Polsko, Bulharsko přichází o ruský plyn, další na řadě je Itálie? Pokud se celá EU odpojí od ruského plynu, pohonné hmoty v Česku budou stát minimálně 60 Kč/l

Do Polska a Bulharska dnes přestává téci ruský plyn. Dochází tak k zásadnímu zlomu ve vývoji energetické situace EU v souvislosti s ukrajinskou válkou. Rusko dává zřetelně najevo, že bude dále hrotit situaci. I za cenu svých vlastních ztrát. Polsku loni dodalo 9,9 miliardy metrů krychlových plynu, Bulharsku 3,3 miliardy. 

Klíčovou otázkou ale je, zda Rusko přistoupí k vypnutí plynu také dalším zemím, zejména Německu. Nejen proto, že Německo představuje nejsilnější ekonomiku EU, ale též proto, že právě přes Německo proudí ruský plyn do Česka. 

Co se bude dít, když k vypnutí plynu Německu dojde? Nás západní soused spadne do recese. Jeho ekonomika by se letos propadla o takřka dvě procenta. Vyplývá to propočtů Bundesbanky, zveřejněných minulý týden. Cena ropy Brent by podle ní v případě zastavení dodávek plynu, ropy a uhlí do EU vylétla až nad 170 dolarů za barel. Takže pohonné hmoty by se v Česku prodávaly minimálně za 60 korun na litr.

Některé státy EU jsou však připraveny se od plynu odpojit samy. Nemusí je tedy potkat osud Polska a Bulharska, v jejichž případě učinil rozhodující krok Kreml. Například Itálie představuje klíčového odběratele ruského plynu v EU, který je dle vlastního vyjádření připravený se od něj zcela odpojit. Itálie uvádí, že tak učiní v tom případě, že požadavek Kremlu na nový způsob plateb za plyn bude v rozporu se sankcemi. Podle nálezu právníků pracujících pro Evropskou komisi a Evropskou radu v takovém rozporu skutečně je. Evropská komise souhlasí. Minulý týden vydala souznící stanovisko. Takže odpojení Itálie od ruského plynu se zdá být už jen otázkou času.
 
Podle zmíněné právní analýzy Bruselu by totiž země EU musely obejít své vlastní sankce uvalené na Rusko, aby mohly dále odebírat plyn způsobem, jak si nově přeje Kreml. Obcházení vlastních sankcí odmítá také například německý ministr hospodářství Robert Habeck.
 
Kreml žádá odběratele v EU, aby si u ruské státní Gazprombanky zřídili devizový a zároveň rublový účet. Platby za plyn by měly probíhat právě skrze Gazprombanku. Ta by devizové platby směňovala na rubly a dále posílala Gazpromu, tedy plynárenskému podniku v rukou Kremlu. To podle už zmíněných právních analýz Bruselu dává Rusku výhodu stanovit si příznivý směnný kurs, který beztak již nyní manipuluje razantními zásahy do devizového trhu.
 
Právní analýzy Bruselu tak dospívají k závěru, že platby za plyn přes Gazprombanku jsou v rozporu se sankcemi. Itálie přitom, jak uvádí, nehodlá v takovém případě nový způsob plateb akceptovat. To ovšem fakticky znamená, že nebude Rusku za plyn platit. Tedy jej ani nebude odebírat.
 
Postoj Itálie tak citelně zvyšuje pravděpodobnost, že se od ruského plynu odpojí také další země EU. Pokud samozřejmě Rusko nepřistoupí k nějaké formě kompromisu. Což se po dnešním odpojení Polska a Bulharska jeví jako málo pravděpodobné. Moskva se nadále tváří tak, že očekává, že země EU na nový způsob plateb přistoupí. Tento nový způsob se vztahuje už k dubnovým dodávkám. Některé faktury, zjevně ty polské a bulharské, byly splatné už nyní, „lámat chleba“ se však bude v první polovině května, kdy je splatná jejich většina. V první polovině května bude zřejmé, kolik evropských odběratelů skutečně na požadavek Kremlu přistoupilo. V EU má kontrakt na odběr plynu od Gazpromu uzavřeno na 150 firem.
 
