Seznam článků kategorie / Fundamentální analýza

V souvislosti s udržitelností projektu eurozóny a možných negativních dopadů na kurz eura se stále hovoří o veřejném dluhu Španělska, Itálie, Portugalska a Řecka. Dluh těchto zemí se sice s hospodářským oživením eurozóny v poměru k HDP stabilizoval, tolik čekané oddlužení ale nepřichází.

Americký dolarový index od února letošního roku nepřetržitě roste. Zdá se, že všechny faktory hrají v jeho prospěch. Ať už jde o vysoký hospodářský růst podpořený razantním snížením daní, zrychlující inflaci, obchodní válku, úprk kapitálu z rozvíjejících se zemí a neposlední řadě rostoucí úrokové sazby v USA. To vše dokázalo vyšroubovat hodnotu dolaru proti koši měn do blízkosti historického maxima, kterého dosáhl krátce po zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Může tato krasojízda pokračovat dále? A na jaké proměnné si dát největší pozor?

Není si co nalhávat. Nynější turbulence v emerging markets světě má na svědomí s velkým náskokem přede všemi Turecko. Obrovské zahraniční dluhy, deficit na běžném účtu a především pak tvrdohlavost při nastavení měnové politiky v Ankaře způsobily škody všude po světě. Prohlášení prezidenta Erdogana o vysokých sazbách způsobujících inflaci lze bez mrknutí oka nazvat „fake news“.

V rámci své silné vyjednávací pozice pohrozil v červnu Donald Trump Evropské Unii, že uvalí 20 % cla na dovoz automobilů do Spojených států. Žádná cla se zatím nezavedla, euro si ale výhrůžky bere velmi osobně a pro jistotu zůstává na pohodlnější slabší straně.

Ropa, zemní plyn i uhlí se vezou již pěknou řádku měsíců na růstové vlně. U jejich producentů ale žádné pozitivní signály nevidíme – kanadský i australský dolar nebo ruský rubl jsou pod tlakem a ztrácejí hodnotu. Čím si tuto vzácnou negativní korelaci vysvětlit a znamená to, že jsou komoditní měny nyní levné?

Českou korunu prozatím nepřesvědčila k posílení ani dvě rychlá zvýšení úrokových sazeb během léta. Negativní sentiment z rozvíjejících se trhů, který rozdmýchávají Turecko s Argentinou, znevýhodňuje korunu vůči hlavním světovým měnám. Na druhou stranu se volatilita drží až překvapivě nízko, když se během celého srpna měnový pár EUR/CZK nevymanil z úzkého pásma 25,50-25,80.

Jak rychle euro vůči dolaru ztratilo v první polovině srpna, tak rychle se dokázalo vrátit zpět na úrovně 1,1700. Přitom na evropské scéně byl srpen mimo prvních několika dnů skutečnou okurkovou sezónou bez výraznějších kurzotvorných zpráv.

Letní měsíce budou s velkou pravděpodobností poslední, kdy bude růst objem hypoték i ceny bytů ve srovnání s předchozím rokem. Od října totiž vstoupí v platnost další omezení úvěrového trhu ze strany ČNB a zájemci o koupi bytu se budou snažit na poslední chvíli stihnout výhodnější podmínky.

Za posledních 12 měsíců vyrostly ceny ropy o 40 % a ruský rubl za stejné období odepsal více než 10 %. Přitom ropné futures a měnový pár USD/RUB se tradičně pohybují proti sobě. Co za tímto nezvyklým pohybem stojí a vytváří se obchodní příležitost?

Po prudkém nárůstu cen ropy během zimy a jara přechází býčí trh do bočního trendu. Cena ropy Brent zůstává již několik měsíců lehce nad 70 USD za barel, americká WTI si kvůli záplavě nové těžby z Texasu drží diskont a obchoduje se lehce pod touto hranicí. Otázkou tedy je, jestli tato cenová hladina vydrží na trhu delší dobu a případně jakým směrem by se měl trend během druhé poloviny letošního roku vydat.

