MiTrade

Už třetí týden po sobě se stalo, že první obchod skončil na Stop-Lossu (SL). Dokonce mi kolega, který obchoduje velmi podobnou strategii položil otázku, jestli by nebylo rozumné v pondělí ráno vůbec neobchodovat.

Už dlouho jsem tady nezahlédl (možná jsem se špatně díval, nebo jsem byl nepozorný) diskuzi mezi „ručními“ obchodníky a obchodníky s automatickými obchodními systémy (AOS), respektive s roboty. A tak jsem si řekl, že toto nikdy nekončící téma, kterému se může vyrovnat snad jen debata mezi zastánci benzínových a dieselových motorů, opět uvedu v život a hned vám také povím proč.

Nebudu se tady pouštět do nějakých spikleneckých teorií, ani se nebudu zabývat politickou nebo geopolitickou stránkou celé věci. Prostě se na to podívám tak trochu pragmaticky, i když pro někoho možná hloupě. Nicméně zkuste moje informace níže zasazovat do kontextu a třeba to začne dávat smysl i vám.

Jednou z věcí, kterou by každy trader měl umět, je přiznání si svých pochybení. A nejen jejich přiznání, ale i přijmutí zodpovědnosti. V minulém týdnu se stala věc, o které jsem už několikrát mluvil a varoval jsem před ní. Vzhledem k tomu, že obchoduji prostřednictvím AOS, občas se stane, že mi něco takového unikne, protože prostě nesedím neustále u platformy a nemonitoruji kdejaký pohyb. Co je ale důležité, člověk podobnou věc musí přijmout a následně ji odstranit.

Když se člověk zpětně, po pár letech podívá na to, s jak rozličnými nápady se snažil vydělat peníze na FOREXu ve svých začátcích, je to mnohdy až k smíchu. Velké nevědomí o podstatných věcech, o důležitých funkcích a souvztažnostech, zato velká touha vytvořit cokoliv, co vydělá peníze ihned.

To, co se v současné době děje na finančních, komoditních i akciových trzích, je tak překotné a nepředvídatelné, že to leckoho může pohltit a částečně nebo i zcela mu zatemnit mozek. Adrenalin a překotnost událostí může kohokoliv z nás vykolejit ze zaběhnutého rytmu a přimět ho ke ztrátě sebekontroly. Nicméně to je v tradingu zničující. A tak se pokusím připomenout, jak důležité je mít nadhled sám nad sebou a jak je důležité uvědomit si několik věcí.

Je to tak trochu klišé, ale současně je to i věc, se kterou se musíme naučit žít. Někdy je nám do zpěvu, někdy je nám ouvej. Když se to potom přenese do tradingu, je to reprezentováno červenými a černými číslovkami. Nedá se s tím nic dělat a kdo se to naučí přijímat s chladnou hlavou, ten dospěje ke svému cíli, respektive nečeká ho na jeho cestě tolik útrap.

V posledních několika málo dnech se stalo na trzích tolik věcí, že jeden člověk je nemůže pořádně snad ani vyjmenovat. Strach, panika, nejistota... to jsou asi správná slova, která vystihují současnou situaci a jejichž obsah de facto může za nevídané propady jak cen komodit, indexů, akcií a já ani nevím čeho všeho.

Můj oblíbený zdroj Wikipedia píše, že panika je sociálně psychologický jev, který se dá charakterizovat spontánním, nekorigovaným chováním lidí, u kterých došlo k porušení duševní rovnováhy. Také říká, že paniku vyvolává nedostatek informací, uvnitř určité sociální struktury, což ve spojení s extrémním napětím či očekáváním, může nabýt někdy i formy davové psychózy.

Po týdnu, kdy jsem obchodoval rozdělenou strategii, jsem se vrátil k původní verzi a ta mě opět odměnila za trpělivost. Nicméně co je asi významnější, vrátil jsem se k více částečným odprodejům.

Je to otázka, kterou si mnoho obchodníků ani nepoloží. Důvodem je možná to, že do obchodování se pustili z důvodu, aby snadno vydělali nějaké peníze a tak je ani nenapadne o této otázce uvažovat. Vše okolo tradingu považují za nezbytnost a pokud je něco nezbytné nebo nutné, tak se nepřemýšlí nad tím, jestli to někoho baví nebo ne.

