Týdenní zpráva o koruně: Centrální bankéři pomohli euru

Změny kurzu koruny jsou také za tento týden nezajímavé. Zprávy z domácí ekonomiky měly na českou měnu znovu téměř nulový vliv. O negativní týdenní bilanci zbytku regionu rozhodl až pátek, kdy forint i zlotý slábnou spolu s negativním vývojem na hlavních trzích. Na koruně však vidíme pouze velmi omezený vliv.

Česká průmyslová výroba se v únoru zvýšila meziročně o 6,7 procenta. To je lepší výsledek než 6 procent očekávaných trhem. K tomu dál zrychlily nové zakázky. Obchodní bilance za únor vykázala přebytek, který zůstává vysoký, ale na odhady nedosáhl. V národním pojetí činil 13,6 mld. Kč, v přeshraničním 34,0 mld. Kč. Lepší než odhady ale byla dynamika vývozu i dovozu. Díky příznivému počasí znovu slušně stoupla stavební výroba. Nezaměstnanost v březnu klesla na 8,3 z únorových 8,6 procenta. Pokles je výraznější oproti konsensu, když pomohl rychlejší nástup sezónních prací při příznivém počasí. Spotřebitelské ceny v březnu stagnovaly, meziročně jsou výš pouze o 0,2 procenta. Ve srovnání s konsensem nejde o překvapivý výsledek.

Data tedy potvrzují sílící oživení ekonomiky při stále velmi nízkých inflačních tlacích. Výkony reálné ekonomiky jsou o něco lepší, než předpokládala centrální banka. Naopak, inflace je níž. Právě inflace by podle guvernéra ČNB mohla být důvodem podržet současný kurzový režim o něco déle než do začátku příštího roku. V posledních komentářích Miroslav Singer takovou možnost opakovaně naznačil, korunu však jeho slova nechávají v klidu.

V Polsku zasedala centrální banka, která nechala sazby podle očekávání beze změny a zopakovala i jejich výhled. V souladu s odhady zůstanou sazby ještě řadu měsíců neměnné. Stabilní výhled se pak s další prognózou může ještě prodloužit. Zlotý na výsledek jednání reagoval minimálně.

Eurodolar si bohatě vynahradil pokles z předchozího týdne. Společná evropská měna se proti dolaru postupně dostala až na 1,3900. Zisky jí přinesly nové zprávy měnící očekávání o měnové politice v eurozóně i USA. Závěr týdne přinesl kurzu jen drobnou korekci.

V první části týdne přišlo hned několik komentářů od zástupců ECB, které tlumily očekávání, že banka v blízké době přistoupí k uvolnění měnové politiky. Rizika deflace v eurozóně podle nich nejsou bezprostřední a stejně tak ani potřeba volnější politiky. Komentáře vypovídají o tom, že podpora pro akci není v měnovém výboru až tak silná a k potřebné jednomyslnosti, jak o ní nedávno hovořil prezident Draghi, bude třeba další motivace v podobě nových dat. Šlo tedy o impuls, aby se euro vrátilo na pozice vyklizené po měnovém jednání na začátku měsíce.

Další impuls k růstu kurzu pak přišel celkem překvapivě z Fedu. Ten vysílá tak trochu rozporuplné signály. Poslední měnové jednání naznačovalo rychlejší růst úrokových sazeb než dříve, když se posunuly vzhůru názory zástupců měnového výboru na trajektorii sazeb a předsedkyně Yellenová jasně naznačila první zvýšení v polovině příštího roku. Zápis ze stejného jednání ale očekávání rychlejšího utahování politiky naopak tlumí, když odvrací pozornost od názoru jednotlivých členů a zdůrazňuje závazek k podpůrné politice při stále trvající slabosti ekonomiky a nízké inflaci.

Zápisem z jednání Fed koriguje dřívější očekávání o jeho politice, reakcí na finančních trzích tak byl růst akcií i amerických dluhopisů, zatímco dolar dál oslabil. Fed upozornil, že názory jednotlivých členů FOMC se mohou v čase měnit a spolehlivější jsou signály založené na prognóze. I tak zůstáváme u předpokladu, že růst sazeb zřejmě začne v polovině příštího roku, v první fázi však může probíhat pomaleji.

Zatímco podpůrný vliv Fedu na akciích či dluhopisech netrval dlouho, euro z nových zpráv profitovalo výrazně. Během týdne přispěly k jeho síle také další události: MMF zveřejnil novou prognózu počítající letos s vyšším růstem ekonomiky eurozóny a Řecko se úspěšně vrátilo na trh úpisem pětiletého dluhu.
Co se týče zbytku světa, znovu nepříjemně překvapil čínský zahraniční obchod. Bilance se sice dostala do plusu a překročila odhady, vývoz ale znovu značně klesl a přidal se také propad dovozu. Zmírnit obavy, že ekonomika začala zpomalovat, pak nepomohla ani inflační data.

Situace okolo Ukrajiny zůstává napjatá. Separatisté na východě země, podporovaní Ruskem, jsou agresivnější a začali útočit na úřady a obsazovat je. Svou aktivitou a střety s policií vytváří záminku pro případný zásah ruské armády, která zůstává připravena k invazi. Vedle toho začalo Rusko hrozit zastavením dodávek plynu na Ukrajinu kvůli neplacení. Hrozba fakticky míří na Evropu, která může být taktéž postižena, a cílem je zřejmě získat z evropských zemí peníze skrze pomoc pro Ukrajinu. Toto téma na finanční trhy místy doléhalo, ale soustavný tlak i přes nedávnou eskalaci nevyvolává. S ukrajinskou krizí je přesto třeba stále
počítat jako s důležitým rizikem.

Příští týden k tématu americké měnové politiky přispěje svými komentáři řada členů FOMC. Prakticky se už neřeší konec QE, ale termín a tempo zvyšování sazeb. Trh může být na nové informace o něco citlivější než před posledními zprávami. Vedle toho jsou na programu americké maloobchodní tržby, které může v březnu podpořit odložená poptávka ze zimních měsíců. Vyjdou rovněž měkké průmyslové indikátory, které by podle očekávání měly naznačit, že aktivita v sektoru v dubnu zrychluje.

Evropu zastupuje pouze německý průzkum ZEW, který by měl znovu ukázat rostoucí spokojenost se současnou situací, ale klesající optimismus o jejím dalším zlepšování. Čína zveřejní HDP za první kvartál, na kterém by měla být vidět slábnoucí dynamika ekonomiky.