Měnové krize v rozvíjejících se zemích, vyšponované ceny technologických společností a kapitál proudící směrem do Spojených států, které nabízejí v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi atraktivní úrokové sazby. To vše podtrhuje síla amerického dolaru. Stručný obrázek dnešní globální ekonomiky? Nejenom dnešní, ve stejné situaci se svět nacházel i v letech 1998-2000.

Největší pákou na finančních trzích je aktuálně Turecko. Ekonomické nerovnováhy a neochota jeho představitelů řešit problémy vyvolala prodejní paniku, která se přesouvá i na jiná riziková aktiva. Po delší době se zapnul statut bezpečného přístavu u japonského jenu, který nyní poráží všechny měny a sekunduje mu tradičně švýcarský frank a americký dolar. Pojďme se podívat na turecké problémy z fundamentální stránky a najít možnosti, jak z nynější situace profitovat.

Čínský jüan si celé jaro držel až překvapivě silnou pozici vůči americkému dolaru. V dubnu a květnu, během kterých USD začal prudce posilovat vůči euru, japonskému jenu a ostatním vyspělým zemím se měnový pár USD/CNY zvýšil o pouhé jedno procento. Trh totiž nevěřil ostrému rozpoutání obchodní války mezi dvěma největšími světovými ekonomikami. Nyní je ale vše jinak.

Zvýšení hlavní české úrokové sazby z 1,00 % na 1,25 %, které se událo minulý čtvrtek, nebylo pro finanční trhy žádným velkým překvapením. Kurz koruny dokonce v reakci mírně oslabil, ale nevzdálil se nijak výrazně od hranice 25,60 koruny za euro.

Rozhodnutí japonské centrální banky z úterka způsobilo jenu více než procentní ztráty. Investoři se obávají, že v Japonsku může dojít k další měnové stimulaci v rámci už tak extrauvolněné monetární politiky a nový příliv jenů na trh by způsobil růst měnového páru USD/JPY.

Doslova záplava důležitých rozhodnutí, dat a statistik čeká na finanční trhy tento týden předtím, než se uloží ke klidnému srpnovému letnímu spánku. Volatilita se téměř s jistotou zvýší a situace bude nabízet možnosti pro intradenní obchodování.

Evropská centrální banka (ECB) na včerejším zasedání ponechala svou ultrauvolněnou měnovou politiku beze změny a potvrdila, že nehodlá zvyšovat úrokové sazby ještě dalších 12 měsíců. To by za normálních okolností znamenalo stopku pro ČNB, co se týče dalšího zvyšování úrokových sazeb.

Americký dolar na konci minulého týdne výrazně ztrácel, na některých párech i o více než 2 %. Za touto korekcí stojí především tweet prezidenta Trumpa, který se neváhal opřít do Fedu a kritizoval vysoké úrokové sazby, které vedou k silnému dolaru. Je vidět, že nejmocnější muž na světě má sílu hýbat i forexem, tj. nejlikvidnějším globálním trhem. Pojďme se podívat, jakou (americkou) ekonomiku si Donald Trump přeje, co se mu povedlo a jaký to má vliv na měnovou politiku USA a sílu dolaru.

Za první měsíc české vlády už skončili dva ministři. V Londýně je teď situace podobná, ministři odstupují jako na běžícím pásu. Na rozdíl od České republiky znamenají tyto přesuny pro britskou vládu existenční problémy. A na kurzu libry už je to znát.

Tento měsíc je tomu 10 let, co se finanční trhy i globální ekonomika dostaly do inflexního bodu a přepnuly se na krizový režim. 10 let od července 2008, kdy se řada aktiv obchodovala na extrémních hodnotách, na které se od té doby již nedostala. Mezi analytiky se množí názory, že aktuální situace připomíná rok 2008 a měli bychom být na pozoru ohledně možné přicházející krize.

Druhé pololetí bude pro nejdůležitější globální komoditu hodně volatilní. Panuje totiž vysoká nejistota ohledně zásobování trhu i otazník k vývoji poptávky. Tweety amerického prezidenta měnící přístup k sankcím na Írán stabilitě také nepřispívají. Pro dlouhodobé investory není tato doba příliš předvídatelná a trumfy v rukou drží tzv. insideři – saúdská vláda, ruské ropné společnosti a samotný Donald Trump. Na své si naopak přijdou intradenní obchodníci, scalpeři i obchodníci s opcemi, pro které je volatilita denní chleba.

