Daně a investování jsou nekončící téma. Některé lidi může vidina papírování a odečítání zisků tak vystrašit, že se nikdy do investování ani nepustí. Přitom v Česku jsou daňové podmínky stále relativně dobré. Platí u nás časový test na akcie i kryptoměny a také objemový test v rámci daného roku.
Jistě, vždycky mohou být podmínky lepší. Ale když se člověk podívá za hranice, nemůže si zoufat. Ve snaze bojovat s rostoucím zadlužením se ve světě množí krátkozraké daňové zákony. Jeden z těch nejšílenějších se teď schvaluje v jedné evropské zemi.
Paradoxně v té, ve které byly v roce 1602 položeny základy akciového investování – v Nizozemsku.
Na stole je kontroverzní myšlenka daně z nerealizovaných zisků. To znamená, že člověk by tam nedanil až po prodeji investice, ale průběžně. Každý rok. Kdykoli by v kalendářním roce „vydělal“, danil by zisk. Což je samo o sobě extrémní, k tomu je však vysoká i daňová zátěž, která má činit 36 procent.
Takový zákon by samozřejmě vedl k řadě neférovým procesům a cupoval by úspěšnost závodu dlouhodobého investora. Řekněme, že by investorovi v jeden rok zásadně vyrostla akciová pozice, ale nechtěl by ji hned prodávat, protože by doufal v růst i v dalších letech. V daném roce by tedy přistoupil na daň z nerealizovaných zisků.
Jenže další rok by se mohlo stát, že jeho akcie slétne na nulu. To znamená, že odvedl daně za něco, z čeho nakonec neměl vůbec nic. I v případě, že bychom předpokládali, že se investorovi bude dařit po celou dobu investování, rozdíly mezi finální částkou osvobozenou od daně a částkou průběžně zdaňovanou budou extrémní.
Zákon už prošel dolní komorou nizozemského parlamentu. V případě posvěcení senátem má začít platit v roce 2028.
S daní z nerealizovaných zisků už koketují i některé americké státy. Do voleb s tímto tématem vytáhla i někdejší demokratická prezidentská kandidátka Kamala Harrisová. A překvapivě u lidí příliš neuspěla.
Filip Kalčák