Kvalita podnikatelského prostředí v Česku spíše stagnuje, tuzemské podniky pocítily zlevnění elektřiny mírněji než jinde v EU

Česko v pilíři Prostředí pro podnikatele kleslo podle Indexu prosperity a finančního zdraví z 19. na 21. místo z 27 států EU. Za zhoršením stojí hlavně zpětný přepočet velikosti chyb a podvodů při výběru DPH. České firmy navíc v posledních letech přicházejí o jednu ze svých výhod. Elektřina pro ně od roku 2021 zdražila o 111 %, víc to bylo jen v Maďarsku, a z třetí nejnižší ceny v EU v prvním ročníku Indexu jsme se propadli na 16. místo. I když u nás nové podniky vznikají ve větší míře než dříve, v počtu startupů jsme stále podprůměrní, a navíc chybí na jejich růst kapitál. Přidaná hodnota firem pod zahraniční kontrolou klesla ve prospěch těch domácích, svou roli sehrál slabší průmysl a mimořádně dobrý rok domácích energetických firem.

V kvalitě podnikatelského prostředí jsme si od minulého ročníku co do pořadí mírně pohoršili z 19. na 21. pozici. Kolem 20. příčky se tak držíme stabilně napříč dosavadními ročníky. „Za mírným zhoršením Česka nicméně stojí zejména statistický přepočet mezery ve výběru DPH, vlivem kterého jsme se propadli z nadprůměrné 7. na 14. příčku v unijní sedmadvacítce, nikoli reálný skokový nárůst mezery. Naopak jsme se mírně zlepšili v síle přidané hodnoty domácích firem oproti přidané hodnotě těch zahraničních a trochu se zvýšila také míra vzniku nových podniků. Oproti ostatním zemím EU jsme si pak mírně pohoršili u investic do duševního vlastnictví a v podílu tržní kapitalizace na HDP,“ vysvětluje analytička Evropy v datech Hana Vincourová.

Nejpříhodnější podnikatelské prostředí zůstává stejně jako v minulém ročníku ve dvojici severských států Finsku a Švédsku. Oba státy mají vůbec nejnižší náklady na elektřinu, znamenitě si ale místní firmy vedou také ve výdajích na výzkum. Chlubit se finská i švédská ekonomika může také vysokou tržní kapitalizací. Na třetí příčce naopak nastala skoková proměna, kdy loňské třetí Irsko vystřídala Francie.

Zatímco v poslední trojici stále zůstávají Rumunsko a Slovensko, pryč se z ní dokonce na sdílenou 17. příčku dostalo i vlivem levnější elektřiny Chorvatsko, jehož 25. pozici v tomto ročníku zaujalo Polsko.

Infografika k prostředí pro podnikatele

Náklady na elektřinu zůstávají pro české podniky nadprůměrně vysoké, přesto došlo mezi lety 2024 a 2025 k mírnému zlevnění

Zatímco mezi prvním a loňským ročníkem Indexu se v Česku podle Eurostatu náklady firem na elektřinu kontinuálně zvyšovaly (fakticky šlo o data za roky 2021 až 2024), mezi rokem 2024 a 2025 došlo k mírnému zlevnění z 0,229 na 0,222 eur za kilowatthodinu (v pásmu odběru 500 MWh až 2 000 MWh). „V roce 2023 byly totiž síťové platby (regulovaná složka ceny elektřiny) zmraženy, na začátku roku 2024 ale došlo k odstranění všech státních cenových intervencí. O to více pak síťové platby v roce 2024 poskočily. V roce 2025 byl ale již jejich růst velmi malý a k tomu se přidal příznivý vývoj na komoditních burzách,“ komentuje cenový vývoj Jiří Gavor z Asociace nezávislých dodavatelů energie.

I když došlo v Česku meziročně k mírnému zlevnění, v jiných státech elektřina zlevnila víc. Třeba v Chorvatsku hodnota spadla mezi lety 2024 a 2025 z 0,261 na 0,186 eur za kilowatthodinu, což zemi zajistilo postup z 22. příčky na 9.

