Joe Biden prezidentem: Top 10 politických priorit

Nedávný nástup 46. prezidenta Spojených států amerických Joe Bidena do úřadu znamená konec Trumpovy neotřelé čtyřleté vlády a přináší výraznou změnu prezidentského stylu a možná dokonce naprostý obrat v politice, kterou Trumpova éra v některých oblastech nastolila. Tento příspěvek se věnuje deseti největším politickým prioritám nastupující Bidenovy administrativy, pěti domácím a pěti zahraničním. Letošní rok totiž bude ve znamení nestálosti a proměnlivosti, zvlášť až se konečně vymaníme z covidové pandemie.

10 hlavních politických priorit amerického prezidenta Joe Bidena

20. ledna 2021 byl Joseph Robinette Biden uveden do úřadu jako 46. prezident Spojených států amerických. Politické změny, které nový prezident přináší, by sice nemusely být tak nervy drásající, jako když Trump vystřídal Obamu, ale stejně jako Trump nyní i Biden spěchá, aby zvrátil politické kroky svého předchůdce. Biden sliboval smršť administrativních příkazů od samého počátku, ale my se zde budeme věnovat deseti klíčovým oblastem jeho politiky.

Bidenova domácí politická agenda

1. Porážka COVID-19 – nejdůležitější od samého počátku

Bidenovým prvořadým úkolem vždycky bylo vrhnout se, jak rád říká, „od prvního dne“ do bitvy s covidovou krizí. Bude požadovat 100 dní plných omezení a nošení roušek, aby tak získal čas na nasazení vakcíny a šanci na vítězný boj s novými, nakažlivějšími mutacemi COVID-19, vysokou úmrtností a všeobecným náporem na americké nemocnice. Plánuje taktéž zahájení naléhavou federální iniciativu směřující ke koordinovanému zřizování vakcinačních center po celých Spojených státech ve spolupráci s představiteli jednotlivých států. Pro získání všeobecné podpory i v druhé polovině roku bude klíčová rychlá a spravedlivá distribuce vakcín. Pokud bude očkování úspěšné, můžeme očekávat ve druhé polovině roku ekonomický boom. Může však dojít i k destabilizaci v podobě tzv. „crack-up boomu“ – potlačená poptávka z období lockdownů a úspory nahromaděné z obrovských sum nalévaných do ekonomiky v rámci fiskálních opatření přinesou obrovský nárůst aktivity a inflace. To by mohlo Fed i vládu dotlačit k politické chybě, kdy nejprve přepálí stimuly a pak vyvolají obrovskou volatilitu tím, že je stejně rychle i stáhnou.

Takový scénář by mohl přinést u našich tematicky orientovaných košů akcií značně rozporuplné výsledky. Zpočátku akcie z našeho „indexu mizérie“ v oblasti energetiky, zábavy i cestovního ruchu vystřelí vzhůru. To je u hodnotových akcií ve vztahu k růstovým při stoupající inflaci obvyklé. Ale pokud inflace v letošním roce poroste příliš agresivně, riskujeme ve všech oblastech pěkně divokou jízdu.

2. Společenská stabilita u kormidla

Moderní cykly zachraňování ekonomiky, jakmile přijde recese, mají tendenci soustředit se na finanční trhy, protože tam se propad projeví nejdřív a protože je stabilizace finančního systému považována za nezbytnou podmínku stabilizace ekonomiky. Ale recese spojená s COVID-19 je jiná. Společenská nerovnost je větší než kdy dřív a tradiční snahy politiků zajistit další fungování finančních trhů ji jen dál prohlubují. Malé podniky krachují a mizí desítky milionů pracovních míst, hlavně těch hůře placených. Fiskální stimuly mezitím přinášejí nesmírný úspěch online gigantům a prostřednictvím  poptávky po průmyslovém zboží nejspíš stimulují čínskou ekonomiku přinejmenším stejně jako tu americkou. Stabilizace ekonomiky bude tentokrát vyžadovat stabilizaci společnosti, jinak by mohlo dojít k ozbrojenému povstání – a první náznaky už se objevily jak v loňském roce, tak před dvěma týdny při výtržnostech na Capitol Hill.

