Schválený půlbilionový český schodek svět letos ještě nezneklidní, vláda by se ale měla vyvarovat třeba „druhého rouškovného“. A od příštího roku je třeba razantně oddlužovat

Ministerstvo financí i letos bude hospodařit s až 500miliardovým schodkem. Vládě to dnes posvětila Poslanecká sněmovna. I politici tak pochopili to, co bylo zřejmé už od konce loňska: a sice, že schodek 320 miliard, plánovaný doposud, je neudržitelně mělký.

V pražské Letenské ulici tak po měsících otálení konečně – a v režimu legislativní nouze –zohlednili rozpočtový dopad podzimní vlny pandemie a zejména daňového balíčku, který citelně snížil daň ze mzdy, a ještě k tomu navýšil základní slevu na daňového poplatníka.

Plán letošního schodku státního rozpočtu je nicméně nyní realističtější než dosud. Ministerstvo ovšem bude čelit opět kritice, do jisté míry opodstatněné. To proto, že postupuje „od zdi ke zdi“. Zatímco dosud plánovalo schodek neudržitelně mělký, nynější návrh vyhlíží maximální možný deficit pro změnu neopodstatněně hluboký.

Žádný z nejčernějších scénářů, zohledňujících již dopad podzimní vlny i balíčku, nepředpokládá půlbilionovou „sekeru“. Odhady letošního deficitu se prakticky vesměs pohybují v pásmu od 400 do 450 miliard korun. Ministerstvo financí tak žádá o minimálně 50miliardový bianco šek. Ve volebním roce je poskytnutí takového šeku jako poskytnutí láhve rumu alkoholikovi, jenž zrovna prožívá muka odvykací kúry; můžeme věřit, že zatne zuby a odolá, pravděpodobněji však svodu podlehne.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová už v lednu vypustila balónek takzvaného „druhého rouškovného.“ V rámci toho prvního dostali důchodci koncem loňského roku na ruku 5000 korun. Státní rozpočet to vyšlo na patnáct miliard korun. To je mimochodem více, než jej v souhrnu stály kompenzační bonusy pro OSVČ. To dobře ilustruje priority vlády.

Těžko sázet na to, že na své priority vláda zapomene nyní, když odpočítává už jen měsíce do voleb. Pokud jí nakonec poslanecká sněmovna 500miliardový schodek posvětí, a tedy poskytne onen minimálně 50miliardový bianco šek, je takřka jisté, že důchodcům, početné a loajální voličské skupině, dárek v podobě „druhého rouškovného“ přijde. Zřejmě se tak stane až později v letošním roce, například v létě. Tak, aby důchodci do říjnových voleb nezapomněli, kdo a jak je vlastně obdaroval. Ostatně ministryně Maláčová poté, co testovací balonek vypustila, odkazuje, že se o „druhém rouškovném“ bude jednat právě až v létě.

Vhod může ministryni přijít současná debata o zavedení povinného nošení respirátorů třídy FFP2 v obchodech nebo MHD. Déletrvající povinnost nosit respirátory by i přes dočasné prominutí DPH na ně znamenala značnou finanční zátěž zejména pro nejchudší pětinu českých domácností, což jsou často právě domácnosti důchodců. Vzhledem k tomu, že respirátory jsou dražší než roušky, nelze vyloučit, že by se vláda odhodlala k výplatě „druhého rouškovného“, spíše však „respirátorovného“ ve výši třeba 7500 korun. To by státní rozpočet tedy vyšlo na zhruba 23 miliard korun. Pořád jde o necelou polovinu zmíněného bianco šeku.

Vláda má ovšem potenciální letošní uplácení voličů posvěcené z mezinárodních pater, což ještě zintenzivní svůdnost dodatečného zadlužení. Ratingové agentury Moody’s a Fitch Ratings, jejichž hodnocení je pro mezinárodní investory stěžejní, ve svých letošních posudcích nejen zachovaly Česku a jeho dluhu stávající rating, ale také výhled. To znamená, že v současnosti nepředpokládají v oblasti českých veřejných financí vývoj, který by mohl vést ke zhoršení ratingu.

