Pasivní vs aktivní investování. Je nutné si vybírat?

Aktivní nebo pasivní správa investic? V době široké nabídky a vysoké dostupnosti nízkonákladových investičních platforem je to stále rezonující téma. Zastánci se dělí na dva vyhraněné tábory a každý silně zastává svůj názor. Každá z těchto metod má samozřejmě svoje pozitivna a negativa a zároveň žádná z variant nikdy nebude jedinou možnou cestou pro každého investora na planetě.

Aktivní správa znamená, že profesionální portfolio manažeři provádějí důkladné analýzy a snaží se překonat tržní indexy. Výhodou tohoto přístupu je možnost dosahování vyšších výnosů oproti trhu, pokud jsou investiční rozhodnutí úspěšná. Aktivní řízení umožňuje také zajištění proti různým rizikům, jako je měnové, úrokové nebo kreditní riziko, čímž se může snížit volatilita portfolia. Díky důkladné analýze konkrétních investic mají investoři potenciál těžit z identifikace podhodnocených aktiv.

Na druhou stranu má aktivní správa i své nevýhody. Patří mezi ně především vyšší nákladovost spojená s řízením portfolia, protože fondy účtují poplatky za správu i případné odměny ze zhodnocení. Dalším rizikem je riziko dosažení nižších výnosů než samotný index- ani odborníci nejsou neomylní, a pokud jejich investiční strategie selže, může investor dosáhnout horších výsledků než při pasivním přístupu.

Pasivní správa, která obvykle zahrnuje investice do indexových fondů, se oproti tomu zaměřuje na replikaci výkonnosti trhu namísto jeho překonání. Mezi její hlavní výhody patří nižší nákladovost, protože nevyžaduje složitou analýzu a aktivní řízení. Investoři si mohou sestavit individuální portfolio, které odpovídá jejich investičnímu horizontu a rizikovému profilu. Fondy v pasivní správě také obvykle neúčtují odměny ze zhodnocení, což může vést k lepším čistým výnosům.

Nevýhodou tohoto přístupu je však skutečnost, že pasivní investoři přijímají všechna rizika spojená s trhem, včetně měnového rizika, pokud není fond zajištěn do domácí měny. Navíc se v případě indexových fondů neprovádí analýza jednotlivých titulů, takže v portfoliu mohou zůstávat i předražené nebo méně perspektivní společnosti. Technicky vzato také indexové fondy nemohou překonat svůj benchmark, což znamená, že se investoři vzdávají možnosti dosáhnout nadvýnosu, který by aktivní správa mohla nabídnout.

Stejně jako svět není černobílý, ani tady to není zcela jednoznačné: pasivní správa přes ETF (ETF neboli Exchange-Traded Funds jsou fondy, které sledují složení některého tržního indexu) není až tak pasivním rozhodnutí, jak se na první pohled může zdát. Investor si volí ETF nebo indexový fond se zaměřením na určitou třídu aktiv jako jsou například akcie nebo dluhopisy, následně si vybírá, zda preferuje celosvětový záběr nebo užší geografickou specializaci, rozhoduje se mezi equal weighted (stejné váhy jednotlivých titulů) nebo market cap wieghted (váhy titulů podle tržní kapitalizace).  Do rozhodnutí pak vstupuje i otázka, zda je fond akumulační nebo distribuční (distribuční ETF vyplácejí dividendy, které můžete reinvestovat podle libosti, akumulační ETF za vás dividendy automaticky reinvestují) a v jaké měně se bude investovat. Nestačí tak pouze rozhodnout se, že chci investovat ale i jak do čeho chci investovat a jakým způsobem to provedu.

Výzvy, kterým budou aktivní správci čelit

Výše poplatků poplatky: Poplatky za správu a transakční náklady snižují čisté výnosy a oproti pasivním strategiím jsou násobně vyšší. Je možný tlak na jejich snižování.

Efektivita trhu: Na vysoce efektivních trzích (např. americké velké společnosti) je těžké trvale překonávat index.

Behaviorální zkreslení: Aktivních manažeři a investoři mohou podléhat emocionálním rozhodnutím, zatímco zkušení se s nimi umějí poprat.

Návrat k průměru: I nejvýkonnější aktivní fondy často dlouhodobě ztrácejí svůj náskok. Některé aktivně spravované fondy měly skvělá období a ta vystřídaly období špatná. Případně skvěle performující fond převzal jiný portfolio manažer a výkonnost se pak může lišit.

Tlak na úspěšnost: Pokud klesne ETF, to je bráno jako standardní tržní pokles, pokud ale klesne aktivně řízený fond, masa lidí to připisuje špatným rozhodnutím portfolio manažera.

Porovnávání neporovnatelného: nedá se porovnávat výkonnost fondu se zaměřením na české státní dluhopisy v CZK oproti výkonnosti SP500 v dolarech a podobně. Je třeba porovnávat srovnatelné investiční nástroje se srovnatelnou investiční strategií a ve stejné měně. Například tedy porovnávat výkonnost dvou akciových fondů se zaměřením na evropské akcie v měně EUR.

Tlak na likviditu fondů: Retailové fondy mají nařízeno držet z důvodu likvidity část prostředků v hotovosti, čímž se také snižuje potenciál výnosu.

Behaviorální aspekt: Mnoho retailových klientů do fondů vstupuje, když rostou, a portfolio manažer pak nakupuje dráž, naopak když fondy klesají a investoři vidí, že jim portfolio klesá, začnou vybírat. Defakto se dělá pravý opak úspěšného investování: draze se nakupuje a levně prodává.

Univerzální odpověď na otázku, zda aktivní nebo pasivní, tak neexistuje. Je pravda, že mnohé aktivní fondy dlouhodobě nepřekonávají indexové fondy, zejména po započtení poplatků. Na druhou stranu ale v obdobích tržních neefektivit a ekonomických otřesů (a přiznejme si, že současná doba je jich plná) dokáží aktivní manažeři při správné alokaci do rostoucích sektorů a při využití makroekonomických trendů dosáhnout výrazného zhodnocení a indexy překonat (nebo naopak při korekcích zabránit významným propadům).

Rozhodně vidím jako kontraproduktivní, tlačit nadšence indexových nástrojů do aktivních strategií a naopak. Každému může vyhovovat něco jiného. Navíc si myslím, že v budoucnu se nebude tolik řešit, jestli volit správu aktivní nebo pasivní, investoři budou mít různé kombinace aktivních a pasivních strategií. Kombinovat strategie nám přece nikdo nezakazuje.

Marek Tomšík
Relationship Manager, Conseq Investment Management a. s.