Ošidil hosty v restauraci a pak obral Ameriku o miliony. Nápad na obří podvod dostal Ponzi náhodou

Je 15. listopadu 1903. Na palubě parolodi S.S. Vancouver připlouvá do Bostonu italský imigrant Charles Ponzi. Muž, který okrade Američany o miliony dolarů. Přitom stačilo málo a místo nejslavnějšího investičního podvodu v dějinách by vznikl legální a výdělečný byznys.
Ponzi má teď v kapse něco málo přes dvě babky, v hlavě si ale jako žebrák nepřipadá. Přemýšlí v milionech a je odhodlaný je získat za každou cenu. Na poctivou práci ho už od mládí moc neužije, je mistr podvodů, které vnímá jako přirozený katalyzátor finančního úspěchu.
Pavučinu lží začíná spřádat okamžitě i v USA. I coby číšníka ho vyrazí kvůli tomu, že krade tržby a okrádá hosty. Po sérii krátkodobých prací zkusí štěstí v Kanadě, kde se paradoxně poprvé připlete k typu podvodu, který bude později pojmenovaný po něm.
Ponzimu se podaří získat práci v peněžním ústavu Banco Zarossi, který cílí na italské imigranty. Banka se navenek tváří stabilně a nabízí snové šestiprocentní úročení vkladů. Jenže Ponzi zjistí, že je Zarossi v problémech kvůli rizikovým úvěrům a ve skutečnosti peníze na účtech úročí z vkladů nových klientů. Dřív se tomu neříkalo Ponziho schéma ale princip „Okrást Petra a zaplatit Pavlovi“.
Po krachu banky Ponzi střídavě pobývá na svobodě a ve vězení za falšování šeků či pašeráctví. Po návratu do Bostonu se mu přes rozlítaný život povede zapůsobit na stenografku jménem Rose Maria Gnecco, která se za něj provdá, i když se dozví o jeho vězeňském angažmá.
Měl to být legální byznys. Jenže…
Ponzi v Bostonu vystřídá řadu dalších prací a nakonec založí společnost, která má prodávat byznysové nápady do Evropy. Náhoda ho ale přivedla k možnosti spáchat jeden z největších podvodů svého života i celých dějin. Dopis mu totiž poslala jistá společnost ze Španělska, která chtěla propagovat katalog, který mimo jiné zmiňoval takzvaný Mezinárodní odpovědní kupon (IRC).

Ponzi sám pro poštu pracoval ještě v Itálii, takže mu věci rychle sepnuly. IRC sloužil k usnadnění mezistátní korespondence. Pisatel vložil do obálky kupon, kterým předplatil odpověď pro příjemce, který ho pak mohl vyměnit za poštovní známky v dané zemi.
Mistr machinací si všiml, že v Itálii jsou kupony oproti Americe extrémně levné. V hlavě se mu tedy rodí tehdy ještě legální nápad – vydělat na rozdílu cen. Ponzi odhadoval zisk v řádu stovek procent.
Ital potřebuje jen základní kapitál. Shání peníze po známých, bankách, dokonce emituje akcie. V roce 1920 zakládá společnost Securities Exchange Company, která se má stát páteří jeho podnikaní s poštovními kupony. Ano, podnik má stejnou zkratku jako dnešní Komise pro kontrolu cenných papírů USA.
Už při shánění kapitálu Ponzi zjistí, že slibovat lidem obří výnos je výhodnější než kšeftovat s IRC. Ostatně mu dochází, že kdyby chtěl skutečně vydělávat na rozdílu ceny kuponů, potřeboval by do USA z Itálie dopravovat lodě napěchované papírovými poukázkami. Reálně v oběhu ani nebylo tolik kuponů, kolik by Ponzi potřeboval.
O této nereálné logistické šlamastyce ale samozřejmě nikomu neřekne a dál vesele vybírá peníze od investorů. Ponzi láká na zhodnocení 50 % za 45 dní nebo 100 % za 90 dní. A ono to funguje. A fungovat bude relativně dlouho. Většina hamižných lidí jde Ponzimu na ruku, protože „výnosy“ jen reinvestuje, čímž drží podvodný kolos v chodu.
Pak spadla klec
Ital bere finanční prostředky od všech. Od chudých i bohatých, od bankéřů i policistů. V přepočtu na dnešní peníze nahromadí kapitál kolem 40 milionů dolarů. Na vrcholu slávy od klientů přijímá i milion za jediný den.
Z chudého přistěhovalce, který přespával na podlaze v restauraci, je poprvé skutečným boháčem. Koupí si vilu, luxusní auto i podíly v bankách, které mu umožňují dál financovat nafukující se podvod. Své matce zaplatí přesun z Itálie do USA.

