Eurodolar je stále zajatcem bočního trendu. Jaký je výhled?

Eurodolar je už dva měsíce bez slušného trendu. Nic zásadního s tím neudělaly ani veledůležité události v kalendáři. Zasedání ECB dokázaly překvapit, ale reakce neměly dlouhého trvání. Na straně dolaru přišel dlouho očekávaný růst sazeb. Ale jak se vzápětí ukázalo, mírná reakce na trhu všeobecné očekávání potvrdila. Eurodolar je zajatcem pohybu do strany a je otázkou, jak dlouho ještě můžeme podobný vývoj očekávat.

Dlouhodobá situace

Na eurodolaru jdeme už od zasedání ECB na počátku prosince do strany v pásmu cca mezi 1,07 – 1,10 EUR/USD. V průběhu celého roku 2015 se pár držel v širším bočním trendu v rozmezí 1,05 – 1,15 po prudkém downtrendu z druhé poloviny roku 2014. Za tímto pádem stálo primárně očekávání růstu sazeb v USA a zároveň příprava na kvantitativní uvolňování ze strany ECB. Přestože už máme start roku 2016 za sebou, tak dozvuky těchto zásadních událostí se na EUR/USD dosud projevují.

Fed

Fed přišel s utahování měnové politiky daleko později, než se na počátku popsaného trendu počítalo. S horšícími fundamenty se navíc objevují hlasy, že k růstu sazeb ještě stále nenastal správný čas. Také výhled rychlého zvyšování v tomto roce už není pravděpodobný. Právě to byl však jeden ze základních faktorů, které stály za dlouhodobým posilováním americké měny. Dolaru hraje do karet skutečnost, že stejné či podobné negativní faktory, které by mohly Fed od dalšího zvyšování odradit, působí také na ostatní měny a centrální banky. Proto není ani výprodej amerického dolaru na pořadu dne.

Fed by stále mohl trhy  překvapit. Dle futures na US úrokové sazby se očekává, že k prvnímu růstu sazeb by mohlo dojít až v září. Místo avizovaného čtyřnásobného zvýšení sazeb v tomto roce tak trhy aktuálně počítají s 1 či 2 zvýšeními. Pokles očekávání se na americkém dolaru už projevil – USD na Dollar Indexu stagnuje už od listopadu.

Stále je možné, že by letos mohlo dojít k 3 – 4 zvýšení sazeb, což by trhy bezesporu ocenily růstem dolaru (a tedy tlakem na pokles EUR/USD). V současnosti nevypadá tento scénář jako pravděpodobný, ale výkon americké ekonomiky by se mohl začít postupně po 1Q zlepšovat (podobně jako v minulých letech) a inflace by za určitých okolností mohla konečně dosáhnout dvouprocentního cíle. Tady ovšem bude stěžejní další vývoj na ropě.

ECB

Na druhé straně páru působí ECB, která se v poslední době stará alespoň o nějaký rozruch. Po překvapivém prosincovém zasedání, kdy banka odmítla navýšit QE nad současných 60 mld. měsíčně, přišla v lednu s obratem. Guvernér Mario Draghi na posledním zasedání ECB působil, že má v rukávu hned několik bazuk, „cenil zuby a vrčel“. Euro oslabilo, ovšem při pohledu do grafu se o zásadní pohyb nejednalo. Eurodolar se rychle dostal zpět nad 1,08, kde se pohodlně drží dodnes.

Obchodníci neuvěřili ECB ani Mario Draghimu, že jsou schopni poslat euro na výrazně nižší hodnoty. Důkazem je jak současný kurz měny, tak také třeba pokles počtu net-short kontraktů velkých obchodníků na euru. Teoreticky má centrální banka mnoho prostředků, jak vlastní měnu zašlapat do země, v praxi je průchozích ovšem pouze několik nástrojů. Trhy slyší hlavně na kvantitativní uvolňování. To může být samozřejmě navýšeno o desítky miliard, ovšem má své limity a spoustu kritiků. Zde by mohla ECB překvapit nárůstem v řádech desítek miliard euro měsíčně.

Vhodných instrumentů ovšem ubývá a ECB se musí řídit pravidly pro nákup – nesmí nakupovat brak. A také nákupy by měly dávat smysl. ECB sice vrhne na trh novou likviditu, ovšem profit z nákupů hlavně dluhopisů bezpečných zemí je za dnešní situace omezený, je-li vůbec nějaký. Přecejen evropská dluhová krize už byla dávno socializována a zbytky zameteny pod koberec. A navíc, evropská ekonomika je na tom relativně dobře. Zvyšovat nákupy dluhopisů nedává příliš smyslu, ale v podobných objemech se bez výrazného ovlivnění konkrétního trhu nic jiného nakupovat nedá.

Euro jako Carry měna

Euru jde na ruku zvýšená riziková averze, na kterou začala společná evropská měna v minulém roce reagovat pozitivně. Příslib dlouhodobě nízkých úroků z ní udělal dobrého partnera JPY na pozici financující měny v Carry Trades obchodech. Pokud na trhu chybí jistota a likvidita dlouhodobé uvolněné měnové politiky Fedu, tak je euro trhy společně s JPY preferováno. Pokud by mělo euro slábnout, byl by zapotřebí klid na trzích. Dosavadní vývoj nic takového zatím nenaznačuje.

Co se dá očekávat?

Při dosud známých fundamentech to vypadá, že bychom se žádných výrazných změn ve vývoji EUR/USD dočkat nemuseli. Nedávná historie ukázala, že eurodolar nad hladinou 1,10 se evropským centrálním bankéřům nezamlouvá. S růstem nad tuto hladinu se rychle množí komentáře, které společnou evropskou měnu srážejí. Krátkodobý výstup je možný, ale hladina 1,15 zafungovala v nedávné minulosti několikrát jako dobrá rezistence i rozjetému euru.

Na druhou stranu, pod 1,08 je prostor otevřenější. Pokud Fed splní ještě nedávný slib rychlého růstu sazeb, nebo Draghi přijde na březnovém zasedání s něčím nečekaným, skutečnou bazukou, hladina 1,08 není neprostupná bariéra. Pokles k paritě by si ovšem žádal zásadnější změnu podmínek na trhu (rychlý růst sazeb v USA, výrazné rozšíření QE v Evropě).

Proto se nabízí, že i nadále bychom mohli být na eurodolaru svědky širší stagnace s relativně pevným ohraničením shora, ovšem možná také s pevnější hranicí zdola, než je část trhu v současnosti přesvědčena. Plánované události by skutečně mohly naznačovat, že nás čeká určitý pokles. Poslední vývoj  ale plány zpochybňuje. To by znamenalo, že eurodolar by měl nadále patřit mezi nudnější páry a po trendu se bude třeba poohlédnout jinde.