Rozdělená Evropa: Dokáže Emmanuel Macron sestavit vládu?

Autor: Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži

• Macron se chystá vyhrát druhé kolo prezidentských voleb s 60% podporou
• Vítězství by mu měla zajistit neformální aliance politických stran ve Francii
• Centrista Macron dokázal jako kdysi de Gaulle vytvořit třetí politickou sílu v zemi
• Rizikem pro investory je tržní nadhodnocování politických obav
• Červnové volby jsou pro Macrona rizikem, reformy však dovede realizovat i s relativní většinou

Z našeho pohledu můžeme po prvním kole prezidentských voleb ve Francii udělat těchto pět závěrů:

• Na rozdíl od referenda o brexitu a amerických prezidentských voleb jsou francouzské předvolební průzkumy obvykle spolehlivé. Použité metody skutečně umožňují výrazně snížit chybu vybraného vzorku.

• Ve srovnání s prvním kolem regionálních voleb v roce 2015 ztratila Národní fronta pozici z 28 % na současných 21,3 %.

• V systému, kterému po desetiletí dominovaly dvě velké strany, Socialisté a Republikáni, uspěl Macron tím, že zopakoval cestu generála De Gaulla, který dokázal vytvořit třetí velkou politickou sílu v zemi.

• Hlasy ve prospěch zakladatele strany En Marche! představují geografický rozpor oproti předchozím volbám. Macron získal hlasy v regionech se silným křesťanským zastoupením, ale i v historických baštách Socialistů (jako department Puy-de- Dôme) či ve velkých městech, kde má vyšší střední třída větší zastoupení než jinde.

• Hlavním rizikem pro investory v roce 2017 je, že se příliš věnují politickým rizikům. Jak ukazují volby v Rakousku, Nizozemsku a ve Francii, trhy v posledních měsících tato rizika často nadhodnotily.

Vítěz druhého kola je už znám

Příštím prezidentem Francie bude Emmanuel Macron. V tuto chvíli průzkumy odhadují, že Macron získá zhruba 60 % hlasů a Marine Le Penová 40 %. Je možné, že těsně před volbami Macronův náskok poklesne.

Je to klíčový bod, který trh zatím nenacenil. To by mohlo vyvolat další napětí, které ovlivní francouzská finanční aktiva a zvýší spready francouzských dluhopisů. Neformální aliance politických stran Francie proti Le Penové, by však měla zajistit dostatek hlasů pro Macronovo vítězství.

Bylo by však špatné srovnávat procento hlasů pro Emmanuela Macrona s hlasy, které získal Jacques Chirac v roce 2002 (ve druhém kole prezidentských voleb se utkal s otcem dnešní prezidentské kandidátky, Jean-Marie Le Penem, tehdejším vůdcem Národní fronty). Od té doby se udála řada věcí, včetně finanční krize v roce 2007, ale také se změnila strategie Národní fronty, díky čemuž se od roku 2011 její voličská základna značně rozšířila.

Proč Le Penová nevyhraje?

Marine Le Penová nedokáže prolomit skleněný strop. Vzhledem k tomu, že v prvním kole získala 7,7 milionu hlasů a počítáme-li s 81,5% účasti ve druhém kole (což je průměrná účast voličů ve druhém kole od roku 1958, kdy bylo uzákoněno všeobecné volební právo), potřebovala by Národní fronta k vítězství dalších 10 milionů hlasů.

Vzhledem k názorům voličů to zní v podstatě nemožně. I podle průzkumů veřejného mínění se zdá, že ultrapravicová kandidátka bude mít zhruba o 2 až 3 miliony hlasů méně, než k prolomení 50% hranice potřebuje.

Jediná hlavní nejistota se tedy týká počtu voličů, kteří ve druhém kole k volbám nepřijdou. Jejich počet by mohl být vyšší, než je dosavadní průměr 20 %. Skutečně by však muselo dojít k tomu, že by počet hlasujících ve druhém kole klesl na bezprecedentních 50 %, aby Marine Le Penová mohla Macrona vážně ohrozit.

V takovém případě by k vítězství potřebovala pouze 12 milionů hlasů. Takový propad počtu hlasujících je však vysoce nepravděpodobný. Nejnižší volební účast od roku 1958 byla v roce 1969, kdy k volbám přišlo jen 68,85 % voličů.

Červnové legislativní volby budou pro Macrona klíčové

Hlavní otázkou ve Francii zůstává, zda bude mít Emmanuel Macron po volbách 11. a 18. června parlamentní většinu nutnou pro prosazení reformního plánu.

V Saxo Bank máme čtyři scénáře:

1. Macron získá absolutní většinu (289 křesel)

V souladu s duchem Ústavy Páté republiky a ústavní reformou ze září 2000 přinese hlasování prezidentovi většinu složenou z poslanců za stranu EnMarche!, socialistických poslanců „slučitelných“ s Macronovou reformní politikou, členů UDI (Unie demokratů a nezávislých) a stoupenců Alaina Juppého, což by mu umožnilo prosadit slibované reformy.