Jenže vzrůstající povyk kolem Ponziho údajného obchodu s poštovními kupony přitahuje pozornost finančních expertů i úřadů. Zvláště poté, co o Ponzim napíše list The Boston Post, což přivábí další zástupy investorů.
Kutající novináři a finančníci ale přijdou na to, že i když Ponzi láká na tak skvělý obchod, jeho společnost do něj sama neinvestuje. Také vyjde najevo, že pro utišení poptávky by Ponzi potřeboval, aby bylo v oběhu 160 milionů kuponů. Reálně jich ale existovalo jen 27 tisíc.
Prvotní odliv investorů ještě zvládne Ital vyplatit a všechny uklidňuje, že se není čeho bát. Nakonec Ponzimu zlomí vaz novinář William McMasters, kterého sám najme. Publicista začne Itala rychle podezřívat a v nestřežené chvíli nahlédne do finančních záznamů. Pravdu o Ponzim pak prodá do novin.
Pod tlakem množících se důkazů o vině se nejslavnější podvodník historie úřadům přizná. Místo poštovních kuponů nakonec dostane poukázku na pět let za mřížemi. Ani to ho nenapraví. Pokračuje v podvodech na Floridě, až ho deportují zpátky do Itálie.
V roce 1949 umírá v Brazílii. Nemocný, opuštěný a bez peněz.
Závěr
Ponziho příběh je ukázkou toho, jak se z banálního nápadu může stát gigantický podvod, pokud se spojí chamtivost, charisma a naprosté ignorování reality. Místo aby využil legální příležitost, rozhodl se pro cestu nejmenšího odporu – slibovat nemožné výnosy a živit iluzi, která se nakonec zhroutila pod vlastní vahou. Jeho pád připomíná, že i největší finanční sny mohou být jen pečlivě vystavěná fata morgána, která dříve či později zmizí.
Filip Kalčák pro portál FXstreet.cz
1. Návnada: Podvodník slibuje nadstandardní a garantované zisky s minimálním rizikem.Ponziho schéma
Ponziho schéma je investiční podvod, kde organizátor vyplácí výnosy starším investorům z vkladů nových účastníků. Peníze nejsou reálně nikde zhodnocovány. Systém funguje jen díky neustálému přísunu nového kapitálu a nevyhnutelně zkolabuje, jakmile přestanou přicházet noví lidé.Jak systém funguje v praxi?
2. Iluze úspěchu: Prvním investorům jsou peníze skutečně vyplaceny, čímž si organizátor získává důvěru.
3. Kolaps: Jakmile se systém přehltí a nejsou lidé na vyplácení, organizátor zmizí s penězi.Jak podvod odhalit?
Související články
Čtěte více
-
Podivín se skleněným okem vypekl fracky z Wall Street. Burry odhadl globální krizi
Zatímco jména jako Warren Buffett nebo Ray Dalio na člověka ve finančním světě skáčou neustále, Michael Burry zůstává ve stínu slávy největších investičních legend. Přesto se zapsal do historie stylem, který už může stěží někdo napodobit. Předpověděl pád hypotečního trhu v USA v roce 2008. Na jeho příběh se podíváme v dalším dílu cyklu FinStory. -
Stvořil elitní klub, kde Ameriku obral o 65 miliard. Madoff řídil největší Ponzi dějin
Byl modlou finančního světa. Podílel se na vzniku elektronického obchodování, díky čemuž svého času předsedal burze NASDAQ. Nikdo netušil, že Bernie Madoff v pozadí zosnoval největší dosud známé Ponzi schéma historie, ve kterém zahučely desítky miliard dolarů. Na jeho příběh se podíváme v dalším dílu cyklu FinStory. -
Tulipánová horečka byla jiná, než si myslíte. Investiční bublinu způsobil vir
Od tulipánové horečky už uplynuly stovky let. Přesto mají o této nejznámější investiční bublině povědomí i lidé, kteří se jinak o finance nezajímají. Vytváří se dojem, že tulipánová mánie přivedla Nizozemsko na pokraj kolapsu. V dalším díle cyklu FinStory si ale vysvětlíme, že horečka ve skutečnosti nebyla tak destruktivní. A že příběh doprovází řada kuriózních náhod.
Diskuse ke článku
| Diskuse je přístupná pouze pro registrované uživatele. |
| Přihlásit se | Nová registrace |