Vždy říkám, že každá změna musí být promyšlená, musí mít nějaké opodstatnění, musí být pečlivě otestovaná a nesmí být revoluční. Myslím si, že všechno toto se mi podařilo dodržet, když jsem v minulém týdnu rozdělil svoji strategii a použil mírně upravené nastavení. A to tak mírné, že se týkalo pouze jediné součásti obchodů - Take-Profitu (TP).

V minulém týdnu jsem psal o tom, jak jsem si prohlížel grafy, respektive obchody a jak mě napadlo upravit svoji strategii. Udělal jsem tedy to, že jsem strategii rozdělil. Jednu část jsem nechal v původním nastavení, v té druhé jsem změnil způsob určení Take-Profitu. Teď se tedy můžeme podívat, jak se to projevilo v obchodech v minulém týdnu.

Také by se tento článek mohl jmenovat „jak jsem opět nepoužil demo účet“, ale nechci nikoho popichovat, takže jsem zvolil název pragmatičtější.

Když vstupujeme na pole obchodování na finančních trzích, máme v hlavě celkem jednoduchou myšlenku. Prostě si chceme snadno vydělat peníze. Nic složitého. Nebudu tady teď polemizovat o tom, jak naivní to je nebo není, jestli je to směšné nebo cokoliv jiného. Prostě je to jednoduchá úvaha a ta nám pro náš start bez větších problémů stačí.

Ne ne, dnes nebudu poučovat a říkat „já to říkal“. To opakování dnes bude spočívat v něčem úplně jiném. Je docela legrace, jak nás trhy dokáží pěkně pobavit a mělo by být přirozeností každého obchodníka podívat se na věc s odstupem a umět se tomu zasmát.

Jako malé dítě jsem měl rád, asi jako každý z nás, pohádky. Nemyslím si, že bych si z nich bral nějaké ponaučení, na to jsem nebyl až tak moc chytrý, ale líbilo se mi, že s nimi vždy bylo spojené nějaké dobrodružství. A vlastně takové pohádky jsem si i vybíral. Něco jako víla hledající ztracenou stuhu v lesní trávě mě moc nebavilo, zato Honza, který šel do světa, do neznámých krajů, to bylo moje. Jak tam byly turbany na hlavách, moře, lodě, neznámé hrady, loupežníci, byl jsem vždy připraven vydat se na cestu také.

Pár týdnů se sešlo s pár týdny a máme tady půl roku, po které prezentuji praktické ukázky. Dnes nebudu dlouze vykládat, jen povím o podstatných věcech, ke kterým došlo.

Mnohokrát už to bylo řečeno. Nedá se s tím nic dělat a přesto to mnoho obchodníků překvapí, rozzlobí, znejistí, případně donutí začít zasahovat do toho, na čem tak dlouho pracovali. Ztráta! A víte co? Obvykle je to jen díky nějaké hlouposti jako je například malý falešný průraz. O to víc je to pro někoho deprimující. Jenže s tím se nedá nic dělat a nejlepší je říci si „no a co, tak byl falešný průraz a ztráta“.

Pročítám si různá fóra, různé články. Poslouchám, co kdo říká, čtu, co kdo píše a opakuje se to zas a znova. Znovu a znovu se dozvídám, že nejlepší způsob, jak se stát dobrým traderem je, zapnout si demo účet a na něm se všechno naučit. Je to prý nejlepší způsob, jak dosáhnout svého cíle.

Včera se to zase stalo! Dívám se na televizi a vidím, jak běží jedna reklama za druhou. Řasenka, elektrická energie, aviváž, automobil nižší střední třídy a… stírací los. Sedím a koukám na to jako blázen a říkám si „jak je tohle vůbec možné“?

Opakovaně tady říkám, že vytrvalost v tradingu se vyplácí. Vyplácí se důvěra v to, co jsme kdysi dávno udělali v rámci namáhavé tvorby strategie, backtestování a dalších okolností se strategií souvisejících. A protože to máme i v hlavě uspořádáno tak, že ani větší ztráta nás nemůže svést z naší cesty, pouštíme se do dalších a dalších obchodů s přesvědčením, že se vlastně nic neděje, i když minulá ztráta nás nepotěšila.

