Týdenní zpráva z FOREX trhu: Lepšící se vyhlídky evropské ekonomiky

Tento týden bude z hlediska nových dat pozornost zaměřena hlavně na Německo. Finální odhad HDP za Q4 25 by měl potvrdit mezičtvrtletní růst německé ekonomiky o 0,3 %. Ten byl nejspíše tažen domácí poptávkou, zatímco tamní nezaměstnanost v únoru stagnovala. Na zlepšující se výhled evropské ekonomiky poukazuje většina předstihových indikátorů. Potvrdit by to tento týden měly Ifo index, německá spotřebitelská důvěra od GfK, celoevropské ukazatele od Evropské komise i český konjukturální průzkum. V eurozóně bude zveřejněn finální odhad lednové inflace, větší pozornost ale přitáhnou předběžné odhady za únor pro Německo, Francii a Španělsko. V tuzemsku pak bude sledován i vývoj cen průmyslových výrobců, v jejichž případě zřejmě došlo k urychlení meziročního poklesu. Na data z USA bude tento týden relativně chudý. Ta ale hrála prim v tom minulém. Potvrdila sílu tamní ekonomiky a odolnost trhu práce, zároveň ale i přetrvávající inflační tlaky. Americký Nejvyšší soud v pátek prohlásil vybraná Trumpova cla za nezákonná (netýká se sektorových cel). Společně s napjatými vztahy mezi USA a Íránem to bude z hlediska politiky zřejmě hlavní téma tohoto týdne. Je nepravděpodobné, že by cla na dovoz do USA byla zrušena, jejich výše je však opět spjata s nejistotou.

Sledován bude i vývoj kolem cel a americko-íránských vztahů

Německá ekonomika mírně oživuje, což přispívá k lepší náladě mezi podnikateli. Finální odhad tamního HDP za Q4 25 by měl potvrdit mezičtvrtletní nárůst o 0,3 %, při meziročním růstu o 0,4 %. Nově zveřejněná struktura by měla ukázat, že mezičtvrtletní zvýšení HDP bylo taženo především domácí poptávkou. Spotřeba domácností oživuje, jak naznačuje například v minulém týdnu zveřejněný PMI ze služeb. Významné zlepšení by měly zaznamenat také investice, zejména ty stavební. Pomoci by měl postupně nabíhající efekt vyšších fiskálních výdajů. V souladu s tím zřejmě v růstu pokračovala rovněž vládní spotřeba. Příspěvek čistého vývozu a zásob k mezičtvrtletní dynamice HDP byl ale podle nás záporný. Německý trh práce zatím zásadní nárůst nezaměstnanosti nevykazuje. Ta podle našeho odhadu v únoru zůstala beze změny na 6,3 %. K redukci pracovních míst v Německu dochází zejména ve výrobním sektoru. To se ovšem často děje přirozenou formou, kdy zaměstnání opouští pracovníci odcházející do starobního důchodu. Spíše než propouštěním se německé firmy dosud přizpůsobovaly pomocí nižšího náboru pracovních sil, což se odrazilo ve slabší dynamice zaměstnanosti. Poslední data ukazují na opatrný nárůst optimismu mezi podnikateli, což by podle nás měl potvrdit také únorový Ifo index. To nejspíše souvisí i s rostoucím počtem zakázek ve výrobním sektoru. Je ale pravděpodobné, že německá ekonomika se bude rozbíhat pouze pozvolně, a to i kvůli přetrvávajícím strukturálním problémům a silné mezinárodní konkurenci v oblasti průmyslově vyráběného zboží.

V eurozóně bude zveřejněn finální odhad inflace za leden, pozornost bude ale spíše upřena na první odhady únorové inflace z velkých členských ekonomik. Finální odhad za leden zřejmě potvrdí celkovou inflaci v eurozóně na 1,7 % y/y a tu jádrovou na 2,2 % y/y. Důležitější tak budou podrobné informace o struktuře, které odhalí i efekt vstupu Bulharska do eurozóny či změny vah ve spotřebním koši. Zajímavé budou také faktory, které stály za zpomalením růstu cen služeb. Krátce po středečním zveřejnění finální lednové inflace za celou eurozónu budou v pátek následovat předběžné odhady únorové inflace pro Německo, Francii a Španělko, které poodhalí další vývoj. V eurozóně budou tento týden zveřejněny ještě únorové indikátory důvěry. Podobně jako u ostatních ukazatelů tohoto typu očekáváme mírné zlepšení.

