Investoři po zlatu vlastně nechtějí zase tak moc. Především trvalý růst ceny, a to klidně i v rámci dekád, a pak také bezpečný přístav ve chvíli, kdy se všechny ostatní instrumenty budou hroutit. Drahé kovy vždycky sloužily investorům v období, kdy se svět otřásal v krizích a finanční systém kolaboval.
Jenže argument, že zlato zákonitě „vystřelí“ v dobách globálního zmaru, nějak přestal v posledních letech platit. A i zarytí fandové zkratky „Au“ v periodické tabulce si začínali připouštět, že drahý kov v této roli selhává.
Pro zlato přitom vznikly zdánlivě učebnicové podmínky. Nejdřív covidová pandemie, překotné tištění peněz a následně válka na Ukrajině a silné inflační tlaky. Kdy jindy by se mělo zlatu dařit? Cenný kov ovšem během těchto událostí vždy jen krátkodobě vystoupal, aby následně zase výrazně propadl.
Až válka na Blízkém východě možná zlato vytrhla z apatie. Den před teroristickými útoky Hamásu na Izrael byl drahý kov téměř na svém letošním minimu. Obchodoval se zhruba za 1820 dolarů za trojskou unci (41 300 korun). Události ve Svaté zemi ale způsobily, že se zlato vymrštilo vzhůru nebývale rychlým tempem.
Na konci října a na začátku listopadu už opakovaně přelezlo hranici 2000 dolarů za trojskou unci (45 000 korun). Zlato tak během pouhých dvaceti dní předvedlo procentuální výkonnost skoro 10 procent, čímž překonalo vlastní YTD.
Až čas samozřejmě ukáže, jestli nejde jen o další z řady klamných signálů, na kterých se investoři spálí. Geopolitická situace ve světě spojená s ne příliš lichotivým ekonomickým výhledem ale naznačují, že tentokrát by zlato skutečně mohlo dostát své blýskavé pověsti.
Filip Kalčák
