Stát, který neumí koupit ani benzínky, chce stavět čtyři hned jaderné bloky, což je až o tři řády dražší věc. Varovné

Stát nemá provozovat čerpací stanice. Je to notoricky špatný hospodář. Stát by ideálně ani neměl stavět jaderné elektrárny. Jenže jejich budování už natolik přereguloval – a tedy prodražil –, že se těžko najde soukromý investor. Na rozdíl od těch benzínek.

Česká vláda by proto měla čerpací stanice prodávat, ne kupovat další. A soustředit se na budování nových jaderných bloků, protože v něm je prakticky nepostradatelná.

Provozování čerpaček může kompletně přenechat soukromému sektoru, který to zvládne hospodárněji, protože bude motivován vlastním ziskem v dohledné době. Stát takto motivován nebude. Pořízení čerpacích stanic by mohlo mít aspoň částečně smysl, pokud by stát vlastnil i rafinerie. Ale ty české patří Polákům. Takže odpadá možnost, že by česká vláda sama mohla díky vlastnictví čerpaček výrazně ovlivňovat ceny pohonných hmot, třeba je zastropovávat, protože vždy jí do toho mohou „hodit vidle“ právě Poláci. Pro cenotvorbu pohonných hmot je totiž sice důležitá cenotvorba čerpadlářů, ale ještě více cenotvorba rafinérií. Údajná cena 4,5 miliardy za čerpací stanice RobinOil je tudíž pro stát nevýhodná, protože mu nepřinese odpovídající hodnotu a vliv.

Marnotratnost státu při pořizování čerpacích stanic je obzvláště varovná v kontextu současně postupujícího plánu výstavby nových jaderných bloků. „Vícenáklady“ se totiž v tomto případě mohou pohybovat o dva, ba tři řády výše, než tomu je v kauze evidentně nevýhodného nákupu benzínek.  

Fialova vláda minulý týden fakticky zúžila výběr stavitele dalších, až čtyř jaderných bloků v Česku na dva uchazeče, a to francouzský plně již postátněný podnik EDF a korejskou státní společnost KHNP. Zřejmým favoritem je však francouzský podnik. I proto, že francouzská vláda, jež o zakázku silně stojí, má zásadní vliv v Bruselu, kde Evropská komise musí projekt výstavby tuzemských jaderných bloků schválit, takzvaně notifikovat, z hlediska oprávněnosti jeho státní podpory. 

Francie samozřejmě vyvine v Bruselu větší tlak, byť třeba jen čistě neformální, pokud bude ve hře výstavba hned čtyř bloků, než pokud by šlo o jeden. Dokud se jednalo pouze o výstavbu jednoho bloku, české vládě se v Bruselu notifikaci zajistit nedařilo, což na celý tendr vrhalo špatné světlo a vnášelo do věci nervozitu a dohady. Byť nyní je situace nadmíru zvláštní: česká vláda se chová jako žadatel o hypotéku, jemuž ji banka neschválí ani na jediný byt, přičemž jeho reakcí je to, že vedle dosavadní snahy začne usilovat o tři další hypotéky, na tři další byty. 

Někteří členové české vlády ovšem zároveň usilují o post eurokomisaře, navíc s poměrně silným portfoliem svěřené agendy. I zde může pomoci silný francouzský vliv v Bruselu. Ten ale Francouzi pochopitelně ve prospěch Česka uplatní jen tehdy, pokud za něj něco dostanou. Třeba právě zakázku hned na čtyři jaderné bloky.  

V neposlední řadě nelze zapomínat na to, že Česko od vstupu do Evropské unie získalo z evropských rozpočtů v čistém vyjádření přes bilion korun dotací. Francie se na tomto financování Česka podílela v rozsahu až stovek miliard korun. Z jejího hlediska tak mohl nastat čas vzít si tyto peníze zpět i s tučným úrokem.

