Pravděpodobnost pádu hutí Liberty Ostrava roste. Klíč k záchraně má předně majitel hutí Gupta, situace ale ohrožuje hlavně Fialovu vládu

Pravděpodobnost pádu hutí Liberty Ostrava roste. Byl by to problém hlavně pro region jako takový, protože je v něm spousta firem a subdodavatelů navázaných na Liberty. Makroekonomicky to země celorepublikově nepocítí, v rámci kraje to však bude znatelná rána, s níž by došlo ke zvýšení regionální míry nezaměstnanosti. Pak by nastal řetězový efekt, firmy by neměly komu dodávat a číslo lidí, kteří přijdou o práci, by mohlo být daleko vyšší.

Liberty Ostrava u soudu požádala o moratorium, ochranu před hlavním věřitelem, dodavatelem energií Tameh. Ten moratorium zpochybňuje z toho důvodu, že vlastník přece peníze má, pouze je vyvedl do zahraničí. V případě podnikání Sandžíva Gupty, majitele hutí, skutečně dochází k řadě pochybných kroků, do nitra celé jeho skupiny Liberty House a potažmo GFG Alliance zvenčí je však těžké nahlédnout. Stávající ekonomická situace, ať už ta týkající se růstu cen energií nebo poklesu poptávky po oceli, každopádně není tak fatální, aby Gupta situaci nemohl zvládnout, pokud by tedy měl vytvořený dostatečný finanční polštář. Lze se domnívat, že kdyby tomu skutečně bylo tak, že by Gupta měl připravený polštář, a přesto by firma šla do problémů, mohl by žádat o určitou pomoc vládu. Ta by ale musela vidět, že jedná v duchu péče řádného hospodáře, což, jak se lze domnívat, že by dnes neviděla. Gupta, zdá se, jednal neprozíravě, nebudoval si rezervu a potřeboval peníze upotřebit jinde v rámci svého globálního ocelářského impéria. Už když huť v roce 2019 přebíral, panovala podezření a zejména odboráři se stavěli proti převzetí huti jeho impériem, obávali se, že bude podnik chtít vysávat. A zdá se, že měli pravdu.

Každopádně Liberty nyní tedy získala moratorium, Tameh na sebe zase podal návrh na insolvenci. Zatím lze jen spekulovat, jaký bude další vývoj. Do značné míry je otázka spíše pro právníky. Další vývoj bude každopádně notně závislý na tom, co udělá Gupta, on má klíč k záchraně firmy: buď najde prostředky, aby kompenzoval dlužné částky, nebo ne. Záleží, do jaké míry toho je schopen, a do jaké míry na tom má samotný zájem. Pokud nebude schopen dostát finančním závazkům, bude míč na straně vlády, která bude muset jednat a rozhodnout, zda jí tisíce lidí – zaměstnanců hutí – stojí za poskytnutí prostředků, nebo ne. Zřejmě by musela kapitálově do huti vstoupit a měla by už nyní začít jednat s Guptou. Tuhle situaci mohou vyřešit pouze tyto dvě entity – Gupta a česká vláda. Situace s energiemi a na trhu s ocelí se nezmění přes noc, naopak energetická drahota se ještě chvíli bude zhoršovat. Ale znova: kdyby měl podnik rezervy, zvládl by to. Liberty však vládu o pomoc podle všeho nežádá, což je náznak toho, že si je její majitel vědom, jak jednal a jak s hutí nakládal. Podmínky k jednání s vládou by přitom měl – válku na Ukrajině, tíživou globální situaci na trhu s ocelí, inflaci, energetickou drahotu. V optimálním stavu by vláda patrně naslouchala.

Kraj a město do tohoto problému podle svých slov příliš nemohou zasáhnout. Je to podle nich soukromý boj soukromé firmy. Z tohoto boje se však snadno může stát problém politický, a to dokonce na celostátní úrovni.  

Z makroekonomického hlediska – a bude znít tvrdě – platí, že případný pád Liberty a firem na huť navázaných není takový problém. Zejména v době, kdy přetrvává celorepublikově poměrně nízká nezaměstnanost, si řada lidí najde jinou práci. V regionu by však pád huti způsobil velký otřes – ať už politické důvěry či sociální situace. Určitě by toho využila vládní opozice, která už nyní – zejména hnutí ANO – má vysoké preference, a pád tak velkého podniku je něco, čemu rozumí i příslovečná babička z Orlických hor. Pro hnutí ANO nebude problém vykreslit pád huti tak, že je to vina vlády. Samozřejmě, je to daleko složitější problematika, ale v politické zkratce to bude vina vlády a bude se to přímo dotýkat větších tisíců lidí. Stane se z toho politikum, tím pádem to přestane být ekonomický problém, bude to problém politický. A i když vláda bude cítit, že je pro ni huť dlouhodobě nerentabilní, může se rozhodnout podnik zachránit, aby nepřišla o další preference a nenahrála opozici na smeč. Například by mohla chtít vláda huť zestátnit, scénářů však může být víc.

