Manuál opatrného investora aneb Pozor na nešvary kapitálového trhu

Kapitálový trh od svého vzniku v devadesátých letech prošel turbulentním vývojem. Ač tento vývoj vedl jednoznačně pozitivním směrem a spotřebitel si dnes může být mnohem jistější svým postavením a právy, než tomu bylo před lety, stále zde najdeme problémová místa, kde je třeba být ostražitý.

Problém č. 1: Korporátní dluhopisy

Korporátní dluhopisy jsou v poslední době značně propírané téma. Není divu. Za jejich emisemi jsou často spíše malé až střední firmy bez delší historie a prodejní proces probíhá mimo investiční poradenství.

ČNB sice schvaluje prospekt dluhopisu, nicméně pouze u emisí větších než 25 milionů Kč. Navíc to neznamená, že ČNB ověřila kvalitu emitenta. Zkoumá pouze to, zda prospekt příslušné dluhopisové emise splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Ostatní dluhopisy nemají prospekt schválený. U problematických emisí často není žádný rating, chybí informace o hospodaření emitenta, finanční plán a popis účelu vydání dluhopisů bývá jen vágní. Neexistuje tak žádná skutečná záruka, že emitent své závazky splatí. Ani nabízený standardizovaný výnos nezohledňuje skutečnou rizikovost dluhopisu - téměř všechny korporátní dluhopisy jsou nabízeny s lákavým výnosem kolem 6,5 – 7,5 %.

Problém č. 2: Subjekty, které se vydávají za spotřebitelské organizace chránící investory

Prezentují se jako nezávislé spotřebitelské organizace nebo jako kvalifikované kanceláře, poskytující právní služby. Ve skutečnosti se ale může jednat o bývalé zaměstnance nepříliš důvěryhodných, často zahraničních obchodníků s cennými papíry. Oslovují klienty těchto obchodníků s příslibem vymožení prostředků, o které v rámci investování přišli. Samozřejmě ne zdarma, čímž se z nich snaží vylákat další peníze.

„Pokud investor pochybuje o důvěryhodnosti obchodníka, který mu poskytuje služby, měl by se obrátit především na instituce, které jsou k tomuto v České republice určené: Českou národní banku, Finančního arbitra a Policii České republiky,“ doporučuje Jana Brodani, výkonná ředitelka AKAT ČR.

Problém č. 3: Nabízení svěřenských fondů      

Svěřenský fond je soubor majetku bez právní subjektivity vyčleněný ke zvláštnímu účelu, držený a spravovaný jmenovanou osobou (správcem) ve prospěch obmyšleného. Do českého práva zavedl institut svěřenských fondů v roce 2014 nový občanský zákoník, podle kterého se také řídí jejich činnost. Míra regulace je nicméně téměř nulová v porovnání s fondy kolektivního investování určenými pro širokou investorskou veřejnost. Veškerý majetek fondu je navíc v oficiálních registrech veden pouze pod jménem svěřenského správce, identitu zakladatele je proto obtížné až nemožné dohledat.

Problém č. 4. Nabízení developerských projektů jako nemovitostních fondů

Na trhu lze nalézt nabídku developerských projektů, které se sice na první pohled tváří jako nemovitostní investiční fondy, nicméně ve skutečnosti nejsou nijak regulovány ani dohlíženy. Opět lákají na příslib vysokého výnosu bez rizika.

Problém č. 5: Předstírání, že se jedná o regulovaný subjekt používáním matoucíchvýrazů

Zprostředkovatelé, kteří mají oprávnění pouze doporučovat nebo nabízet investiční produkty, používají označení jako asset manažer, správce aktiv apod., které nezkušeným investorům evokují přísnou finanční regulaci. Obdobně jsou používané výrazy investiční společnost, nebo nějaká jejich forma – například „právně investiční společnost“, přičemž takováto společnost oprávnění investiční společnosti nemá.

Problém č. 6: Snaha o vyvolání dojmu garance kvality Českou národní bankou

V seznamech České národní banky jsou evidovány i subjekty a produkty, u nichž ČNB nijak nezkoumá jejich kvalitu, ani je nijak nedohlíží – ačkoli ty se tak snaží tvářit. Například fakt, že ČNB schválila prospekt korporátního dluhopisu, znamená pouze, že posoudila, zda tento dluhopis splňuje všechny formální požadavky, nikoliv zda má dluhopis správně nastavený výnos k riziku, nebo zda takovýto dluhopis bude splacen.

