O dalším osudu Německa rozhodne dluhová brzda

Německo čekají v neděli parlamentní volby. Z těch by dle aktuálních průzkumů měla vyjít vítězně konzervativní unie CDU/CSU se zhruba 209 mandáty. Jejím koaličním partnerem by se podle našeho názoru stala SPD, která by nyní získala 113 křesel. To by dohromady znamenalo 322 mandátů, tedy ve srovnání s 316 potřebnými po sestavení vlády jen těsnou většinu. Pro prosazení změn spojených s dluhovou brzdou či ke schválení mimorozpočtových fondů, což bude pro další směřování Německá klíčové, je navíc třeba dvoutřetinová většina. Jako další koaliční partner by tak přicházeli v úvahu Zelení, kteří nyní v Německu představují čtvrtou nejsilnější stranu a s SPD se na řadě věcí shodnou. K těm patří i potřeba uvolnit dluhovou brzdu, která nyní omezuje roční strukturální rozpočtové schodky na 0,35 % HDP a od roku 2020 navíc zavazuje regionální vlády k vyrovnaným rozpočtům. CDU/CSU se zatím těmto krokům brání. Nicméně vzhledem k tomu, že plánuje značné daňové škrty, u nichž není jasné, z čeho by byly financovány, bude muset pravděpodobně i ona nakonec svůj postoj přehodnotit. K uvolnění pravidel ji bude tlačit i rostoucí potřeba vojenských výdajů a investic v oblasti infrastruktury. Celkově by podle našich odhadů Německo potřebovalo ročně investovat 1,5-3 % HDP, což by vzhledem k výrazně nižšímu podílu dluhu na HDP ve srovnání s průměrem EU neměl být problém. Ke změně pravidel tak podle našeho názoru nakonec dojde, jednání však mohou být zdlouhavá a protáhnout se až do roku 2026.                 

Podle posledního průzkumu agentury INSA by ve volbách zvítězila konzervativní unie CDU/CSU s 30 % hlasů, následovaná krajně pravicovou Alternativou pro Německo (AfD) s 22 %, za ní by skončila SPD s 15 %, strana Zelených by získala 13 %. Nové levicově populistické Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) by získalo 5 %, přičemž FDP se pohybuje mírně pod 5% hranicí, která je nutná pro vstup do parlamentu.

Příčinou pádu stávající koalice byly rozpory mezi jejími lídry, slábnoucí podpora, výsledky regionálních voleb a mimo jiné i postoj k dluhové brzdě. Ta byla schválena v období globální finanční krize, kdy německý veřejný dluh stoupl na 70 % HDP. V platnost vešla v roce 2010, kdy dluh dosáhl 80 % HDP. Dluhová brzda omezuje roční strukturální rozpočtové schodky na 0,35 % HDP a od roku 2020 navíc zavazuje regionální vlády k vyrovnaným rozpočtům. Současný stav německé ekonomiky, její strukturální problémy a klesající konkurenceschopnost však naznačují, že beze změn v nastavení dluhové brzdy nebude německá ekonomika schopná hospodářský růst udržitelněji nastartovat.

I když by CDU/CSU vyšla z voleb jako vítězná, majoritu s největší pravděpodobností nezíská a bude si muset hledat silného koaličního partnera. Tím by se zřejmě stala SPD. Ani tak ale není jisté, zda se těmto dvěma stranám podaří získat 316 mandátů, které majoritu představují. Podle přepočtených hlasů by CDU/CSU nyní získala 209 křesel a SPD 113 křesel, tedy dohromady 322 mandátů, což by znamenalo jen těsnou většinu. Pro prosazení změn spojených s dluhovou brzdou či ke schválení dalšího mimorozpočtového fondu (v roce 2021 byl schválen fond ve výši 100 mld. EUR na plnění cíle vojenských výdajů ve výši 2 % HDP, který bude vyčerpán v letech 2026-27) je navíc třeba dvoutřetinová většina. Pro její získání tak bude CDU/CSU s SPD potřebovat podporu ještě další strany.

