Dekarbonizace je poslední šancí Evropy na cestu k prosperitě

Už od konce roku 2007 přinášejí evropské akcie nižší zhodnocení než americké. Tehdy získaly na síle dva hlavní proudy. Začal se projevovat efekt sněhové koule spojený s digitalizací, za kterou stály převážně americké firmy, a Evropa byla výrazně postižena Velkou recesí z roku 2008, což vedlo k dlouhým rokům fiskální střídmosti a vážné krizi eurozóny. O 14 let později stojí svět znovu na rozcestí. Kvůli ekonomickým výhodám jsme celé desítky let odkládali řešení emisí CO₂ a klimatické změny, a tak teď nezbývá než zahájit urychlenou dekarbonizaci celého světa. To je nejen velká výzva, ale i příležitost, a to jak pro investiční firmy, tak pro celou společnost.

Evropská zelená revoluce

V oblasti digitalizace už Evropa bitvu o prvenství s USA jednoznačně prohrála. Největší světové firmy, které se zabývají vývojem softwaru, sociálními sítěmi, vyhledávači, internetovým obchodem, počítačovým zabezpečením i polovodiči, jsou prostě ze Spojených států. Zelená transformace, která nás čeká v nadcházejících desetiletích, je největší společenskou změnou od průmyslové revoluce. Měla by naše ekonomiky katapultovat do zelenějšího a dlouhodobě udržitelnějšího světa. Přichází další technologický zvrat, a spolu s ním i poslední šance Evropy nezaostat za Amerikou a Čínou.

Evropa je jediný kontinent, který zvládl od roku 1990 snížit své uhlíkové emise. Spojené státy se sice mohou v poslední době pochlubit sestupným trendem, ale celkově nedošlo k patrnější změně a čínské emise se výrazně zvýšily, když celý svět outsourcoval svou výrobu právě do Říše středu. Pokud jde o energetickou efektivitu, odhaduje se, že EU vypustí při výrobě 1 dolaru HDP s o 25 % uhlíkových emisí méně než USA a o 85 % méně než Čína. Celá desetiletí měla Evropa nejvyšší kapacity pro výrobu obnovitelné energie. V roce 2014 ji však předběhla Čína, která vsadila na solární energii. Evropa tak nadále zůstala lídrem pouze v oblasti větrných elektráren. Má ale slibně nakročeno k zelené dominanci, protože zde mají ekologické technologie větší vládní podporu a je po nich i větší domácí poptávka než jinde.

Zdroj: Euler Hermes

Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou třemi největšími producenty uhlíkových emisí v Evropě energetika, průmysl a doprava. Proto si Evropa stanovila ambiciózní cíle v oblasti zavádění elektromobilů a dotací pro čistou energii. Obojí samozřejmě k dekarbonizaci přispěje, ale podle odborníků to není největší výzva. Větším problémem jsou ocel a beton, nezbytné stavební materiály, které je velice těžké vyrábět s nižšími emisemi CO₂. I to se sice může v budoucnu změnit, ale do té doby jsou jediným řešením uhlíkových emisí v našem průmyslu technologie pro zachytávání oxidu uhličitého. A ty jsou v současnosti velice nákladné, takže jejich vynucená regulace výrobu mnoha věcí prodraží, což může vést k další inflaci.

Evropský systém obchodování s emisemi (ETS) je navržen tak, aby zvýhodňoval firmy s vyšší uhlíkovou efektivitou, ale jak EU brzy zjistila, nemůže fungovat izolovaně. Evropské firmy prostě přesunou výrobu mimo EU a budou importovat kapitál a konečné výrobky. Proto Evropská unie připravuje uhlíkové clo. Tento mechanismus uvalí daň na zboží vyrobené v zemích s vysokou produkcí uhlíkových emisí, takže buď začnou vyrábět ekologičtěji, nebo na tom budou tratit.

V době společenských nepokojů je demokracie pod velkým tlakem a rozvinutý svět hledá společnou identitu. Mezi potenciálně silné ideje z pravé a levé strany politického spektra, které mohou dohromady takovou společnou identitu vytvořit a nasměrovat evropskou společnost k prosperitě a zmírnění společenských třenic, jsou vlastenectví a právě dekarbonizace.