Ostře sledovaná data z amerického trhu práce minulý týden nepřinesla dolaru žádné zisky. Radovat se mohly především měny emerging markets včetně české koruny. Riziko akutního přehřívání největší světové ekonomiky se totiž snížilo a americké úrokové sazby nebudou muset růst tak rychle.

Nadšení na české koruně ze včerejšího zvýšení úrokových sazeb ze strany ČNB nevydrželo dlouho. Všeobecná nechuť nakupovat „rizikové“ měny zahnala EUR/CZK zpět k 26korunové hranici. Ostatní emerging markets měny zažívají ještě hlubší propad, který má jednoho jmenovatele a tím je návrat peněz zpět do USA.

Zasedání OPEC a spřátelených zemí z minulého týdne nepřineslo očekávanou záplavu trhu ropou. Dosavadní oficiální škrty se sice sníží ze 1,8 na 0,8 mil. barelů denně, ale barely se na trh v takovém množství nedostanou, protože země jako Venezuela nebo Mexiko nejsou schopny vrátit těžbu na předchozí úrovně.

Americká centrální banka (Fed) na svém včerejším zasedání zvýšila úrokové sazby o 25 bps do pásma 1,75 – 2,00 %. Dolar ale toto rozhodnutí k žádným ziskům neposunulo. Zaprvé už trh jestřábí krok očekával a zadruhé i ostatní centrální banky se chystají utahovat svou měnovou politiku, takže relativní atraktivita amerického dolaru se pro globální kapitál nijak zvlášť nezvýšila.

Ani své spojence z Evropy, Kanady a Japonska neušetřil Donald Trump na proběhlém zasedání zemí G7 a stál si za svými obchodními bariérami, které mají chránit americké producenty. Americký dolar si tak i nadále užívá podporu, kterou mu Trumpova cla zajisté dávají. Vypadá to však, že trhy se příliš soustředí na slova a zapomínají na tvrdá čísla, která ovlivňují zahraniční obchod s USA.

Je až překvapivé, kolik zisků v posledních týdnech nasbíral americký dolar oproti ostatním měnám. Především pak posílení vůči měnám emerging markets bylo relativně prudké, přičemž důvodů pro takový pohyb příliš nebylo. Ceny komodit, které většinou mají vysokou korelaci s měnami rozvíjejících se trhů kvůli jejich rizikovosti a rostoucí spotřebě tamtéž, zůstaly na svých úrovních při nízké volatilitě.

Eurodolar se po svižném jarním pádu zastavil v blízkosti 1,1700, kde při vysoké volatilitě hledá novou rovnováhu. Spojené státy začaly být letos atraktivní destinací pro uložení prostředků díky slušnému zhodnocení. Evropa už ale není takovou rizikovou zónou, jakou byla na začátku desetiletí. Co nám říká fundament ohledně síly eura vůči americkému dolaru?

Česká republika se aktuálně profiluje ve velmi dobrém světle. Silný ekonomický růst doprovázený vysokými veřejnými přebytky a nejnižší nezaměstnaností mezi všemi vyspělými zeměmi. Hospodářství roste zdravě bez přílišného zadlužování domácností či podniků, takže nelze mluvit o čekání na krach bublinově nafouklé ekonomiky.

Americký dolar si drží svou sílu a nestačí mu sekundovat ani měny vyspělých, ani rozvíjejících se zemí. Přitom v rámci globálního silného ekonomického růstu, který zvedá ceny komodit, se měnám emerging markets historicky daří, jak jsme mohli vidět v letech 2008 a 2011. Vysvětlením by mohlo být celosvětově zvýšené finanční nebo politické riziko, což v době agresivní zahraniční politiky Donalda Trumpa a nestabilitě na Blízkém východě dává smysl a rizikovým měnám obecně škodí. V tom případě bychom však čekali výrazné zisky u tzv. bezpečných přístavů - švýcarského franku i japonského jenu. Ani zde však kurzy měnových páru teorii neodpovídají.