Stejně tak u osob zapsaných na seznamu ČNB dle § 15 odst. 1 Zákona o investičních společnostech a investičních fondech (tzv. ZISIF) se nejedná o regulované investiční společnosti ani investiční fondy. Tyto osoby nemají oprávnění k veřejnému nabízení investic nebo poskytování kolektivního investování a Česká národní banka nad nimi nevykonává žádný dohled.

Problém č. 7: Inzerování FX tradingu na zahraničních platformách jako vhodné investice pro začátečníky

Forex trading je devizový trh, na němž směňují jeho účastníci (banky, pojišťovny, fondy aj.) aktiva v různých měnách a deriváty na aktiva v jiných měnách. Díky rozšíření internetu a uvolněné regulaci se dostala obchodní platforma i k drobným investorům. „Efekt finanční páky a pokles minimálního vkladu slibuje vysoké zisky, ale také zde hrozí astronomické ztráty. Investovat by proto měl vždy pouze poučený investor u prověřeného brokera. Pro drobné investory bez potřebných zkušeností je takovéto investování extrémně rizikové,“ vysvětluje Jana Brodani.

Problém č. 8: "goldplating" ČNB

Směrnice EU členským státům určuje, aby dosáhly konkrétního cíle, nenařizuje už ale, jakými prostředky toho mají dosáhnout. Směrnice také obvykle stanovuje pouze minimální úroveň regulace. Gold-plating označuje případ, kdy dojde k rozšíření obsahu směrnic EU při jejich implementaci do národního práva. To pak přináší dodatečnou regulatorní zátěž hlavně pro podnikatele. „V nedávné době jsme se několikrát stali svědky případů, kdy interpretace evropské regulace do lokálního prostředí jde nad rámec toho, co lze považovat za nutné, potažmo vhodné pro domácí trh. Takové případy nemají oporu v racionální potřebě pro lokální prostředí (absence krizových situací), často znamenají dodatečné finanční náklady, které vytvářejí konkurenční nevýhodu vůči okolním státům, a nadměrně zatěžují domácí firmy administrativou, která však neznamená naprosto žádnou přidanou hodnotu pro klienty,“ podotýká Martin Řezáč, předseda AKAT ČR.

Problém č. 8: Nabízení půjček jako bezrizikové investice s jistým výnosem

Nové technologie se v čím dál tím větší míře projevují i ve financích. Jedním z jejich dopadů jsou i tzv. peer-to-peer řešení, neboli „od člověka k člověku“. Propojením konkrétních lidí přes internetovou platformu je tak umožněno poskytování půjček bez bankovní instituce a bez úvěrové společnosti. „U těchto půjček platí stejně jako u korporátních dluhopisů, že je namístě zvýšená obezřetnost. Na jedné straně je nutná důvěryhodná platforma, která potenciálním věřitelům poskytne maximální informace o dlužnících, na druhou stranu je nezbytné si uvědomit riziko nesplacení půjčky. Podobné platformy bývají asymetricky výhodné pro dlužníky, nikoliv však již tolik pro věřitele, resp. investory. Pokud narazíte na nabídku, která takovéto investice propaguje jako bezrizikové, pak se nejedná o důvěryhodnou platformu,“ upozorňuje Jana Brodani.

Jak investovat a nenaletět

Obecně je důležité při jakýchkoliv nabídkách na investování nebo správu majetku sledovat, zda má subjekt oprávnění České národní banky a podléhá také jejímu dohledu. Investiční majetek může za velmi přísných podmínek spravovat pouze subjekt, který má k tomuto oprávnění – obchodník s cennými papíry, banka nebo investiční společnost s takovýmto oprávněním. Také investiční poradenství mohou nabízet pouze osoby, které k tomuto mají oprávnění od České národní banky. Seznam takových společností lze nalézt na webu ČNB.

Dobré je sledovat také přístup ke klientovi. „Prošel s vámi investiční dotazník, aby mohl vyhodnotit, zda je nabízená investice pro mě vhodná nebo přiměřená? Podal vám dostatečné informace o investici? Zdůrazňuje přehnaně výnos, a přitom neuvádí období, ke kterému se výnos vztahuje, proklamuje bezrizikovost investice, ale není schopen uvést detaily ke garanci? Pak rozhodně zbystřete,“ doporučuje Martin Řezáč.