Bidenova administrativa se v této oblasti zaměří hlavně na záchrannou síť pro ty nejzranitelnější. Bude se snažit zabránit vystěhování nájemníků, zvyšovat minimální mzdu, snižovat náklady na zdravotní péči a rozšiřovat dosah zdravotního pojištění. Zvyšování minimální mzdy však nevyhnutelně způsobí, že některá špatně placená pracovní místa prostě zmizí. To si vyžádá další sociální dávky pro nezaměstnané, takže nakonec můžeme být svědky postupného rozjezdu de facto základního nepodmíněného příjmu (UBI) ve formě vyplácené podpory. Po zvládnutí COVID-19 jej ale asi nebude snadné udržet, protože se proti němu postaví Republikáni. Dnes už však žádná z amerických stran není stranou „fiskální odpovědnosti“, a tak nebudou rychle zavedena úsporná opatření jako po krizi v letech 2008-09. Co to znamená? Fiskální deficity, které vycházejí z politiky založené na MMT, budou pokračovat tak dlouho, dokud je inflace neumoří. Vyšší mzdy, hlavně pro lidi, kteří je pravděpodobně do posledního centu utratí, s sebou přinesou inflaci a tlak na marže podniků, které nedokážou zvyšovat ceny tak rychle, jak jim stoupají náklady. Bidenova administrativa nejspíš najde podporu pro velké infrastrukturní projekty, které jsou asi nejproduktivnějším využitím fiskálních stimulů, i na druhé straně politického spektra. A to zejména v případě, že tyto investice zlepší životní podmínky v postižených komunitách malých i velkých měst po celých Spojených státech. Pak uvidíme, jak vážně to vláda myslí s podporou návratu výroby zpátky do USA.

Sociální sítě a volby – po loňských volbách je nad slunce jasnější, že Spojené státy musí kompletně zrenovovat svou volební infrastrukturu, od šílené kombinace volebních metod až po rychlost sčítání hlasů. USA už si nemohou dovolit opakování volební katastrofy z loňského roku. Vzhledem k tomu, o kolik Biden vyhrál, trvalo vyhlášení výsledků neuvěřitelně dlouho. V roce 2022, kdy se budou konat volby do Sněmovny reprezentantů, bude třeba zajistit rychlé a transparentní výsledky už večer po volbách. Doufejme, že to Spojené státy zvládnou jak příští rok, tak v roce 2024 u příštích prezidentských voleb, a že snad zavedou blockchain a další technologie, které zajistí, že nebudeme znovu svědky zpomaleného počítání a bujení konspiračních teorií na sociálních sítích.

3. Klimatická agenda – žádný spěch

Během volební kampaně bylo klima zmiňované často, protože se jedná o oblíbené téma progresivního křídla Demokratické strany. Přinejmenším po zbytek letošního roku ale budeme spíš svědky tzv. mávání ctností (virtue signaling) než nějakých výraznějších investic. Myšlenka investovat 7 bilionů dolarů do infrastruktury zelených technologií, kterou Biden v rámci kampaně hlásal, rozděleným Kongresem prostě neprojde. Ale ekologické investice na programu zůstanou, budou financovány z celkového rozpočtu a budou dál zvyšovat riziko inflace. Půjdou totiž na úkor investic do levnější energie z fosilních paliv. Budování infrastruktury pro zelenou energetiku je totiž extrémně nákladné. Spotřebitelé ovšem z valné většiny dosud jezdí v autech na benzín či naftu, a pokud úbytek investic do „špinavé“ energie přinese výrazné zvýšení cen fosilních paliv, což je dost pravděpodobné, můžeme očekávat, že se už v roce 2022 mezi značnou částí populace vzedme vlna odporu k ekologické agendě. Nikdy nepodceňujte dopady maloobchodní ceny benzínu na rozpoložení řadových Američanů.

