Írán: Trvalý konflikt, ale ne trvalé poklesy

Carl von Clausewitz, jeden z nejvýznamnějších vojenských teoretiků v historii, kdysi řekl, že „válka je pouze pokračováním diplomacie jinými prostředky“. Tento výrok pozoruhodně dobře popisuje vztahy mezi USA a Blízkým východem a Donald Trump jej v posledních měsících uvádí do praxe, což umožňuje trhům sledovat tyto diplomatické střety v reálném čase.

V návaznosti na téma z tohoto článku: [LINK] může být trh postupem času nucen udělat něco, čemu se v posledních měsících zjevně vyhýbal: začít oceňovat scénáře, které jsou pro ekonomiku obtížné a bolestivé.

Shrnutí aktuálního stavu jednání mezi Íránem a USA:

• Bylo podepsáno memorandum o ukončení konfliktu v Íránu. Důležité je, že jde o ujednání, nikoli o smlouvu.
• Skutečný konec války má nastat do 17. srpna. Do té doby se mají obě strany dohodnout na sporných otázkách, jako je status íránského jaderného programu.
• Výměnou za sérii vojenských ústupků má Írán získat postupné zrušení sankcí, návrat zmrazených aktiv, a dokonce i investice.

Údajné ústupky i zrušení sankcí jsou hluboce problematické.

• Pokud jde o ústupky, nic nenasvědčuje tomu, že by Írán měl v úmyslu jakkoli omezit svůj jaderný program. Výslovně upozorňuje, že o vpuštění inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii kamkoli do blízkosti íránských zařízení nemůže být řeč.
  • Pro potřebný kontext: Írán pracuje na jaderných zbraních. Islámská republika přiznává, že obohacuje uran zhruba na 60 %. Drtivá většina jaderných reaktorů používá palivo obohacené do 5 %, zatímco některé specializované reaktory a zařízení používají uran obohacený na 20 %. Každý další procentní bod obohacení je soubojem mezi člověkem a fyzikou. Je drahý a časově náročný a vytváří materiál s jediným praktickým využitím: jadernou zbraň.
  • Tento jaderný program je jedním ze dvou nástrojů tlaku, které má Írán k dispozici, a zároveň hrozbou, která brání USA v úplném odchodu z konfliktu.

U sankcí je situace ještě složitější

• Pomineme-li diplomatické a geopolitické otázky, zrušení sankcí vyžaduje souhlas Kongresu. Obě strany v Kongresu, a zejména republikáni (frakce Donalda Trumpa), po desetiletí systematicky oslabovaly íránskou ekonomiku od revoluce v roce 1979. Bude obtížné očekávat, že budou souhlasit se zrušením sankcí jen proto, aby statisticky nejméně populárního prezidenta v historii zachránily před neúspěchem. A to ještě před zohledněním seznamu subjektů odpovědných za terorismus, který zahrnuje většinu íránských činitelů s rozhodovací pravomocí.

Podíl regionu Perského zálivu na objemu obchodu (export) [2024]

Co to znamená pro trh: dlouhodobý konflikt relativně nízké intenzity

To vede trh k jedinému závěru: dlouhotrvající konflikt relativně nízké intenzity. Ve světě aktuálně probíhá přibližně 130 aktivních ozbrojených konfliktů různé intenzity. Konflikt zahrnující Írán není výjimečný. Výjimečné je to, že se odehrává v regionu, který dodává přibližně 25 % světové ropy a plynu, 30 % leteckého paliva, 30 % helia a zhruba 10 % hliníku.

Co to znamená pro globální ekonomiku?

Především musíme opustit očekávání, že konflikt skončí kvůli ekonomickému tlaku a „apokalyptické krizi“, která by údajně nevyhnutelně následovala po pokračujícím narušení Hormuzského průlivu.

• Za prvé, dnešní globální ekonomika, zejména v Evropě, je méně závislá na fosilních palivech než v minulosti.

Vytlačování fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie není utopickou vizí aktivistů. Je to tržní realita a trend, který trvá už desítky let a bude zrychlovat s eskalací nepokojů na Blízkém východě.