Je to stará známá věc, stará jako lidstvo samo. Touha člověka podívat se za obzor, který je už pro něj dávno známý a zjistit, co je za tím lesem, mořem, pohořím. Nikdo neví, co tam najde, ale ví, co by tam najít chtěl. A přesně tato představa ho pohání k překonání nejistoty, nebezpečí, hloupých řeči skeptického okolí a vyrazí na cestu.

Nedávno jsem tady psal o svém despektu k různým pomůckám, které se dají vložit do grafu. Také jsem ale psal o tom, že nejsem dogmatik, který vyznává jen a pouze svoji pravdu. A tak jsem se pustil do testování oscilátoru ATR, jakožto přínosného prvku pro moje obchodování. Důvod, kvůli kterému jsem se do toho pustil, jsem už popsal v minulém článku, a tak se tady s tím nebudeme zdržovat a rovnou vám povím, jak to dopadlo.

Uplynulý týden patřil mezi ty, které by si skoro každý obchodník dokázal odpustit. To, že skončil ztrátou by nebylo nic divného, ale způsob jejího dosažení, to byla otrava, nuda a skoro by se chtělo řict výsměch. Kdo by čekal, že důležité informace v půlce týdne přinesou nějaký život na eurodolar, byl by zklamán jako já. Naopak, když už to vypadalo na poklidný závěr týdne, někdo zavelel k útoku a odehrál se docela zbytečný pohyb. V podstatě až do pátečního oběda se odehrával život na EUR/USD v rozmezí 500 bodů (50 pipů) a upřímně, za mě tam mohl celý týden i dokončit.

Je mnoho vlastností tradera, o kterých jsem psal a je ještě mnoho těch, o kterých jsem nepsal. Ty špatné, jako například chamtivost nebo nedostatek disciplíny, jsou notorický známé. Ty dobré, jako je píle nebo úsilí jsou známé neméně. A když nad tím přemýšlím, z každé špatné vlastnosti se dá udělat dobrá verze a od každé dobré se dá sklouznout ke špatné.

Na světě je mnoho obchodníků. Úspěšných i neúspěšných. Někteří svůj úděl přijímají v tichosti, někteří se snaží, aby jim jejich úspěch nebo neúspěch někdo ohodnotil. Na světě je mnoho diskusních fór. Na ně chodí jak úspěšní, tak neúspěšní. Někteří jen čtou, někteří i reagují a píší své názory.

Uplynulý týden byl poměrně zdařilým příkladem období, ve kterém si nikdo nemohl být jistým tím, co se stane. Kdo zná moje blogy, tak ví, že se odmítám zabývat vyhledáváním zpráv a podobných věcí, a že si myslím, že je docela zbytečné se jimi zaobírat. Ve výsledku totiž nikdo nikdy neví, co přesně se stane a jak se to projeví v trhu, potažmo v našem obchodování. Jistě, můžeme odhadovat, ale to je podobné jako zkoušet trefit počasí na Šumavě v období mezi 18. dubnem a 25. dubnem.

Hned v první větě se omlouvám za ten „motor“ v nadpisu. Tím my lenoši rozhodně nejsme. Už to samo o sobě by kolidovalo s naším přesvědčením, že nic není natolik důležité, aby to nepočkalo na někoho jiného, kdo danou věc udělá. No a ten motor, to bychom museli být my tou vůdčí osobností, hybatelem, vytrvalcem a já nevím čím vším ještě. Upřímně, to po nás nikdo nemůže chtít.

V minulém dílu jsem hovořil o tom, že riziko je asi jediná věc, kterou máme v tradinguv plně pod kontrolou. Také jsem hovořil o tom, že je nutné k němu přistupovat tak, aby risk, který podstupujeme v každém obchodu, byl přiměřeně velký, abychom nebyli vyřazeni z cirkusu jménem FOREX příliš rychle v období, které není naši strategii příliš nakloněno. Psal jsem o konzervativním přístupu, který nás, až na extrémní výjimky, udrží v naději na lepší zítřky.

Po několika týdnech na konci roku, které byly svým způsobem netradiční, se konečně dostáváme do vod běžného obchodování. A tak se podíváme, jak se to projevuje na mé strategii a na mém obchodním přístupu.