Tento scénář, který předpokládá obrovské nadšení z Macrona (které jsme po prvním kole nezaznamenali), propad Socialistů a rozchod s Republikány, je poměrně nepravděpodobný.

2. Macron získá relativní většinu

Toto je náš hlavní scénář. Vzhledem k tomu, že Macron nezíská absolutní většinu v národním shromáždění, bude jeho vláda získávat podporu vždy pro jednotlivé zákony.

Tento scénář je uvěřitelný. Politické linie se už daly do pohybu a prominentní představitelé Republikánů už vyjádřili ochotu s Macronem spolupracovat. Za této situace bude třeba jmenovat premiéra s dobrými diplomatickými schopnostmi, například poslance za Socialisty a generálního tajemníka strany En Marche! Richarda Ferranda. Šlo by o nezvyklou, i když ne ojedinělou situaci v dějinách Páté republiky.

I při neexistenci absolutní většiny může dojít k řadě velkých reforem. Francouzská ústava je poměrně dobře propracovaná a počítá se všemi možnostmi, takže i vláda s pouhou relativní většinou může reformy prosadit. Můžeme tedy říct, že Macron bude prezidentem, který své reformy dokáže realizovat.

3. Koaliční vláda s Republikány a/nebo UDI

To je zřejmě druhý nejpravděpodobnější scénář. Šlo by o čtvrtou koaliční vládu od roku 1958. Místo toho, aby se Macron stal „republikánským monarchou“, byl by pouze prezidentem s poměrně omezenými pravomocemi a neměl by šanci realizovat svůj ambiciózní ekonomický program. Měl by naopak pravomoci v některých oblastech jako obrana a zahraniční politika, ale v domácí politice by hrál jen malou roli.

4. Balkanizace Národního shromáždění

Toto je nejhorší možný scénář, ale ve skutečnosti k němu nemůže dojít. Teoreticky by se mohlo stát, že podle toho, jak byly rozděleny hlasy pro čtyři hlavní prezidentské kandidáty (tj. kolem 20 % každý), bude i parlament rozdělen na čtyři zhruba stejně velké skupiny, což by vedlo k politické nestabilitě, jakou jsme od Čtvrté republiky nezažili.

Tento předpoklad je však jasně chybný. Popularita Jean-Luc Mélenchona na národní úrovni neodpovídá počtu hlasů, které strana Front de Gauche získává na lokální úrovni, a francouzská Komunistická strana potřebuje podporu Socialistů, aby se její zástupci dostali do Parlamentu. Kromě toho se ve francouzských legislativních volbách nepoužívá systém poměrného zastoupení, což znamená, že Národní fronta nezíská nijak významný počet křesel (v tuto chvíli má strana pouze 2 poslance).

O autorovi:

Christopher Dembik je vedoucím oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži. Členem týmu Saxo Bank se stal v roce 2014 a vedoucím makroekonomické strategie je od roku 2016. Zaměřuje se na analýzu monetární politiky a globální makroekonomický vývoj ovlivněný fundamentálními ukazateli, náladou trhu a technickou analýzou.

V roce 2015 získal cenu Thomson Reuters StarMine pro nejlepší makroekonomické předpovědi ve Francii. Pro Saxo Bank tvoří Dembik měsíční Makroekonomické vyhlídky, které se zaměřují na monetární politiku, a pravidelně vydává své analýzy francouzské a polské ekonomiky. Často je citován v mezinárodních zpravodajských médiích, jako jsou např. Bloomberg, TF1 a Newsweek.

Dembik dříve pracoval jako analytik francouzského velvyslanectví v Tel Avivu a během studií na Ekonomickém ústavu Polské akademie věd napsal práci na téma budoucnosti eurozóny.

Christopher Dembik vystudoval fakultu mezinárodních studií na Sciences Po Paris. Jeho rodným jazykem je francouzština, ale mluví také dobře anglicky a španělsky a domluví se trochu hebrejsky.

O Saxo Bank

Skupina Saxo Bank (Saxo), specialista na multi-asset obchodování a investice, nabízí kompletní sadu obchodních a investičních nástrojů, technologií a strategií.

Už téměř 25 let nabízí Saxo Bank jednotlivcům i firmám přístup k profesionálnímu obchodování a investicím prostřednictvím technologií a zkušeností.

Plně licencovaná a regulovaná banka umožňuje soukromým investorům a institucionálním klientům snadno obchodovat s více aktivy z jediného účtu na různých elektronických zařízeních. Kromě toho poskytuje Saxo Bank svým firemním klientům, např. bankám a makléřům přístup k multi-asset obchodům, prvotřídním makléřským službám a obchodní technologii.

Mnohokrát oceněné obchodovací technologické platformy jsou dostupné ve více než 20 jazycích a jsou využívány více než stovkou finančních institucí na celém světě.

Saxo Bank, která byla založena roku 1992, sídlí v Kodani a zaměstnává 1500 lidí ve finančních centrech po celém světě, včetně Londýna, Singapuru, Paříže, Curychu, Dubaje a Tokia.