Tuzemské výrobní ceny za přispění levnějších energií na začátku letošního roku nejspíše pokračovaly v poklesu. Odhadujeme, že ceny průmyslových výrobců v lednu meziměsíčně klesly v průměru o 0,1 %, což vedlo k urychlení tempa meziročního poklesu z prosincových 2,1 % na 2,4 %. Významný vliv by mělo mít převedení plateb na obnovitelné zdroje energie z firem na stát, které však pravděpodobně bylo z části kompenzováno nárůstem spotových cen elektřiny a plynu na velkoobchodních trzích, ke kterému na přelomu roku došlo. Přeliv levnějších energií a stále slabá poptávka po průmyslovém zboží související i se zostřenou mezinárodní konkurencí podle nás vedly k poklesu cen také v samotném zpracovatelském průmyslu, a to meziročně o zhruba 1,5 %. Ceny nejspíše klesaly rovněž v těžebním průmyslu, a to i v souvislosti s postupným útlumem tohoto odvětví a předchozím klesajícím trendem ceny ropy. Naopak v odvětví vodárenství očekáváme meziroční nárůst cen o přibližně 4 %, jak indukuje již zveřejněný lednový vývoj cen vodného a stočného pro domácnosti. Náš odhad lednového vývoje cen průmyslových výrobců odpovídá tržnímu konsensu, mezi jednotlivými odhady jsou však výrazné rozdíly. Lze předpokládat, že důvodem jsou nejisté dopady zmíněných administrativních vlivů na ceny energií, jejichž odhad je kvůli omezeným datům u firem násobně složitější, než je tomu u domácností.

Rostoucí optimismus v eurozóně, silná Amerika a dražší ropa

Data z eurozóny minulý týden potvrdila opatrné zlepšování ekonomického sentimentu, zatímco růst mezd zpomaluje a stává se více konzistentním s inflačním cílem ECB. PMI ze zpracovatelského průmyslu podle předběžných odhadů za únor vzrostl v eurozóně z 49,5 b. na 50,8 b. a v samotném Německu pak z 49,1 b. na 50,7 b. V obou případech byl navíc překonán tržní konsensus. Pokračoval tak trend zlepšující se nálady v evropském výrobním sektoru, který indikují data za několik posledních měsíců. K tomu pravděpodobně přispívá postupný náběh dlouho očekávaného německého fiskálního stimulu a vyšší investiční aktivita spojená s umělou inteligencí a nárůstem výdajů na obranu. Evropské průmyslové podniky ale naproti tomu čelí silné zahraniční konkurenci, především pak z Číny, což optimismus ohledně růstu produkce brzdí. Problémem v řadě případů zůstává i nedostatková pracovní síla a stále vysoké ceny energií. Pozitivní výhled byl potom potvrzen pro sektor služeb, kde v případě eurozóny došlo k nárůstu PMI z 51,6 b. na 51,8 b. a v Německu z 52,4 b. na 53,4 b. Příznivý vývoj v posledních měsících vykazoval i další předstihový indikátor, a to německý ZEW index, který měří očekávání analytiků a investorů na finančním trhu. Jeho údaj za únor sice zklamal, když ve složce očekávání nepatrně korigoval předchozí nárůst, přesto ale zůstal na optimisticky vyhlížejících úrovních. Spotřebitelská důvěra v eurozóně se podle Evropské komise v únoru příliš nezměnila a po předchozím zvýšení setrvává na spíše podprůměrných úrovních, což potvrzuje opatrný charakter optimismu. Zveřejněn byl zároveň indikátor vyjednaných mezd od ECB za poslední loňské čtvrtletí. Ten navzdory tradičně vyšší volatilitě podle nás předznamenává zpomalení mzdového vývoje. Odhadujeme, že meziroční růst nominálních mezd v eurozóně zvolnil z 4 % v Q3 mírně nad 3 % v Q4. Zpomalující mzdová dynamika spolu s růstem produktivity, jenž podporují i investice do AI, by měly přispět udržitelnému návratu jádrové inflace ke dvouprocentnímu cíli ECB. Z politických událostí pak na evropských trzích v minulém týdnu rezonovaly zprávy o možném předčasném odchodu Christine Lagerdeové z čela ECB, tedy před oficiálním koncem jejího mandátu v říjnu 2027. Jde však zatím pouze o spekulace a dopad na trhy tak byl minimální.

