Pozor, kdo chce stihnout nakoupit z čínských e-shopů bez cla, má už právě teď poslední dny, ba hodiny. Proč Brusel zachraňuje evropský byznys, i když tím poškodí sociálně zranitelné občany EU?

Mimořádně laciné nakupování na čínských e-shopech končí. Právě nyní odeznívá éra bezstarostného klikání na asijských megatržištích typu Temu, Shein nebo AliExpress, kdy si i četné tuzemské domácnosti zvykly objednávat trička za stovku, plastové organizéry do kuchyně za padesátikorunu či levnou elektroniku s nulovým celním zatížením. Evropská unie se rozhodla pro zásadní řez a od 1. července 2026 ruší dosavadní bezcelní limit 150 eur pro drobné zásilky ze třetích zemí (což je prakticky výhradně Čína). Namísto něj zavádí paušální clo ve výši tří eur za každou jednotlivou položku v balíčku.

Mnoho nakupujících i v Česku žije v omylu, že stačí zboží zaplatit před koncem června. Rozhodující je však okamžik, kdy zásilka fyzicky vstoupí na území Evropské unie a projde celním odbavením. Pokud balíček dorazí na celnici až 1. července 2026 nebo později, bude podléhat novým pravidlům, i kdyby byl objednán o několik týdnů dříve.

Cesta balíčku z asijských skladů do České republiky standardně dva až čtyři týdny. Vzhledem k očekávanému náporu na konci června se navíc dají předpokládat zpoždění jak při přepravě, tak přímo na celních úřadech. Pokud chtějí mít zákazníci jistotu, že jejich zásilka projde celnicí ještě postaru, měli by objednávku odeslat nejpozději v první polovině června. Hraničním termínem je období mezi 10. a 15. červnem. U produktů, které nemají garantované rychlé doručení, je lepší nákup nenechávat ani na tyto dny a objednat hned teď, okamžitě.

Zavedení cla ze strany EU představuje kontroverzní posun v globální e-commerce. Brusel sice chce zatočit s nekalou konkurencí z Východu, realita všedního dne ale pro miliony českých zákazníků, sužovaných uplynulou inflační krizí, bude znamenat jediné – zdražení každodenního života.

Proč právě teď? Z čísel zachycujících nástup čínských tržišť už evropským úředníkům i evropským maloobchodníkům, internetovým i kamenným, vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Podle dat Celní správy ČR doputovaly v roce 2023 do ČR z Asie zhruba tři miliony drobných zásilek s hodnotou do 150 eur. V roce 2024 to bylo už 23 milionů a loni rekordních 105 miliony balíčků. To je v průměru deset zásilek na každého jednoho Čecha včetně nemluvňat. Letos už to může být dvacet zásilek na každého Čecha (od ledna do dubna 2026 přišlo 70 milionů zásilek). Celá Evropská unie je zaplavena miliardami balíků ročně. Asijští dravci zpeněžují fenomén „dopaminového nakupování“. Lidé u obrazovek chytrých telefonů propadli návyku a iluzi, že kupují zboží za výrobní náklady, přičemž systém stál na systematickém využívání – a nutno říct, že i zneužívání – děr v unijní legislativě.

Dosavadní limit 150 eur totiž fungoval jako daňová a celní oáza. Čínské platformy se formálně tvářily jako pouzí zprostředkovatelé, čímž se zbavovaly právní odpovědnosti za kvalitu, bezpečnost či ekologické standardy prodávaných věcí. Objednávky se kvůli obcházení limitu uměle štěpily do menších balíků a deklarovaná hodnota zboží se podhodnocovala. Zatímco běžný evropský či český e-shop musel projít peklem unijní byrokracie, platit vysoké domácí daně, odvody, recyklační poplatky a garantovat nezávadnost materiálů, čínská konkurence posílala zboží na evropský kontinent s nulovým celním rizikem. Jednalo se o učebnicový příklad tržní asymetrie. Evropský regulátor vytvořil prostředí, kde v podstatě trestal domácí podnikatele za to, že dodržují zákony, a dotoval asijské giganty.