Zatímco v prvním ročníku Indexu platily české firmy s 0,105 eur za kilowatthodinu třetí nejnižší cenu v EU, letos jsme s 0,222 eur za kilowatthodinu až 16. Elektřina u nás pro firmy za tu dobu zdražila o 111 %, víc zdražilo už jen Maďarsko. A navíc třináct států, které měly v roce 2021 dražší elektřinu než my, je dnes levnějších. „Období 2022–2023 je obecně obdobím silné energetické krize, kdy ceny energie pro konečné odběratele byly určovány spíše mírou státních intervencí než skutečnými náklady. Mnoho států tyto intervence dodnes zcela neodstranilo, přičemž Česko bylo až do roku 2025 v tomto směru velmi striktní. Například podpora obnovitelných zdrojů energie byla z českých účtů na elektřinu odstraněna až k začátku letošního roku,“ dodává Gavor. U dat Eurostatu je nicméně nutné počítat s tím, že tyto statistiky zahrnují i víceleté kontrakty, což srovnání cen může ovlivnit.

Nové podniky v Česku postupně vznikají ve větší míře

Data, která v rámci našeho Indexu používáme, ukazují na rozpor v podnikové demografii. Míra vzniku nových podniků v Česku mezi lety 2022 až 2024 rostla. V roce 2022 dosahovala hodnoty 9 % a v roce 2024 již 9,6 %, což odpovídá posunu Česka mezi ročníky Indexu 2024 a 2026 z 21. na 16. místo. Zároveň mezi lety 2023 a 2026 rostl počet startupů v přepočtu na obyvatele, a to ze 162 na 306 na milion obyvatel. Firem s deseti a více zaměstnanci ale v přepočtu na obyvatele podle Eurostatu mezi rokem 2023 a 2024 mírně ubylo, konkrétně z 4 271 na 4 208 na milion obyvatel. Kombinace těchto indikátorů tak naznačuje, že firmy se u nás sice zakládají, ale nerostou.

Podle Ondřeje Dvouletého z Katedry podnikání VŠE v Praze je ale třeba brát to s rezervou, protože data, která by takové tvrzení spolehlivě dokládala, nejsou jednoduše k dispozici. „Obecně se ale dá říct, že dlouhodobou bariérou u nás pro zvýšení počtu kmenových zaměstnanců je vysoké zdanění práce,“ komentuje Dvouletý, jaké zábrany stojí růstu firem v cestě. V Česku je daňové a odvodové zatížení práce nad průměrem států OECD. Že je vysoké, pak potvrzuje zpráva OECD Taxing Wages 2026. Vyšší zdanění práce obvykle snižuje motivaci pracovat i zaměstnávat, protože snižuje čistou mzdu a zaměstnavatelům zase zvyšuje náklady práce.

Dvouletý zároveň upozorňuje, že data ČSÚ z Registru ekonomických subjektů úbytek větších firem nepotvrzují: „Když se podíváme na oficiální data od ČSÚ, nezdá se, že by mezi lety 2023 a 2024 počet ekonomických subjektů nějak výrazně kolísal. A takový trend není vidět ani v případě ekonomických subjektů se zjištěnou aktivitou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to znamená těch, které reálně fungují v ekonomice. Naopak mezi lety 2023 a 2024 vzrostl jak počet subjektů s počtem zaměstnanců mezi jedním a 19, tak i skupina s počtem zaměstnanců mezi 20 a 249,“ upozorňuje Dvouletý na jiný obrázek dle dat ČSÚ.

Infografika k rozpadu indikátorů

Startupů je u nás oproti EU málo a ty, které vzniknou, narážejí při růstu na nedostatek kapitálu

