Konec výjimečné doby pro komodity versus osmá směna kvantitativního uvolňování

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank.

Zrovna jsem na služební cestě v Singapuru. A právě tady se mi vždycky dobře přemýšlí o světových makroekonomických tématech. Tentokrát mě inspirovali tamní vysoce postavení úředníci, kteří upozorňují zejména na dva problémy. Prvním je potřeba reforem v Číně a tím druhým bubliny způsobené kvantitativním uvolňováním, které se rozmohlo na celém světě. A abych to shrnul do jedné věty a také titulku tohoto článku: konec výjimečné doby pro komodity versus osmá směna kvantitativního uvolňování. (Pro ty, co nehrají baseball – zápas má obyčejně devět směn. To znamená, že v osmé části už s výsledkem pohnete jen velmi těžko.)

Nástup deváté směny brzdí Carney

V deváté směně nejsme z jednoho jediného důvodu – Mark Carney zatím nepřevzal otěže britské centrální banky. To se stane až 1. července tohoto roku. Svět se pak v létě ještě dočká poslední dávky měnové drogy, kterou jako první začaly užívat Spojené státy.

Mark Carney je keynesiáncem skrz naskrz. Stojí v čele rady pro finanční stabilitu G20, dříve byl také zaměstnancem Goldman Sachs, pracoval na kanadském ministerstvu financí, až nakonec (prozatím) zakotvil jako guvernér kanadské centrální banky. Má diplomy z Harvardu a Oxfordu a většího keynesiánce byste jen těžko pohledali. Pomalu se tak připravte na britskou verzi nekonečného kola kvantitativního uvolňování. Co se týče britské libry (GBP) ve druhém pololetí tohoto roku, jsme vesměs velmi nedůvěřiví. Naopak doporučujeme počkat na jiný katalyzátor, který pak nastartuje její obchodování.

Úředníci ze Singapuru obhajují reformy

Ale zpátky k mé návštěvě Singapuru – tamní úředníci, které opravdu velmi respektuji, teď dokola obhajují obranné strategie a hlavně potřebu reforem. Na podobné výzvy jsem přitom čekal už pár let. Jakýkoliv problém vás nejprve musí dostat na kolena, a až pak si uvědomíte, jak potřebný je mandát pro změnu.

Singapurský místopředseda vlády a současně ministr financí Tharman Shanmugaratnam v pondělí pronesl velmi příznačnou větu: “Pokud nezačne proces rozpočtové konsolidace a strukturálních reforem, které by zajistily pro příštích 10 let udržitelnější růst, mohla by mít světová ekonomika problém se stagnací.?

K Číně se pak Shanmugaratnam vyjádřil následovně: “Čína se musí pustit do reformy své státní správy, aby vůbec mohla v dlouhodobém horizontu udržet svůj ekonomický růst a aby se vyhnula pádu do tzv. pasti středního příjmu, kdy rostou náklady, ale naopak klesá konkurenceschopnost.? Tady je potřeba poznamenat, že právě Singapur je klíčovým poradcem čínské vlády.

Světová ekonomika podle Shanmugaratnama až příliš spoléhá na centrální banky, aby ji vyvedly z toho nejhoršího. Ovšem zároveň odkládá reformy, které jsou potřeba k tomu, aby se vrátila do svých kolejí a aby rostla.

Shanmugaratnam se vyjadřoval také k evropským (a americkým) politikům. Podle něj mají pořádně naslouchat názorům ostatních: “Všichni víme, jaké změny je potřeba udělat v oblasti daní, na trhu práce, ve zdokonalování lidského kapitálu, k nápravě nerovnováh a konkurenceschopnosti, k tomu, aby se z rozvojových ekonomik staly rozvinuté nebo například jak je třeba reformovat důchodový systém v Číně.?

Nezbývá mi než se singapurským ministrem souhlasit. Cesta, jak ze současného prostředí nízkého růstu a produktivity ven, je následující: zvýšit pobídky a nastavit odpovídající daňové schéma, zajistit si tu nejlepší a nejpružnější pracovní sílu a současně podpořit každý start-up nebo rozvjíjející se průmysl, který má poteciál a stojí za riziko. Tohle všechno se týká nabídkové stránky a mikroekonomiky, která (jak rád a často tvrdím) tvoří 80 až 85 procent ekonomiky. A nezapomínejte ani na konpcept bermudského trojúhelníku ekonomiky, který se týká zákeřnosti a všech možných účinků nafukování bubliny v oblasti makroekonomiky.

Stav běžného účtu vám řekne všechno

Konec komoditního “supercyklu? přinese Číně nižší ekonomický růst. Klíčové prvky pro znovunastartování tamní ekonomiky najdete na obrázku níže.

Nižší potenciál k růstu je částečně způsoben klesající konkurenceschopností, což lze jasně vyčíst z dat k běžnému účtu asijských zemí. Ve svých nejlepších letech měly asijské exportní velmoci a země skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) na běžných účtěch přebytky ve výši 5 až 7 procent HDP. Teď jsou běžné účty zemí BRIC stěží v plusu a v rámci celého asijského regionu jsou na minus dvou procentech. Navíc data popisující běžný účet nikdy nelžou. Na tento ukazatel se podíváte ze všeho nejdříve, když hledáte hodnocení něčí konkurenceschopnosti.

Pro Čínu znamenají nižší přebytky na běžném účtu i nižší domácí poptávku. To má pak vliv na pomalejší růst komoditních měn a také Asie jako celku. Když se na to ale podíváme z té lepší stránky, světová ekononomika je teď ve větší rovnováze než v roce 2006 nebo 2007. Tehdy byl rozdíl mezi asijskými přebytky a evropskými deficity nejmarkantnější. Vyrovnat tyto světové nerovnosti byl vždycky problém. Nakonec bychom se mohli dočkat i toho, že všechno bohatství by se nahromadilo v Asii, zatímco ve zkrachovalých Spojených státech a Evropě by už nebyli žádní zákazníci.

Výjimečná doba pro komodity ustává

Zatímco jsou vlády Spojených států a evropských zemí neustále na pokraji bankrotu, soukromý sektor se opět probouzí k životu.

Bývalý hlavní investiční ředitel společnosti Government of Singapore Investment (GSIC) Ng Kok Song na 66. ročníku konference Institutu CFA moc hezky vystihl celý čínský problém: “V minulých letech se Čína dostala do situace, kdy začala měnit směr světové ekonomiky. Nyní je však otázkou, jestli to zvládne i nadále a jaké to bude mít pro nás investory důsledky.?

Tzv. supercyklus komodit si buď vybírá pauzu, a nebo dokonce končí. A to dramaticky mění naše doporučení. Dokazuje to i současný trend u běžného účtu a zároveň i extrémní výprodej v Austrálii. Další komoditní měny by pak měly tento vývoj následovat. (O nejčastěji obchodovaných komoditních měnách se dočtete více v tomto článku: Konec supercyklu komodit dopadne nejvíce na následující měny). Takzvaným “odborníkům? přitom zabralo zhruba dva roky na to zjistit, že vrcholem indexu CRB byl rok 2011 (což byla dokonce nižší úroveň než v roce 2008!). A tipuju, že podobně to bude fungovat také u nekonečného kvantitativního uvolňování.

Když Singapur začne mluvit, pozorně naslouchejte

Podle nového investičního ředitele GSIC Lim Chow Kiata nás u dluhopisů a akcií čekají v nadcházejících deseti letech nižší výnosy.

Průměrné roční výnosy u dluhopisů se v rámci nejrůznějších modelových portfolií mají v příští dekádě pohybovat kolem 1,9 procenta, zatímco u akcií se střední reálný výnos dostane na 1,6 procenta. “Stále více a více investorů se honí za výnosy a bere na sebe vyšší riziko, takže na zmírnění případných problémů nezbývá dost prostoru,? dodává Kiat.

Každopádně je milé být v zemi, která má takto pragmatické postoje, otevřeně čelí výzvám a uvažuje v dlouhodobější perspektivě. Když Singapur začne mluvit, raději pozorně naslouchám. Oproti tomu, co jsem viděl během 100 dní v roce na cestách, nabízí Singapur příjemnou změnu: neslibuje (ale naopak připravuje) reformy a následné oživení “už? za dalších šest měsíců. Zbytek světa by si měl vzít ze Singapuru příklad.