Mozek je stroj na vzorce. Trh je stroj na šum.
Lidský mozek je evolučně nastavený tak, aby rychle našel smysl. Když to kdysi byla prasklá větvička v lese, dávalo to výhodu přežití. V tradingu je to často jen náhodná fluktuace.
Tomu se říká apofenie nebo iluzorní vnímání vzorců.
Člověk v náhodě vidí strukturu, protože mozek raději vytvoří příběh než připustí nejistotu. To je adaptivní v běžném životě. Na trzích to často stojí peníze.
„Vypadá to jasně.“ A právě to je problém.
Nejzrádnější nejsou situace, kde signál není. Nejzrádnější jsou situace, kde signál „trochu je“.
Trh vytvoří tvar, který připomíná známý pattern, trader si v hlavě doplní zbytek a mozek to zafixuje jako „poznání“. Ve skutečnosti se často stane jen to, že mozek rozpoznal něco, co už chtěl vidět.
Tohle není slabost. Je to vlastnost kognitivního systému: vnímat strukturu i tam, kde je jen náhoda.
Konfirmační zkreslení: mozek nehledá pravdu, ale potvrzení
Jakmile se v hlavě objeví hypotéza typu „tohle je breakout“, mozek začne filtrovat informace tak, aby ji potvrdil.
Zvyšuje se pozornost na argumenty pro, a snižuje pozornost na argumenty proti.
Klasický důkaz téhle tendence ukázal Wasonův úkol 2-4-6: lidé běžně testují hypotézu tak, aby ji potvrdili, místo aby se ji snažili vyvrátit. V tradingu se to projeví tím, že trader vidí jen „potvrzení vstupu“ a ignoruje známky, že scénář neplatí.
Iluzorní korelace: když mozek věří, že něco funguje, protože to párkrát vyšlo
Další typická past je „iluzorní korelace“. Mozek propojí dvě věci, které spolu ve skutečnosti nesouvisí, jen se náhodou sešly několikrát za sebou.
Pro trhy existují i práce, které tohle ukazují na technických patternových příkladech. Například výzkum zaměřený na head-and-shoulders popisuje, jak mohou iluzorní korelace podporovat chování „noise traderů“, kteří jednají na základě zdánlivých vztahů v datech.
V praxi to vypadá nevinně: „Tenhle pattern mi posledně vyšel.“
A tím se z jedné zkušenosti stává pravidlo.
Proč je trading k těmto iluzím tak náchylný
Trading je prostředí s nejistou odměnou. Právě to udržuje mozek v napětí a motivuje ho dál hledat „ten správný klíč“.
K tomu se přidává iluze kontroly. Čím víc trader kreslí, filtruje a ladí, tím větší má pocit, že má situaci v rukou. Jenže výzkum u bankovních traderů ukázal, že vyšší sklon k iluzi kontroly souvisel s horší výkonností (!).
Tohle je přesně ten moment, kdy mozek přestane číst trh a začne číst vlastní konstrukci.
Co s tím prakticky
Nejde o to „nevidět patterny“. To nejde. Jde o to nedělat z nich víru.
1. Přepnout z režimu potvrzování do režimu vyvracení
Před vstupem má smysl položit jednoduchou otázku: co bych musel vidět, aby tento setup přestal platit. Tím se mozek nutí dělat opak konfirmačního zkreslení.
2. Přestat hodnotit pattern podle pocitu a začít podle vzorku
Jedna situace nic neříká. Desítky situací začínají něco říkat. Pokud něco nejde ověřit na rozumném vzorku, je velká šance, že jde jen o příběh.
3. Zapsat si definici patternu tak, aby ji mohl použít i někdo jiný
Pokud se pattern nedá popsat bez toho, aby „to člověk musel cítit“, je to varování. Trading pak stojí na interpretaci, ne na procesu.
4. Zavést jednoduchý filtr na šum
Jedna věc, která často pomůže, je předem definovat, kdy je trh pro daný typ setupu nevhodný. Například extrémní chop, příliš nízká volatilita nebo naopak chaos po zprávách. Nejde o milion filtrů. Jde o jeden, který brání nejčastější halucinaci mozku: „něco tam určitě je“.
Závěr
Trader často nevidí signál proto, že tam je. Vidí ho proto, že mozek je stavěný na smysl a trh dodává nekonečně materiálu.
Apofenie vytváří vzorce. Konfirmační zkreslení je utvrdí. Iluzorní korelace jim dá příběh.
A jediný způsob, jak to udržet zdravé, je nahradit víru procesem. Ne přidáváním složitosti.
Ale tím, že se pattern naučí být hypotéza, ne jistota.
Pepa Zeman
Tým FXstreet.cz
