Týdenní zpráva z FOREX trhu: Inflace postupně roste napříč světem

Nových ekonomických dat tento týden oproti tomu předchozímu tolik nenabídne. Z USA to budou hlavně cenové indikátory PPI, které poskytnou další vodítko ohledně březnového vývoje inflace podle Fedem preferovaného deflátoru PCE. V eurozóně únorové statistiky průmyslové produkce potvrdí slabý vstup evropského výrobního sektoru do nového roku. V tuzemsku potom půjde zejména o data struktury březnové inflace. Sledovat se tentokrát vyplatí i čínské statistiky, konkrétně odhad HDP za první čtvrtletí a měsíční data z tamní reálné ekonomiky. Růst čínského HDP podle našeho odhadu zrychlil z 4,5 % na 4,9 % y/y. Jinak ale bude pozornost finančních trhů zaměřena na politické události. Mezi ty bude patřit další vývoj konfliktu na Blízkém východě, a to především s ohledem na udržitelnost příměří dohodnutého v minulém týdnu. Víkendové jednání mezi USA a Íránem výsledky nepřineslo. Kvůli zvýšeným rizikům pro inflaci i hospodářský růst pozornosti neujdou ani prohlášení centrálních bankéřů. Na ty by naopak mohl být tento týden bohatý, neboť na programu je hned několik vystoupení představitelů ECB i Fedu. Trhy budou vstřebávat také výsledky maďarských parlamentních voleb, ve kterých s výrazným náskokem zvítězila opoziční strana Tisza.

Důsledky blízkovýchodního konfliktu v centru pozornosti

Z hlediska amerických dat bude pozornost v tomto týdnu zaměřena na další indikátory vývoje inflace a ekonomických dopadů blízkovýchodního konfliktu. Důležitým údajem bude březnový index výrobních cen (PPI), který přinese další indikace ohledně toho, jak se v tomto měsíci vyvíjel deflátor PCE, a především pak jeho jádrová složka. Tento Fedem preferovaný ukazatel inflace je oproti cenovým indexům CPI a PPI zveřejňován s měsíčním zpožděním. Oba zmíněné cenové indexy tedy slouží jako předstihové indikátory, kdy CPI přináší indicie hlavně pokud jde vývoj cen zboží obsažených v deflátoru PCE, zatímco PPI je relevantnější pro vývoj v sektoru služeb. Dosud statistiky PCE vykazovaly poměrně silné momentum, k čemuž přispíval i zrychlující růst cen zboží. Vzestupný trend v této kategorii cen potvrzoval také vývoj PPI. Únorová data přitom ještě nezahrnovala vliv konfliktu na Blízkém východě. Rozsah dopadů tohoto konfliktu na americkou ekonomiku a ceny by v tomto týdnu mohla naznačit rovněž první sada regionálních průzkumů Fedu mezi podniky za duben. Zahrnuty budou signály ohledně aktivity, nových objednávek, zaměstnanosti a cenových tlaků, včetně případných nově se objevujících napětí v dodavatelských řetězcích či narůstajících nákladů na vstupy.

V eurozóně bude tento týden na data chudý, investoři se tak budou více soustřeďovat na vyjádření centrálních bankéřů v rámci jarního kola zasedání MMF a Světové banky. Zveřejněna budou data průmyslové produkce za únor. Na základně znalosti již zveřejněných výsledků z 95 % členských zemí eurozóny odhadujeme meziměsíční nárůst produkce o 0,3 %. Ten by měl následovat po silném lednovém snížení o 1,5 % a meziročně tak výroba v eurozóně pravděpodobně nadále klesala (odhadujeme pokles o 0,5 % y/y po lednových -1,2 % y/y). Slabé průmyslové výsledky za únor byly patrné napříč velkými evropskými ekonomiky. Průmyslové PMI indexy přitom ale zůstávají na relativně příznivých úrovních. Zásadních otázkou pro další měsíce tak je, do jaké míry bude zažehnuté oživení evropského průmyslu negativně ovlivněno důsledky konfliktu na Blízkém východě. Zveřejněn v eurozóně bude rovněž konečný odhad březnové inflace. Ten by měl pouze potvrdit celkovou inflaci na 2,5 % y/y a tu jádrovou na 2,3 % y/y, i když u jádrové inflace vidíme určité riziko mírné revize směrem dolů. Nárůst inflace v eurozóně podle naší aktuální prognózy ještě neskočil, když nyní očekáváme její vrchol na 3,5 % y/y v květnu a poblíž této úrovně by se měla udržet až do jara příštího roku. Ve zbytku roku 2027 by se pak měla pohybovat kolem 2,4 % y/y. Jádrová inflace by pak měla vrcholit v březnu příštího roku na 2,8 % y/y a v jeho zbytku zpomalit pod 2,5 % y/y. Vlivem rostoucích proinflačních rizik jsme zároveň s tím upravili naši prognózu úrokových sazeb ECB, když nyní očekáváme jejich dřívější a výraznější nárůst. Konkrétně předpovídáme zvýšení sazeb ECB o 25 bb v červnu i září. Zveřejněn tento týden bude také zápis z březnového zasedání ECB.