Ratingové agentury působí mezinárodní, a vnímají tak celosvětový kontext. V něm růst českého vládního zadlužení nijak varovně nevybočuje z trendu loňského, tak mimořádného roku.

Celkový světový dluh loni vzrostl o 24 bilionů dolarů na historicky rekordní úroveň 281 bilionů dolarů, vyplývá z nových dat Institutu pro mezinárodní finance. Tato hodnota odpovídá úrovni 355 procent světového hrubého domácího produktu. Po přepočtu odpovídá uvedená suma 24 bilionů dolarů hodnotě necelých 557 bilionů korun. Zadlužení české vlády loni vzrostlo o 410 miliard korun. Tento nárůst, projevující se historicky rekordním schodkem státního rozpočtu čítajícím necelých 370 miliard korun, se tedy podílel na loňském nárůstu celosvětového zadlužení z přibližně 0,07 procenta.

Česká ekonomika přitom podle údajů Mezinárodního měnového fondu loni představovala zhruba 0,33 procenta ekonomiky světové v přepočtu podle parity kupní síly měny a 0,29 procenta bez tohoto přepočtu. Česká vláda přitom loni hospodařila s celkovými výdaji státního rozpočtu takřka 1843 miliard korun. Její výdaje tak činily necelou třetinu loňského nominálního HDP ČR. Na světovém HDP se tak výdaje české vlády loni podílely ze zhruba 0,1 procenta. Loňský podíl nárůstu zadlužení české vlády na celkovém nárůstu globálního zadlužení je tak nižší, než by odpovídalo loňskému podílu české vlády na světovém HDP.

Z tohoto orientačního srovnání je tedy evidentní, že loňské rekordní zadlužování české vlády opravdu nijak varovně nevybočovalo z globálního trendu. Podstatná část světa, zdaleka nejen Česko, se totiž loni enormně zadlužovala kvůli dopadům šíření nákaze covid-19. Ratingové agentury to registrují.

To, že ratingové zatím agentury zůstávají v klidu, a nesignalizují zhoršení ratingu, ani výhledu českých veřejných financí, ale pochopitelně nemá být pobídkou tuzemské vládě k dalšímu enormnímu zadlužování. Dříve či později – a spíše dříve než později – budou chtít mezinárodní investoři vidět věrohodný plán konsolidace tuzemských veřejných financí. Ostatně, i ratingové agentury podmiňují další příznivé hodnocení českého zadlužení zřetelným zotavováním veřejných financí už od příštího roku.

Pokud vše půjde dobře a tuzemské vlády – nynější i nadcházející – budou jednat z hlediska mezinárodních investorů věrohodně, zůstanou přijatelné i náklady obsluhy českého dluhu. Vždyť v letech 2020 až 2024 má podle Moody’s růst poměr úrokových splátek na českém veřejném dluhu k příjmům naší veřejné pokladny průměrným ročním tempem 1,8 procenta. Ve skupině srovnatelných zemí typu Belgie nebo Británie to přitom ve stejném období mají ve střední hodnotě v průměru 2,4 procenta.

Pokud však naše vlády věrohodně postupovat nebudou, úrokové náklady se mohou rapidně navýšit. Méně veřejných peněz by pak zbylo na příslovečné školy, nemocnice, dálnice a železnice.

Letošní schodek až 500 miliard tak ratingové agentury patrně ještě „skousnou“. Budou však stále intenzivněji signalizovat, že od roku 2022 už bude třeba tuzemské veřejné finance zásadně ozdravovat. Tento zcela stěžejní úkol však už tedy ale čeká až na vládu, která vzejde z letošních voleb. I to hovoří pro to, že zmíněný bianco šek letos nezůstane bez využití v rámci snahy o dosažení politických, nikoli ekonomických cílů.

Lukáš Kovanda
hlavní ekonom, Trinity Bank
člen Národní ekonomické rady vlády