Kdo zná můj obchodní přístup a moje názory na trading, bude možná z nadpisu tohoto článku trochu popleten. Ano, nejsem velkým propagátorem všemožných „udělátek“, která se dají vložit do grafu, případně pod něj a už mnohokrát jsem psal o tom, že jejich přínos je podle mého názoru diskutabilní. Vím, že mnoho obchodníků se mnou v této věci nesouhlasí a jsou mi schopni velmi dobře popsat, jak jejich rozumné využití může být přínosné pro obchody každého z nás. Současně ale také všichni víte, že nejsem žádný dogmatik a že se snažím na věci dívat i z pohledu názoru, který mi zrovna nekonvenuje.

Jedna z mála věcí, kterou máme v tradingu zcela pod kontrolou a vlastně asi jedinou, je riziko. Riziko, respektive velikost ztráty. Nikdy dopředu nevíme, jak dlouho bude trvat náš obchod. Nikdy nevíme, jestli cena dorazí k našemu Take-Profitu, částečným odprodejům, přitažením Stop-Lossu k Break/Evenu. To všechno dopředu nikdy nevíme. Co ale víme, je maximální velikost naší případné ztráty. V těchto dvou dílech věnovaných riziku, respektive risku, zkusím popsat svůj pohled na dva odlišné přístupy práce s rizikem.

Moje minulé dva články se věnovaly tomu, jak je podle mého názoru důležité, věnovat se jedné strategii. Pracovat na ní, věřit jí, zkrátka udělat z ní součást rodiny se vším, co k tomu patří. Název dnešního článku mluví o další medaili, ale klidně by tam mohlo být i něco o ševci a o jeho kopytě nebo něco o trpělivosti a vytrvalosti. Zkrátka trading není hra na jedno odpoledne, ale je to mnoho maratónských běhů poskládaných za sebou.

V minulém dílu jsem se pokusil naznačit, jak důležité je netříštit svoji pozornost při práci na své strategii. Také jsem se snažil říci, že jednou se dostanete do okamžiku, kdy těch asfaltových holubů bude ve vzduchu víc, než máte nábojů ve své brokovnici a nejenže je nezasáhnete všechny, ale nezasáhnete ani ty dva, na které byste za normálních okolností stačili. A důvod? Budete rozptýleni všemi těmi terči a nebudete si umět vybrat jen dva nebo alespoň jeden z nich. Jenže jak to v životě bývá, vždy se najde někdo, kdo s podobným pohledem nesouhlasí. A je jedno, jestli je to nějaký Andílek (tímto zdravím) nebo Čert. Prostě mají jiný názor a já, ač s ním nesouhlasím, připouštím si ho.

Jednou z hlavních věcí, kterou potřebujeme pro úspěšné obchodování na FOREXu, je strategie. Strategie je něco, co není možné podcenit nebo se snažit uspěchat. Je to něco, čemu musíme věnovat čas i rozum a na čem musíme pracovat tak usilovně, jak jen to je možné. Strategie je to, co nám jednou bude vydělávat peníze, a tak se pro její přípravu pěkně hodí staré české přísloví o těžkosti na cvičišti a lehkosti na bojišti. Dnes se nebudu věnovat popisu nějaké konkrétní strategie a jejímu vývoji, ale zkusím se podívat na to, s čím minimálně v počátcích bojujeme všichni. Tedy na to, s kolika aplikovanými strategiemi lze být úspěšným.

Tak už nám to začalo. Start nového obchodního roku. Někteří se těší více, protože mají s trhem nějaké tajemné úmysly, někteří se těší méně, protože stále nevědí, jestli dělají správnou věc. V každém případě jsem se zapojil i já a tak se můžeme podívat na to, jak těch prvních několik obchodů dopadlo.

Všichni, když se poprvé ocitneme na hřišti FOREXu, jsme odhodláni odnést si z něj tolik peněz, že jen stěží bychom je v reálném světě uzvedli. Jenže tato naše víra a s ní spojená sebedůvěra je předurčena k tvrdému pádu a nemilosrdnému setkání s realitou, tedy s tím, že to není ani zdaleka tak snadné. V čem je tedy vlastně ten velký problém?