Pevně doufáme, že v delším časovém horizontu bude část těchto investic v energetice přesměrována do nové generace jaderných elektráren, ať už se jedná o nové štěpné reaktory, nebo projekty základního výzkumu a demonstrace jaderné fúze. Alternativní energetické zdroje zkrátka nemohou systémově nahradit energii z fosilních paliv, protože hustota zařízení pro výrobu energie je příliš nízká, a pokud si chceme alespoň zhruba udržet současný životní standard a s ním související spotřebu energií, dokáže spolehlivou náhradu nabídnout pouze jaderná energie.

4. Velké internetové monopoly – vyrazí zákonodárci do protiútoku?

Gigantické monopoly ve světě informačních technologií, jako Facebook, Amazon, Apple, Netflix či Alphabet, pro něž se vžila zkratka FAANG, k sobě přitahovaly pozornost zákonodárců už předtím, než udeřil COVID. A když přišla pandemie a vše okolo ní, nejenže tyto firmy nepřibrzdila, ale ještě po snížení úrokových sazeb prostřednictvím multiplikátorů ocenění raketově zvýšila cenu jejich akcií. Lockdowny navíc znamenaly zastavení nebo alespoň omezení aktivit kamenných prodejen a restaurací i dalších zábavních podniků, což přineslo boom aktivit a nákupů online.

Monopolům z toho plynou nadměrné zisky – a to mnohem větší, než je případná produktivita z jejich strany. S příchodem roku 2021 se z nich stávají monstra schopná pozřít celý svět. Obě americké politické strany si to čím dál jasněji uvědomují a jsou připravené s tím něco dělat. Jejich společná kongresová komise učinila v loňském roce závažná zjištění, která na velké informačně-technologické firmy vrhají špatné světlo. Americká Federální obchodní komise a hlavní státní zástupci několika států už také jednali a podali žalobu na Facebook. Rok 2021 bude rokem, kdy američtí regulátoři konečně začnou něco dělat s hrozbou, kterou tyto monopoly představují pro ekonomiku, ostatní firmy a i stabilitu celé společnosti. Na programu může být přísnější regulace obsahu, ale i rozdělení a omezení možností využití uživatelských dat. Ovšem vzhledem k tomu, že růst kapitalizace na americkém akciovém trhu zajišťovala v posledních letech z velké části jen hrstka firem, bude to mít obrovské důsledky pro investice do amerických společností.

5. Zdanění prozatím uložené k ledu

Vzhledem k tomu, jak neodbytně se letos dožaduje pozornosti pandemie a naše reakce na ni, bude asi problematika daňové politiky odsunuta Bidenovou administrativou přinejmenším pro rok 2021 na vedlejší kolej. A to navzdory tomu, že se Biden v rámci své kampaně hlasitě bil za alespoň částečné obnovení daní, které Trump odpustil americkým korporacím, i za další daňové reformy, o nichž přísahal, že zasáhnou pouze 1 % s nejvyššími příjmy. U Trumpovy reformy se však často zapomíná, že drasticky zvýšila daně lidem s vyššími příjmy z oblastí, kde jsou vysoké státní a místní daně – tedy hlavně z Demokratických států na obou pobřežích. Výrazně jim totiž snížila limity pro odpočty z daní. Tento manévr brutálně zvýhodnil Republikány. A pokud Biden nezruší alespoň tuto část Trumpovy reformy a ještě uzákoní nové federální daně, mohou se z těchto oblastí stát města duchů vyhrazená pro elitu. To přinese další lokální propad daňových příjmů a dále nahlodá místní, už tak podfinancovaný, veřejný sektor. 

Bidenova zahraniční politická agenda

Hlavním tématem amerických prezidentských kampaní často bývá domácí politika, ale ze samotné povahy exekutivy, v jejímž čele prezident stojí, vyplývá, že na určování domácí politiky nemůže mít přílišný vliv, pokud zároveň neovládá Kongres. Ten totiž drží v rukou „klíče od pokladny“”. Například Obama měl na domácí frontě šest z osmi let své vlády svázané ruce a Biden má v Kongresu jen velmi nejistou převahu. Zato na zahraniční frontě si mohou američtí prezidenti zpravidla dělat, co chtějí. A i když některé trumpovské tendence přetrvají, zejména v případě Číny, Biden vnese do americké zahraniční politiky radikálně odlišný styl. Přitom se zaměří hlavně na těchto pět oblastí:

