Připravme se na EU nové generace

Evropští leadeři dnes projednávají ozdravný balíček „EU nové generace“ předkládaný Evropskou radou spolu se standardním sedmiletým rozpočtem na období 2021-2027. K dosažení vzájemné dohody je však ještě daleko, zejména pokud jde o poměr mezi úvěry a dotacemi a kritéria rozdělování peněz. Vzhledem k neshodám mezi členskými státy se zdá představa kancléřky Angely Merkelové, že k dohodě ohledně plánu zotavení dojde již v červenci, značně optimistická.

Euroskupina předložila a Evropská rada od 1. června schválila tři záchranné sítě o celkovém objemu 540 miliard € pro pracující, podniky i vlády. Patří sem nástroj pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) v hodnotě 100 miliard €, podpora podniků pomocí mimořádného financování prostřednictvím půjček EIB až do výše 200 miliard € a aktivace ESM s měkkými podmínkami, jejíž objem nemá přesáhnout 240 miliard €, případně 2 % HDP členských států. Oproti původnímu záměru z roku 2012 má nový úvěrový rámec ESM mnoho výhod, mezi něž patří například nižší celkové náklady pro jednotlivé země (1 % ve staré verzi oproti 0,08 % na 10 let nebo dokonce -0,07 % na 7 let ve verzi nové). Původně se očekávalo, že první zemí EU, která úvěrový rámec ESM využije, bude Kypr, ale ten si to zase rychle rozmyslel. Podobné debaty probíhají na parlamentní úrovni také v Itálii, ale aktivace ESM se nezdá být pro vládní koalici tou nejlepší volbou.

Nový dočasný nástroj EU nové generace pro roky 2021-2024 o objemu 750 miliard €, o němž se bude mimo jiné diskutovat spolu s víceletým finančním rámcem MFF na období 2021-27. První verze návrhu ozdravného fondu předloženého Evropskou radou zahrnuje dotace o objemu 440 miliard €, záruky ve výši 60 miliard € a úvěry zvící 250 miliard €. Díky své vysoké úvěruschopnosti by si EU na financování tohoto nástroje mohla vzít dlouhodobou půjčku za velmi nízkou sazbu. Na základě plánu Evropské rady by mohly být dotace rozděleny například takto: cca 83 miliard € pro Itálii, 77,3 miliard € pro Španělsko, 39 miliard € pro Francii a 22,5 miliardy € pro Řecko. Nejde však o peníze zadarmo. Přístup k tomuto instrumentu by byl podmíněn přípravou vlastního plánu hospodářské obnovy v rámci Národních programů reforem jednotlivých zemí, které budou hodnoceny v rámci Evropského semestru. Plnou kontrolu nad alokací fondů by měly Komise, Evropská rada a Evropský parlament, i když zatím není jasné, jak přesně by to fungovalo. Víme jen, že by byly evropské fondy uvolňovány v několika etapách v závislosti na plnění plánu hospodářské obnovy. V této fázi není zřejmé, zda by tyto plány obnovy a zotavení zahrnovaly i strukturální reformy, ale na to při debatách a politických handlech mezi Šetrnou čtyřkou a zbytkem EU ještě určitě přijde řeč.

Kromě těchto opatření přišla ECB v rámci svých programů kvantitativního uvolňování také s novými monetárními stimuly v celkové hodnotě 1,6 bilionu €r.

Problémy spojené s návrhem Evropské rady

Když Evropská rada představila svůj nový nástroj, mluvili mnozí komentátoři nadšeně o tom, že pro EU nastává „hamiltonovský moment“. Když se však na EU nové generace podíváme blíž, nevypadá už jako zásadní krok směrem k evropské integraci, ale spíš jako promarněná šance. Navrhovaný plán má dva zásadní problémy – celková alokovaná částka, která odpovídá zhruba 0,9 % ročního HDP EU v letech 2021-2024, je pořád citelně nižší, než si zoufalá ekonomická situace žádá a vše je velice špatně načasováno. Kvůli nejrůznějším administrativním procesům a hlavně kvůli schvalování potrvá strašlivě dlouho, než budou prostředky konečně vyplaceny. Očekává se, že v nadcházejících dvou a půl letech bude využita jen necelá čtvrtina celkového objemu dotací, přičemž samotné stimuly budou vrcholit v letech 2023-24, což už je pro účely hospodářského zotavení příliš pozdě.

Navíc bude muset Evropská rada objasnit specifická kritéria alokace prostředků (jak bylo zmíněno výše). Zatím pouze prohlásila, že „budou dostupné všem členským státům, ale podpora se soustředí na ty části Unie, které jsou nejvíce zasaženy a kde tedy budou potřeba nejvíce“. A konečně se zdá, že muselo dojít k nějakému nedorozumění, protože ER prohlásila, že úvěr, jenž si EU na svůj plán hospodářské obnovy vezme, pomohou splácet nové přímé rozpočtové příjmy EU (tedy daně). Jelikož ale EU nemá daňovou suverenitu (Článek 311 Smlouvy o fungování Evropské unie), není nám jasné, jak by mohla daně na pokrytí nákladů EU nové generace zavést.

Trnitá cesta k dohodě

Je skutečně překvapivé, jak málo členské státy před samotnou schůzkou komunikují. To nepochybně znamená, že na ministerské úrovni probíhají další intenzivní vyjednávání za zavřenými dveřmi a že je žádná ze zemí nechce ohrozit. Což je vlastně vcelku pozitivní signál.

V posledních týdnech se v rámci Šetrné čtyřky objevily drobné neshody, Dánsko poněkud polevilo ve své opozici vůči návrhu ER a oficiálně se přidalo do „skeptického“ tábora, kam patří i Maďarsko. Dosažení dohody si však vyžádá ještě spoustu času a podle nás není předběžný červencový termín, který zmínila kancléřka Merkelová, příliš realistický. Také je třeba mít na paměti, že v mnoha členských zemích již byly nebo teprve budou zahájeny zdlouhavé parlamentní rozpravy týkající se EU nové generace, což může celý proces výrazně zpomalit. Ústavní výbor finského parlamentu, který zkoumal návrh Evropské rady jako první, před několika týdny rozhodl, že možná není v souladu s právem EU – což není tak významná překážka, aby ji politická vůle nedokázala překonat, pořád může být pro ER a zastánce ozdravného balíčku trnem v patě.