Třetí uchazeč o stavbu jaderných bloků v Česku, severoamerický Westinghouse, už ze hry v podstatě vypadl, k deklarovanému zklamání americké ambasády v Česku. Fialova vláda však může mít pocit, že si americkou stranu dostatečně naklonila objednávkou 24 stíhaček F-35 za 150 miliard korun. Dané memorandum o jejich dodávce podepsala ministryně obrany ČR a velvyslanec USA v Česku dva dny před oznámením faktického vyřazení Westinghouse z tendru na jaderné bloky. Fialova vláda se může domnívat, že francouzský vliv v Bruselu je účinnější než ten americký.

Dříve než však Fialova vláda historicky největší českou investici přiklepne právě Francouzům, měla by zbystřit. Právě EDF totiž podle několik dní staré zprávy Financial Times nyní tlačí na britskou vládu, aby poskytla dodatečnou záruku, protože Francouzi už po páté navýšili cenu výstavby dvou jaderných bloků elektrárny Hinkley Point. Nejnovější navýšení vícenákladů činí v přepočtu zhruba 250 miliard korun.

Dva bloky britské elektrárny Hinkley Point tak nyní Francouzi slibují dodat za v přepočtu takřka 1400 miliard korun. Přes všechny řeči Fialovy vlády o tom, že by měla čtyři bloky v akci „3+1 zdarma“, při pohledu na počínání Francouzů v Británii existuje nemalá pravděpodobnost, že by je nakonec těžko stavěla za méně než 3000 miliard korun (z většiny státem vlastněný ČEZ sám říká, že na čtyři bloky peníze nemá). V Česku by sice Francouzi stavěli zmenšeninu svého projektu z Hinkley Point, je však třeba také počítat s inflací příštích let, ba desetiletí, která z řady důvodů, včetně deglobalizace a zelené agendy EU, zdaleka nemusí být tak mírná jako po valnou většinu doby dosavadní výstavby bloků v Hinkley Point. 

Reálně tak hrozí, že se Česko výstavbou čtyř bloků v režii Francouzů zadluží více, než kolik činí jeho veškerý dluh vytvořený od roku 1918.

Aby toho nebylo málo, Česku také potenciálně hrozí soudní pře a mezinárodní arbitráže, například ze strany obřích amerických bank a fondů typu JP Morgan, BlackRock nebo Vanguard, tedy největších z menšinových akcionářů ČEZ, kvůli pošlapávání práv právě menšinových akcionářů, kteří ostatně ani nemusí souhlasit s takovou či onakou participací ČEZ v projektu výstavby hned čtyř bloků. Nikdo se jich však neptal. Akcie ČEZ v pátek v té souvislosti spadly nejníže za více než rok. Nelze vyloučit jejich další propad. Menšinoví akcionáři se totiž mnohdy obávají, že je česká vláda bude chtít vytěsnit za pro ně nevýhodných podmínek. Vytěsnění se podle řady z nich jeví být nutností, pokud chce vláda opravdu stavět čtyři bloky.

Česko navíc bude muset v době výstavby jaderných bloků tak či onak podporovat, i finančně, výstavbu plynových elektráren, které zajistí výrobu elektřiny v mezidobí, kdy už Česko nebude kvůli drahým povolenkám EU a dalším nákladům vyrábět elektřinu z uhlí, ale zároveň ještě nebude mít hotové nové jaderné bloky. Varováním je opět Hinkley Point. Francouzi tam odkládají kompletaci bloků o dlouhou řadu let, což samozřejmě představuje klíčový zdroj vícenákladů a dalších obtíží britské energetiky. Původně, podle smlouvy z roku 2013, měly budované bloky v Hinkley Point elektřinu do sítě dodávat v roce 2023, přičemž stavba měla vyjít v přepočtu na zhruba 480 miliard korun. Spuštění se ale minimálně o sedm let odsouvá, nejdříve na rok 2030. Cena mezitím vyskočila na 1340 miliard korun.

Víra Fialovy vlády, že jí Francouzi postaví bloky za nízké stovky miliard korun za kus a k tomu dají jeden navrch zdarma, je vskutku heroická. A ještě více po přihlédnutí k tomu, že moc výhodně tuzemský kabinet zjevně nedokáže pořídit ani čerpací stanice, což je proti jaderným blokům úplná „prkotina“.

Lukáš Kovanda
Trinity Bank