Evropská unie by se neměla Trumpovi mstít odvetnými cly. Burzy padají v USA více než v EU, nechť tedy EU zdržením se odvety podusí Ameriku ve vlastní šťávě

Americký prezident Donald Trump minulý týden oznámil nové celní sazby prakticky na celý svět, které si doslova vycucal z prstu. Evropa dnes začíná jednat o společné reakci. Nejlepší reakcí by ale bylo nereagovat vůbec.

Rovnice, která Trumpa k novým celním sazbám dovedla, vstoupí do ekonomických učebnic jako vtip desetiletí. Jde vlastně jen o podíl obchodního přebytku (či deficitu) země X s USA a objemu exportu země X do USA. A výsledek tohoto dělení se po převedení na procenta – tedy prostým vynásobením stovkou – následně dělí dvěma. Pokud toto má být nová formulka výpočtu celních sazeb, pak ekonom, který ji bude hájit a uplatňovat, náhle vypadá asi jako astronom, jenž začne tvrdit, že Země je placatá.

Pro zajímavost, Česko loni mělo přebytek z obchodu s USA ve výši zhruba čtyř miliard korun, přičemž objem jeho vývozu do Ameriky činil přibližně 133 miliard. Podíl těchto dvou cifer převedený na procenta a vydělený dvěma dává hodnotu 1,5 procenta. To by tedy podle Trumpovy rovnice měla být sazba, jíž bude čelit Česko. Za předloňský rok by Česku dokonce vyšla záporná sazba (-6,7 procenta), neboť mělo s USA obchodní deficit. Takže by Česko mělo čelit sazbě nulové, případně by mu USA měly své vlastní clo dokonce snižovat.

Pro případy, jako jsou tyto, se proto Trump "pojistil" obezličkou, která dané sazby, pokud jsou záporné či příliš nízké, zvedá takřka univerzálně všem na jakési "povinné minimum" deseti procent. Jenže Česko nebude čelit ani sazbě 0 procent, ani 1,5 procenta, dokonce ani ne 10 procent, nýbrž 20 procent. Protože je členem EU. V Trumpově vidění světa tak Česko pyká za to, že EU jako celek má s USA velký obchodní přebytek. Česko tedy pyká především za Německo.

Je však pravdou, že na světovém obchodním kolbišti EU vystupuje jako celek a nyní přirozeně jako celek chystá na Trumpova cla odpověď. Nejlepší by bylo, pokud by žádná nebyla. Tedy aby se EU zdržela pomsty v duchu "zub za zub, oko za oko". Proč?

Fundamentálně je důvodem samotná skutečnost, že s novými cly přišel jako první Trump. Nikoli Brusel. Trump je zkrátka přesvědčený, že cla Americe prospějí. Brusel ovšem není přesvědčený o tom, že prospějí unijní ekonomice. Pokud by o tom přesvědčený byl, proč cla nezavedl jako první? Tím, že Brusel se cly nepřišel jako první, tedy dává najevo buď svou naprostou nekompetenci, nebo – mnohem pravděpodobněji – to, že Unii podle jeho názoru nesvědčí. Tak proč je tedy zavádět, vážně jen jako odvetu "zub za zub"?

Vzhledem k uvedenému může být dobrým smyslem odvetných cel snad jedině to, pokud by dokázala Trumpa přimět k tomu, aby svá již oznámená cla zase vzal rychle zpátky. Jinak z hlediska EU prostě nemá smysl jakákoli cla zavádět, protože pokud je z jejího hlediska situace bez nových cel lepší než se cly, jakékoli další kolo zavádění cel – v rámci eskalace obchodní války, kterou Trump již stihl pohrozit – její ekonomickou situaci přece zhoršuje. Proč vršit clo na clo, byť v rámci odvety, když už první kolo uvalování cel podle Bruselu ekonomice EU škodí? A představa, že na Trumpa bude platit jakýkoli tlak zvenčí včetně tlaku podoby cel ze strany EU, je vskutku heroická.

Pokud ovšem na Trumpa neplatí tlak zvenčí, mohl by snad alespoň ten zevnitř. Ale musí být opravdu silný, aby mu rozuměl. Třeba tlak v podobě pádu burz a akcií. K tomu už tak trochu dochází. V pátek spadly americké akcie nejvíce od března 2020, tedy od prvních dní pandemie covidu. Od Trumpovy lednové inaugurace americké akcie ztratily už přes patnáct procent, zato ty evropské jen lehce přes pět procent – třikrát méně (viz graf Bloombergu níže). Cla zatím poškozují více americkou než evropskou ekonomiku.

EU zdržením se uvalení odvetných cel tak může nechat Spojené státy dále "dusit se ve vlastní šťávě". Navýšená Trumpova cla totiž budou platit nikoli evropské firmy, nýbrž ty americké – ty, které zboží z EU dovážejí. Samozřejmě, unijní firmy budou tratit též v podobě poklesu odbytu v USA. Prvotní úder ale dopadne na americké firmy – a na americké spotřebitele – třeba v podobě vyšší inflace. I proto v důsledku Trumpovy dosavadní politiky padají akcie v USA více než ty v EU. Pokud ovšem Unie zavede odvetná cla, "zrcadlově" tím poškodí primárně své vlastní firmy a své vlastní spotřebitele, nikoli Ameriku.

Navíc pokud se EU nových cel zdrží, může zásadně přispět k Trumpovu znemožnění se na světové scéně. Jemu budou padat burzy, ona zatím bude lákat Amerikou znejistělé investory celého světa k sobě, na starý kontinent. Jen tím, že bude dělat opak toho, co Trump, nikoli totéž – tedy se své celní odvety vyvaruje. Bude investory celého světa včetně těch z USA lákat na stabilnější, mnohem vyzpytatelnější hospodářskou politiku, prováděnou s nadhledem, rozvahou a moudrostí, nikoli ve víru egomanie a primitivní pomsty.

Pokud by se k tomu dokázala zbavit svých vlastních "cel", leckdy ničivějších, než jsou ta Trumpova, může vskutku vytvořit podnikatelsky a investorsky přívětivé prostředí, které v porovnání s trumpovským chaosem za Atlantikem náhle bude působit jako oáza v poušti. Předpokládá to ovšem pozastavení a zmírnění zmíněných "cel", jež si EU v běhu let uvalila sama na sebe, resp. na své firmy a podnikatele, jako je Green Deal, emisní povolenky, příliš vysoké ceny energií, přeregulovanost, přemíra dotací či tuhá byrokracie.

Jestliže Trump nyní vlastně říká, že Země je placatá, EU těžko získá tím, že náhle bude tvrdit, že je ještě placatější. Mnohem úspěšnější bude, kdy s nadhledem setrvá u prověřeného – že prostě je a bude kulatá.

Lukáš Kovanda
Trinity Bank