ČNB už tento měsíc asi zvýší úroky nejvíce od roku 1997. Hrozí, že inflace i tak lidem zdraží hypotéky na desetiletá maxima a nelze vyloučit ani bouře proti klimatickým cílům EU

V České národní bance zřejmě po včerejším zveřejnění srpnové inflace nastal malý poplach. Opravdu se nestává často, aby skutečná inflace překonala tu, kterou ČNB prognózuje, o celý jeden procentní bod. Ale to se právě stalo. ČNB ve své aktuální prognóze předpokládala, že za srpen vykáže meziroční růst spotřebitelských cen hodnotu 3,1 procenta, ve skutečnosti to však byla 4,1 procenta. V určitém poplachu však není jen ČNB, ale celý trh. Ani nikdo z tržních hráčů, českých či mezinárodních, jako jsou banky, fondy a jiné finanční instituce, nečekal tak razantní inflaci. 

Je to ale ještě závažnější. Pokud totiž obecná inflace nepříjemně zaskočila centrální banku natolik, že je na místě mluvit o „malém poplachu“, pak hodnota jádrové inflace spouští alarm se vším všudy. Její výše totiž vskutku alarmující. Za srpen činí 4,8 procenta. Je tak nejvyšší od 90. let (viz Graf 1 níže). Přitom obecná inflace – ta s aktuální hodnotou 4,1 procenta – je nejvyšší „jen“ za posledních třináct let.  

Graf 1: Míra jádrové inflace v ČR vylétla v srpna na hodnotu 4,8 procenta meziročně, nejvýše od 90. let. (zdroj: ARAD, ČNB)

Jenže při provádění měnové politiky, kterou má u nás v gesci ČNB, je to předně právě jádrová inflace, na kterou se klade zřetel. Je totiž na rozdíl od obecné inflace očištěna o tradičně kolísavější položky typu cen potravin nebo cen energií. Jinými slovy, je ta právě inflace jádrová, tedy inflace stabilnějších položek spotřebního koše, která nyní vykazuje nejvyšší hodnotu od 90. let. A tím právě je celá věc závažnější, neboť to znamená, že se takto vysoká inflace může také stabilněji udržet. Právě proto, že její výpočet staví na stabilnějších, méně kolísavých položkách.  

Pokud se ovšem bude vysoká jádrová inflace až kolem pěti procent držet delší dobu, propíše se do očekávání lidí a firem v Česku a také se promítne do mzdových vyjednávání. Už nepůjde tak snadno říkat, že jde o přechodný dopad pandemie. Jakmile se ovšem citelně navýší inflační očekávání lidí a firem a jakmile se poměrně stabilně citelné tempo růstu spotřebitelských cen propíše také do mzdových vyjednávání, čelí ČNB velké potíži. Ta spočívá v tom, že akutně hrozí, že se jí nebude dařit držet inflační očekávání, a tedy nakonec inflaci samotnou, takzvaně ukotvenou. Tedy že inflace „ulítne“ od svého inflačního cíle, stanoveného na úroveň dvou procent, a ČNB tím přestane plnit svůj zákonný mandát.  

Je to tedy zejména alarmující úroveň srpnové jádrové inflace, která v příštích týdnech a měsících přiměje Českou národní banku, aby dlouho nevídaným způsobem utahovala svoji měnovou politika. Tak, aby inflační očekávání krotila, jak jen to bude možné (70 procent inflace nyní „dovážíme“, jak nedávno uvedl v televizním rozhovoru s autorem textu guvernér ČNB Jiří Rusnok, a dováženou inflací ČNB těžko něco zmůže). Stále pravděpodobnější je tudíž to, že na měnověpolitickém zasedání už teď koncem září zvýší ČNB základní sazbu hned o 0,5 procentního bodu. Naposledy takto razantně ČNB zvyšovala základní sazbu před bezmála čtvrtstoletím, v červnu 1997, při tehdejší měnové krizi.  

Na poplašnou úroveň srpnové inflace a očekávané razantní kroky ČNB už včera rychle zareagoval trh. Upravil svá očekávání právě ohledně utahování měnových šroubů ČNB. V příštích dvanácti měsících tak podle nynějších sázek trhu dojde k nárůstu základní úrokové sazby české centrální banky z nynější úrovně 0,75 procenta na 2,25 až 2,5 procenta. Přitom ještě předevčírem trh sázel na to, že to bude jen do pásma od dvou do 2,25 procenta (viz Graf 2 níže).

