Seznam článků kategorie / Fundamentální analýza

Měnové krize v rozvíjejících se zemích, vyšponované ceny technologických společností a kapitál proudící směrem do Spojených států, které nabízejí v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi atraktivní úrokové sazby. To vše podtrhuje síla amerického dolaru. Stručný obrázek dnešní globální ekonomiky? Nejenom dnešní, ve stejné situaci se svět nacházel i v letech 1998-2000.

Největší pákou na finančních trzích je aktuálně Turecko. Ekonomické nerovnováhy a neochota jeho představitelů řešit problémy vyvolala prodejní paniku, která se přesouvá i na jiná riziková aktiva. Po delší době se zapnul statut bezpečného přístavu u japonského jenu, který nyní poráží všechny měny a sekunduje mu tradičně švýcarský frank a americký dolar. Pojďme se podívat na turecké problémy z fundamentální stránky a najít možnosti, jak z nynější situace profitovat.

Čínský jüan si celé jaro držel až překvapivě silnou pozici vůči americkému dolaru. V dubnu a květnu, během kterých USD začal prudce posilovat vůči euru, japonskému jenu a ostatním vyspělým zemím se měnový pár USD/CNY zvýšil o pouhé jedno procento. Trh totiž nevěřil ostrému rozpoutání obchodní války mezi dvěma největšími světovými ekonomikami. Nyní je ale vše jinak.

Zvýšení hlavní české úrokové sazby z 1,00 % na 1,25 %, které se událo minulý čtvrtek, nebylo pro finanční trhy žádným velkým překvapením. Kurz koruny dokonce v reakci mírně oslabil, ale nevzdálil se nijak výrazně od hranice 25,60 koruny za euro.

Rozhodnutí japonské centrální banky z úterka způsobilo jenu více než procentní ztráty. Investoři se obávají, že v Japonsku může dojít k další měnové stimulaci v rámci už tak extrauvolněné monetární politiky a nový příliv jenů na trh by způsobil růst měnového páru USD/JPY.

Doslova záplava důležitých rozhodnutí, dat a statistik čeká na finanční trhy tento týden předtím, než se uloží ke klidnému srpnovému letnímu spánku. Volatilita se téměř s jistotou zvýší a situace bude nabízet možnosti pro intradenní obchodování.

Evropská centrální banka (ECB) na včerejším zasedání ponechala svou ultrauvolněnou měnovou politiku beze změny a potvrdila, že nehodlá zvyšovat úrokové sazby ještě dalších 12 měsíců. To by za normálních okolností znamenalo stopku pro ČNB, co se týče dalšího zvyšování úrokových sazeb.

Americký dolar na konci minulého týdne výrazně ztrácel, na některých párech i o více než 2 %. Za touto korekcí stojí především tweet prezidenta Trumpa, který se neváhal opřít do Fedu a kritizoval vysoké úrokové sazby, které vedou k silnému dolaru. Je vidět, že nejmocnější muž na světě má sílu hýbat i forexem, tj. nejlikvidnějším globálním trhem. Pojďme se podívat, jakou (americkou) ekonomiku si Donald Trump přeje, co se mu povedlo a jaký to má vliv na měnovou politiku USA a sílu dolaru.

Za první měsíc české vlády už skončili dva ministři. V Londýně je teď situace podobná, ministři odstupují jako na běžícím pásu. Na rozdíl od České republiky znamenají tyto přesuny pro britskou vládu existenční problémy. A na kurzu libry už je to znát.

Tento měsíc je tomu 10 let, co se finanční trhy i globální ekonomika dostaly do inflexního bodu a přepnuly se na krizový režim. 10 let od července 2008, kdy se řada aktiv obchodovala na extrémních hodnotách, na které se od té doby již nedostala. Mezi analytiky se množí názory, že aktuální situace připomíná rok 2008 a měli bychom být na pozoru ohledně možné přicházející krize.

Druhé pololetí bude pro nejdůležitější globální komoditu hodně volatilní. Panuje totiž vysoká nejistota ohledně zásobování trhu i otazník k vývoji poptávky. Tweety amerického prezidenta měnící přístup k sankcím na Írán stabilitě také nepřispívají. Pro dlouhodobé investory není tato doba příliš předvídatelná a trumfy v rukou drží tzv. insideři – saúdská vláda, ruské ropné společnosti a samotný Donald Trump. Na své si naopak přijdou intradenní obchodníci, scalpeři i obchodníci s opcemi, pro které je volatilita denní chleba.