Evropské firmy na dekarbonizaci vydělají

Koncem roku 2019 jsme publikovali článek o tom, že zelená transformace bude v nadcházejících desetiletích jedním z největších témat akciových trhů. Dnes největší firmy vydělávají na digitalizaci. V budoucnosti se podle nás mezi největší dostanou také ty firmy, které dokážou řešit naše environmentální problémy. Je to obrovská a finančně náročná výzva. Nejspíš teď začne vznikat nevídané množství zelených technologických firem. Problémy s uhlíkovými emisemi jsou totiž globálního charakteru a projevují se ve fyzickém světě.

I když jsou veřejně dostupné příležitosti k investicím do zelených technologií zatím poměrně omezené, na akciové trhy se chystá vstoupit celá řada nových firem, které to rychle napraví. Připravili jsme seznam 40 evropských firem ze sektoru zelených technologií, které nabízejí různé druhy expozice v evropské politice dekarbonizace do roku 2050. Nabídka je to opravdu pestrá a zahrnuje větrné, solární i vodní elektrárny, palivové články, bioplasty, spolujízdu v elektromobilech, dobíjecí stanice pro elektromobilitu, recyklované materiály, izolační materiály pro vyšší energetickou efektivitu bydlení, těžbu uranu (pokud EU uzná jadernou energii jako zelenou technologii) i skladování energie.

K jednotlivým firmám na tomto seznamu však nenabízíme žádné rady ani investiční doporučení. Jen uvádíme, kolik procent jim zbývá k dosažení cílové ceny odpovídající současnému konsenzu. Zbytek už si mohou investoři zjistit sami. Je ovšem třeba dodat, že akcie spojené se zelenou transformací měly v letošním roce značnou volatilitu. Jedná se tedy o dlouhodobou investici, kdy by měli být investoři trpěliví a na volatilitu připravení.

Jedním z klíčových rizik spojených s evropskou dekarbonizací je ocenění akcií. Investoři totiž u firem, které profilově odpovídají zeleným technologiím, zcela ignorují možnosti budoucího vývoje. Vysoké ocenění akcií v okamžiku, kdy do nich investujete peníze, ovšem zpravidla znamená nižší budoucí výnosy, a tak musíme být při investování do zelené transformace opatrní. Mnohé ekologické technologie se postupně zdokonalují, ale pořád není jasné, které z nich nakonec převládnou. A tak by měli být investoři připravení na to, že nejedna taková firma nenaplní očekávání. Velkým rizikem pro akcie spojené se zelenou transformací jsou i vyšší ceny komodit a zvýšené úrokové sazby. I ty mohou snižovat výnosnost, pokud zelené firmy nedokážou přenést zvýšené výdaje vstupů na někoho jiného.

Inflace i slabší dolar evropským akciím prospějí

Snaha o rychlý přechod na ekologické technologie na všech úrovních dotlačí fyzický svět i související technologie na hranici možností. Zelená transformace bude v nadcházejících desetiletích jednoznačně největším zdrojem inflačních tlaků. Kromě ní však bude inflaci zvyšovat i urbanizace rozvojového světa a návrat výroby z Asie na domácí půdu (tzv. onshoring). Obrovská příjmová a majetková nerovnost navíc způsobí, že se politici zaměří spíš na trh práce než kapitálové trhy, což přinese vyšší růst průměrných mezd, a rostoucí poptávka začne znovu zvyšovat inflační tlaky.

Vyšší inflaci přinesou i americké stimuly, což s nejvyšší pravděpodobností povede k oslabení dolaru. Když americký dolar oslaboval v minulých cyklech, vedly si evropské akcie a akcie z rozvojových trhů lépe než ty americké. Ale existují i další důvody, proč posílit své pozice v Evropě. Zdejší akcie mají atraktivnější ocenění, protože americké akcie utíkaly už od roku 2007 těm evropským rychlým tempem. To bylo v období, kdy byl upřednostňován růst proti hodnotě a rychle klesaly diskontní sazby cash flow.

Hodnota evropských akcií vůči americkým se začala znovu zvyšovat počátkem listopadu 2020, kdy Pfizer představil účinnou mRNA vakcínu. S tímto oznámením je spojen také obrat v oblasti úrokových sazeb, očekávané inflace a hodnotových akcií. Tyto trendy hrají do karet evropským akciím, protože ty mají zpravidla nižší duraci cash flow než americké a jsou zde více zastoupeny finanční společnosti a další cyklická odvětví. Ale všechny tyto předpoklady se mohou nakonec ukázat jako mylné. Existuje něco, co by mohlo i v takovém případě dál hnát hodnotu evropských akcií nahoru? Revoluce v oblasti zelených technologií je pro Evropu šancí ovládnout významnou technologickou oblast budoucnosti a znovu si upevnit pozici na globálních akciových trzích.