
Zbytečný tlak na Powella
Tlak na Fed, a zejména na Jerome Powella, se jeví jako značně zbytečný. Powell ve funkci skončí v květnu. I kdyby pokračovalo vyšetřování ohledně navýšené zakázky na rekonstrukci sídla Fedu, pro Powellovo šéfování centrální banky to prakticky nic nemění. Pravděpodobně by se odvolal až po soudních tahanicích, které by se do května 2026 stěží stihly vyřešit. Je to jasný signál z Bílého domu, že příští guvernér bude muset mít především jiný názor na fungování americké centrální banky. Ten lze shrnout takto: centrální banka má primárně podporovat kroky Washingtonu a v podstatě fungovat jako prodloužená ruka vládního aparátu.
Tento postoj má do jisté míry opodstatnění. USA jsou v obchodní válce s Čínou a Čína v ní má obrovskou výhodu právě proto, že její centrální banka jedná v naprostém souladu s Pekingem.
Proč Trump tlačí na nízké sazby
Není žádným tajemstvím, že Donald Trump si přeje co nejnižší sazby. Obecně se spekuluje, že snížení o jeden procentní bod by ho již dokázalo uspokojit. Od nižších sazeb si slibuje dvě hlavní věci. Za prvé pokles amerického dolaru, což jde ruku v ruce s jeho koncepcí zahraniční ekonomické politiky – slabý dolar podpoří export a zkomplikuje import. Druhým důvodem je Trumpova dlouholetá podnikatelská aktivita jako developera. Nízké sazby jsou pro realitní sektor mimořádně výhodné.
Z pohledu státního dluhu jsou nízké sazby vždy atraktivní, protože umožňují půjčovat si za lepších podmínek. Navíc nemají restriktivní vliv na inflaci, a inflace je pro zadlužený stát vítaným pomocníkem při snižování reálné hodnoty dluhu. Nízké sazby jsou tedy velmi lákavé pro každého politika – nabízejí okamžitou pomoc při aktuálních problémech, zatímco dopady se řeší až později.
Osobně nepochybuji, že Trump svého cíle dosáhne. Možná to nebude hned celý procentní bod, ale sazby půjdou dolů. Hlavním důvodem je, že dnes neexistuje žádná relevantní alternativa. Žádná z velkých západních centrálních bank se již nedrží přísného modelu někdejší Bundesbank.
Bundesbank jako kdysi chybějící kotva
Německá Bundesbank v letech 1979 i 1992 působila jako záchranná kotva kapitálu proti populistickému řízení ekonomiky. Němci vždy brali problém inflace mimořádně vážně. Když se americký Fed začal chovat nezodpovědně, kapitál se mohl uchýlit právě do Bundesbanky. Fed byl pak nucen aspoň částečně zkorigovat svou uvolněnou politiku. Dnes nic takového neexistuje.
Trumpův tlak na uvolnění měnové politiky se proto v budoucnu projeví vyšší inflací. Zadluženým státům to ale příliš nevadí. Nám, drobným investorům, tak nezbývá nic jiného než oprášit investorské učebnice a začít si stavět proinflační portfolia.
Matěj Široký