V tuzemsku bude sledována hlavně struktura březnové inflace. Předběžný odhad ukázal na její nárůst z únorových 1,4 % na 1,9 % y/y a konečná čísla toto pravděpodobně potvrdí. Předběžný odhad však obsahuje velmi omezené informace o struktuře cenového vývoje, což je hlavní přidaná hodnota kompletních finálních dat. Za březnovým nárůstem inflace do velké míry zřejmě stálo skokové zdražení pohonných hmot o zhruba pětinu. To bylo podle informací obsažených v předběžném odhadu částečně kompenzováno dalším zlevněním potravin. Zatímco vývoj cen pohonných hmot a potravin je tedy do velké míry známý, o vývoji regulovaných cen a pro centrální banku důležité jádrové inflace toho prozatím příliš nevíme. Původně jsme očekávali, že jádrová inflace v březnu stagnovala na 2,7 % y/y. Jelikož celková inflace ale skončila mírně nad naším odhadem, který činil 1,7 % y/y, tak rizika pro jádrovou inflaci jsou podle nás vychýlena ve směru jejího možného mírného zrychlení. Položka, která již mohla zachytit bezprostřední dopady blízkovýchodního konfliktu, jsou ceny letenek. Ty mohly přispět i k již zveřejněnému zrychlení růstu cen služeb z únorových 4,5 % na 4,7 % y/y. Část překvapení ovšem mohla jít také na vrub vyšších regulovaných cen, než s jakými jsme počítali. Zde se nabízí zejména možný nárůst cen plynu a dopravy.

Inflační tlaky sílí, situace na trzích se ale částečně zklidnila

Data z USA v minulém týdnu ukázala na přetrvávající silné a navíc dále zesilující inflační tlaky, zatímco statistiky z reálné ekonomiky mírně zklamaly. Cenový index PCE, tedy Fedem preferovaný ukazatel inflace, vzrostl v únoru o silných 0,4 % meziměsíčně a 2,8 % meziročně, což ale odpovídalo konsensu. V souladu s očekáváními se vyvíjel i jádrový index PCE, u kterého došlo k nárůstu o 0,4 % meziměsíčně a o 3,0 % meziročně. V rámci toho růst cen jádrových služeb zůstal zvýšený na 3,2 % y/y, zatímco dynamika cen jádrového zboží pokračovala v trendovém zrychlování na 2,3 % y/y. Statistiky CPI, které jsou k dispozici již za březen, potom přinesly silný meziměsíční nárůst o 0,9 %, který přispěl k výraznému zrychlení meziroční inflace z 2,4 % na 3,3 %. Důvodem byl především nárůst cen pohonných hmot meziměsíčně o 21,2 %. Mírně ale zrychlila také jádrová inflace CPI, která v březnu vzrostla z 2,5 % na 2,6 % y/y. Celková i jádrová inflace však v meziročním vyjádření byly ve srovnání s konsensem o desetinu nižší. Osobní příjmy amerických domácností v únoru neočekávaně meziměsíčně klesly o 0,1 % oproti očekávanému růstu o 0,3 %, zatímco osobní výdaje meziměsíčně vzrostly o 0,5 % a rovněž skočily pod konsensem ve výši +0,6 %. Reálné osobní výdaje potom rostly pouze o 0,1 % m/m, což bylo méně než odhadovaných +0,2 %. Týdenní počet nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti se v USA zvýšil o 16 tis. na 219 tis., což bylo více než odhadovaných 210 tis. Počet stávajících žádostí ale naproti tomu klesl na 1,79 milionu a byl tak nejnižší za poslední téměř dva roky. V pořadí třetí odhad amerického HDP za Q4 25 dále zhoršil anualizovaný mezičtvrtletní růst z původních 0,7 % na pouhých 0,5 %. Důvodem takto slabého růstu byl ovšem zejména tamní shutdown, tedy uzavření federálních úřadů kvůli problémům s financováním. Obrázek mírného zhoršení americké ekonomiky pak doplnil i březnový ISM ze služeb (snížení z 56,1 b. na 54,0 b.) a pokles objednávek dlouhodobé spotřeby (o 1,4 % m/m). Navzdory tomu ale samotná úroveň většiny ekonomických indikátorů nadále značí přetrvávající odolnost tamního hospodářství.

