Silné vedro je skrytá daň, která navíc nejtíživěji dopadá na ty chudší. Čtrnáct dní horka může českou ekonomiku stát kolem dvanácti miliard korun

Současná vlna veder není jen meteorologickou událostí. Má i své ekonomické dopady. Silné vedro se chová jako skrytá daň. Nikdo ji neschválil ve sněmovně, nevybírá ji finanční úřad a domácnosti ji neuvidí jako samostatnou položku na účtence. Přesto ji ekonomika platí. Platí ji nižší produktivitou práce, vyšší spotřebou elektřiny, větší únavou, náklady na chlazení, větším počtem zdravotních komplikací, zpožděním zakázek a v krajním případě i slabší úrodou.

V podmínkách české ekonomiky lze čtrnáctidenní vlnu mimořádných veder orientačně vyčíslit na zhruba 10 až 15 miliard korun. Střední odhad činí přibližně 12 miliard korun. V mírnějším scénáři, kdy horko sice obtěžuje, ale neochromuje provozy a není spojeno s výrazným suchem, může být účet kolem sedmi miliard korun. V horším scénáři, kdy teploty opakovaně atakují čtyřicítku, zvyšuje se nemocnost, častěji se přerušuje práce a vznikají škody v zemědělství, může účet přesáhnout 20 miliard korun.

Základní scénář, z něhož odhad vychází, nepočítá s tím, že celé Česko zažívá čtrnáct dní v kuse čtyřicetistupňové teploty. Počítá spíše s dvoutýdenní epizodou letního horka, z toho zhruba deseti pracovními dny, kdy se denní maxima v nížinách, průmyslových regionech a městských aglomeracích pohybují většinou kolem 32 až 36 stupňů Celsia. Několik dnů, například tři až pět, přitom může přinést maxima kolem 36 až 39 stupňů. Ve městech se zároveň mohou objevovat tropické noci, tedy situace, kdy teplota neklesne pod 20 stupňů. Ty zhoršují regeneraci, zvyšují únavu a posilují dopad horka na pracovní výkon v následujících dnech.

Jinými slovy, výpočet vychází ze situace, kdy velká část ekonomicky významných oblastí Česka zažívá dva týdny teploty nad 30 stupňů, opakovaně nad 35 stupňů a několik extrémních dnů blížících se 40 stupňům. Nejde o celostátní průměrnou teplotu 35 stupňů, nýbrž o zatížení hlavních ekonomických center, nížin, stavenišť, skladů, dopravních provozů, městských služeb a zemědělských oblastí.

Výpočet vychází z nominálního hrubého domácího produktu České republiky kolem 9000 miliard korun ročně. Česká ekonomika tak v prostém průměru vytvoří přibližně 24,7 miliardy korun denně. Za čtrnáct dní jde o výkon přibližně 345 miliard korun. Vedra samozřejmě tento výkon nevynulují. Ekonomika dál vyrábí, obchody prodávají, služby fungují a lidé chodí do práce. Horko však část tohoto výkonu ukousne.

Pokud mimořádné vedro sníží celkový výkon ekonomiky během daných dvou týdnů zhruba o tři až tři a půl procenta, znamená to ztrátu přibližně 10 až 12 miliard korun. Pokud by byl dopad jen kolem dvou procent, účet by činil zhruba sedm miliard korun. Pokud by naopak kvůli extrémním teplotám, tropickým nocím a suchu dosáhl čtyř až šesti procent, šlo by o 14 až 21 miliard korun, a po započtení zemědělských škod i více. Střední odhad kolem 12 miliard korun tak odpovídá scénáři, kdy pracovní výkon v nejvíce zasažených odvětvích klesá citelně, ale celá ekonomika jako celek zůstává funkční.

Nejde o přesnou statistiku, nýbrž o kvalifikovaný makroekonomický odhad. Opírá se o zahraniční recenzované akademické studie, evropské a středoevropské modely i české zdravotní studie. Domácí ekonomickou oporu poskytuje analýza zveřejněná aliancí Šance pro budovy. Podle jejích veřejně prezentovaných závěrů mohou letní vedra Česko v roce 2060 stát kvůli nižší produktivitě práce až 800 miliard korun ročně. V době publikace šlo o částku odpovídající zhruba šestině tehdejšího českého HDP. Analýza zároveň upozorňuje, že část těchto ztrát mohou omezit energeticky úsporné renovace a lepší adaptace budov na horko.

