Zlato bylo v posledních letech investičním otloukánkem. Mimo covidového nádechu jeho výkon investoři definovali lakonickým „not great, not terrible“. Teď ale – zdá se – svítá na lepší časy. Zlato prolomilo all-time high a pokořilo metu 2 195 dolarů, více než 50 tisíc korun.
Důvodů je mnoho. Nejistý ekonomický vývoj v USA, slábnoucí výhledy Německa, Velké Británie i Japonska. Zlatu se obecně vždy dařilo v dobách, kdy se začal drolit státní aparát a lidé hledali alternativu ke klasické měně. Drahý kov většinou rostl v časech, kdy trhy padaly. Teď s ním ale paradoxně jdou vzhůru i akcie.
A ještě jeden paradox stojí za růstem zlata. Zčásti ho způsobují také státy. Centrální banky po celém světě se totiž začaly předhánět v nakupování zlatých cihliček. Velké zlaté nákupy začaly už loni a letos se v nich zběsile pokračuje.
Nejvíce zlata v rezervách mají dlouhodobě Spojené státy. Z nejnovějších dat vyplývá, že mezi nejpilnější kupce ale patří jiné země. A je mezi nimi také Česko.
Jen za leden nakoupily centrální banky 39 tun zlata. Nejvíce nakupuje Turecko, které se tak zjevně snaží pojistit proti kolapsu turecké liry. Ankara si v lednu pořídila 12 tun zlata. Jen o dvě tuny méně si koupila Čína, která zlato systematicky nakupuje už delší dobu.
Na horší ekonomické časy se nákupem zlatavých tun připravuje také Indie, Kazachstán nebo Jordánsko.
Šestici největších kupců pak doplňuje Česká republika, která v lednu nakoupila téměř dvě tuny zlata. Rezervy tak posílila už po dobu jedenácti měsíců v kuse. Během roku Česká centrální banka zvýšila objem zlatých rezerv o 170 procent.
Z průzkumů přitom vyplývá, že instituce nenakupují zlato primárně pro jeho výkonnost během krize, ale především pro jeho status. Status investice, která dokáže obstát, když se všechno ostatní zhroutí. To je pravá hodnota zlata, kterou teď bude muset drahý kov znovu potvrdit.
Filip Kalčák