Tahle země není pro Green Deal… Podle ČNB ale firmy a podniky svými nářky nad drahou elektřinou jen vydírají stát, aby jim dále do drahých energií ulevoval

Zdražení regulované složky plateb za elektřinu domácnostem o 71 procent, které energetický úřad navrhuje, je nebývalé. Ale jde – při pohledu do nadcházející doby – stále jen o začátek. Dosud meziročně zpravidla docházelo ke změnám regulované složky v rozsahu jednotek procent, a to často spíše nižších jednotek.

Ostatně to, že bankovní rada České národní banky na svém čtvrtečním zasedání rozhodla ponechat základní sazbu na úrovni sedmi procent, může částečně odrážet právě nový návrh Energetického regulačního úřadu, resp. veřejnou debatu, které se po jeho zveřejnění rozjela. Centrální banku zvýšení regulované složky sice prý nezaskočilo, neboť čekala, že to bude v pásmu od 70 do 80 procent. Avšak reakce například podnikatelského sektoru a firem byla tak mohutně odmítavá, že tím mohou buď usilovat o svého druhu „vydírání“ vlády – jak praví centrální banka – vlády, aby tudíž takové zvýšení regulované složky nedopustila. Nebo si mohou připravovat půdu pro zvýšení marží začátkem roku 2024, jež zdůvodní údajně neúměrným navýšením regulované složky ceny elektřiny. Ve výraznějším navýšení marží přitom z hlediska ČNB číhá inflační strašák.

Pokud ovšem „mela“, jež se po oznámení návrhu Energetického regulačního úřadu, ve veřejném prostoru spustila, není jen vypočítavým kalkulem, značí to jedno. Totiž to, že, jednoduše řečeno, v této zemi Green Deal nemá šanci. Vždyť ještě ani pořádně nezačal účinkovat a celý národ – lidi i firmy – už brečí, že zdraží elektřina. A hněvem lidu vystrašení politici svolávají mimořádné tiskovky. Tak znova: cílem Green Dealu je masivní umělé zdražení „špinavých“ energií, kterých je většina. Takové zdražení, jež podnítí přechod na zelené energie, které ale potřebují vyšší míru flexibility elektrizační soustavy, a zejména fosilní, případně jadernou zálohu, pročež jsou celkově výrazně dražší. To teď právě mají Češi začít pociťovat na vlastní peněžence.

Zdražení elektřiny není nějakou nežádoucí poruchou, je to přímo stěžejní záměr Green Dealu. Akorát že to politici lidem takto moc neříkají, pokud si to tedy vůbec sami uvědomují. Tak to povězme za ně. Bez masivního zdražení fosilní elektřiny nemůže Green Deal nikdy dosáhnout svých ambiciózních cílů. Cílů, které tedy, ačkoli to už je jiná písnička, i přes svoji ambicióznost nemají bez výraznějšího zapojení Číny, USA, Indie… stejně šanci byť jen zbrzdit, natož zvrátit proces klimatických změn, neboť EU už teď představuje z globálního hlediska příliš malého a vlastně celkem nevýznamného emitenta skleníkových plynů.      

Růst cen regulované složky plateb za elektřinu domácnostem o 71 procent je nebývalé. Ale jde – při pohledu do nadcházející doby – stále právě jen o začátek. Dosud meziročně zpravidla docházelo ke změnám regulované složky v rozsahu jednotek procent, a to často spíše nižších jednotek. Jistou výjimkou byl loňský rok, kdy Energetický regulační úřad redukoval regulovanou složku o bezmála sedmnáct procent. Jakkoli toto snížení bylo nebývale rozsáhlým meziročním pohybem, v porovnání s nyní zamýšleným zdražením, o oněch 71 procent, byl jeho rozsah pouze zhruba čtvrtinový. Ale doba mizivých meziročních nárůstů, ba poklesů regulované složky je pryč. I tak je navrhované navýšení regulované složky v podání Energetického regulačního úřadu neúměrné a mohlo být rozloženo alespoň do dvou let.  

Energetický regulační úřad každopádně v markantním navrhovaném zvýšení regulované složky zohledňuje zejména to, že cena silové elektřiny je v Česku stále na poměrně vysoké úrovni, a to navzdory razantnímu poklesu v porovnání s loňskými astronomickými maximy. Vždyť cena silové elektřiny kupované na rok dopředu je nyní v Česku zhruba o 230 procent vyšší, než odpovídá průměru let 2014 až 2019.

Tento růst cen silové elektřiny v řádu stovek procent odráží několik faktorů.

Zejména se jedná o dopady války na Ukrajině a odstřihávání podstatné části EU od relativně levných ruských energií, zejména plynu. Dále jde o důsledek zelené agendy EU, jejímž hlavním cílem je – v souladu se souborem regulací v podobě zmíněného Green Dealu EU – dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. S tím je spojeno například zdražování emisních povolenek. Cena emisní povolenky EU v posledních pěti letech vzrostla o zhruba 400 procent.

Ve vyšší ceně silové elektřiny se odrážejí také další faktory, jako je například německá energetická transformace – takzvaná Energiewende – a s ní související odklon Německa od provozně relativně levné výroby jaderné elektřiny.

