Daily: Dobrá nálada na trzích nadále přetrvává, ISM však důvody k optimismu nepřidal

Uplynulý týden se na trzích nesl v relativně poklidné atmosféře, která pomohla akciovým indexům na celém světě udržet si bez větších problémů dosavadní zářijové zisky.

Hlavním tématem minulého týdne byla opět měnová politika, která je podle našeho soudu jedním z nejdůležitějších zdrojů růstu akcií v několika posledních týdnech. Pozornost přitom byla soustředěna zejména na americkou centrální banku, která s rozvolňováním měnové politiky začala již v polovině srpna, od kdy nakoupila dodatečně státní dluhopisy za více než třicet miliard dolarů. Signály, že by mohla ještě více sešlápnout plyn, přitom přišly i z doprovodného komentáře, který zveřejnila po svém posledním zasedání a koneckonců i z úst některých členů FOMC, v čele s Benem Bernankem, v průběhu minulého týdne.

Očekávání volnější měnové politiky a další monetární expanze přitom podepřela také další nově příchozí ekonomická data. To se týkalo zejména předstihových ukazatelů, jako byly výsledky spotřebitelské důvěry (Conference Board), která překvapila výrazným poklesem z 53,2b. na 48,5b., což byl nejhorší výsledek od začátku letošního roku.

Rozporuplně pak vyzněly výsledky aktivity ve výrobním sektoru, která si například v Richmondu a Dallasu procházela hlubokým útlumem, zatímco v Chicagu překvapila nečekaně silnou expanzí. Na celonárodní úrovni pak ale expanze výrobního sektoru zaznamenala propad, když se snižovala podle očekávání (měřeno ISM) z 56,3b. na 54,4b. Na první pohled tak sice výroba pokračuje v expanzi, samotná struktura indexu ale napovídá leccos o tom, že by mohl být výrobní sektor v podstatně horším stavu, než se na první pohled může zdát. Růst ISM totiž obstaral zejména růst sub-indexů cen (+9b.) a zásob (+4,2b.), zatímco výrazně klesaly index nových objednávek (-2b.), produkce (-3,4b.), ale i zaměstnanosti (-3,9b.).

To rozhodně nevysílá příliš pozitivních signálů o stavu výrobního sektoru, který by podle nás měl pokračovat v útlumu i v dalších měsících, díky čemuž by se již brzy mohl dostat ISM pod hranici 50b. oddělující kontrakci sektoru od jeho expanze.

Slabší výsledky PMI v týdnu nabídla také velká Británie, zatímco poněkud rozporuplná čísla přišla během týdne z Evropy. Tu drží nad vodou především Německo, kde v minulém měsíci klesal počet nezaměstnaných osob o 40 tis., což byl výsledek dvojnásobně lepší, než s čím původně počítal většinový konsenzus. K tomu však do značné míry přispívá především zahraniční poptávka, povzbuzená výrazným oslabením evropské měny z první poloviny roku. V současnosti je však evropská měna zpět na úrovních, které dosahovala ještě v dubnu a americká ekonomika navíc zpomaluje, což může být do budoucna pro Evropu velký problém. To platí dvojnásob v situaci, kdy eurozóna stále není schopna generovat dostatečně silnou domácí poptávku, o čemž svědčí i výsledky z minulého týdne, podle kterých se srpnové maloobchodní prodeje v Německu propadly o 0,2 %, zatímco výdaje francouzských domácností klesaly o 1,6 %.

Minulý týden burzovní indexy ve Spojených státech uzavřely bez větší změny, když například americký index S&P500 zakončil páteční obchodování na hodnotě 1 146b. Mírně do červených čísel se naopak dostaly evropské burzovní indexy, na kterých se projevil efekt prudce posilující evropské měny.

Euro má za sebou další velmi úspěšný týden, když dokázalo zpevnit na páru s americkým dolarem o 2,22 % až k ceně 1,3791 EUR/USD. K jeho růstu mu tentokrát nepomohly ale ani tak domácí faktory, jako spíše problémy amerického dolaru, který se vypořádává se značným úbytkem důvěry, jež následoval poté, co Fed začal signalizovat, že je připraven americkou měnu dále znehodnocovat, aby pomohl americké ekonomice z problémů, do kterých se začíná opět nořit. Jakákoli další zmínka o ochotě amerických centrálních bankéřů zahájit další kolo kvantitativního uvolňování, tak může být pro dolar velmi zhoubná i v nadcházejících dnech, kdy můžeme být svědky jejího dalšího oslabování. To v krátkém horizontu vidíme jako reálné. V horizontu několika dalších měsíců ale i nadále věříme spíše americké měně, jejíž chvíle by mohla přijít ihned poté, jakmile si podobné problémy začne se zpožděním připouštět také Evropská centrální banka, která již nyní začíná čelit prvním náznakům zpomalování ekonomické aktivity v Evropě.

V tomto kontextu bude mimořádně zajímavé čtvrteční zasedání ECB a to, jak se banka vyjádří v doprovodném komentáři na adresu ekonomického výhledu a rizik, která na eurozónu do dalších měsíců čekají. Vydá-li se podobným směrem, jako v srpnu Fed (což zatím neočekáváme), euro může reagovat výrazným oslabením a přijít o značnou část svých dosavadních pozic.

O něco méně úspěšný týden za sebou má britská libra. Ta si na páru s dolarem svou cenu podržela, díky tomu ale výrazně oslabila vůči euru. Libře příliš nepomáhá viditelně větší ochota Bank of England k dalšímu rozvolnění měnové politiky, které zatím oddaluje jen vysoké tempo růstu spotřebitelských cen. I přesto jej ale v minulém týdnu obhajoval jeden z členů MPC Bank of England (Posen), což nesla britská měna se značnou nelibostí.

Velmi úspěšný týden za sebou má naopak japonský jen, který se na páru s americkým dolarem dostal i navzdory intervencím Bank of Japan zpět ke hranici 83 USD/JPY, když nadále těží ze spekulací na další sbližování úrokového diferenciálu, a to zejména na delším konci výnosové křivky.

Více z dnešního Daily naleznete na našich stránkách ZDE...