6. Vztahy s Čínou – styl se mění, podstata zůstává

U obou amerických politických stran stále častěji převládají protičínské postoje, a tak Biden nejspíš zruší jen minimum opatření, která Trump vůči Číně zavedl, a možná dokonce vůbec žádná. Ať už se jedná o zákaz prodeje telekomunikačních přístrojů čínské společnosti Huawei na území Spojených států, požadavek, aby spojenci v oblasti národní bezpečnosti prosazovali totéž, nebo snahy omezit financování čínských firem obchodovaných v USA kvůli jejich auditorským standardům a údajným vazbám na armádu.

Styl komunikace s Čínou se však za nové vlády naprosto změní. Od Bidena nečekáme neomalené tweety vyhrožující náhlými změnami cel a tarifů, ani značnou osobní náklonnost k Si Ťin-pchingovi, ale spíš pomalé zpřísňování již zavedených opatření. Tím se jen prohloubí propast mezi oběma zeměmi a americké firmy brzy pochopí, že musí rychle hledat jiné dodavatele než Čínu. To nevyhnutelně způsobí rivalitu mezi obchodními partnery po celém světě. V nejhorším případě to může vést až k postupnému rozpoutání jakési studené globální finanční a obchodní války. Války, která se snad obejde bez brutálních zástupných konfliktů původní studené války, ale může vést k rozklížení globálního monetárního systému i samotné globální ekonomiky. V prvních dvou letech Bidenovy vlády bude klíčové, zda se Spojeným státům podaří získat pro svůj agresivní postoj vůči Číně významné obchodní partnery a tradiční spojence v Asii a Evropě a do jaké míry.

7. Tchaj-wan – globální technologické centrum

Tchaj-wan je tlakovým bodem celé globální ekonomiky. Jen tady dokážou továrny ve velkém vyrábět nejmodernější čipy. Podle odborných odhadů je Tchaj-wan zodpovědný za celou polovinu globální produkce polovodičů a celých 90 % výroby nejpokročilejších počítačových čipů. Zároveň je to geopoliticky ožehavé území přímo v centru současného konfliktu mezi Čínou a USA o technologickou dominanci. Zvlášť poté, co Spojené státy podnikly kroky, aby zabránily dodávkám čipů obsahujících americké technologie čínským firmám, a zejména Huawei.

Jak se s tím Čína vyrovná, když se jí zatím nepovedlo postavit vlastní fabriky, a klíčové místní firmy tak budou ještě nejméně dva roky závislé na tchajwanských výrobcích, které často využívají americké duševní vlastnictví? Jakékoli přerušení dodávek z Tchaj-wanu, nezávisle na příčině, bude znamenat obrovskou ránu pro čínský technologický průmysl a pro téměř všechny aspekty čínské ekonomiky. K čemu je zlatá husa, když nemůže snášet zlatá vejce? Tchaj-wan je klíčový geopoliticky i ekonomicky.

8. Rusko – raději zavřít obě oči

I když se v posledních letech hodně mluvilo o přátelském vztahu mezi Putinem a Trumpem, ve skutečnosti si Trumpova administrativa ve většině případů, kdy měla příležitost k uvalení sankcí, na Rusko došlápla. Dokonce podnikla kroky proti dostavbě rusko-německého plynovodu Nordstream 2, který má propojit ruské zásobárny zemního plynu s Německem přímo, bez účasti Ukrajiny. Od Bidenovy vlády však mohou Rusové čekat ještě větší tlak. Demokraté totiž pořád věří, že se Rusko významně angažovalo v dezinformační kampani a narušování voleb v roce 2016 a možná i v nedávném kyberteroristickém útoku, z něhož jsou obviňováni ruští agenti. Nepříliš vřelé vzájemné vztahy mohou ochladnout ještě mnohem víc, což Rusku zkomplikuje přístup k dolarovému finančnímu systému i možnost přilákat kapitálové investice. To se může projevit na ruském rublu i ruských aktivech. Ale nejen to. Vzhledem ke značné závislosti Ruska na exportu do Evropy půjde o možná největší zatěžkávací zkoušku tradičních americko-evropských spojenectví, podobně jako odhodlání EU vytvořit finanční systém založený na euru, který bude dostatečně robustní, aby mohl existovat nezávisle.

