ČEZ, nebo zbrojovku? Jak v investicích nevsadit příliš mnoho na jednu kartu

„Neměl bych to taky koupit?“ Tuto otázku si v posledních týdnech klade nejeden investor v souvislosti se zbrojovkou Czechoslovak Group (CSG), která se postarala o historicky největší vstup zbrojařské firmy na burzu a upoutala celosvětovou pozornost. Novinové titulky plnily i divoké výkyvy kurzu u českého energetického giganta ČEZ, kde část investorů spekuluje na výkupovou prémii při možném zestátnění. Tenhle článek vám nedá jednoduchou odpověď „koupit“, nebo „nekoupit“. Nabídne něco důležitějšího – nápovědu, jak k investování přistupovat tak, aby se člověk nestal zajatcem jediné sázky.

Na samotné otázce, zda nakoupit akcie CSG, není vůbec nic špatného. Naopak – může jít o dobré mentální cvičení, které nutí zamyslet se nad budoucností obranného průmyslu, geopolitickou situací i dlouhodobými výdaji států na bezpečnost. Problém ale vzniká, když se investiční rozhodování zúží jen na jednu konkrétní firmu a její stoprocentní zastoupení v portfoliu. Pokud chcete investovat dlouhodobě, a ne pouze krátkodobě spekulovat, pak je portfolio složené jen z několika málo jednotlivých akcií – ať už dvou, pěti nebo deseti – z pohledu rizika stále velmi úzce vymezené.

„Nízká diverzifikace znamená, že se investor vystaví výrazně vyššímu kolísání hodnoty svého portfolia. Svazuje svůj výsledek s osudem úzkého okruhu firem a faktorů, které je ovlivňují – od politických rozhodnutí přes změny regulace až po vývoj jednoho konkrétního trhu,“ upozorňuje Václav Pech, investiční analytik Broker Trustu. „V krajním případě pak stačí zásadní neúspěch, strategická chyba managementu, nebo dokonce krach jediné společnosti, aby investor utrpěl ztrátu, ze které se portfolio jen obtížně a dlouho zotavuje.“

Při nízké diverzifikaci se investor vystavuje hned několika různým typům rizik, která se mohou v nevhodný moment nepříjemně sejít.

Osud portfolia v rukou jedné firmy

Pokud významnou část portfolia tvoří jedna konkrétní společnost, její problémy se automaticky stávají problémy investora. Stačí špatné strategické rozhodnutí, změna vedení nebo nepovedený projekt a hodnota celé investice může výrazně utrpět.

Typickým příkladem je německý koncern Bayer. Prosperující obr čelil po akvizici americké společnosti Monsanto náhle tisícům soudních sporů kvůli zdravotním dopadům herbicidu Roundup, který vyrábělo právě Monsanto. Tyto spory a miliardová odškodnění se propsaly do výrazného poklesu hodnoty akcií a ukázaly, že i velká a stabilní firma může kvůli jednomu strategickému rozhodnutí investory na dlouhé roky výrazně poškodit.

Když celé odvětví ztratí dech

Firmy ze stejného odvětví často reagují podobně na změny v ekonomice, regulaci nebo poptávce. Když investor vsadí na jeden sektor, sází tím de facto na jeden příběh – a ten nemusí vždy dopadnout podle očekávání.

Celá odvětví mohou být pod tlakem dlouhé roky. Akcie řady velkých evropských i amerických bank po finanční krizi v roce 2008 propadly o desítky procent, v některých případech i o 60–80 %, a k předkrizovým hodnotám se některé z nich nevrátily ani po více než deseti letech. Podobně investory v minulosti zaskočila dotcom bublina, kdy ceny technologických akcií výrazně předběhly realitu a následoval prudký propad. Platí to i dnes – i sebelepší příběh, třeba ten o vzestupu umělé inteligence, může být pro investora rizikový, pokud na něj jednostranně vsadí příliš mnoho.