Zavedení paušálního cla 3 eura (v přepočtu zhruba 73 korun) za položku je proto ze strany Rady EU vnímáno jako ochranný štít. Má narovnat podnikatelské prostředí. Které ale – nutno dodat – předtím pokřivil primárně sám Brusel.

Jenže… Pokud si dnes zákazník objedná na čínské platformě zimní bundu za 2 500 korun, přirážka 73 korun pro něj nepředstavuje fatální problém. Ovšem byznysmodel e-shopů jako Temu nestojí na drahých položkách. Stojí na kvantitě drobností. Když si člověk v jednom balíku objedná deset drobností – pouzdro na telefon, sponky do vlasů, kuchyňskou škrabku, ponožky a pár cetek –, z nichž každá stojí padesátikorunu, celková hodnota nákupu je 500 korun. Od letošního července k původní pětisetkorunové objednávce rázem přibude clo ve výši 730 korun. Z levného nákupu se stává drahý špás, který ztrácí ekonomický smysl.

Pro asijská tržiště je rána, kterou pocítí na svých maržích. Evropská komise navíc opatření prezentuje jako předehru velké celní reformy plánované na rok 2028, kdy má vzniknout centrální celní datové centrum EU a dojde k individuálnímu celnímu zpoplatnění položku po položce, jež nahradí nadcházející přechodný paušální celní poplatek. Unie zkrátka staví kolem své ekonomiky novou celní zeď.

Otázkou však zůstává, zda toto administrativní vítězství evropských úředníků nepřinese více škody než užitku. Prvním kamenem úrazu je logistika. Logistická a celní centra v čele s Českou poštou a soukromými přepravci už dnes jedou na hraně svých kapacit. Představa, že celníci budou schopni efektivně vymáhat a administrovat clo z každého jednoho trička či plastové hračky, hraničí s naivitou. Hrozí, že se doručovací doby výrazně prodlouží a byrokratické náklady na správu celého systému pohltí podstatnou část vybraných peněz.

Druhým, ještě vážnějším aspektem je dopad na spotřebitelskou poptávku a peněženky občanů. Kupní síla českých domácností sice po letech propadu ožívá, ale lidé jsou stále značně citliví na cenu. Levné nákupy z Číny pro mnohé nízkopříjmové rodiny, samoživitelky či důchodce nepředstavovaly luxus, ale racionální ekonomickou strategii, jak vyžít s omezeným rozpočtem. Pokud jim Brusel tento kanál zdraží třeba na dvojnásobek, nezačnou automaticky nakupovat dražší zboží od tuzemských obchodníků. Omezí svou spotřebu.

Zároveň nelze podceňovat přizpůsobivost čínského kapitálu. Peking nebude nečinně přihlížet, jak mu EU zavírá dveře před nosem. Už dnes vidíme masivní investice asijských firem do budování obřích logistických center přímo na území EU, například v Polsku, Maďarsku či na západě Německa. Pokud bude zboží naskladněno v rámci schengenského prostoru ještě předtím, než si ho koncový zákazník objedná, clo se při doručení platit nebude, protože půjde o vnitrounijní oběh. Velcí hráči se přizpůsobí, změní logistické trasy, zaplatí clo hromadně při velkoobjemovém dovozu a zákazník si sice připlatí, ale zdaleka ne tolik, jak by si Brusel přál. Dopad tak nejvíce pocítí menší platformy a neorganizovaní dovozci.

Sečteno a podtrženo: konec bezcelního limitu do 150 eur je sice logickým vyústěním snahy o ochranu evropského trhu před asijským dumpingem, ale přichází s trpkou příchutí. Ukazuje totiž na hlubší strukturální problém samotné Evropy. Ta nedokáže čínským výrobcům konkurovat cenou, flexibilitou ani inovacemi v oblasti digitální e-commerce, a tak sahá po tom jediném, co jí ještě zbývá – po ochranářských clech a byrokracii. Pro českého spotřebitele je to jasný vzkaz: ultralevné nákupy za pár týdnu končí a za evropskou „ochranu“ si bude muset připlatit.

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom, Trinity Bank