Technologická budoucnost bez techniků? Česko naráží na vlastní limity

Umělá inteligence, digitalizace, automatizace a strojové učení dnes patří k nejčastěji skloňovaným pojmům v debatách o budoucnosti české ekonomiky. Přestože se politické i byznysové deklarace shodují na tom, že právě tyto oblasti rozhodnou o konkurenceschopnosti země, realita českého vysokého školství se vyvíjí opačným směrem. Zájem o technické obory na českých vysokých školách dlouhodobě klesá, a to v zemi, jejíž ekonomika patří k nejprůmyslovějším v celé Evropské unii.

Podle dostupných dat se počet studentů technických oborů od roku 2009 propadl z přibližně 65 tisíc na 37 tisíc. Technické obory dnes tvoří už jen 11,9 procenta všech vysokoškoláků. V absolutních číslech jde o pokles o více než 35 procent za posledních deset let. Tento vývoj je v ostrém kontrastu s potřebami českého průmyslu - zejména strojírenství, automobilového sektoru a elektrotechniky, které se dlouhodobě potýkají s chronickým nedostatkem kvalifikovaných technických pracovníků.

Dopady jsou čím dál zřetelnější. Nedostatek lidí omezuje rozvoj firem, zpomaluje inovace a zvyšuje riziko, že část výroby nebo investic bude směřovat mimo Českou republiku.

„České průmyslové podniky, včetně naší společnosti, dlouhodobě narážejí na nedostatek technicky vzdělaných pracovníků. Dostatek kvalifikovaných lidí je pro nás klíčový nejen z hlediska obsazování nových pozic a rozšiřování výrobních kapacit, ale i pro realizaci dalších rozvojových plánů. O to důležitější je pro nás aktivní spolupráce se školami napříč vzdělávacím systémem a zároveň otevřenost k náboru talentů ze zahraničí,“ říká Pavel Kovář, generální ředitel Hitachi Energy pro Českou republiku a Slovensko.

V ekonomice založené na průmyslu a exportu tak vzniká strukturální slabina, která se s nástupem AI a automatizace může ještě prohlubovat. Bez dostatečného počtu technicky vzdělaných lidí totiž nelze nové technologie ani efektivně zavádět, ani dlouhodobě rozvíjet.

Jedním z faktorů, který tento deficit alespoň částečně tlumí, je rostoucí počet zahraničních studentů. Ti dnes tvoří zhruba pětinu všech vysokoškoláků v Česku. Zvýšený příliv studentů ze zahraničí pomáhá krátkodobě vyrovnávat nedostatek vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, vytváří pracovní místa a přináší významné příjmy státnímu rozpočtu. Problémem však zůstává, že značná část těchto studentů po dokončení studia zemi opouští, a česká ekonomika tak přichází o potenciální přidanou hodnotu.

Na tento rozpor upozorňuje i komentátor Martin Wichterle, podle něhož Česku chybí oproti zemím s vysokou přidanou hodnotou přibližně 600 tisíc vysokoškolsky vzdělaných lidí. „Sami to nedoženeme, protože demografická křivka je neúprosná. Za posledních deset let klesl počet absolventů o 35 procent, a to zejména v technických oborech. Bez přílivu talentů ze zahraničí se proto neobejdeme a tento deficit se bude jen prohlubovat,“ uvádí.

Zahraniční studenti podle něj českým studentům „nezabírají místa“, protože technické obory mají kapacity často nevyužité. Skutečnou výzvou není jejich přijetí, ale schopnost českého systému udržet je v zemi i po dokončení studia. Právě zde se totiž skrývá největší ekonomický potenciál. Jeden absolvent technického oboru, který zůstane pracovat v Česku, podle propočtů vytvoří ročně přidanou hodnotu přes 2,3 milionu korun a státu přinese zhruba 800 tisíc korun na daních. Návratnost investice do jeho vzdělání se tak pohybuje maximálně do dvou let od ukončení studia.

