Rusko nouzově zastavilo pád rublu. Na jak dlouho?

Ruský rubl se v minulém týdnu stal nejvýkonnější měnou takzvaných rozvíjejících se trhů. Od pondělí do pátečního dopoledne měl za sebou zpevnění vůči americkému dolaru o 6,3 procenta. Drtivá většina měn dalších rozvíjejících se ekonomik, včetně Česka, přitom vůči dolaru v minulém týdnu ztrácela. Znamená to jedno: ruské centrální bance se podařilo pád rublu zastavit, alespoň prozatím. Dlouhodobě však rubl padá i tak do propasti.

Ruská centrální banka na úterním mimořádném, pohotovostním zasedání svého vedení zvedla základní úrok v zemi výrazně z 8,5 na 12 procent. Ustoupila tak tlaku trhu i Kremlu. Rubl totiž v předminulém týdnu prudce oslaboval, přičemž svůj pád dokonal v pondělí minulý týden, kdy se jeho kurs přehoupl přes psychologicky i symbolicky důležitou hranici 100 za dolar. Za jeden rubl tedy v tu chvíli nebylo možné pořídit ani jeden jediný celý americký cent.  

Vlivný ekonomický poradce prezidenta Vladimira Putina, Maxim Oreškin, proto v pondělí nezvykle centrální bance vytkl, a ještě k tomu přes média, že její měnová politika je příliš holubičí. Už v předminulém týdnu přitom měnovou politiku ruské centrální banky ostře zkritizoval kremelský televizní propagandista, Vladimir Solovjov. 

Vrchního propagandistu nyní už může kurs rubl těšit, alespoň tedy v rámci možností. Po zásahu centrální banky totiž ruská měna zpevnila z úrovní až nad 102 rubly za dolar na přijatelnějších necelých 93 rublů za dolar. Expertní vyhlídky by však mohly Solovjova dostat opět rychle do chmur. Mezinárodní analytici se totiž zhusta nechávají slyšet, že zpevnění rublu je pouze dočasné a že jeho pád se obnoví.

To, že rubl bude padat dál, předpovídá například americká banka Goldman Sachs. Zvyšování úroků v podání ruské centrální banky mu prý moc nepomůže. Podle „Goldmanů“ vlastně ani nyní rubl není podhodnocený. Jeho slábnoucí kurs odpovídá slábnutí celé ruské ekonomiky, kterou postupně, ale přece rozkládají západní sankce. A navíc: bez „pomoci“ Rijádu by na tom byl rubl ještě hůře. Saúdská Arábie se ovšem i v srpnu rozhodla setrvat při svých škrtech v těžbě ropy, což zvyšuje její cenu, a tedy pomáhá držet rubl výše.

Saúdská Arábie vůbec stále zřetelněji vytahuje kartu, jež Západu vůbec nekonvenuje. A nejde jen o to, že nyní v tandemu s Ruskem snižuje těžbu ropy, čímž nejen přispívá ke zpevnění rublu, ale současně také vlastně snižuje efekt západních protiruských sankcí.

Jde též o to, že Rijád se ve velkém zbavuje dluhopisů americké vlády. Drží jich nyní nejmenší objem za posledních sedm let. Podobně postupuje Čína; ta nyní drží nejmenší objem amerického dluhu dokonce za celé období od poloviny roku 2009. Rijád i Peking se ve svých zájmech sbližují, včetně zájmu na oslabení role dolaru ve světě. Saúdská Arábie je největším světovým vývozcem ropy, Čína zase jejím vůbec největším dovozcem. Zatím spolu obchodují převážně v dolaru; a zjevně by to rády změnily. Po břidličné revoluci v USA ovšem zároveň klesá tamní zájem o blízkovýchodní ropu, stejně jako pevnost vazby mezi Washingtonem a Rijádem. Do trhlin v této vazbě se snaží vklínit Peking.

Jenže růst čínského vlivu na Blízkém východě narušila ruská invaze na Ukrajinu. Země EU totiž v jejím důsledku dovážejí více ropy či (zkapalněného) plynu z arabských zemí typu Saúdské Arábie nebo Kataru, čímž pádem vazba Západu na arabský svět opět o něco zesílila. Spojené státy tak mohou v jisté míře v blízkovýchodním regionu uplatňovat nadále svůj vliv, i když už nekupují zdaleka tolik saúdskoarabské ropy jako před břidličnou revolucí.

