Pohádkami omílaná fráze, že sůl je nad zlato, nám zkreslila dějinnou důležitost soli. Ve starověku i středověku byla sůl skutečně podobně vzácná jako zlato. Byl to totiž v podstatě jediný konzervant potravin. Její doprava ze solných dolů byla ekonomicky smrtící, a tak se solí někde rovnou i platilo.
I když máme dnes soli dostatek, sodík se stává pro investory opět středem zájmu. Zatímco aktuálně se v elektroautech nebo solárních panelech využívají především lithiové baterie, čím dál větší popularitu získává sodík-iontový akumulátor, který jako nosiče náboje využívá ionty sodíku.
Proč? Sodíková baterie má sice nižší energetickou hustotu, je ale výrazně levnější, šetrnější a není spojena s kontroverzní těžbou lithia nebo kobaltu. Sodík se dnes dá relativně jednoduše získat z mořské vody.
V Číně už se první elektromobily se sodíkovými bateriemi vyrábějí a banka Morgan Stanley předpokládá, že si technologie najde stálé místo na trhu.
„Proměna, kterou přinášejí sodíkové baterie, se dotýká energetických společností a provozovatelů rozvodných sítí, ale i logistiky a dopravy i výrobců zařízení,“ uvádí banka s tím, že sodík bude novou ropu.
Potenciální hodnotu sodíkového sektoru odhaduje Morgan Stanley na 800 miliard dolarů, a to do roku 2035. Sodíkové baterie ale samozřejmě k výrobě potřebují víc než pouhou sůl, především tvrdý uhlík, takže úspěch tohoto odvětví se bude odvíjet i od dostupnosti dalších komponentů.
Je také zapotřebí zmínit, že o tom, že způsobí sodíkové baterie na trhu naprostou revoluci, se mluví už pár let. Je otázka, jestli spotřebitel potenciálně vymění šetrnost elektromobilu za nižší dojezd. Ceny lithiových baterií navíc prudce klesají s tím, jak se vylepšují technické postupy.
Investice do sodíkového světa je tak stále ve fázi experimentu než zaručené sázky na jistotu.
Filip Kalčák