Zatím jedinou zemí EU, která je ochotna nový systém plateb využívat, je Maďarsko. Naopak například nizozemská vláda nový systém plateb odmítá a firmy v zemi vyzvala, aby jej neakceptovaly.
 
Podle Oxfordského institutu studia energetiky je vysoce pravděpodobné, že se EU jako celek od ruského plynu odpojí právě v první polovině května. Před tím však s nejvyšší naléhavostí varuje například německá podniková sféra. Šéf německého energetického giganta E.ON Leonhard Birnbaum varuje, že odpojení od ruského plynu vyvolá v EU fatální rozkol. A že tedy bude mít nejen dramaticky neblahý ekonomický, leč tak politický dopad.
 
Zejména některé země EU budou tlačit na to, aby se kompromis našel za jakoukoli cenu a plyn z Ruska dále proudil. Například rakouský kancléř Karl Nehammer cestoval dříve v dubnu za Putinem do Moskvy z podstatné části proto, aby se ujistil, že evropské země, a zvláště pochopitelně Rakousko – silně závislé na ruském plynu –, budou moci dále za plyn platit v eurech. Možná to byl dokonce hlavní důvod návštěvy.
 
Evropská unie se nicméně i tak může bez ruského plynu ocitnout již brzy. Co by to znamenalo ekonomicky?
 
Podle některých ekonomů představuje odpojení EU od dodávek ruských energií nejrychlejší cestu k ukončení války. A také ekonomicky nejefektivnější. Tak argumentují například ekonomové z pařížské Sciences Po a z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
 
Jiní ekonomové ale nesouhlasí. Rusko by odpojení Evropské unie od jeho plynu i ropy hospodářsky zase tolik nepocítilo. Jeho přebytek zahraničního obchodu by totiž i v takovém případě zůstal letos zhruba stejný jako loni. Tento opírá o nedávno zveřejněnou kalkulaci týmu tří akademických ekonomů, z nichž dva působí na pražském výzkumném pracovišti CERGE při Univerzitě Karlově.
 
Tito ekonomové upozorňují, loni Rusko vykázalo historicky rekordní objem vývozu, čítající 490 miliard dolarů. Jenom polovinu z této částky ale představují příjmy z ropy a plynu a příslušných produktů.
 
Potenciální uvalení embarga na ruskou ropu ze strany EU by se ještě při zahrnutí embarga uvaleného ze strany USA týkalo zhruba 50 procent celkového ropného vývozu Ruska. Snížení dodávek ruského plynu ze strany EU by se pak týkalo 70 procent ruského exportu plynu. Uvedení ekonomové pracují s realističtější variantou, že by ze strany EU došlo v případě plynu ke snížení jeho dovozu o dvě třetiny, nikoli k úplnému zastavení dodávek.
 
Za daných předpokladů by celkový objem ruského vývozu klesl pouze o čtvrtinu. Vzhledem k tomu, že současně dochází vlivem západních sankcí k poklesu ruského dovozu takřka na polovinu, lze při daných předpokladech – tj. předpokladu embarga Západu na ruskou ropu a snížení dodávek plynu do EU o dvě třetiny – počítat s tím, že Rusko letos i tak vykáže přebytek zahraničního obchodu čítající zhruba 200 miliard dolarů. To přibližně odpovídá jeho loňské hodnotě.
 
Rusko totiž dále těží z toho, že z velké části kvůli válce na Ukrajině letos nastal další růst cen ropy, přičemž ceny plynu se rovněž drží stále poměrně vysoko.
 
I při kompletním odpojení EU od ruského plynu – tedy ne pouze dvoutřetinového – by Rusko letos vykázalo přebytek zahraničního obchodu. Byl by sice nižší než ten loňský, který byl historicky rekordní, ale pořád by šlo o znatelný přebytek. Jedním z důsledků odpojení EU od ruského plynu je tedy ten, že Německo – či Česko – padnou do recese, zatímco Rusko jej vlastně nepocítí.

Lukáš Kovanda, Ph.D., Trinity Bank