Svůj vliv nyní USA uplatňují skrze spojence v EU a obecně v Evropě, kteří ruskou ropu a plyn zhusta nahrazují právě surovinami z arabského světa; čímž Spojeným státům pomáhají tlumit růst čínského vlivu v něm. Bez tohoto tlumivého efektu by snaha Rijádu snižovat svoji vazbu na dolar, i skrze snižování držby amerických dluhopisů, byla zřejmě ještě patrnější. A patrnější by zřejmě byla o saúdská „pomoc“ rublu.

Role Saúdské Arábie ostatně demonstruje, proč je účinek západních protiruských sankcí jen pozvolný a proč k rozleptávání ruské ekonomiky sice dochází – čehož projevem je právě letošní výrazné oslabování rublu –, ale proč toto rozleptávání není dílem okamžiku, jak loni při uvádění prvních sankčních balíčků mnozí západní politici slibovali.

Právě skutečnost, že většina zemí světa, včetně Saúdské Arábie, Číny či Indie, se nejen k sankcím nepřipojila, ale v řadě ohledů jejich dopad na Rusko tlumí, Kremlu zatím napomáhá stabilizovat ruskou ekonomiku i rubl z velké části bez použití nekonvenčních, ba drastických metod. Vždyť Putin zatím rozhodně neprovádí ani žádnou „erdoganomiku“, naopak. Trhy i Kreml v důsledku zmíněného slábnutí rublu unisono volaly po utažení ruské měnové politiky, jehož se jim tedy v úterý minulý týden dostalo. Zatímco v Turecku tamní vládce Recep Tayyip Erdogan až donedávna šel naopak proti volání trhů a prosazoval až mimózně holubičí měnovou politiku. Tedy takovou, s jejíž vzdálenou obdobou nyní po tlaku ruská centrální banka skoncovala.

Putin sice na jedné straně vnímá benefit slabého rublu – spočívající v tom, že třeba za vývoz barelu ropy utrží její ruský exportér číselně více. Opravdu, na začátku letoška ruský vývozce prodal barel ropy Ural za 3320 rublů, minulý týden to bylo 7300 rublů. Jenže druhou stranu mince představuje z Putinova hlediska fakt, že při takovém oslabení rublu už se jeden dolar – jako minulý týden – prodává za více, než je psychologicky i symbolicky důležitých 100 rublů. A to je zkrátka propagandisticky těžko obhájitelné, i pro ruského prezidenta. A že slabý kurs rublu k dolaru není pro Rusko pozitivní, tomu intuitivně rozumí i nevzdělaný Rus odkudsi z venkova Dálného východu. I takový Rus si navíc časem povšimne inflace a znehodnocení úspor – má-li nějaké –, které slabá měna způsobuje.

Pro Kreml je prostě kurs rublu k dolaru pilířem propagandy – na rozdíl od Erdogana a kursu turecké liry.

Zdá se dokonce, že ruská centrální banka dostala minulý týden zadání stlačit kurs pod právě úroveň 100 za dolar. Proto zvedla sazbu jen tak, aby kurs snížila na dvojcifernou hodnotu, ale už ne o moc víc, neboť čím vyšší úrok, tím palčivější dušení daného hospodářství je – dušení prostřednictvím příliš drahých úvěrů, a tedy investic. 

Jenže fundamentálně za pádem rublu, letos zhruba o 25 procent, je zejména dramatický propad tržeb ruských vývozců ropy a plynu. A s ním ruská centrální banka ani pohotovostně nic nezmůže. Zvedla tedy úrok, čímž ekonomiku dusí více, než by chtěla, ale vývoz plynu nebo ropy nestoupne. Kolem ruské ekonomiky se zkrátka utahuje smyčka západních sankcí.

Tržby za vývoz ruského plynu se letos mají propadnout na necelou polovinu loňského údaje. Co víc, Rusku se ani do roku 2030 nepodaří vrátit je na úroveň roku 2021, tím méně loňska, kdy je mimořádně šponovala válka. Analytici ruské poradenské společnosti Jakov a partneři tedy nepočítají s tím, že by v příštích minimálně sedmi letech dokázali odběratelé typu Číny či Indie a dalších zejména asijských zemí ztracené západní zákazníky zastoupit. Což bude dlouhodobě vytvářet tlak na další oslabování rublu.

Lukáš Kovanda
Trinity Bank