V Německu byly zveřejněny únorové statistiky průmyslové produkce a zahraničního obchodu, které ovšem přinesly smíšené výsledky. Tamní vývoz zaznamenal silný meziměsíční nárůst o 3,6 %, čímž výrazně překonal tržní konsensus ve výši 1,3 % a zároveň se zotavil z lednového poklesu o 1,5 %. Meziměsíční růst byl tažen zejména vývozy v rámci EU (+5,8 % m/m). Přebytek obchodní bilance se sice mírně snížil z lednových 20,3 mld. EUR na 19,8 mld. EUR, přesto ale překonal očekávání (konsensus činil 18,5 mld. EUR). Průmyslová produkce naproti tomu meziměsíčně poklesla o 0,3 %, čímž významně zaostala za odhadem trhu očekávajícím růst o 0,7 %. V meziročním vyjádření německá průmyslová produkce stagnovala po lednovém poklesu o 0,9 %. Zklamaly i tamní tovární objednávky, které v únoru meziměsíčně vzrostly v reálném vyjádření o 0,9 % oproti očekávanému růstu o 3,0 %. To navíc následovalo po silném lednovém propadu o 11,1 % m/m. Ačkoliv tedy některé indikátory ukazují na dílčí zlepšení situace v německém průmyslu, strukturální problémy přetrvávají.

Tuzemská průmyslová i stavební produkce v únoru svižně rostla, zatímco spotřebitelská poptávka zhruba stagnovala. Průmyslová produkce byla meziměsíčně vyšší o 1,3 % a stejným tempem rostla i v meziročním vyjádření. To bylo zhruba v souladu s tržním konsensem, který očekával jen nepatrně nižší meziroční zvýšení o 1,2 %. V samotném zpracovatelském průmyslu byl pak růst výroby ještě silnější, když v meziměsíčním vyjádření dosáhl 2,0 % a z hlediska jednotlivých odvětví byl poměrně plošný. Stavební produkce pak v únoru meziměsíčně vzrostla o 3,5 % a meziročně byla s přispěním vlivu srovnávací základny vyšší o 4,1 %. Maloobchodní tržby bez prodejů aut naproti tomu v reálném vyjádření pouze meziměsíčně stagnovaly, zatímco tržby za prodej služeb nepatrně vzrostly o 0,1 %. To však v obou případech následovalo po svižném růstu tržeb na přelomu roku. V souhrnu tedy únorová data potvrdila silnou pozici české ekonomiky, která by měla být oporou v současném prostředí opětovně zvýšené globální nejistoty kvůli konfliktu na Blízkém východě. Zveřejněn byl v minulém týdnu rovněž předběžný odhad tuzemské inflace za březen. Ten přinesl její výrazný nárůst v meziročním vyjádření z 1,4 % na 1,9 %, což bylo desetinu pod tržním konsensem, avšak tři desetiny nad prognózou ČNB. Přestože informace o struktuře inflace jsou v rámci předběžného odhadu velmi omezené, lze předpokládat, že hlavním důvodem jejího nárůstu bylo jako v ostatních zemích skokové zdražení pohonných hmot.

Vývoj na finančních trzích byl v minulém týdnu opět ve vleku geopolitických událostí souvisejících s konfliktem mezi USA a Íránem, resp. dohody o dočasném příměří. Obě strany souhlasily s podmíněným dvoutýdenním příměřím a vedením následných rozhovorů. To přispělo k oživení akciových trhů, zatímco index volatility VIX v podstatě klesl na předválečnou úroveň kolem 20 bodů. Nicméně dohoda zůstává stále křehká, když ji ohrožuje skutečnost, že Hormuzský průliv zůstává podle všeho nadále vesměs neprůchodný, stejně tak i pokračující spory mezi Izraelem a Libanonem. Energetické trhy zaznamenaly v minulém týdnu extrémní volatilitu, když cena ropy po úterním oznámení příměří propadla o skoro pětinu, poté se ale vrátila mírně pod hladinu 100 USD za barel, právě v souvislosti s obavami o udržitelnost dohodnutého příměří. Částečný ústup rizikové averze a s tím související nižší poptávka po americkém dolaru jako měně bezpečného přístavu vedly k významnému oslabení jeho kurzu vůči euru o skoro dvě procenta. Z tohoto vývoje profitovaly i všechny měny středoevropského regionu. Nejvíce oproti společné evropské měně posílil maďarský forint, který v mezitýdenním srovnání zpevnil o 2,5 %. K tomu mohly pomoci i výsledky předvolebních průzkumů před tamními parlamentními volbami, které favorizovaly opoziční stranu Tisza. Následoval polský zlotý s posílením o skoro 1 % a česká koruna, která přidala zhruba 0,5 %. Kurz tuzemské měny se tak v závěru týdne dostal k 24,37 EUR/CZK. Ve středoevropském regionu minulý týden zasedala také polská centrální banka, úrokové sazby ovšem podle očekávání nezměnila.

Autor: Martin Gürtler, Komerční banka