• Za druhé, největšími poraženými uzavřeného průlivu nejsou Evropa (v ekonomickém, nikoli tržně-finančním kontextu) ani USA, ale Asie a v menší míře Afrika kvůli hnojivům.
• Za třetí, i pokud se Hormuzský průliv stane neprůjezdným, svět není bezbranný vůči nedostatku ropy, zejména proto, že bohatší a rozvinutější země jsou lépe připraveny zvládnout vyšší ceny.

Podíl přepravních tras na ex

S ohledem na to, i za předpokladu úplné a trvalé blokády Hormuzského průlivu, připadá na námořní trasu „pouze“ přibližně 50 % objemu přepravy z regionu. To znamená, že potenciální nabídkový šok by zasáhl zhruba 10 % globální nabídky, nikoli více než 20 %.

Objednávky supertankerů VLCC (1995–2026)

To, že trh neoceňuje plnou a trvalou blokádu průlivu, je vidět na objednávkách supertankerů. Rozšiřování flotily je na rekordní úrovni a analytici v tomto odvětví mají dobré důvody k důvěře. Riziko představované íránskými silami je reálné, ale nestačí k tomu, aby průliv udržely pod skutečnou kontrolou.

Precedentem toho, jak rychle se ekonomický blok může zotavit po hlubokém nabídkovém šoku, je vypuknutí války v roce 2022. Evropa byla nakonec odříznuta od obrovských dodávek plynu a později i ropy. Rusko bylo přesvědčeno, že Evropa bez ruského plynu ekonomicky nepřežije. Navzdory vážným turbulencím se však kontinentu nakonec podařilo téměř plně odpoutat od dovozu z Ruska. Nestalo se to ale bez tvrdých zásahů do ekonomiky a trhů.

Je se čeho obávat?

Rozhodně. Riziko je skutečné, ale jeho povaha je zcela jiná, než očekává většina trhu. Rizikem není ekonomická nebo tržní katastrofa v rozsahu roku 2008. Rizikem je dlouhodobý inflační tlak, zvýšené rizikové prémie, dražší financování, slabší spotřebitel a slabší růst. Dnešní situace není tak vážná, aby bylo možné očekávat další „ztracenou dekádu“ jako v 70. letech, ale tlak je reálný a zůstane přítomný.

Největší riziko nyní spočívá v protiopatřeních a jejich účinnosti.

Obnovitelné zdroje energie a elektromobily se stávají méně otázkou světonázoru a více podmínkou přežití, zejména pro Evropu a mnoho asijských zemí. Tyto technologie však mají nedostatky a problémy, které bude nutné řešit, stejně jako je nutné řešit závislost na státech Perského zálivu nebo Rusku.

USA: Strategické a komerční zásoby ropy (2026)

Zásoby ropy v USA, Evropě nebo Číně jsou dostatečné k tlumení růstu cen po dobu několika měsíců až dokonce více než jednoho roku, nejsou však neomezené.

Neznámá proměnná, opět: Čína

Čína je jedním z nejdůležitějších pilířů globální ekonomiky. Teprve v obdobích zvýšeného inflačního tlaku je však jasné, jak zásadní roli hrají čínské továrny při udržování ekonomického a tržního status quo.

Čína: Odhadované komerční zásoby ropy (2019–2026)

Čína v současnosti provádí zajímavý ekonomický manévr. Má obrovské zásoby ropy a od začátku konfliktu tyto zásoby uvolňuje, aby čínská ekonomika mohla fungovat bez narušení i v podmínkách nabídkového šoku.

Tím, že Čína udržuje export a v některých oblastech jej dokonce zvyšuje na úkor vlastních zásob ropy, funguje jako obrovská „houba“, která neutralizuje inflační tlak. Zároveň nadále zvyšuje svůj podíl na trhu a vytlačuje společnosti, které nemají přístup k ropě za „mimotržní“ ceny.

Čína může v této politice pokračovat, nebo ji může postupem času opustit. Oba scénáře budou mít obrovské dopady na globální ekonomiku a trhy.

Účastníci trhu

Navzdory nestabilní a těžko předvídatelné geopolitické situaci v regionu a rozhodovacím procesům ve Washingtonu i Teheránu lze již dnes s určitou mírou jistoty určit největší poražené a vítěze dalšího neklidu v Perském zálivu.