Startupy přinášejí také sporný příběh. Data platformy Dealroom ze září letošního roku ukazují, že oproti roku předchozímu v Česku počet startupů narostl z 281 na milion obyvatel na 306. Přesto v tomto indikátoru zůstáváme na 18. příčce v EU. Že i přes meziroční nárůst český startupový trh v porovnání se zbytkem EU stále spíše zaostává, pak potvrzuje zpráva Evropské komise, dle jejíhož indexu hodnotícího startupové prostředí Česko dosahuje pouze 76,8 % unijního průměru v roce 2025. „Zatímco investice rizikového kapitálu do firem v pozdějších fázích se úrovni EU blíží více než je tomu v případě investic v rané fázi, v poměru k HDP bohužel pořád zůstávají pod ní. To pak zužuje objem kapitálu, který mají firmy usilující o rychlý růst k dispozici,“ přibližuje závěry evropského reportu Vincourová s tím, že celkově tato data ukazují na strukturálně užší a hůře financovaný segment rychle rostoucích firem. „I to pomáhá vysvětlit, proč české startupové prostředí za evropskými lídry zaostává jak v počtu firem, tak ve schopnosti dosáhnout růstu, který by přinesl skutečný průlom,“ dodává Vincourová.

Dvouletý z VŠE nicméně připomíná, že v počtu startupů není jednoduché se orientovat: „Pokud jde o startupy, nemají prakticky žádnou oficiální statistiku. Řada startupů může vznikat jako inovativní projekt, který pak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠z různých důvodů, včetně daňových –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ odkoupí větší korporace nebo rovnou právně působí v Singapuru, DACH regionu (německojazyčný region zahrnující Německo, Rakousko a Švýcarsko, pozn. red.) nebo v USA.“

Pověsti českého startupového prostředí bohužel nepřilepšují nedávné výsledky kontroly NKÚ (Nejvyššího kontrolního úřadu), které přicházejí s tím, že Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytlo skrze agenturu CzechInvest na podporu startupů skoro miliardu korun, aniž by u většiny projektů sledovalo, jaký byl skutečný přínos. Tyto prostředky měly sloužit ke vzniku nových firem, jejich růstu, vstupu na zahraniční trhy, rozvoji inovací i testování nových technologií.

S růstem může podnikům pomoci znovuzavedení EET

Více než polovinu přidané hodnoty české podnikové ekonomiky vytvářejí malé a střední firmy, které jsou tak pro její fungování zásadní. „Jejich význam ale nespočívá jen v jejich počtu. Stejně důležité je, aby dokázaly růst, zvyšovat produktivitu a posouvat se k činnostem s vyšší přidanou hodnotou. Právě v tom má Česko stále značný prostor pro zlepšení. Vedle nastavování pravidel pro podnikání bychom proto měli věnovat pozornost také vytváření podmínek, které firmám umožní rozvíjet se a naplno využít svůj potenciál,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny s tím, že jeden z faktorů, který může pomoci k dalšímu obchodnímu růstu podnikatelů a firem, může být znovuzavedení elektronické evidence tržeb, která začne platit od nového roku. „Například v Maďarsku vzrostly po zavedení online pokladen vykázané tržby malých restaurací a hotelů o 35 % a malých obchodů o 23 %,” poukazuje Navrátil.

Podíl zahraničních firem na přidané hodnotě poklesl. Jde ale spíš o dočasný výkyv

Česko si letos polepšilo ohledně podílu, který mají zahraniční firmy, co se týče přidané hodnoty. Zatímco v roce 2022 představovala přidaná hodnota firem pod zahraniční kontrolou téměř 45 %, v roce 2023, z něhož pocházejí nejaktuálnější data od Eurostatu, se snížila na hodnotu kolem 40 %. To pro nás znamená posun z 23. na 21. příčku v EU.

„Svou roli v poklesu přidané hodnoty zahraničních firem sehrály jak změny vlastnictví, kdy části firem dlouhodobě přecházejí do rukou českých majitelů, tak struktura české ekonomiky. Zahraniční firmy, které jsou páteří zpracovatelského průmyslu, totiž v roce 2023 doplácely na slabší poptávku z Německa a na drahé energie. Domácí firmy, které jsou silné v energetice, měly naopak díky vysokým cenám energií dobrý rok,“ vysvětluje analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová a zároveň připomíná, že může jít o krátkodobý efekt. Vyšší podíl domácích firem znamená, že víc zisku zůstává v Česku, a nemusí tolik odtékat ve formě dividend do zahraničí. „Podstatné je ale to, kolik v Česku firma investuje, jak dobře platí a kolik hodnoty v tuzemsku vytváří,“ dodává Hrtúsová.

Infografika k hodnotám