Zlato se prvně v historii blíží ceně 100 000 Kč za unci. Nahrává mu dění kolem Trumpa; už tuto středu může Nejvyšší soud USA zneplatnit jeho cla, přičemž kovům svědčí i prezidentův nynější útok na šéfa americké centrální banky a jeho možný úder na Írán

Zlato dnes poprvé v historii překročilo cenu 95 000 Kč za unci, stříbro je zase dnes dějinně poprvé dražší než 1750 Kč za unci. Rekordnímu růstu cen drahých kovů nahrává dění kolem Trumpa; už tuto středu může Nejvyšší soud USA zneplatnit jeho cla, přičemž kovům svědčí i prezidentův nynější útok na šéfa americké centrální banky a jeho možný úder na Írán. Lze předpokládat zintenzivnění nákupní horečky ze strany drobných investorů skupujících například zlaté nebo stříbrné mince v očekávání dalšího cenového nárůstu.

Mimořádné dění kolem amerického prezidenta Donalda Trumpa otřásá trhy. Zlato a stříbro dnes pokořily dějinné rekordy, svět „prodává Ameriku“. Čechům to může dále zdražit hypotéky.

Cena drahých kovů dnes pokořila dějinný rekord. Zlato dnes zdražuje o takřka dvě procenta a poprvé v historii atakuje cenovou úroveň 4600 dolarů za troyskou unci. V přepočtu do korun dnes historicky poprvé překonalo úroveň 95 000 korun a míří k psychologické úrovni 100 000 korun za troyskou unci. Ještě výraznější je cenový nárůst stříbra, které dnes v dolarech přidává 5,6 procenta, takže historicky poprvé vyjde na více než 84 dolarů za unci, v korunách je unce stříbra dnes poprvé dražší než 1750 Kč (viz graf Bloombergu níže, zachycující vývoj ceny stříbra v korunách od roku 2000).

Vývoj cen stříbra v přepočtu do korun od roku 2000

Zdroj: Bloomberg

Lze předpokládat zintenzivnění nákupní horečky ze strany drobných investorů skupujících například zlaté nebo stříbrné mince v očekávání dalšího cenového nárůstu. Tomu by mělo nahrávat i dění v Íránu, kde je tamní režim po masových bouřích obyvatelstva ohrožen jako dosud nikdy od revoluce roku 1979, přičemž americký prezident Donald Trump nevylučuje vojenský zásah proti Teheránu.

Nicméně to rozhodně není jediný důvod, proč „faktor Trump“ nyní tolik zdražuje drahé kovy. Už tuto středu může Nejvyšší soud USA zrušit podstatnou část Trumpových cel, přičemž ten současně vyrazil do bezprecedentního útoku proti šéfovi americké centrální banky Jeromu Powellovi.

Nejvyšší soud USA už ve středu může vydat svůj očekávaný verdikt ohledně takzvaných recipročních cel. Ta Trumpova administrativa zavedla loni, počínaje takzvaným „dnem osvobození“ zkraje dubna.

Zavedení rozhodně nebylo hladké. Otřásly se (nejen) americké trhy akciové i dluhopisové, nečekaně ztrácel dolar, takže Trump většinu cel pozastavil. V polovině léta pak Evropská unie, včetně Česka, „vyfasovala“ většinově reciproční clo patnáctiprocentní, tedy znatelně nižší, než jakým jí Trump předtím hrozil. Toto clo však tuto středu může Nejvyšší soud shledat protiprávním.

Znamenalo by to povzbuzení české ekonomiky, tolik exportně orientované?

Soudy nižší instance v USA už loni vynesly rozsudky o nelegálnosti daných cel, kterou zdůvodňovaly překročením prezidentových pravomocí, ovšem ta zůstala v platnosti, dokud o nich nerozhodne právě soud instance nejvyšší. Při slyšení začátkem listopadu se i soudci konzervativní většiny Nejvyššího soudu vyjadřovali k právoplatnosti cel spíše skepticky. John Roberts, předseda Nejvyššího soudu, se například nechal slyšet, že zavedení cel představuje uvalení daní na americký lid, což vždy bylo ústřední pravomocí Kongresu.