Vítězové

• Chevron (CVX.US): Růst společností zapojených do těžby a rafinace ropy se zdá být pouze otázkou času. Trh nemůže takto strategicky postavené společnosti ignorovat donekonečna, ačkoli stojí za zmínku, že ne všechny společnosti jsou si rovny. Z fundamentálního hlediska je lídrem skupiny Chevron. Podporuje jej nejen expozice vůči strategickému sektoru, ale také nákup společnosti Hess, který diverzifikuje růst mimo Permskou pánev, podíly v Guyaně a nejlepší pozice pro obnovení aktivit ve Venezuele.
• Rivian (RIVN.US): Trh s elektromobily je i za nejpříznivějších okolností velmi konkurenční. Konglomerát Tesly, modely elektromobilů od „legacy“ automobilek a obrovské čínské značky stlačují marže v sektoru na nízké dvouciferné hodnoty, což neospravedlňuje riziko a výdaje potřebné k vývoji nových technologií. K úspěchu v tomto sektoru je potřeba jasný koncept. Rivian jej má.
  • Interní řešení a agilní, lehká firemní struktura umožňují společnosti využívat slabin konkurentů a reagovat na trh způsoby, které jsou pro větší firmy nemožné. Vzhledem k tomu, že valuace Tesly je stále zcela odtržená od fundamentů, výhled evropských automobilek je chmurný a čínští výrobci vytvářejí prostředí ničící marže, mohl by se Rivian v příštích letech stát lídrem sektoru.

Technická analýza Rivianu (D1)

Při pohledu na graf je jasné, že trh opatrně, ale stabilně znovu získává důvěru ve společnost. Po dosažení dna v polovině roku 2024 akcie postupně budovaly růstové momentum, které ke konci roku 2025 jasně zrychlilo. Na základě Fibonacciho úrovní lze silnou rezistenci pro kupce identifikovat kolem 19 USD a potenciální cíl kolem 24 USD. Zdroj: xStation5

• SolarEdge (SEDG.US): Společnost mění směr a rozšiřuje své ambice, od stabilizace k růstu. Vzhledem k tržnímu kontextu je těžké představit si lepší okamžik. Společnost zlepšuje výsledky i pod silným tlakem čínských konkurentů. Tržby v roce 2025 vzrostly o 31 % po 70% poklesu v roce 2024 a náš scénář pro rok 2027 naznačuje, že Evropa dosáhne 20% růstu tržeb oproti konsenzu. Hrubá marže v roce 2025 vzrostla na 17 %. Profil společnosti, obchodní model a portfolio z ní dělají jednoho z klíčových příjemců probíhající a zrychlující transformace na trhu s elektřinou.

Poražení

• Evropa: Největším poraženým z pohledu širšího finančního trhu je Evropa. Rozsáhlá závislost na dovozu bude tlačit na inflační očekávání a nutit ECB držet úrokové sazby výše po delší dobu, než by si většina ekonomiky přála. Dva segmenty evropské ekonomiky jsou obzvlášť citlivé:
  • Legacy automobilky: Tradiční lídři automobilového průmyslu, jako jsou BMW, Volkswagen, Stellantis nebo Volvo, se už delší dobu potýkají s vážnými problémy a plněním očekávaných výsledků. Slábnoucí spotřebitel a reputační ztráty, tlak nákladů a regulace a válka s Čínou, kterou výrobci v USA i Evropě soustavně prohrávají. Americké společnosti si povedou o něco lépe díky obrovskému domácímu trhu a rozsáhlému americkému protekcionismu, ale evropští výrobci budou zasaženi negativními faktory dvojnásobnou silou a budou postrádat jakékoli nárazníky, které by mohly zpomalit pokles.
  • Luxusní sektor: Luxusní společnosti, jako jsou LVMH nebo Hermès, byly donedávna považovány za nepřekonatelné šampiony v obraně marží proti inflaci. Trhy však mohly tento příběh vyprávět pouze tak dlouho, dokud nebyly ohroženy podmínky v Číně a na Blízkém východě. Růstové momentum těchto společností už nějakou dobu jasně zpomaluje a v kontextu ústupu kapitálu z Perského zálivu a zpomalujícího růstu v Číně se tato legendární odolnost marží může stát minulostí.