Tento český odhad je pro nynější výpočet důležitý zejména tím, že potvrzuje základní mechanismus. Silné vedro není jen problém zdravotní, klimatický nebo zemědělský. Je to problém produktivity práce. V přehřátých budovách, výrobních provozech, školách, skladech či kancelářích lidé pracují pomaleji, více chybují a častěji vypadávají z pracovního procesu. Česko tedy nemá jen abstraktní zahraniční zkušenost. Má i domácí ekonomickou analýzu, která ukazuje, že náklady veder mohou být velmi vysoké, pokud se ekonomika a budovy nepřizpůsobí.

Použitelnou středoevropskou analogii nabízí také studie Economic impact of labor productivity losses induced by heat stress in Austria, zveřejněná v časopise Climatic Change. Rakousko představuje pro Česko relevantní srovnání: jde rovněž o středoevropskou ekonomiku se silným průmyslem, službami a vazbami mezi odvětvími. Studie ukazuje, že tepelný stres se ekonomikou nešíří jen přes jednotlivé pracovníky, ale také přes dodavatelsko-odběratelské vazby mezi odvětvími. V modelu jsou přímo nejvíce zasažena odvětví s prací na slunci, zejména zemědělství a stavebnictví, avšak dopady se přes ekonomické vazby přenášejí i dále. V nejhorším scénáři studie uvádí průměrnou ztrátu reálného HDP kolem 0,7 procenta oproti základnímu scénáři. Pro český výpočet je to důležité tím, že zpoždění na stavbách, v zemědělství nebo logistice se může promítat také do průmyslu, obchodu a investic.

Zahraniční akademická literatura tento mechanismus potvrzuje. Studie Global non-linear effect of temperature on economic production, zveřejněná v časopise Nature, ukazuje, že celková ekonomická produktivita není ve vztahu k teplotě lineární. Podle jejích závěrů produktivita ekonomik vrcholí při průměrné roční teplotě kolem 13 stupňů Celsia a při vyšších teplotách výrazně klesá. Studie přitom uvádí, že tento vztah se projevuje nejen v zemědělství, ale i mimo něj, tedy i v průmyslu a službách. Pro českou debatu je důležité právě to, že horko není jen problém pole nebo lesa. Je to problém celé ekonomiky.

Podobně studie Temperature and the Allocation of Time, zveřejněná v Journal of Labor Economics, ukazuje, že vysoké teploty snižují nabídku práce zejména v odvětvích, která jsou přímo vystavena působení počasí. Zjednodušeně řečeno: když je příliš horko, část práce se prostě neodpracuje. Lidé pracují kratší dobu, pomaleji nebo práci přesouvají na jiné hodiny. To přesně odpovídá situaci na stavbách, v zemědělství, dopravě, skladech či dalších provozech, kde nelze celé pracovní prostředí jednoduše uzavřít do klimatizované kanceláře.

Další přímý důkaz přináší studie The Impact of Temperature on Productivity and Labor Supply, zveřejněná v Journal of Political Economy, o zpracovatelském průmyslu. Studie zjistila, že vysoké teploty snižují produktivitu pracovníků v továrnách a zvyšují absenci. V národním panelu továren podle ní roční výkon závodu klesá přibližně o dvě procenta na každý dodatečný stupeň Celsia. Důležité je i zjištění, že klimatizace a kontrola teploty v pracovním prostředí ztráty výrazně tlumí. To znamená, že vedro je zároveň daň z nepřipravenosti: kdo má chlazený provoz, stínění, úpravu směn a moderní budovu, platí méně; kdo je nemá, platí více.

Mezinárodní organizace práce (ILO) ve zprávě Working on a warmer planet uvádí, že tepelný stres může do roku 2030 globálně připravovat ekonomiku o více než dvě procenta celkové pracovní doby ročně, a to buď proto, že je příliš horko na práci, nebo proto, že lidé musejí pracovat pomaleji. Podle plné zprávy jde konkrétně o 2,2 procenta celkových pracovních hodin, což odpovídá 80 milionům plných pracovních úvazků. ILO za nejvíce ohrožená odvětví označuje zemědělství a stavebnictví. Právě tato odvětví jsou přitom i v Česku během veder mezi nejzranitelnějšími.

Český zdravotní rozměr dokumentuje studie Temporal changes in years of life lost associated with heat waves in the Czech Republic, zveřejněná v časopise Science of the Total Environment, která zkoumala časové změny v počtu let života ztracených v souvislosti s vlnami veder v České republice v letech 1994 až 2017. Studie dospěla k závěru, že četnost a intenzita vln veder v Česku rostla a že celková zdravotní zátěž spojená s horkem se zvýšila. Pro ekonomickou interpretaci je to důležité, protože zdravotní následky veder znamenají výdaje zdravotnictví, absence, ztracené pracovní hodiny a tlak na veřejné rozpočty.