Rapidní růst cen silové elektřiny je na evropských burzách, i v Česku, patrný zvláště od druhé poloviny roku 2021. V příštím roce jej tedy lidé v Česku pocítí dosud nejpalčivěji právě i v regulované složce svých plateb za elektřinu.

Relativně drahá silová elektřina totiž zvyšuje náklady na elektřinu určenou na krytí ztrát elektrizační soustavy a taktéž obecně náklady na poskytování podpůrných služeb. Od roku 2021 také vzrostly náklady na investice v elektrizační soustavě, které odrážejí vyšší ceny stavebních prací i materiálů. Navíc, probíhající nárůst počtu zdrojů obnovitelné energie zapojených do elektrizační soustavy vyžaduje kvůli jejich neřiditelné povaze a silné závislosti na nevyzpytatelných povětrnostních podmínkách více prvků flexibility, například v podobě denní akumulace, které ovšem opět zvyšují cenu elektřiny pro konečné odběratele z řad domácností či firem. 

Dalším zdrojem růstu regulované složky ceny elektřiny je zásah vlády v podobě ukončení platby příspěvku za obnovitelné zdroje energie. V příštím roce bude tato platba uskutečňována samotnými domácnostmi a firmami, nikoli z prostředků veřejných rozpočtů. Vláda tím chce přispět k ozdravení veřejných financí. Letos platbu odpouštěla – brala ji tedy na sebe –, aby ekonomice od drahých energií alespoň částečně ulevila.

Po poklesu cen silové elektřiny má nyní vláda zjevně pocit, že této úlevy už dále není třeba. Vláda na domácnosti a firmy přenáší od příštího roku opět také platby související se zmíněnými technickými ztrátami v přenosové a distribuční soustavě nebo rovněž uvedené platby na podpůrné služby.

Shrneme-li, v nárůstu cenu regulované složky elektřiny se tak odráží jak vlastní markantní zdražení silové elektřiny na burzách EU, které je zvláště patrné v letech 2022 a 2023, a pak také fakt, že na rozdíl od letoška už vláda nebude od drahých energií domácnostem a firmám ulevovat za cenu nárůstu veřejného zadlužení. Vláda se zde chytla do vlastní pasti. Tak dlouho – ještě v opozici – strašila veřejnost rozvratem, ba bankrotem veřejných financí, ač zjevně sama uvěřila této nepodloženosti. A musí nyní úporně konat kroky, kterými jakoby veřejné finance ozdravuje. Připomeňme jen, že žádná ratingová agentura ani loni, ani letos Česku rating nezhoršila. Agentura Standard & Poor’s ve svém říjnovém posudku označuje stav tuzemských veřejných financí za solidní a zadlužení za přiměřené. To vše ještě před nabytím účinnosti legislativy ke konsolidačnímu balíčku.

Je přitom třeba si uvědomit, že Green Deal je postavený na masivních dotacích, a tedy nárůstu zadlužení, jež samo o sobě ochromí ekonomiku EU a zhorší životní úroveň lidí (kvůli kombinaci vyšších daní a nižších mezd). Vedle dotací se Green Deal opírá o extrémně nízké úrokové míry, uměle v uplynulých letech zmanipulované Evropskou centrální bankou, „tiskem“ bilionů eur. Za tyto „vytištěné“ biliony zase občané platí zhoršením životní úrovně v podobě vysoké inflace.

Není náhodné, že akcie klíčových výrobců turbín větrných elektráren v EU, jako je Siemens Energy nebo Orsted, v prostředí vyšších úroků padají prudce k zemi. Vyšší úroky, jež výrobce turbín větrných elektráren takto drtí, jsou nutné ke zkrocení mimořádně vysoké inflace, kterou výrazně přiživily právě předchozí extrémně nízké, nulové úroky a nezřízený „tisk“ bilionů eur. Akcie německého Siemens Energy jsou od přelomu let 2020 a 2021 dole o nějakých 75 procent, pročež tento podnik žádá německou vládu v přepočtu o zhruba 400 miliard korun mimořádné sanace z kapsy daňového poplatníka. Vskutku, zelená energie není levná. Dánský Orsted padá dokonce o zhruba 80 procent, v porovnání s vrcholem zelené mánie na přelomu let 2020 a 2021... Tehdy, v době neudržitelně nízkých, ba nulových úroků, přece bylo heslem doby, které znělo i Českem, že „Green Deal je příležitost“.

Green Deal je možná příležitost, ale zatím zhusta hlavně pro země typu autoritářské Číny či Kataru, financujícího terorismus. Primárním cílem Green Dealu totiž rozhodně není energetická bezpečnost a nezávislost na energiích ze zahraničí, i když to tak politici někdy vykládají. Naopak. V rámci zelené agendy země EU zavírají své uhelné doly a svá ložiska zemního plynu, Německo dokonce vypnulo své jaderné elektrárny.

Místo toho se do EU vozí plyn z Kataru, tedy od klíčového sponzora Hamásu, a dále třeba z USA nebo z Austrálie. A takové Německo má být dle odborných prognóz v solární energetice v roce 2025 z 95 procent závislé na dovozech z Číny...

Lukáš Kovanda
Trinity Bank