Graf 2: Trh po včerejším zveřejnění srpnové inflace začal sázet na to, že ČNB během dvanácti měsíců zvýší základní sazbu až na 2,5 procenta (zelená křivka), zatímco doposud mínil, že to bude nejvýše na 2,25 procenta (žlutá křívka). (zdroj: Bloomberg)

Pokud by se základní sazba ČNB dostala až na 2,5 procenta, jak nyní nově sází trh, a tam se udržela po nějaký čas, kromě jiného znatelně zdraží hypotéky. Když byla naposledy základní úroková sazba ČNB po delší dobu na úrovni 2,5 procenta, v letech 2006 až 2007, pohybovala se průměrná úroková sazba hypoték v ČR v pásmu od zhruba čtyř do 4,4 procenta. Nyní průměrná sazba hypoték činí přibližně 2,3 procenta. Nelze tedy vyloučit, že právě i kvůli včerejší poplašné inflaci zdraží hypotéky v ČR v příštích dvanácti měsících v průměru až o dva procentní body. To už by znamenalo zásadní zhoršení dostupnosti financování vlastního bydlení. A také problém pro ty, co už nyní splácejí svoji hypotéku takzvaně „na krev“.  

Trh nyní míní, že základní sazba ČNB vystoupá nejvýše ve zhruba právě dvanáctiměsíčním horizontu a pak bude zase klesat. S tím by ustal i tlak na zdražování hypoték. Jenže pokud by se ČNB nepodařilo zkrotit razantním zvýšením základní sazby inflační očekávání a ta by se propsala do mzdových vyjednávání, hrozí trvalejší výraznější inflace. Tu navíc může podpořit nynější veřejná diskuse o klimatickém balíčku EU, „Fit for 55“, která v lidech upevňuje přesvědčení, že zelená opatření a kroky typu nástupu elektromobility budou nákladná a že zásadně neblaze dopadnou na peněženky řadových občanu. Budou-li nákladná, budou inflační.  

Stačí se podívat třeba do sousedního Německa, které jde v čele snahy o zazelenání Evropy a dosažení vytyčeného cíle uhlíkové neutrality do roku 2050.  V Německu inflace není o nic slabší než v ČR, dosahuje tam dokonce takřka třicetiletých maxim. Třeba elektřina je teď v Německu nejdražší v dějinách.  

Inflace v Česku letos ještě zrychlí, až k úrovni pěti procent, a stejně tak nabere dále na tempu právě v Německu a jinde v EU. Pořádně k jejímu roztočení přispěje kromě jiného další růst cen zemního plynu, který souvisí se snahou o zelenější Evropu. Velkoobchodní cena plynu letos v EU stoupla o 200 procent, na rekord (viz Graf 3 níže). Drahý plyn zdražuje elektřinu, neboť ta se vyrábí právě i z něj. A také samozřejmě z uhlí. To tedy také zdražuje, coby náhražka plynu. K výrobě elektřiny z uhlí je třeba emisních povolenek, takže i jejich cena letí vzhůru, na historicky rekordní úroveň. Už citelně přesahuje 60 eur za kus. Letos na podzim a v zimě tak energie – plyn i elektřina – zdraží domácnostem v EU, i těm českým, až o 25 procent. 

Graf 3: Cena zemního plynu v EU je na historickém rekordu (modrá křivka). Na rekordu je tako v Británii (bílá křivka). (zdroj: Bloomberg)

Kromě toho, že letos v Evropě málo foukalo, takže větrné elektrárny vyrobily jen poměrně málo elektřiny, je dalším důvodem růstu cen energií v EU fakt, že Gazprom omezil své dodávky plynu. Letos v prvním pololetí byly zřetelně nižší než ve stejném období let 2018 nebo 2019. Výsledkem je, že třeba v Irsku v těchto dnech vážně hrozí blackout. Jinými slovy, Kreml Evropu „skřípnul“. A ta nyní bude moc ráda za rychlé plné zprovoznění Nord Streamu 2, který byl dokončen zrovna včera – příhodnější dobu k dokončení si tedy Kreml ani nemohl přát. Spuštění plynovodu bude tedy také hladké a nerušené, jak jen si v Moskvě přejí. Ostatně ruský prezident Vladimir Putin už přispěchal s tvrzením, že plynovodem bude dodávat Německu plyn třikrát levněji, než jaké jsou nyní jeho ceny v EU. Rozděluje a možná i opanuje. Éra povážlivě vzrůstající energetické závislosti EU na Rusku tím ale teprve začíná.  

Ceny energií, včetně plynu, jsou z jádrové inflace, jak už víme, vyloučeny. Nicméně očekávání lidí a firem, že zelenání Evropy bude pro celou evropskou ekonomiku znamenat velké náklady, nejen energetické, ale i geopolitické, v nich může upevnit dojem, že výrazná inflace bude opravdu trvalejšího rázu.  Pak by skutečně nastala nová etapa vyššího cenového růstu, která v době mizivě úročených úspor (v ČR se úroky úspor teď zvedají, byť pomalu) může přinést sociální bouře, a nakonec i smést ambiciózní zelené projekty EU.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank