Pět neotřelých rad, jak bojovat se zdražováním potravin

Ceny potravin rostou citelně a jejich růst ještě zrychlí. Letos se tak dočkáme nejvýraznější zdražení potravin od 90. let. Jak se mu bránit?

Zde představujeme těchto pět neotřelých rad…:

1) Nechoďte do hospody. Dělejte párty doma nebo v garáži

2) Pozor na „smrskflaci“ - nekupujte nenápadně zmenšenou potravinu či nápoj

3) Češi denně vyhodí jídlo až za 46 korun na osobu. Nenakupujte a nevařte hladoví, hlad je možná nejlepší kuchař, ne však nejekonomičtější

4) Na nákupy potravin vyrazte hned po snídani… Nebo nakupujte dle letáků

5) Nakupujte dobré víno. Ale nepijte jej

…a nyní je rozebereme blíže:

1) Nechoďte do hospody. Dělejte párty doma nebo v garáži

„Garážové party“ místo hospody jsou jedním ze způsobů, jak čelit rapidní inflaci. Ta se ještě více než potravin v obchodech týká právě cen v hospodách či restauracích. I proto, že jejich provozovatelé se potřebují finančně zahojit po pandemii, během ní těžce krváceli. Narůstá tak rozdíl mezi cenou piva v hospodách a restauracích, a cenou piva v obchodech, tedy piva k domácí konzumaci, třeba právě při „garážových party“.

Za posledních deset let vzrostla průměrná cena lahvového piva dle ČSÚ poměrně nepatrně, a sice z 10 korun na 11,30 Kč. Jenže zatímco před deseti lety bylo možné pořídit pivo v hospodě či restauraci za dvojnásobek jeho ceny v obchodě, tj. za cenu kolem dvaceti korun, dnes už se pivo v hospodách v ČR prodává za ceny nejčastěji v pásmu od 30 do 60 korun. To znamená, že místo jen dvojnásobné ceny vykazuje dnes pivo v hospodě či restauraci cenu minimálně zhruba trojnásobnou v porovnání s cenou piva v obchodě.

Rozevírání nůžek mezi pivem v hospodě, a pivem v obchodě probíhá v podstatě od roku 1990. V době pádu komunismu totiž pivo v hospodě stálo zhruba stejně jako pivo v obchodě. Lidé tak mnohem jednoznačněji než dnes dávali přednost čepovanému pivu právě v hospodě, které většině Čechů chutná více.

Mnohem častější než dnes byl před rokem 1990 fenomén chození do hospody pro pivo se džbánkem. V posledních více než třiceti letech však klesá cenová atraktivita čepovaného piva, navíc se díky lepším technologickým postupům zlepšují chuťové vlastnosti piva baleného, prodávaného v obchodech.

Letošní rapidní inflace v ČR, nejvýraznější od 90. let, pospaný trend posílí. Pivo v hospodě nebo restauraci bude muset podražit více než pivo v obchodě, včetně také piva z e-shopu. To proto, že do ceny piva v hospodě se více než do piva z obchodu promítne nejen nutnost zahojit se po pandemii (obchody s potravinami během ní zavřené nebyly, hospody ano), ale také růst cen energií, nájmů, mezd atp.

2) Pozor na „smrskflaci“, nekupujte nenápadně zmenšenou potravinu či nápoj 

Výrobci potravin v posledních letech zintenzivňují praxi nenápadného zmenšování objemu výrobků, snižování gramáže si ubírání procent alkoholu. Jedná se o praxi takzvané „smrskflace“ (z anglického shrinkflation).

Při „smrskflaci“ sice cena potravinového nebo nápojového výrobků zůstává v obchodě stejná, avšak tajně se smrskává právě objem, gramáž nebo kvalita výrobků. Zákazník tak za stejnou cenu kupuje méně, takže si pohorší podobně jako při cenové inflaci. Akorát, že „smrskflace“ si u daného výrobku většinou nevšimne, zatímco cenovou inflaci by jistě zaregistroval, což by jej od koupě mohlo i odradit.

V ČR v uplynulých letech přišly o deset gramů tyčinky Deli nebo Snickers. Tyčinka KitKat Chunky měla původně gramáž 50 gramů, po prvním ztenčování se snížila na 48 gramů a dnes váží jen 40 gramů. Čokolády Figaro, Studentská pečeť, Milka nebo tyčinka Margot ztratily během pár let dvacet gramů.

Pochopitelně, „smrskflace“ není fenoménem jen v případě čokoládových tyčinek a cukrovinek, ale týká se alkoholických nápojů (snižuje se objem nápoje, nebo dokonce procento alkoholu), chipsů, kakaa, tatarky, dokonce i nepotravinářských výrobků typu kosmetiky nebo mycích prostředků.

Zákazník by v čase citelné inflace cen potravin měl pečlivěji než jindy pročítat údajů o složení, objemu či gramáží výrobku a umět posoudit, zda se nestává obětí právě „smrskflace“.

3) Češi denně vyhodí jídlo až za 46 korun na osobu. Nenakupujte a nevařte hladoví, hlad je možná nejlepší kuchař, ne však nejekonomičtější 

Češi ročně vyhodí 57,1 kilogramu jídla v přepočtu na obyvatele. Takový je závěr loňské studie vědců z Univerzity Karlovy. Kolik by Češi mohli ušetřit, pokud by s jídlem nakládali hospodárněji?

Jako vodítko může posloužit situace v USA. Tam podle dat OSN loni lidé vyhodili v přepočtu na obyvatele ročně 59 kilogramů jídla. Což je údaj, který se velmi blíží zmíněnému údaji za Česko.

Podle zatím zřejmě nejpropracovanější studie na téma ceny vyhozeného jídla, jež staví právě na datech z USA a zahrnuje i stravování mimo domov, například v restauracích, činila v letech 2001 až 2016 ve Spojených státech cena vyhozeného jídla 3,62 dolaru v přepočtu na obyvatele a na den. Studie vyšla předloni ve vědeckém časopisu Nutrition Journal.

Z dat OECD přitom plyne, že běžný nákup, který v USA stojí 10 dolarů, lze v ČR pořídit za přibližně 131 korun. Parita kupní síly mezi ČR a USA tak odpovídá 13,1. Jídlo, jež se denně v USA v přepočtu na hlavu vyhodí, tedy jídlo uvedené ceny 3,62 dolaru, by tedy v ČR při zohlednění odlišné úrovně cenových hladin a směnného kursu stálo 3,62*13,1=47,40 Kč.

Po úpravě zohledňující o něco nižší hmotnost jídlo vyhozeného v ČR v porovnání s USA je výsledkem částka 45,90 Kč. Taková cifra ovšem představuje spíše horní hranici ceny, jež vyčísluje, kolik Češi v přepočtu na obyvatele vyhodí denně jídla. Důvodem je například to, že se méně než v USA stravují v restauracích a obecně mimo domov.

Jak tedy snížit ztráty způsobené vyhazováním jídla? Ztráty vznikají hlavně proto, že lidé nakupují příliš kazivých potravin typu uzenin, mléčných výrobků, ale také ovoce či zeleniny. A také si vaří příliš velké množství jídla. Lidé by si tedy doma neměli vařit hladoví a pokud jim přesto něco zbude, měli by to důsledně skladovat v mrazáku pro pozdější konzumaci. Hlad je možná nejlepší kuchař, ne však nejhospodárnější. Zrovna tak by s prázdným žaludkem neměli chodit na nákupy potravin.

4) Na nákupy potravin vyrazte hned po snídani… Nebo nakupujte dle letáků 

Ideální je chodit na nákupy pro snídani. Proč? Lidé jsou najezení a ještě na začátku dne čerství, neunavení, takže tolik nepodléhají impulsivnímu nakupování třeba právě uzenin nebo sladkostí. K němu se spíše uchylují při večerním nakupování, kdy jsou unavení, a mají tak už oslabené mechanismy sebekázně. Právě narušení mechanismů sebekázně citelně zvyšuje pravděpodobnost nákupu nezdravé, nedostatečně výživné potraviny. Tedy za příliš peněz málo skutečné výživy – to není zrovna recept k hospodárnému živobytí.

Zvláště jdete-li nakupovat večer, kdy je sebekázeň omezena, nakupujte podle letákových akcií. Letáky jsou vodítkem nejen pro seniory. Ne vše na letácích je zrovna výživné, ale aspoň máte jistotu, že to není cenově přestřelené.

5) Nakupujte dobré víno. Ale nepijte jej 

Investice do archivního vína je jedním z nejlepších způsobí, jak rapidní inflace čelit.

Jedna z mezinárodně nejvíce stahovaných odborných ekonomických studií posledních dvanácti měsíců, „Nejlepší strategie do inflačních časů“, vychází z amerických, britských a japonských dat za poslední takřka století. Tým autorů – zastoupeni jsou akademici i praktičtí ekonomové – v ní hledá odpověď právě na to, jak v době vysokého růstu cen investovat tak, aby výnos investice předčil tempo inflace. Bohužel, právě ani akciové, dluhopisové či nemovitostní investování, které je i v Česku nejčastější, rapidní inflaci nepřebíjí.

Například v USA během osmi poválečných období vysoké inflace přinášely akcie průměrně záporný roční výnos minus sedmi procent. Nemovitosti zaznamenaly rovněž záporný výnos, byť ne tak výrazný jako akcie.

Kdo však sbírá třeba práce (archivní) víno, ten se ani rapidní inflace obávat nemusí. Historicky totiž podle zmíněné studie platí, že sbírky vín zhodnocují tak výrazně, že i rapidní inflaci dokážou v průměru překonat o pět procent. Takže pokud celoroční inflace činí třeba 15 procent, sbírka vín zvýší svoji cenu průměrně o 20 procent.

Ano, sbírka vín chrání před inflací. Není ale nic jednoduchého takovou sbírku dát dohromady. Většinou jde o mnoho let práce a investovaného času a peněz. Člověk musí získat expertizu v daném oboru. Takže jde svým způsobem o náročnější investování než „jen tak“ vložit peníze do akcií či realit. V čase rapidní inflace se ale alternativní investování, včetně toho do vín, vyplatí jako máloco jiného.

Lukáš Kovanda, Ph.D., Trinity Bank