Tak tady máme Nový rok. První den nového roku, do kterého se někteří probouzí po noci, na které by toho tolik změnili, pokud by mohli, protože to co snědli a hlavně vypili, by jim za normálních okolností vystačilo na několik běžných oslav. Já ale věřím, že obchodníci na FOREXu jsou disciplinovaní a s výčitkami tohoto typu, vyplněnými bolestmi čehokoliv a nechutenstvím, bojovat nemusí.

Tak máme za sebou Vánoce. Četl jsem, že průměrný Čech přibral 2 až 5 kg na hmotnosti. Upřímně nevím, jestli jsem průměrný Čech, anebo jsem uváděné rozpětí překonal, ale je pravdou, že i v mém případě jsou tyto svátky, mimo klidu a pohody, také festivalem obžerství. Současně v tom článku psali, že toto je právě jedním z hlavních bodů novoročního předsevzetí – shodit nabraná kila. Nevím, jak se k tomu postaví kdo z vás, ale já žádné diety držet nebudu. Vrátím se k obvyklé, přiměřené míře konzumace všeho a za pár týdnů bude opět vše tak, jak má být.

V prvním dílu jsem před nějakým časem psal o tom, že ztráty k tradingu neodmyslitelně patří. Není možné je zcela eliminovat a především jsem psal o tom, že ztráty jsou v lidském, nejen traderském životě obvyklé a celkem normální. Co je ovšem rozdílné je to, jak je ztráta vnímána v běžném životě. Mezi tím, když se například vydáte na neúspěšné obchodní jednání na druhou stranu planety a tím pádem se z nákladů na cestu stane okamžitě ztráta a mezi tím, když z obývacího pokoje přijdete o podobnou částku díky finančnímu trhu. Budete-li hovořit s člověkem, který celé věci vůbec nerozumí, bude rozumovat o riziku v podnikání a oproti tomu o hazardování s penězi na burze. Prostě nesmysly.

Období, které právě prožíváme, neoplývá příliš velkým klidem a pohodou. Fronty v obchodech, dopravní zácpy v ulicích měst a nevrlí lidé proplétající se mezi pomalu se trousícími „pohodáři“ v nákupních centrech. To je kolorit posledních dnů, který každoročně dotváří atmosféru Vánoc. A tak byl možná příjemným únikem z tohoto chaosu, v posledním týdnu, pobyt na FOREXu, tedy konkrétně na páru EUR/USD.

Tak přesně tohle slýcháme tak často, že je to až hanba. Také to, že nejdůležitější je zdraví a rodina. A potom také to, že peníze přinášejí jen starosti a problémy. Prostě lidé mají z nějakého důvodu negativní vztah k penězům. Proč se potom tedy diví, že je nemají, to mi zůstává záhadou.

Svět nás obklopuje miliony nejrůznějších věcí, udělátek, nápadů, myšlenek a já nevím čím vším ještě. A jen málo z toho vzniklo na čistém bílém papíře ve formě, ve které tu danou věc potkáme při svém každodenním putování životem. Je pozoruhodné, jak složité mohou být na první pohled jednoduché věci a až když se nad nimi zamyslíme, teprve jejich složitost a důvtipnost vidíme, pochopíme a oceníme.

V minulém týdnu jsem se konečně dočkal pěkné ztráty, kterou jsem si možná, z pohledu některých obchodníků svým přístupem zasloužil. Není to nic smrtelného a k mé strategii to patří, takže není důvod k panice. Tím spíš, že z historie už vím, že maximální pokles může být až dvakrát takový.

Dva pojmy, které jsou mnohými zaměňovány. Často nikoho ani nenapadne, o jak rozdílné věci se jedná a jak jejich utříbení může usnadnit trading. Obchodní přístup a obchodní strategie. Jedna z nich je čistě technická, druhá čistě filozofická součást našeho obchodování. Věřte mi, je důležité udělat si v nich jasno.