9. Střední východ – každá rada drahá

Tady se nedokážeme (a ani nechceme) pouštět do nějakých předpovědí, ale Střední východ je již tradičně semeništěm nebezpečných problémů. Vše ještě zhoršují potenciální potravinové problémy některých částí tohoto regionu v době, kdy cena potravin prudce stoupá. Za příčiny destabilizace a nedostatku mnozí považují Arabské jaro a syrskou občanskou válku, ale v případě Sýrie je samozřejmě na vině také sucho. Záměr rozvinutého světa vzdát se postupně fosilních paliv může ještě znásobit rizika, protože vývoz ropy a zemního plynu představuje ekonomickou základnu, na níž stojí celý region. Ten může dále destabilizovat i zmírnění nepřátelského postoje nastupující americké administrativy k Íránu. Také Čína je čím dál závislejší na dovozu ropy právě ze Středního východu, takže se v regionu bezpochyby začne více angažovat. Vždyť se objem ropy importované Říší středu za posledních 10 let víc než zdvojnásobil. Čína je nyní zdaleka největším dovozcem ropy na celém světě.

Dalším klíčovým hráčem v tomto regionu je Turecko, které má nejedno želízko v ohni. Poté, co turecký prezident koupil ruský raketový obranný systém, nebude prezident Biden pravděpodobně spojenectví s Erdoganem nakloněný tak, jak býval Trump. Dokáže si Turecko udržet své nominální členství v NATO a bude na ně chtít Bidenova administrativa dál tlačit pomocí sankcí?

10. Evropa a multilaterální instituce – sliby chyby

Vláda prezidenta Trumpa představovala pro EU obrovský problém. V tomto období došlo k největšímu oslabení diplomatických vztahů mezi USA a jejich hlavními evropskými spojenci od konce 2. světové války. Po čtyřech letech Trumpovy éry se Evropa cítí izolovaná a navíc vojensky nejistá. Příčinou nejsou jen Trumpovy hrozby, že stáhne vojenské jednotky a přestane plnit své závazky v rámci NATO, ale i možné finanční dopady protekcionistické obchodní politiky USA. Co se za Bidena změní? Zpočátku nejspíš poleví tlak na zavádění dalších protekcionistických opatření a bude se hodně mluvit o tradičních přátelských vztazích, takže dojde ke krátkodobému uvolnění. Zároveň ovšem existuje spousta oblastí, kde se mohou Spojené státy dostat s Evropskou unií do sporu, ať už půjde o výše zmiňované politické vztahy s Ruskem, nebo o ochotu EU postavit se na stranu USA v jejich stále vyhrocenějším soupeření s Čínou. Amerického voliče navíc čím dál víc zajímá hlavně domácí politická situace a nějaká Evropa mu může být ukradená.

Kromě toho se bude Biden nepochybně ostentativně snažit normalizovat americké vztahy s mezinárodními institucemi, ať už se jedná o OSN, WHO, či mezinárodní iniciativy bojující proti klimatické změně. Ty však nejsou mezi voliči příliš populární – což platí zejména pro Světovou zdravotnickou organizaci, která si zadělala na pěknou PR katastrofu, když odmítla označit COVID za pandemii. Reálné výsledky tak mohou být nakonec překvapivě skromné. Ve veškerém rozhodování se patrně začne uplatňovat hledisko ekonomického populismu, které vnese riziko do hlasování o téměř všech nenacionalistických, „globalistických“ politických iniciativách. Za prezidenta Bidena se může ukázat, že levicová populistická agenda dokáže být hnacím motorem amerického protekcionismu, stejně jako dřív pravicový populismus. Na základě klimatické agendy je například možné uvalit sankce na Brazílii kvůli ničení deštných pralesů. A levicový populismus dokáže prohloubit i propast mezi Spojenými státy a Čínou. Už teď politická levice Čínu kritizuje za porušování lidských práv i za obrovskou spotřebu uhlí, která ji vynesla na pozici největšího světového producenta CO₂.