FKI přitahují kapitál a požadují více přemýšlení od investora. Výměnou nabízí širší paletu možností

Fondy kvalifikovaných investorů se často prodávají jako chytřejší a výnosnější alternativy ke klasickým fondům. Toto zjednodušení však není úplně přesné. FKI sice mohou být velmi výnosné, ale je to dáno především tím, že poskytují správci širší investiční volnost. Investor tak musí nevyhnutelně nést více odpovědnosti a lépe při jejich výběru přemýšlet nebo spolupracovat s kvalitními poradci.

Fond si velká část veřejnosti představí jako finanční produkt, do něhož si pošlete každý měsíc pár stokorun, a když potřebujete, peníze jednoduše vyberete. To je zjednodušená logika retailových fondů, protože mají být snadno dostupné, srozumitelné, s malými náklady i rizikem. Hlavně však mají být likvidní.

Všechny tyto požadavky investičního komfortu jsou ale do jisté míry v konfliktu s výnosem a paletou oblastí, do kterých takový fond může investovat. Jakmile mohou investoři z fondu kdykoli odcházet, je nutné řídit likviditu nejen s ohledem na byznys plán a rezervy. Zároveň je totiž potřeba počítat s nepředvídatelným chováním investorů a s kategorickými povinnostmi plynoucími ze zákona.

Fond nemůže mít své peníze v dlouhých projektech, které se realizují roky, když má zároveň povinnost investora vyplatit v řádu dnů. Tyto fondy proto musí pracovat s povinností držet část majetku v hotovosti a extrémně likvidních aktivech. Sice existuje možnost v určitých situacích dočasně pozastavit zpětné odkupy akcií, ale to není situace, se kterou je dobré jako s nástrojem řízení likvidity počítat.

Svoboda investování má svou cenu

Fondy kvalifikovaných investorů hrají jinou hru. Nejde o to, že by neměly pravidla. Pravidla existují, ale jsou formulovaná tak, aby umožnila širší investiční mandát. Fond se poté může řídit primárně tím, co vyžaduje podstata byznysu, do něhož investuje, a tím, co má napsáno ve svém statutu. Protože jsou tyto fondy určeny pro kvalifikované investory, zákon u nich pracuje s vyšší vstupní laťkou. Investor má typicky podepsat samostatné prohlášení, že si je vědom rizik, a vstupní investice se pohybuje ve vyšších řádech. Minimálně se jedná o 125 tisíc eur, případně 1 milion korun, v režimu, kdy investiční poradce a investiční společnost posoudí vhodnost investice a písemně ji potvrdí.

Toto omezení je ve skutečnosti funkční pojistka. Cílem není, aby byl fond exkluzivní. Důvodem je předpoklad, že movitější investor chápe, co jeho investice obnáší, jaká podstupuje rizika, a nad čím musí přemýšlet. Je si vědom, že jeho investiční horizont odpovídá tomu, do čeho fond investuje, nebo do jaké míry hrozí znehodnocení investice.

Rozdílný investiční horizont je krásně vidět na příkladu nemovitostí a developmentu. Koupit pozemek, připravit projekt, projít povoleními, postavit a prodat. To není na měsíce, ale na roky. Rezidenční development v Praze ve skutečnosti nemá téměř žádné riziko ve smyslu ohrožení zisku z prodeje hotových bytů, ale vysoké riziko z prodloužení projektu proti původnímu plánu. Pokud by do takto zaměřeného fondu mohl někdo vložit velké peníze a druhý den si to rozmyslet, poškozuje tím všechny ostatní. Už pouhé transakční náklady a vynucený prodej udělají z dobrého projektu špatný. V krajním případě to spustí přesně to, co žádný investor nechce - prodej v tísni.

Z toho plyne jednoduchý princip, který se dá přenést na celý svět fondů. Pravidla odkupu nemají být politické téma ani vyprázdněná marketingová fráze. Mají být odrazem likvidity podkladových aktiv, frekvence oceňování a doby potřebné pro zhodnocení investice. Pokud fond obchoduje něco, co lze prodat během minut, nedává smysl investora svazovat dlouhou „lock-up“ dobou. To se týká například některých typů obchodování na burze cenných papírů.

Pokud ale fond cíleně drží aktiva s nízkou likviditou a s dlouhou dobou potřebnou pro zhodnocení, dává smysl mít odkupy méně časté, a hlavně je omezit počáteční lhůtou, po kterou je od okamžiku vstupu investora možnost zpětného odkupu podmíněna významným výstupním poplatkem. Tento poplatek pak vlastně slouží jako pojistka, že nečekaný odchod jednoho investora nepoškodí ostatní. Odcházející investor část svých prostředků nechá ve fondu pro ostatní investory na pokrytí rizik a ztrát hrozících z jeho předčasného ukončení investice.

Přitažlivost FKI tedy neplyne z toho, že by v nich byla nějaká magická zkratka k výnosu. Plyne z toho, že FKI slouží k investicím, které retailový fond realizuje obtížně, marginálně nebo spíše zcela vůbec. FKI se věnují naopak oblastem, v nichž by bez jejich existence investor své prostředky zhodnotil jedině v případě, že by v daném oboru sám skutečně podnikal, nebo by se jednalo o tak velkého privátního investora, že by žil zcela mimo sféru kolektivního investování.

Naopak nutnost nad investicí do FKI přemýšlet neplyne z toho, že by se FKI věnovaly obskurním činnostem nebo nedodržovaly pravidla. Plyne z toho, že bez přemýšlení nebo bez dobrého poradenství můžete i ve světě kvalitních investic vybrat tu, která specificky pro vás v danou chvíli není vhodná. Pokud jsou FKI správně vedené, s rozumnou valuací a uměřeným zadlužením, dávají skvělý smysl každému investorovi, který jejich podstatu a specifika chápe a podle toho se rozhoduje, ať již sám nebo s poradcem.

FKI zkrátka nejsou pro každého, a v tom je jejich podstata i nejsilnější stránka.

Martin Hubinger, spoluzakladatel fondu DIAGRAM Funds