Americká ekonomika kvůli shutdownu zpomalila, dolar ale k silnějším úrovním tlačily stále zvýšené inflační tlaky a hlavně rostoucí pnutí mezi USA a Íránem. Podle předběžného odhadu mezičtvrtletní anualizovaný růst amerického HDP zvolnil z 4,4 % v Q3 na 1,4 % v Q4. Jde o stále relativně svižnou dynamiku, která ale skončila pod tržním konsensem ve výši 2,8 %. Hlavním důvodem tohoto zpomalení byl tzv. shutdown, který v závěru loňského roku ochromil federální úřady v USA. To může vysvětlit i samotné překvapení, když vliv na ekonomiku u tohoto typu události není snadné odhadnout. To připouští také americké úřady, které dopad odhadují na zhruba procentní bod dynamiky HDP. Růst HDP za Q2 i Q3 byl navíc podpořen odeznívajícím efektem předzásobení, který vedl k předsunutí velké části importů před termín výrazného navýšení dovozních cel. V závěru loňského roku ovšem dovozy opět sílily, jak dokazují měsíční data zahraničního obchodu i prosincové prohloubení jeho deficitu. Podporu americké ekonomice nadále poskytovala hlavně domácí poptávka. Osobní spotřeba v souladu s konsensem v Q4 rostla svižným mezičtvrtletním anualizovaným tempem ve výši 2,4 %. Pomáhá tomu situace na trhu práce, který přes částečné ochlazení zůstává odolný. V předminulém týdnu to potvrdily nad očekávání dobré statistiky zaměstnanosti z nezemědělského sektoru za leden a minulý týden potom počty nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti, které dosáhly nízkých 206 tis. Rostly rovněž fixní investice, když také v USA je významně patrný efekt AI. Ten mohl přispět k překvapivě dobrým výsledkům americké průmyslové produkce za leden. Ta meziměsíčně vzrostla o 0,7 % oproti očekávaným +0,4 %. Ruku v ruce se silnou ekonomikou a odolným trhem práce ale jdou i inflační tlaky, navíc ještě podpořené dobíhajícími účinky cel. Fedem preferovaný cenový index ve formě deflátoru soukromé spotřeby (PCE) v prosinci předčil očekávání jak na úrovni celku, tak i ve své jádrové složce. V obou případech došlo k meziměsíčnímu nárůstu o 0,4 %, zatímco konsensus očekával mírnější navýšení o shodných 0,3 %. V meziročním vyjádření tak celkový PCE deflátor v prosinci překvapivě zrychlil z 2,8 % na 2,9 % a ten jádrový z 2,8 % na 3,0 %. My ve výsledku pro zbytek letošního roku počítáme pouze s jedním snížením úrokových sazeb Fedu o 25 bb, a to nejdříve v červnu. Finanční trhy naproti tomu stále zaceňují dvojí snížení. Ve vývoji amerického dolaru se ale minulý týden odrážela hlavně eskalace napětí mezi USA a Íránem, když prezident Trump varoval před možností ozbrojeného konfliktu. Vyšší riziková averze pomohla k posílení dolaru vůči euru o skoro procento. Jelikož Írán patří k nejvýznamnějším světovým producentům ropy, tak její cena v reakci na možné omezení dodávek výrazně vzrostla nad 70 dolarů za barel, zatímco na začátku roku se ještě obchodovala poblíž 60 dolarů.

Viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová nadále varuje před přetrvávajícími proinflačními riziky, jinak byl ale v regionu makroekonomický kalendář minulý týden poměrně prázdný. Nová data byla zveřejněna pouze v Polsku, kde za odhady zaostal jak lednový vývoj mezd, tak i průmyslové produkce. Polský zlotý byl tedy v uplynulém týdnu jediný, jehož kurz zaznamenal vůči euru významnějších změn, když oslabil o přibližně 0,3 %. Maďarský forint i česká koruna zůstaly naproti tomu téměř beze změny. Kurz tuzemské měny setrval mírně nad 24,20 EUR/CZK. Viceguvernérka Zamrazilová v rozhovoru pro MF Dnes uvedla, že navzdory poklesu celkové inflace v lednu pod dvouprocentní cíl, který byl však způsoben hlavně nižšími cenami energií, v ekonomice nadále přetrvávají proinflační rizika. Ta podle ní zahrnují pokračující rychlý růst cen služeb a nemovitostí, expanzivní fiskální politiku, a stejně tak i zvýšenou mzdovou dynamiku. Tyto faktory jsou podle viceguvernérky důvodem pro přísnější měnovou politiku. Ta nedávno zároveň uvedla, že aby uvažovala o snižování úrokových sazeb, musela by inflace ve službách klesnout pod 4 % a nyní k tomu implicitně ještě dodala, že růst mezd by letos musel zpomalit pod 6 %. To je podle nás v obou případech málo pravděpodobné a v souladu s tím snižování úrokových sazeb ČNB v letošním roce nečekáme. Zmíněné výroky viceguvernérky Zamrazilové nikterak nevybočovaly z její předchozí rétoriky, a koruna tak na ně v podstatě nereagovala.

Autor: Martin Gürtler, Komerční banka