Ostře sledovaná data z amerického trhu práce minulý týden nepřinesla dolaru žádné zisky. Radovat se mohly především měny emerging markets včetně české koruny. Riziko akutního přehřívání největší světové ekonomiky se totiž snížilo a americké úrokové sazby nebudou muset růst tak rychle.

Nadšení na české koruně ze včerejšího zvýšení úrokových sazeb ze strany ČNB nevydrželo dlouho. Všeobecná nechuť nakupovat „rizikové“ měny zahnala EUR/CZK zpět k 26korunové hranici. Ostatní emerging markets měny zažívají ještě hlubší propad, který má jednoho jmenovatele a tím je návrat peněz zpět do USA.

Zasedání OPEC a spřátelených zemí z minulého týdne nepřineslo očekávanou záplavu trhu ropou. Dosavadní oficiální škrty se sice sníží ze 1,8 na 0,8 mil. barelů denně, ale barely se na trh v takovém množství nedostanou, protože země jako Venezuela nebo Mexiko nejsou schopny vrátit těžbu na předchozí úrovně.

Americká centrální banka (Fed) na svém včerejším zasedání zvýšila úrokové sazby o 25 bps do pásma 1,75 – 2,00 %. Dolar ale toto rozhodnutí k žádným ziskům neposunulo. Zaprvé už trh jestřábí krok očekával a zadruhé i ostatní centrální banky se chystají utahovat svou měnovou politiku, takže relativní atraktivita amerického dolaru se pro globální kapitál nijak zvlášť nezvýšila.

Ani své spojence z Evropy, Kanady a Japonska neušetřil Donald Trump na proběhlém zasedání zemí G7 a stál si za svými obchodními bariérami, které mají chránit americké producenty. Americký dolar si tak i nadále užívá podporu, kterou mu Trumpova cla zajisté dávají. Vypadá to však, že trhy se příliš soustředí na slova a zapomínají na tvrdá čísla, která ovlivňují zahraniční obchod s USA.

Je až překvapivé, kolik zisků v posledních týdnech nasbíral americký dolar oproti ostatním měnám. Především pak posílení vůči měnám emerging markets bylo relativně prudké, přičemž důvodů pro takový pohyb příliš nebylo. Ceny komodit, které většinou mají vysokou korelaci s měnami rozvíjejících se trhů kvůli jejich rizikovosti a rostoucí spotřebě tamtéž, zůstaly na svých úrovních při nízké volatilitě.

Eurodolar se po svižném jarním pádu zastavil v blízkosti 1,1700, kde při vysoké volatilitě hledá novou rovnováhu. Spojené státy začaly být letos atraktivní destinací pro uložení prostředků díky slušnému zhodnocení. Evropa už ale není takovou rizikovou zónou, jakou byla na začátku desetiletí. Co nám říká fundament ohledně síly eura vůči americkému dolaru?

Česká republika se aktuálně profiluje ve velmi dobrém světle. Silný ekonomický růst doprovázený vysokými veřejnými přebytky a nejnižší nezaměstnaností mezi všemi vyspělými zeměmi. Hospodářství roste zdravě bez přílišného zadlužování domácností či podniků, takže nelze mluvit o čekání na krach bublinově nafouklé ekonomiky.

Americký dolar si drží svou sílu a nestačí mu sekundovat ani měny vyspělých, ani rozvíjejících se zemí. Přitom v rámci globálního silného ekonomického růstu, který zvedá ceny komodit, se měnám emerging markets historicky daří, jak jsme mohli vidět v letech 2008 a 2011. Vysvětlením by mohlo být celosvětově zvýšené finanční nebo politické riziko, což v době agresivní zahraniční politiky Donalda Trumpa a nestabilitě na Blízkém východě dává smysl a rizikovým měnám obecně škodí. V tom případě bychom však čekali výrazné zisky u tzv. bezpečných přístavů - švýcarského franku i japonského jenu. Ani zde však kurzy měnových páru teorii neodpovídají.

