Daily: Páteční seance na trhy vrátila důvěru, dolar pokračuje v oslabování

Minulý týden přinesl mnoho zajímavého. Akciím se opět dařilo růst, k čemuž přispěla zejména páteční obchodní seance, poptávka po dluhopisech rizikovějších zemí eurozóny dále klesala, japonský jen nedokázala oslabit ani druhá intervence v rozmezí dvou týdnů, americký dolar naopak v oslabování pokračoval a zlato poprvé v historii překonalo hranici 1 300 dolarů za unci.

Hlavním tématem ale v minulém týdnu byla nově příchozí data, která obchodníkům více napověděla o aktuální ekonomické situace ve Spojených státech a v Evropě. Ta nabídla poněkud smíšené výsledky. Například v Evropě zůstaly daleko za očekáváními výsledky nových objednávek, nebo indexy nákupních manažerů (PMI) pro výrobní sektor a sektor služeb. Největšího zhoršení se přitom PMI dočkal v Německu, což příliš nekolidovalo s pátečními výsledky německého indexu IFO, který se dostal na nejvyšší úrovně za poslední tři roky.

Podobně rozporuplná čísla přišla také ze Spojených států, kde byly zveřejněny výsledky z trhu s bydlením a tempo růstu nových objednávek. Zatímco čísla z trhu s bydlením potvrdila, že si tento důležitý sektor dále prochází hlubokým a bolestivým útlumem, který má za následek pokračující propad ceny domů, nové objednávky v srpnu dokázaly příjemně překvapit. Jejich celkový objem se sice opět snižoval (-1,3 %), ve své jádrové podobě, po ošetření od volatilní složky, však rostly o 2 %. Růst byl ale spíše než zábleskem návratu dobrých časů odpovědí na hluboký pád z předchozího měsíce, kdy nové objednávky překvapily nečekaným poklesem o 2,8 %.

Na svém názoru, že americká ekonomika směřuje vstříc novým problémům, tedy trh příliš měnit nemusí. Situaci se v týdnu pokoušela uklidnit americká centrální banka, která na svém zasedání ponechala sazby beze změny na 0,25 % a v doprovodném komentáři naznačila, že by do budoucna mohla „podepřít“ ekonomiku dalším rozvolněním měnové politiky. Toho se v týdnu chytli obchodníci na devizovém trhu, kteří dostali nový argument k výprodeji americké měny, jež se propadala na většině nejvíce obchodovaných měnových párech, když jen v úterý, v reakci na zasedání Fedu, ztratila na páru s eurem 1,8 % ze své hodnoty.

Dolar v týdnu na páru s evropskou měnou oslabil o 3,39 % až k ceně 1,3490 EUR/USD, k čemuž přispívá především jednoznačný příklon americké centrální banky směrem k volnější měnové politice. To je reakcí na zhoršující se situaci v domácí ekonomice a hlavním faktorem, proč v posledních týdnech dokázaly obě evropské měny (euro, libra) na páru s dolarem růst. Evropa si totiž zatím vede lépe, což nevytváří takový tlak na Evropskou centrální banku a Bank of England, které zatím nedaly najevo, že by měly v plánu uplatňovat další monetární stimuly.

Je to však právě měnová politika v Evropě, která může být podle našeho soudu již brzy hlavním důvodem toho, proč by dolar mohl ještě v tomto roce podstatnou část ze svých ztrát získat zpět. Situace v Evropě se totiž začíná v třetím čtvrtletí postupně měnit k horšímu, evropská ekonomika začíná zpomalovat (v reakci na silnější měnu a problémy Spojených států) a bude-li tento trend pokračovat i do dalších měsíců, což očekáváme, ECB a BoE na něj mohou reagovat podobnou změnou rétoriky, jakou v poslední době předvádí americká centrální banka.

Samostatnou kapitolou byly v minulém týdnu dva bezpečné přístavy – japonský jen a švýcarský frank. Japonská měna zažila v pátek výrazné oslabení, které bylo zřejmě výsledkem intervence japonské centrální banky. Ta pravděpodobně vstoupila na trh již podruhé za necelé dva týdny, i když na rozdíl od minulé neděle, tentokrát japonské ministerstvo financí intervenci nepotvrdilo. Tak či tak, minulý týden ukázal, že je efekt intervencí naprosto minimální a že Bank of Japan nemá dostatečné páky na to, aby bojovala s aktuálním trendem, který je výsledkem stále přítomného napětí na globálních finančních trzích. To nyní hraje do karet právě měnám s nejnižší úrokovou mírou a dlouhodobě nulovou vidinou brzkého utahování měnové politiky, což je případ právě japonské měny.

Drobnou intervenci – i když jen slovní – si v minulém týdnu zažil také švýcarský frank. Tamní centrální banka s přímými intervencemi na devizovém trhu přestala již v srpnu poté, co se její rezervy nafoukly do obřích rozměrů bez většího výsledku. Přesto si na svém zasedání z minulého týdne neodpustila komentář na adresu přílišné síly domácí měny, která zřejmě povede k tomu, že bude její měnová politika velmi nízkých úrokových sazeb beze změny delší dobu, než si trh ještě do té doby myslel. Výsledkem bylo prudké oslabení švýcarské měny, která tak v minulém týdnu slábla na páru s eurem již druhým týdnem v řadě. I přesto si však zatím CHF drží naprostou většinu svých zisků z minulých měsíců.
 
Více z dnešního Daily naleznete na našich stránkách ZDE...