Všichni, kdo čtou moje příspěvky, tak vědí, že moje obchodování je jednoduché, bez zapojování nějakých kouzelných faktorů, respektive bez nejrůznějších „pojišťovadel“. Dokonce jsem v jednom ze svých článků o svém obchodování psal jako o bezdotykovém. To je samozřejmě dáno i tím, že používám AOS, ale nelze zapomenout, že můj graf je naprosto „čistý“. Současně se ale také přiznávám, že tomu tak nebývalo vždy a ve svých začátcích jsem se v tom patlal jako celá řada dalších. A proto vám zkusím povědět, jak jsem se od složitého dostal k jednoduchému.

Když jsem uvažoval nad tím, jak pojmout hodnocení výsledků z uplynulého týdne, napadlo mě, že ho věnuji jedné z nejobtížnějších věcí v tradingu a tím je potlačení potřeby zasahovat do strategie.

Minulou neděli skončila letošní sezóna Formule 1. A protože občas rád používám srovnání tradingu a F1, dovolím si drobné zamyšlení právě na tohle téma. Možná si někdo bude myslet, že to s tradingem nemá příliš společného, ale já vím, že má. A hodně. Je to o profesionálním přístupu, se kterým se mají věci dělat. A i když to někdy může trvat dlouho, úspěchy se, pokud je člověk vytrvalý a pilný, dostaví.

Po téměř pěti letech, co se tradingem zabývám, jsem dospěl do stádia, kdy nechávám strategii, aby vydělávala peníze, aniž bych se nějak moc staral o to, jak vypadá aktuální situace a co se děje okolo. O tom jsem mimochodem už psal. Nicméně v minulé praktické ukázce jsem také psal o tom, že došlo k chybě. Ta chyba nesouvisela s mojí strategií, ale jednalo se o chybu technického charakteru. Šlo o to, že jsem včas neodhalil nezadání jednoho z příkazů, což vyústilo ve ztrátu. Na příčinu jsme zatím nepřišli, avšak přimělo mě to k malé změně přístupu.

Snažím se, pomocí praktických ukázek, demonstrovat způsob obchodování, který mi je blízký. Často od trhu dostanu příležitost k tomu, abych ukázal něco hmatatelného, jako je třeba přínos postupného přisouvání Stop-Lossu k Brek/Evenu. Ale často se také na uplynulých obchodech snažím ukázat i to, jak důležité je nastavení mysli pro klidné a především účinné obchodování. Tedy alespoň to moje.

Občas, když si pročítám články a diskuze, tak mě napadne modifikace známého přísloví „když dva vidí totéž, není to totéž“. Je mnoho obchodníků, kteří obchodují na základě technické analýzy, a pro ně je velmi důležité umět interpretovat, co grafy vlastně ukazují. A je to asi jako v každém jiném lidském konání. Každý má svůj pohled, svoje vysvětlení a svůj názor. Není na tom nic špatného a vlastně je i zajímavé sledovat to. Další věcí, která mě při těch článcích a diskuzích ještě napadá, je slavný Rorschachův test. Osobně jsem ho nikdy nedělal a myslím, že ani celá řada z vás, ale myslím si, že hodně lidí ví, o co v něm jde.

Celý život se setkáváme s tím, jak nám někdo říká, „chceš mít hodně peněz, tak pracuj“. „Chceš mít ještě víc peněz, pracuj ještě víc“. “Bez práce nic nebudeš mít“. A tak místo toho, abychom ukovali jednu podkovu, tak jsme v práci déle a ukoveme dvě. Místo jednoho okopaného řádku brambor a výletu na koupaliště, okopáváme celé pole. Místo abychom si otevřeli restauraci pro 40 hostů, hledáme prostory, kam se jich vejde minimálně 100. Prostě máme v sobě uložené dogma: více práce = více peněz.

Na téma, co lze v tradingu považovat za chybu se toho napsalo a namluvilo hodně a já respektuji názor každého a nehodlám se o něm s nikým přít. Avšak v tomto týdnu jsem dospěl k chybě i já a tak bych na ni rád demonstroval svůj pohled.

Člověk je takový zvláštní shluk atomů a molekul, který ne vždy funguje na zcela racionálním základě. Jasně, máme rozum, ale také je pravdou, že mnohdy se o této skutečnosti dá u každého z nás celkem úspěšně pochybovat. Máme rádi ve všem jasno a nemáme rádi nebezpečí. Máme rádi jistotu a nemáme rádi nepohodlí. Ale především, jsme náchylní k tomu uvěřit. Uvěřit, že nám může něco usnadnit náš život, aniž by to mělo reálný základ. Prostě když uvěříme, jsme schopni se touto vírou nechat vést a všechno co vidíme, vidíme v barvách, o kterých bychom si přáli, aby byly skutečné. Nic nám to sice reálně nepřináší, ale my to prostě máme tolik rádi.

