Když se z analýzy stane naše milované dítě
Pamatuji si dny, kdy jsem nad jedním grafem strávil dvě hodiny, precizně si nakreslil zóny, ladil přesný parametry indikátorů a zadal vymazlený čekající příkaz s naprosto přesnými místy pro Stop-Loss i Take-Profit.
Byl jsem na tu práci upřímně pyšný, ten setup vypadal jako mistrovské dílo a já se nemohl dočkat, až trh moji objednávku aktivuje.
Jenže trh moji zónu projel jako nůž máslem, zasáhl stop-loss a já se v tu vteřinu necítil jen jako trader ve ztrátě – cítil jsem se jako totální idiot, jehož práce byla zpochybněna.
V tradingu je totiž jedno z největších úskalí to, že čím více času a energie věnujeme přípravě pokynu, tím spíše ho začneme brat jako součást svého ega.
Sám s tímto pocitem doteď občas vnitřně bojuji, protože lidská psychika má přirozenou tendenci chránit věci, do kterých investovala své úsilí.
Studie Richarda Thalera: Proč přeceňujeme to, co je „naše“
V roce 1990 provedl nositel Nobelovy ceny Richard Thaler se svými kolegy slavný experiment s hrnky na Cornellově univerzitě.
Rozdal polovině studentů univerzitní hrnky a pak se jich ptal, za kolik by je prodali, zatímco druhé poloviny se ptal, za kolik by je koupili.
Výsledek byl fascinující: lidé, kteří hrnek vlastnili, požadovali za prodej v průměru dvojnásobnou částku, než byli ochotni zaplatit ti, kteří ho kupovali.
Tento jev se nazývá Endowment Effect (efekt vlastnictví) a ukazuje, že jakmile k nějaké věci – nebo myšlence a čekajícímu příkazu – získáme vztah, její hodnota v našich očích iracionálně stoupne.
V tradingu si tímto způsobem „adoptujeme“ svůj čekající příkaz ještě předtím, než se vůbec aktivuje, a jeho následné vyhození na stop-lossu pak naše hlava nevnímá jako statistický vzorek, ale jako krádež něčeho, co bylo naše.
Proč si někteří lidé berou SL osobně?
Hloubková psychologie ukazuje, že lidé s vysokou pracovní etikou a smyslem pro detail trpí tímto syndromem nejvíce.
Pokud jste zvyklí, že v životě nebo v předchozí kariéře byla tvrdá práce a precizní příprava vždy odměněna úspěchem, trading vám v tomto udělá brutální hokej.
Možná máte v sobě hluboko zakořeněný program, že chyba rovnáse selhání, a podvědomě hledáte v grafech potvrzení své vlastní inteligence a schopností. Ostatně, není divu, mnoho z nás takto bylo vychováno našimi rodiči nebo učiteli.
Trhu je ale vaše drahocenné úsilí, čas strávený u monitoru i vaše esteticky dokonalá analýza naprosto jedno – ten se hýbe čistě na základě aktuální nabídky a poptávky.
Zasažený stop-loss u vymazleného obchodu tak není negativní feedback na vaši osobu, je to jen projev tržní neutrality, která vaše ego vůbec nebere v potaz!
Manuál: Jak oddělit ego od čekajícího příkazu
Dnes už začínám chápat, že cílem přípravy je správně definovat riziko a scénář.
Abychom přestali brát zasažené stop-lossy jako rány pod pás, zkusme do své rutiny zavést tato tři pravidla:
1. Pravidlo oddělení procesu od výsledku. Každý víkend si řekněte, že vaše práce končí kliknutím na tlačítko „zadat příkaz“. Jakmile je pokyn v trhu, vaše role autora končí a začíná role statistika, který už jen sleduje exekuci.
2. Technika odosobnění pokynu. Zkuste si představit, že ten čekající příkaz na grafu jste nenachystali vy, ale že vám ho poslal cizí analytik jako tip. Vstoupili byste do něj se stejnou lehkostí a bez emocí?
3. Přijetí nákladů na výzkum. Berte čas strávený nad analýzou jako fixní náklad na podnikání, ne jako investici s garantovaným výnosem. Stop-loss je v tomto případě jen běžná faktura za to, že jste si ověřili, zda daná situace tentokrát vyjde.
Pojďme tedy raději investovat svou energii do dlouhodobé statistiky než do obhajování jednoho konkrétního příkazu před trhem.
Pepa Zeman
Tým FXstreet.cz
