Když jedu po dálnici, tak pozoruji množství kamionů, které se po ní hrnou a svým způsobem lituji jejich řidiče. Ačkoliv by si někdo mohl myslet, že jejich práce je snadná, není tomu tak ani zdaleka. Ačkoliv to vypadá jako sezení v pohodlném křesle a točení kolečkem před sebou, jedná se o vyčerpávající práci naplněnou neustálou pozorností a přemýšlením nad tím, jak správně plánovat cestu a čas na ní strávený.
Nevím jestli jste někdy byli uvnitř kabiny takového moderního kamionu, ale pokud ne, měli byste to to udělat. Je to skvěle vyřešená garsoniera, ve které se dá přebývat opravdu dlouhou a hlavně pohodlně. Pokrok je v tomto naprosto viditelný a kdo si vzpomene na dálkové kamiony LIAZ z doby nedávno minulé, musí si zde připadat nikoliv jako v jiném světě, ale jako na naprosto jiné planetě. Pohodlná postel, lednice, nezávislá klimatizace a topení, možnost vaření. To jsou jedny z mnoha důvodů, proč je kolem dálnic tak málo motelů a hotelů. Řidiči je zkrátka nepotřebují, protože si vše vezou s sebou.
Čeho si také ale často všimnu, je další výplod pokroku. Na některých kamionech totiž nejsou takové ty velké plácačky, ve kterých se skrývají zrcátka, ale jsou na nich malé držáky, ve kterých jsou ukryté kamery. A tady jsme u té jednoduchosti a složitosti, protože otázka se přímo nabízí. Jaký to má smysl? Nahradit zrcadlo za pár korun kamerou za pár tisíc? Vzít něco tak jednoduchého jako je zrcadlo a nahradit to něčím tak složitým a hlavně něčím, co má daleko větší předpoklad se polámat? Já pokrok miluji, ale pár desítek centimetrů čtverečních skla nahrazovat kamerou a displejem, to mi přijde jako naprosto nesmyslné plýtvání úsilím, nápady a penězi. Přitom výsledek není lepší, výsledek je u té kamery stejný jako u toho zrcadla - tedy řidič vidí, co se děje kolem něj a za ním.
No a další otázka, která mě vždy u této novinky korábů dálnic napadá, je to, jestli i já v tradingu nedělám něco nesmyslně komplikovaně a jestli náhodou nenahrazuji něco jednoduchého a funkčního něčím, co má přinést stejný výsledek, přesto je to komplikované a nedává to moc velký smysl. Vždy si tak říkám, že bych jednou nechtěl být za blbce, když by se na moje postupy podíval někdo, kdo tomu rozumí a kdo je úspěšnější než já. Proto se snažím o jednoduchosti a složitosti přemýšlet a říkám si, že i tak komplikovaný stroj jakým je raketoplán zcela jistě využívá jednoduchých řešení.
Michal Uma
P.S. A víte co? Možná je to ten nejskvělejší nápad na světě, který jsem já zatím nepochopil.