Když do investic vstoupí politika

Investice soustředěné do jedné země nebo regionu jsou citlivé na místní politická rozhodnutí, regulaci či ekonomický vývoj. To, co dává smysl z pohledu státu, nemusí být vždy výhodné z pohledu akcionáře.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Dopady tzv. daně z mimořádných zisků pocítili v Česku zejména minoritní akcionáři ČEZ – zatímco stát řešil rozpočtové potřeby, minoritní investoři přicházeli o podstatnou část dividend. Podobné otázky se dnes objevují i u zbrojařských firem, kdy se na politické scéně opakovaně ozývají úvahy o „příliš vysokých ziscích“. A to je přesně ten typ rizika, který investor nedokáže ovlivnit, ale musí s ním počítat.

Kudy vede cesta?

Po výčtu rizik se nabízí logická otázka: Jak se jim v praxi vyhnout? Řešení není složité ani nedosažitelné – stojí na dobře nastavené diverzifikaci.

V první řadě je důležité rozkládat investice mezi více firem, sektorů i geografických oblastí. Kombinace různých odvětví a regionů pomáhá vyrovnávat výkyvy a snižovat dopad problémů, které se mohou týkat jen části trhu. Diverzifikace by se ale neměla týkat pouze akcií samotných.

„Vyvážené portfolio obvykle obsahuje i další třídy aktiv, zejména dluhopisy, které pomáhají tlumit kolísání hodnoty, a v menší míře také komodity, například zlato, jež může v určitých obdobích fungovat jako stabilizační prvek,“ říká Adam Trávník, ředitel poradenské společnosti Friends Forever.

Proto například při koronavirové panice v roce 2020, která vyvolala na trzích prudké propady, prodělalo portfolio obsahující 60 procent akcií, 30 procent dluhopisů a 10 procent zlata oproti čistě akciovému portfoliu jen třetinový pokles a rychleji se vrátilo k zisku.

Namíchejte si odolné portfolio

„Dnes přitom není nutné vybírat jednotlivé akcie nebo složitě řešit, v jakém sektoru či regionu investovat,“ říká investiční poradce Trávník. „Pomocí podílových fondů či moderních ETF lze portfolio velmi snadno rozložit mezi různé trhy, odvětví i komodity a nastavit ho tak, aby odpovídalo investičnímu horizontu i ochotě podstupovat riziko. Právě správná kombinace aktiv je klíčem k dlouhodobě vyváženému portfoliu, stabilitě a držení rizika na uzdě,“ dodává.

A ukazuje se, že šířeji rozložené investice nemusejí být „žádná nuda“. Například ETF iShares MSCI ACWI UCITS ETF, které obsahuje akcie firem napříč celým světem, dosáhlo za rok 2025 dolarového zhodnocení více než 22 %, zatímco například index S&P 500 sledující pětistovku největších amerických firem loni přidal jen necelých 18 %.

Klíčovou roli hraje také časový horizont a tolerance k riziku. Konzervativnější investor může mít větší část majetku v dluhopisech, například v poměru zhruba 50 % akcií, 45 % dluhopisů a 5 % komodit, zatímco dynamičtější portfolio s delším horizontem může směřovat například k rozložení 70 % akcií, 25 % dluhopisů a 5 % komodit. Nejde o univerzální recept, ale o ilustraci toho, jak se struktura portfolia může lišit podle potřeb investora.

Rozhodně není chyba kupovat po zralé úvaze konkrétní akcie, když to zapadá do celkové individuální strategie investora. Chybou ale je, když tímto krokem investor začne, aniž by měl základ portfolia stabilní, aby se o něho mohl skutečně opřít.

Zásady odolného portfolia v 5 bodech

• Jedna akcie není investiční strategie. I kvalitní firma může investora výrazně poškodit, pokud tvoří příliš velkou část portfolia.
• Diverzifikace není jen o počtu akcií, ale i o rozložení mezi různé sektory, země a kontinenty.
• Vyvážené portfolio kombinuje více tříd aktiv – vedle akcií také dluhopisy a menší podíl komodit, například zlata.
• Složení portfolia by mělo odpovídat časovému horizontu a ochotě riskovat, ne aktuálním titulkům v médiích.
• Moderní fondy a ETF umožňují diverzifikovat jednoduše a efektivně, bez nutnosti sázet vše na jeden příběh.