 26. dubna 1999 jako "značka kvality" pro smallcaps.

O přijetí podniku do segmentu kvality rozhoduje Německá burza. Předpokladem je listing podniku na FWB Frankfurtské burze cenných papírů v úředním nebo regulovaném obchodu. Kandidáti na přijetí musejí prokázat minimálně 20 procent freefloatu (volně obchodovatelných akcií). Navíc se podniky zavazují k velké publicitě a aktivní práci na investor relations. O dodatečnou likviditu v elektronickém systému se stará alespoň jeden designated sponsor. Jednou ročně předsednictvo a dozorčí rada zveřejňují podílové vlastnictví a provádějí informační akci pro analytiky.

Emitenti profitují na základě SMAX ze zvláště vysoké pozornosti investorů, hodnocení odpovídajícího trhu, nízké volatility a vysokých obratů v obchodu. SMAX investorům nabízí neustálé nákupní a prodejní možnosti, vysokou transparentnost, jistotu zhodnocení a atraktivní potenciál růstu kurzu.

Snížením kapitálu se kapitál zpětně vyplácí akcionářům nebo se vyrovnává pasivní bilance společnosti. Rozlišuje se mezi řádným snížením kapitálu, zjednodušeným snížením kapitálu a snížením kapitálu stažením akcií. Snížení kapitálu je nutné vykázat ve vyúčtování zisků a ztrát jako zvláštní položku.

Řádné snížení kapitálů snižuje nominální hodnotu akcií nebo spojuje akcie, není-li dosaženo minimální nominální hodnoty. K tomu musejí být akcie doručeny společnosti a prohlášeny za bezcenné. Nové akcie jsou neprodleně vydávány za úřadní burzovní cenu přes vedoucího skontra. Předpokladem provedení řádného snížení kapitálu je rozhodnutí valné hromady s tříčtvrtinovou většinou.

Zjednodušené snížení kapitálu slouží k vyrovnání snížení hodnot, kryje jiné ztráty a ukládá obnosy do kapitálových rezerv. Předpokladem jeho provedení je zrušení ziskové rezervy a použití disponibilního zisku. Stejně tak musí být zrušena část zákonné rezervy a kapitálové rezervy, kterou zůstatkový základní kapitál převyšuje o deset procent. Odtud získané obnosy nesmějí být vyplaceny akcionářům.

U snížení kapitálu stažením akcií jsou akcie stahovány přinucením nebo poté, co je společnost koupí. Snížení kapitálu musí být povoleno stanovamí nebo rozhodnutím valné hromady.

Na základě standardní odchylky lze - nezávisle na vývoji trhu - odhadnout ziskový a ztrátový potenciál akcie. Přitom se předpokládá, že hodnoty vztažené k minulosti mají platnost i pro budoucí vývoje. Protože ukazatel vyjadřuje změnu hodnoty očekávanou v budoucnosti, má pro určení opčních cen zvláštní význam.

Synonymum: Volatilita.

U stanovení pevné ceny se emisní cena stanovuje na základě fundamentálního zhodnocení podniku s ohledem na burzovní zhodnocení srovnatelných podniků a na základě všeobecné situace na trhu a zveřejňuje se v prodejním prospektu. Vkladatelé mohou svá nákupní přání udávat během záznamové lhůty za tuto cenu.

Jakmile bylo množství emisí plně upsáno, může vedoucí banka konsorcia uzavřít úpis cenných papírů ještě před koncem záznamu. Je-li emise nadměrně upsána, jsou často větší úpisové částky institucionálních investorů kráceny a menší objednávky zcela splněny. Alternativně mohou být cenné papíry přidělovány rovnoměrně, kvotálně nebo losováním.

Až do roku 1996 vedla narůstající soutěž bank o lukrativní emisní mandáty často k přehnaně vysokým emisním cenám při umísťování cenných papírů. Zatímco banky měly zájem na tržních emisních cenách, aby zabránily problémům při vydávání cenných papírů, chtěli mnozí emitenti vyhnat emisní cenu nahoru, aby maximalizovali příliv kapitálu pro podnik. V důsledku toho získala mandát vedoucího konsorcia ta banka, která vystoupila s nejvyšší umisťovací cenou při srovnatelně nízkých nákladech. U mnoha emisí, jejichž cena byla tímto způsobem stanovena, musel být kurz po krátké době korigován na úroveň, která byla podle názoru účastníků trhu přiměřenější. Tento vývoj vedl u investorů ke zklamání a ke ztrátě důvěry v kvality pricingu emisních bank. Od roku 1996 se proto stále více užívá alternativních postupů, jako je bookbuilding.