Starší česká studie Mortality and displaced mortality during heat waves in the Czech Republic, zveřejněná v International Journal of Biometeorology, analyzovala úmrtnost během sedmnácti vln veder v České republice. Zjistila, že celková úmrtnost během těchto vln veder rostla v průměru o 13 procent. U některých raně letních epizod přesahoval relativní nárůst celkové i kardiovaskulární úmrtnosti 20 procent. To podporuje tezi, že silné vedro není jen nepohodlí, ale reálný společenský a ekonomický náklad. Vyšší nemocnost a úmrtnost zatěžují zdravotnický systém, rodiny, zaměstnavatele i veřejné finance.

Nejviditelnější je skrytá daň veder na stavbách. Práce na rozpáleném lešení, silnici nebo střeše není jen nepříjemná, ale často i nebezpečná. Firmy musejí zavádět častější přestávky, přesouvat směny do ranních hodin, zajišťovat pitný režim a počítat s pomalejším tempem. Pokud stavební firma v horkých dnech ztratí desetinu výkonu, nejde o abstraktní ztrátu. Znamená to zpoždění zakázek, dražší organizaci práce a někdy i smluvní sankce.

Podobně zasažené je zemědělství. Tam se silné vedro neprojevuje jen přes pracovní výkon lidí, ale také přes půdu, vodu, rostliny a zvířata. Pokud se vysoké teploty spojí se suchem, vzniká riziko nižších výnosů obilí, zeleniny, ovoce i krmných plodin. To se nemusí projevit okamžitě, ale až později v cenách potravin nebo v nákladech zemědělců. Zvláště zrádné je, že škoda se může kumulovat. Jeden horký den pole nezničí, ale série horkých dnů bez srážek už může zásadně změnit výsledek sezony.

Další položkou je energetika. Domácnosti i firmy více chladí. Běží klimatizace, ventilátory, lednice, mrazáky a chladicí technologie v obchodech, skladech, restauracích či hotelech. Pro část ekonomiky je chlazení nutností, nikoli komfortem. Výsledkem jsou vyšší účty za elektřinu a vyšší provozní náklady.

Prodejci klimatizací, ventilátorů, balené vody, zmrzliny nebo nápojů sice krátkodobě vydělávají, ale z hlediska celé ekonomiky jde z velké části jen o přesun spotřeby. Peníze, které domácnost vydá za chlazení nebo nápoje, často nevydá jinde.

Silné vedro je navíc daň regresivní. Nejvíce dopadá na ty, kteří se mu mohou bránit nejméně. Bohatší domácnost má klimatizaci, lépe izolovaný byt, venkovní stínění nebo možnost odjet z města. Chudší domácnost často žije v přehřátém bytě a šetří i na elektřině. Podobně je to u pracovníků. Manažer v klimatizované kanceláři je zasažen méně než stavební dělník, kurýr, řidič, skladník nebo kuchař v přehřátém provozu.

Z makroekonomického hlediska dvanáct miliard korun není částka, která by sama o sobě změnila výsledek celého roku. V ekonomice o výkonu kolem 9000 miliard korun jde přibližně o 0,13 procenta ročního HDP. Jenže právě v tom je silné vedro zrádné. V celoročním součtu může vypadat jako malá položka, ale pro konkrétní firmy, domácnosti, obce a zemědělce je velmi citelné. A pokud se podobné vlny budou opakovat několikrát za léto, z jednorázové epizody se stává strukturální náklad.

Ekonomické poučení je jednoduché. Vedra nejsou jen nepohodlí. Jsou to vyšší účty, nižší produktivita, větší zdravotní zátěž a tlak na veřejné i firemní rozpočty. Česko bude muset více investovat do stínění, zeleně ve městech, zadržování vody, lepší izolace budov, úprav pracovní doby a modernějšího chlazení. Jinak bude skrytou daň ze silného vedra platit stále častěji.

Čtrnáctidenní vlna mimořádných veder tak může českou ekonomiku vskutku stát kolem dvanácti miliard korun. Není to daň vypsaná zákonem. Je to daň z nepřipravenosti na klima, které se mění rychleji než české domy, města, pracoviště a infrastruktura.

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom, Trinity Bank