Pokud by Nejvyšší soud shodil Trumpova cla ze stolu, půjde o dosud jeho největší prohru druhého prezidentského funkčního období. Nejen, že by administrativa musela přestat cla uvalovat, ještě navíc by musela vracet peníze, které na clech dosud vybrala. Prohloubily by se tak problémy amerických veřejných financí, potenciálně stouply výnosy z dluhopisů vlády USA, což může tlačit nahoru také náklady na vládním dluhu ve světě obecně, včetně Česka. Což by v Česku mohlo znamenat třeba další zdražení hypoték. Ty už přitom letos mírně zdražily, po stagnaci posledních tří měsíců loňska.

V minulém týdnu Trump oznámil, že díky příjmu z cel chce roku 2027 historicky rekordně navýšit výdaje USA na zbrojení, hned o více než 50 %. Spojené státy by v tom roce měly dát na zbrojení v přepočtu 31 200 miliard Kč, zhruba 15násobek státního rozpočtu ČR. Přitom už nyní dávají USA na zbrojení více než dalších devět zemí daného pořadí dohromady. Lze však pochybovat o tom, že Trump takovéto zásadní navýšení výdajů pokryje z cel, a to i kdyby je Nejvyšší soud ponechal v platnosti. Možná je za jeho načasováním oznámení o velkolepých plánech na vytvoření „armády snů“ snaha zatlačit na soudce, aby si své možné zneplatnění cel dvakrát dobře rozmysleli.

Pokud soudci opravdu cla zruší, má Trumpova administrativa po ruce jiné možnosti, jak cla zavádět, ovšem už to nebude tak jednoduché jako dosud. Navíc, zrušení cel by se netýkalo všech z nich, dotčena by tedy nebyla třeba ta odvětvová typu cel na ocel, hliník či automobily.

Příznivé dopady na českou ekonomiku z možného zrušení cel tak nelze přeceňovat. Zneplatnění by nepřineslo zásadní úlevu, alespoň ne bezprostředně, neboť by se začaly množit dohady a houstnout s nimi související nejistota, jaké další kroky Trump podnikne a jakými způsoby se svá další cla bude snažit zavádět. Navíc by tedy zneplatnění cel mohlo otřást dluhopisovým trhem, i se zmíněnými dopady do nákladů dluhu v České republice.

Ze situace ovšem těží zmíněné zlato či stříbro, které v poslední době lámou historické cenové rekordy. Další prohlubování deficitu USA podpoří upínání se investorů k drahým kovům jako pojistce před inflačním znehodnocováním kupní síly běžných, papírových peněz.

Dnes na burzách naopak klesají aktiva spjatá s USA; dolar, americké dluhopisy či americké akcie. Hantýrkou investorů, mezinárodní investoři „prodávají Ameriku“. Děje se tak za časného asijského obchodování, leč též v rámci obchodování a termínovými kontrakty na americké akcie.

Důvodem rozprodeje amerických aktiv je bezprecedentní útok Trumpovy administrativy na šéfa americké centrální banky (Fedu) Jeroma Powella. Americké ministerstvo spravedlnosti totiž včera zahájilo vyšetřování předsedy Fedu kvůli sporné rekonstrukci washingtonské budovy centrální banky.

To, co trhy otřáslo zejména, je však Powellova odezva, že údajná spornost rekonstrukce a jejích nákladů je jen zástupným důvodem a že administrativě, ale zejména Trumpovi samotnému, jde o uzpůsobení měnové politiky USA obrazu svému. Pokud by Trump získal pod svoji kontrolu měnovou politiku USA, jednalo by se vskutku o bezprecedentní vývoj ve více než 110leté historii Fedu, kterou charakterizuje naopak postupné upevňování jeho nezávislosti na politické moci.