Na problém však nelze nahlížet pouze optikou mladých absolventů. Technicky orientované firmy dnes čelí i generační výměně, na kterou český trh práce není připraven. „V technicky zaměřených firmách dnes narážíme nejen na nedostatek nových talentů, ale i na stárnutí současných odborníků. Velká část klíčových technických profesí odejde v horizontu několika let do důchodu a Česká republika na tuto generační výměnu není připravena,“ upozorňuje Jiří Jemelka, ředitel společnosti JPF. Podle něj nejde o krátkodobý výkyv, ale o systémový problém, který bez zásadních změn ve vzdělávání a práci s talenty výrazně omezí další rozvoj firem.

Míra nezaměstnanosti v Česku klesla v březnu 2026 na 5 % z 5,2 % v předchozím měsíci, a byla tak mírně pod tržním očekáváním ve výši 5,1 %. Počet nezaměstnaných se meziměsíčně snížil o 9 367 na 372 338 osob, ale ve srovnání se stejným obdobím loňského roku vzrostl o 50 198.

„Přesto podle výzkumů poradenských společností má více než 66 % podniků problém obsadit volné pozice, zejména v oblasti analytiky, zpracování dat, inženýrství a specializovaných profesí. Trh práce v ČR tedy dlouhodobě naráží na strukturální nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Jedním z hlavních důvodů je nízký zájem mladých lidí o technické obory, což představuje zásadní riziko například pro stavební inženýrství, kde hrozí, že některé projekty nebude v budoucnu možné vůbec realizovat kvůli nedostatku kvalifikovaných odborníků,” komentuje situaci Kryštof Míšek, hlavní ekonom společnosti Argos Capital a doplňuje: „Situaci dlouhodobě zhoršuje nepříznivý demografický vývoj, kdy ekonomicky aktivní populace stárne a nastupují slabší ročníky, a také nízká mobilita pracovní síly, tedy neochota lidí měnit práci, stěhovat se za ní či se rekvalifikovat. Stát by proto mohl aktivněji podporovat technické obory, například formou pobídek pro studenty, navýšením kapacit technických univerzit nebo financováním škol podle počtu úspěšných absolventů, protože vysoká míra nedokončení studia v těchto oborech problém nedostatku kvalifikovaných pracovních sil dále prohlubuje.”

Ekonomická logika otevřenějšího přístupu k zahraničním studentům je přitom zřejmá. Přesto zůstává Česká republika v mezinárodní konkurenci o talent spíše pasivní. „Pro naplnění potřeb průmyslu je nutné další navyšování počtu zahraničních studentů a současně zjednodušení vízového a přijímacího procesu. Bez odstranění administrativních bariér nebude Česká republika schopna dlouhodobě uspět v soutěži o technicky vzdělané lidi,“ upozorňuje Petra Wurmová z RELO4YOU.

Pokles zájmu o technické obory už na středních školách

Kořeny poklesu zájmu o technické obory sahají mnohem hlouběji, až na úroveň základních a středních škol. „Zájem o technické vzdělání vidíme dlouhodobě oslabovat už na středních školách. Tento trend se pak logicky zrcadlí i na trhu práce, kde chybí kvalifikovaní technici a specialisté,“ upozorňuje Michal Mikulášek ze společnost Prodator. Nedostatečná výuka přírodovědných a technických předmětů, zastaralé metody a nízká atraktivita učitelské profese dlouhodobě brání tomu, aby si mladí lidé k technice vytvořili pozitivní vztah. Bez výraznější změny obsahu a stylu výuky, a bez motivujícího platového zvýhodnění učitelů těchto předmětů, nelze očekávat obrat.

Přestože stát za posledních patnáct let zvýšil výdaje na vysoké školství o více než 40 procent, strukturální problém přetrvává.  Z toho lze odvodit, že samotné navyšování rozpočtů nestačí. Bez zásadních změn v obsahu a stylu výuky přírodovědných a technických předmětů už na základních a středních školách, bez motivujícího platového ohodnocení učitelů těchto předmětů a bez užší spolupráce škol s průmyslem nelze očekávat obrat.

Česko tak dnes stojí před paradoxem: v době, kdy svět směřuje k ekonomice založené na datech, algoritmech a automatizaci, se domácí zásobárna technických talentů zmenšuje. Pokud se nepodaří tento trend zvrátit, ať už skrze změny ve školství, lepší podmínky pro učitele, nebo systematickou práci se zahraničními studenty, hrozí, že technologická ambice země zůstane bez lidského kapitálu, který by ji dokázal naplnit.