Dodavatel energií Tameh navíc není jediným věřitelem, je jich celá řada. Ti se zřejmě brzy začnou ozývat také. Budou cítit, že se musí o své peníze přihlásit, a pak je možné, že to buďto bude hromadné přihlášení pohledávek, nebo se třeba najde subjekt, který bude vykupovat pohledávky jednotlivých věřitelů, aby s větší silou o tyto prostředky vedl boj. V případě pádu Liberty Ostrava by následně nejspíše docházelo k rozprodeji majetku, z něhož by se uspokojovaly pohledávky.

Právě Tameh, na kterém je huť bytostně závislá, už zahájil odstávku kotlů a vypínání elektrárny, v níž nemá z čeho vyrábět pro huť energie, ta tak zůstane bez „šťávy“. Po měsících a zejména týdnech ujišťování, že je zde optimalizační plán, že se rozjede vysoká pec a prvovýroba, že huť svým věřitelům zaplatí… to může být skutečný začátek konce kunčické huti. Situace graduje a zavření huti je zkrátka každým dnem pravděpodobnější. Stále ale i tak platí, že je zavření huti možné odvrátit, zakázky jsou a podnik je stále provozuschopný. Je ale otázka, zda najde prostředky, ať už v Guptově skupině Liberty House, nebo je tam dodá vláda po převzetí podniku – s tím, že by ho třeba po nějaké době ve správě prodala někomu dalšímu. To jsou dvě varianty, které v huti umožní udržet výrobu. Pokud ani jedna varianta nebude životaschopná, přijde na pořad dne konkurs na podnik nebo jeho restrukturalizace. A pak by záleželo, jakým způsobem by rozhodly soudy, které takové situace budou muset rozhodnout. Je možné, že se naživu udrží část podniků celého provozu, nebo že skončí celý. A pak by muselo nastat vypořádání se s věřiteli.

Huť je dlouhé roky podfinancovaná, takže může bát obtížné ji prodat. To ale nemusí ani tak vládu zastavit od toho, aby do ní kapitálově vstoupila a řešení problému odsunula v čase přehodila na vládu další. Čímž by propouštění, které by nastalo možná ještě za této vlády, oddálila a nesnížilo jí šance na úspěch u voleb.

Zásadní je tedy jednání s Guptou. Ten je v zahraničí vyšetřován ze zpronevěry a praní špinavých peněz, v Česku ale nikoli. Tento původem Ind vyrůstal ve Velké Británii, zakládal tam byznys, je tam nejdelší dobu aktivní a tím pádem tam nejdéle mohl případně páchat trestnou činnost – pokud mu samozřejmě bude dokázána. V tomto ohledu není ani nikterak překvapivé, že právě v Británii je už přes dva roky vyšetřován. To, že to není v Česku, je dáno tím, že jeho aktivity jsou tu mnohem kratší dobu. Trvají po čtyři roky a je velmi obtížné rozklíčovat pohyby prostředků v rámci jeho impéria. Muselo by skutečně být průkazně doloženo, že je takzvaně tuneloval či že jednal jinak nekale. Což – když bude argumentovat tím, že prostředky použil třeba na záchranu podniku v jiné zemi, kde vlastní svůj byznys – je otázkou: jde o tunelování, nebo ne? Musel by se mu dokázat, že peníze využil pro aktivity zcela nesouvisející s jeho podnikáním, že se obohatil. Huť je zkrátka jeho majetek, s prostředky může do velké míry nakládat, jak uzná za vhodné, má desítky tisíc zaměstnanců po světě, nebude nutně brát na zřetel, že zrovna tisíce lidí na Ostravsku mohou přijít o práci, když by pro jeho impérium bylo výhodnější, aby peníze upotřebil jinde. Britské úřady jej vyšetřují spíše proto, jakým způsobem úvěroval svoji činnost, kdy si půjčoval prostředky od jistého britského investičního domu a ručil za ně ještě neuskutečněnými tržbami.

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom, Trinity Bank