Nezávislost centrálních bank na politicích je obecně považována za klíčový zdroj vzestupu prosperity zejména západního světa v celém období pod druhé světové válce. Nezávislost zabraňuje například tomu, aby v ekonomice přetrvávaly příliš nízké úrokové sazby. Které sice může vítat ten či onen politik, protože krátkodobě mohou činit dostupnějšími úvěry, třeba ty firemní na investice nebo hypotéky. Jenže dlouhodobě – často však již za horizontem politikova mandátu – způsobují nárůst inflačních očekávání i inflace samotné, jež znehodnocuje měnu, tedy i úspory a mzdy lidí, přičemž podvazuje jejich celkovou důvěru nejen v měnu samotnou, leč v celou ekonomiku.

Pokud do konání centrální banky zasahuje politik v rozvojové zemi nebo i zemi typu Turecka, berou to mezinárodní investoři jako sice varovný, ale ne úplně nepředpokládatelný vývoj. Proto také rozdělují trhy a ekonomiky na vyspělé a rozvíjející. Ty rozvíjející, jako je Turecko, vykazují méně vyspělý institucionální rámec, tedy i větší riziko ztráty nezávislosti centrální banky, pokud tedy ta ji vůbec kdy měla. Jenže v institucionálně vyspělých ekonomikách je nezávislost centrální banky brána jako základní a nezpochybnitelný pilíř chodu celého hospodářství. A Spojené státy mají mezi vyspělými ekonomikami vůdčí postavení; už jen kvůli tomu, že americký dolar je bezkonkurenčně světovou rezervní a transakční měnou číslo jedna.

Trumpův útok na Powella je tedy vlastně útokem na celé poválečné uspořádání ekonomicky vyspělého světa, jehož je centrální banka USA jakýmsi středobodem, kvůli svému vlivu na dolar či americké úrokové sazby, potažmo i ty světové, a zároveň etalonem z hlediska institucionálního rámce, v němž funguje.

Zahájené vyšetřování Powella se jeví být součástí stupňujícího se Trumpova tlaku na něj. Powell sice končí v čele Fedu letos v květnu, ale poté má zůstat v jeho nejužším vedení, až do roku 2028. Trump by zjevně rád, aby skončil letos v květnu ve vedení Fedu úplně, tedy aby se uvolnilo křeslo, které připadne někomu, kdo bude povolnější a ochotnější plnit Trumpovo přání nižších úrokových sazeb. Trump opakovaně hlásí, že by úrokové sazby USA měly být citelně nižší. Měnověpolitické zasedání Fedu koncem tohoto měsíce má ovšem vést k ponechání základní sazby na stávající úrovni, alespoň podle předpokladu trhu. To samozřejmě jde proti Trumpovu přání.

Bezprecedentní zesílení tlaku na Powella tak dnes znejišťuje trhy, které se tudíž amerických aktiv zbavují. Pokud by totiž – například – byly v USA výsledkem systematicky nižší úrokové sazby, než jaké mají být podle apolitického klíče, znamená to slabší dolar. Protože nižší úrokové sazby jej v očích mezinárodních investorů zneatraktivňují. Kvůli zesílení nejistoty stran nezávislosti Fedu by navíc dolar ztratil alespoň část své atraktivity také coby takzvaného bezpečného útočiště v čase otřesů na světových trzích. To, že stále ještě bezpečné útočiště představuje, odráží totiž nejen víru mezinárodních investorů v sílu americké ekonomiky, ale také v pevný související institucionální rámec, do něhož je vsazen a jehož je nezávislost centrální banky alfou a omegou.

Systematicky nižší úrokové sazby by ovšem ve výhledu způsobily silnější inflační tlaky, které nahlodávají výnosy amerických dluhopisů, ale také ziskovost tamních firem, což tedy oboje vede k tomu, že dnes investoři vskutku „prodávají Ameriku“ – a zbavují se nejen dolaru, ale i amerických dluhopisů a akcií. Vodou na mlýn je celá situace alternativním bezpečným útočištím typu právě opět zlata či částečně stříbra, která mohou dolar do značné míry zastoupit.

Lukáš Kovanda
Trinity Bank