Česká národní banka (ČNB) tak zřejmě vrátí na stůl rychlejší utažení měnové politiky a na následujícím zasedání 30. září proto může dojít ke zvýšení úrokových sazeb rovnou o 0,50 %. Snížení růstu cen k cílovaným dvěma procentům totiž není v dohlednu. V srpnu ještě totiž klesaly ceny elektřiny a plynu o cca 4 %, ale kvůli rekordnímu růstu cen těchto komodit na evropských burzách je takřka jisté, že během následujících měsíců se karta obrátí a elektřina s plynem budou zvyšovat inflaci o 0,5-1,0 procentního bodu.
Vývoj meziroční inflace v ČR:
Česká hlavní úroková sazba se tak nemusí zastavit na trhem očekávaných 2,00 %, ale v příštím roce vyroste ještě výše s tím, jak zrychlující mzdy i trvající fiskální expanze např. v podobě mimořádně zvýšených důchodů bude působit proinflačně. Pro českou korunu přichází šance se po delší době podívat pod 25 korun za euro. Úrokový diferenciál proti euru se totiž rozšiřuje velice rychle a zahraniční kapitál poteče směrem do ČR. Především pak v kontrastu s polskou centrální bankou, která hraje spíše tureckou kartu a ani 5,4 % inflace ji nenutí zvýšit sazby z aktuálních 0,1 %. Do Polska tím pádem kvůli rekordně nízkým reálným úrokům kapitálu příliš nepřiteče.
Vývoj hlavní úrokové sazby v ČR:
Podívejme se ještě na toto téma do Spojených států. Z grafu níže vidíme, že červená linie značící meziroční změnu nákladů vlastního bydlení s určitým zpožděním cca 1-2 let následuje růst cen domů a bytů z indexu S&P/Case-Shiller. Zpoždění je logické, protože průměrné náklady bydlení amerických domácností se zvyšují až s počtem transakcí, které se při zvýšených cenách provedou.
Porovnání vývoje růstu cen nemovitostí (modře) a nákladů vlastního bydlení (červeně):
Pokud bude závislost mezi oběma křivkami stejná jako v minulosti, dočkáme se v příštím roce zrychlení inflace v bydlení z aktuálních 2,4 % na cca 4,4 %. Vzhledem k tomu, že tato položka má váhu 24 % v americkém indexu spotřebitelských cen (CPI) a dokonce 30 % v jeho jádrové složce (Core CPI), zůstane pravděpodobně inflace ve Spojených státech zvýšená po delší dobu. „Dočasnost“ zvýšených cen se tak zřejmě protáhne z měsíců na jednotky let.
Na druhou stranu se může jednat o zrcadlové zobrazení let 2014-16, kdy se také několik let pohybovala inflace dočasně velice nízko (viz graf) a představitelé americké centrální banky (Fed) nehovořili o uvolňování měnové politiky. Naopak v tomto období došlo k prvnímu zvýšení úrokových sazeb v USA od globální finanční krize. Můžeme tedy věřit, že Fed má situaci pod kontrolou a ani oddalování ukončení kvantitativního uvolňování nemá na dodržování dlouhodobého inflačního cíle u 2 % vliv.
Vývoj meziročního růstu spotřebitelských cen v USA:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: FRED, ČNB, tradingeconomics.com