Dle volebních průzkumů je druhou nejsilnější stranou AfD (nyní by na ní připadlo 143 křesel). Její volební program (opustit euro, rozšířit těžbu uhlí, vrátit se k ruskému plynu, opustit NATO, postavit hraniční kontroly a zastavit příliv migrantů) je však od programu CDU/CSU i SPD natolik odlišný, že jako koaliční partner nepřipadá v úvahu. Strana FDP je zodpovědná za rozpad stávající vlády. Navíc zatím není jisté, zda se do parlamentu vůbec dostane. Druhým nejpravděpodobnějším koaličním partnerem se tak zdají být Zelení, kteří se navíc v mnoha otázkách s SPD shodnou. Na ty by v tuto chvíli připadlo 96 křesel. Celou situaci výrazně ovlivní to, zda se do parlamentu nakonec dostanou malé strany jako je FDP, Levice a BSW, jejichž podpora osciluje kolem 5 %. Pokud ano, může být získání 2/3 majority komplikované a sestavování nové vlády se může protáhnout až do Q2.  

Klíčové bude, jak se povolební koalice postaví k dluhové brzdě. Strana Zelených by změnu zákona o dluhové brzdě, kterou navrhuje SPD, s největší pravděpodobností podpořila. Na druhou stranu CDU/CSU se zatím těmto krokům brání. Zároveň se ale domníváme, že vzhledem k tomu, že sama CDU/CSU plánuje značné daňové škrty u nichž není jasné, z čeho by byly financovány (2 % HDP, 80 mld. EUR ročně), bude muset i ona nakonec svůj postoj přehodnotit. K uvolnění pravidel ji bude tlačit i budoucí značná potřeba vojenských výdajů ve výši zhruba 40 mld. EUR ročně (1 % HDP) a výdajů v oblasti infrastruktury (podle našeho odhadu 20 mld. EUR ročně). Celkově by podle našich odhadů Německo potřebovalo ročně investovat 1,5-3 % HDP. Ke změně pravidel tak podle našeho názoru nakonec dojde, jednání však mohou být zdlouhavá a protáhnout se až do roku 2026.

Významnými strukturálními problémy trpí především německý průmysl. Ten doplácí na svou vysokou energetickou náročnost, nákladný přechod k zelenějším energiím i klesající konkurenceschopnost. Z volebních plánů by mu mohla pomoci snaha CDU o zrušení zákazu používání benzinových a naftových automobilů v roce 2035, dále opětovné využívání jaderné energie, včetně podpory výzkumu malých reaktorů a jaderné fúze, popřípadě postupné snižování daně z příjmu právnických osob, a to z 30 % na 25 %. SPD pak navrhuje zřízení „německého fondu“ ve výši 100 mld. EUR ze soukromých i veřejných prostředků, který by poskytoval půjčky na přechod k zelené energetice, investice do technologií a bydlení, dále investiční prémii ve výši 10 % pro investice v Německu a snížení cen průmyslové elektřiny. Podobnou investiční podporu, jakou navrhuje SPD („německý fond“), upřednostňující obnovitelné zdroje energie, dobíjecí stanice, železnice a kapitálovou podporu nových průmyslových kapacit, navrhuje i strana Zelených.

Pozastavení některých investičních aktivit, ke kterému došlo v důsledku rozpadu vládní koalice, by mohlo vytvořit prostor pro vyšší výdaje, jakmile se nová vláda ujme moci. Tento fiskální stimul by mohl dosáhnout zhruba 10-15 mld. EUR, což by mohlo alespoň dočasně zlepšit spotřebitelskou a podnikatelskou důvěru. Pokud by Německo navýšilo od roku 2027 své výdaje o 1,5 % ročně, znamenalo by to růst veřejného dluhu směrem k 70 % v roce 2029, což je stále výrazně pod průměrem evropské unie. Ve Francii se pohybuje dokonce poblíž 110 %. V tomto ohledu má tedy Německo (v případě, že se mu podaří dosáhnout dohody týkající se dluhové brzdy) prostor pro navýšení investičních výdajů značný. Je sice pravda, že rychlý nárůst v čistých výdajích by mohla napadnout Evropská komise. Bylo by ale absurdní, pokud by se snažila penalizovat zemi s takto nízkými deficity. Zároveň je velmi pravděpodobné, že fiskální pravidla EU, i vzhledem k nutnosti navýšit vojenské výdaje, doznají v nejbližším období změny.

Pokud odhlédneme od výsledků voleb, pozitivní zprávou je, že německé domácnosti stále disponují nahromaděnými úsporami z období pandemie, přičemž v relativně dobré finanční kondici se nacházejí i firmy. Přestože německá ekonomika již dva roky vykazuje pokles (-0,3 % v roce 2023, -0,2 % v roce 2024), recesi v letošním roce neočekáváme. Bez zásadních strukturálních reforem se ale ekonomika již neobejde. 

Autor: Jana Steckerová, Komerční banka