Minulý týden jsem se zde věnoval fenoménu klesajících cen aktiv napříč investorským světem. Kvůli rostoucím dolarovým úrokovým sazbám začala takřka synchronně klesat jak cena dluhopisů, tak zlata i akcií. Forex jsem pochopitelně vynechal, protože měnové páry jsou při své kotaci vždy poklesem jedné měny vůči druhé, která naopak roste. Jednu skupinu aktiv oblíbenou zejména mezi spekulanty, jsem ale nepopsal – komodity.

Eurozóna si na podzim malovala velmi optimistický obrázek ekonomické konjuktury a instituce se předháněly s prognózami růstu blížící se k 3 %, což je na poměry západní Evropy opravdu mimořádná expanze. Na základě očekávaného ukončení kvantitativního uvolňování a možného brzkého růstu úrokových sazeb se euro obchodovalo až za 1,25 amerického dolaru. Už první čtvrtletí letošního roku ale eurové býky zklamalo, když eurozóna výrazně snížila svou únikovou rychlost.

Tento týden se finanční trhy, především ty americké, začaly chovat nezvykle. Hodnota akcií, dluhopisů i zlata klesá, a to ve stejný okamžik. Tento synchronní medvědí pohyb přichází velice málo často. Rizikové akcie se totiž po většinu času pohybují opačným směrem než bezrizikové vládní dluhopisy a zlato. Pokud nedržíte hotovost, není se příliš kam schovat.

Česká koruna se vůči euru obchoduje na podobné úrovni jako v polovině listopadu 2017. Technicky vzato si už půl roku vzala pauzu ve svém posilujícím trendu. Pro tuto stagnaci EUR/CZK je mnoho vysvětlení, stejně tak ale přibývá argumentů pro znovunastartování zisků koruny v druhé polovině roku.

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa včera odstoupila od íránské jaderné dohody mezi mocnostmi. Ropný trh proto začíná být nervózní a volatilita se zvyšuje. Právě tato dohoda totiž umožnila návrat Íránu na mezinárodní trh s ropou a způsobila záplavu trhu v roce 2016, kdy ropa vyklesala až na 26 USD za barel.

V uplynulém týdnu se měnový pár EUR/USD dostal zpět pod hranici 1,2000. Otázkou zůstává, jestli už americký dolar svůj potenciál vyčerpal nebo si bude připisovat zisky i nadále. Odpověď najdete na následujících řádcích.

Česká koruna vlivem nižších inflačních tlaků a z toho plynoucí stagnace úrokových sazeb smazala veškeré letošní zisky na páru s eurem. V rámci úterního svátečního obchodování se při nízké likviditě dokonce EUR/CZK podíval nad 25,80. Otázkou je, jestli si takto slabý kurz naše domácí měna bude držet i nadále, nebo znovu začne působit konvergenční trend a short EUR/CZK ještě nebude mrtvým obchodem.

Americké akciové trhy se doposud z korekce, která začala před třemi měsíci, nevzpamatovaly. Přitom ekonomice Spojených států se daří velice dobře a ve srovnání s Evropou by letos nemělo dojít k výraznému zpomalení růstu. Je tedy nynější korekce příležitostí nakoupit americké akcie, nebo se na další maxima už zřejmě v rámci tohoto cyklu nedostaneme?

Jak včerejší zasedání Evropské centrální banky (ECB), tak dnešní dávka evropských makroekonomických dat nedaly euru potřebnou podporu. Společná evropská měna tak vůči dolaru odevzdala všechny letošní zisky a směřuje k vyváženějšímu kurzu okolo 1,2000. K obratu sentimentu na euru však bude potřeba hodně optimistických čísel z ekonomiky, další pokles měnového páru EUR/USD je proto pravděpodobný.

Jak jsem zmiňoval již v textu z minulého týdne, i přes optimistické predikce přichází do eurozóny oslabení ekonomického růstu. A to především z Německa, exportní lokomotivy, kterou začíná brzdit nedostatek kapacit, silné euro a protekcionistická opatření z USA. Od Francie ani Itálie se nějaké zázračné nakopnutí růstu čekat nedá, takže v Evropské centrální bance (ECB) se budou muset smířit s pomalejší expanzí. Jak tato negativní data ovlivní čtvrteční zasedání ECB a jaký budou mít dopad na kurz eura?