Když jsem psal první praktickou ukázku, měl jsem v úmyslu pomocí svého obchodu demonstrovat filozofii, se kterou přistupuji k tradingu. Ta je, jak všichni jistě víte, založena na trpělivosti a na uvědomění si, že o úspěchu nerozhoduje množství získaných informací a dovedností, ale na poznání sebe sama. Emoce a jejich zvládnutí v hlavě, to je rozhodující faktor. Tedy alespoň tak jsem to poznal já. No ale k praktickým ukázkám. Časem jsem přišel na to, že mluvit, respektive psát je pěkná věc, ale prolnutí s ukázkou skutečných obchodů dodává všem těm slovům mnohem účinnější rozměr. A tak jsem v tom pokračoval dál a dál a navazoval dalšími díly. Když jsem jich už potom měl osm, řekl jsem si, že bude zajímavé počkat si a po 13. dílu, což vyjadřuje čtvrt roku obchodování, udělat bilanci. A tak se na to mrkněme. Nejprve budou čísla a potom několik upřesňujících informací.

Po velmi pěkném předcházejícím týdnu jsem byl opět zvědav, co si pro mě trh přichystal. Znova to bylo jako losování zábavné hry, ale k mému způsobu obchodování to tak nějak patří. A tak se pojďme podívat, co se to tedy vlastně odehrálo a proč už v nadpise mluvím o medaili za trpělivost.

Nevím, jestli se někdo jiný ujme tohoto tématu a tak to udělám já. Ano, vím, že jsme na portále o obchodování na burze, ale na druhou stranu víte i vy, že pro mě je trading filozofická zábava a zamyšlení k filozofii nepochybně patří. Abych se i přesto přidržel ducha těchto stránek, nebudu se pouštět do jakéhokoliv politického hodnocení a budu psát pouze o tom, co je nám tady všem blízké. O to stejné bych požádal diskutéry v případné diskuzi. Zkuste třeba napsat o tom a to by mě opravdu zajímalo, kdo už před revolucí chtěl být obchodníkem na burze.

Každý trader svým obchodováním žije. Nováčci o to víc, že zklamání bylo zatím jen málo a očekávání jsou veliká. Proti tomu zkušení obchodníci mají v paměti všechny ty prohry a těžké chvíle a tak se při jakékoliv drobné změně snaží domýšlet, co všechno se může zvrtnout. Současně se potom snaží cizelovat, co se jim už mnohokrát osvědčilo. Prostě trading je práce nikoliv na plný úvazek, ale na úvazky tři, na sebe navazující osmihodinové šichty. Je mnoho partnerek, známých, kamarádů a já nevím koho ještě, kteří nad tím budou vrtět hlavou a myslet si něco o bláznech, ale co už... Nemá smysl jim to vysvětlovat a je rozumné to prostě udržet v sobě. Vždyť přeci my víme, proč to děláme a ti ostatní? To jsou jen diváci. Jednou se ale naplní pořekadlo "všichni se mi smáli a teď se chtějí smát se mnou".

Po dvou ztrátových týdnech po sobě (-1,85% a -0,97%) jsem byl zvědavý, jak daleko do mínusu mě trh ještě pošle. Případně jestli bude milosrdný a přidělí mně nějaký zisk. V podstatě vždy se jedná o pocit zvědavosti v očekávání, co je pro mě nachystáno. Přiznávám se, že ačkoliv by mně ztráta nevadila, zisk by byl mnohem, mnohem vítanějším.

V minulé části jsem psal o tom, že v tradingu neexistují pomůcky, které by nám usnadnily učení a neexistují zkratky, díky kterým bychom se mohli ke svému cíli dostat rychleji, či pohodlněji. Psal jsem i o tom, že učení tradingu nelze oklamat nějakou pózou a pokud se o to někdo pokusí, výsledky ho nemilosrdně dostihnou a potrestají. Psal jsem o tom, že lidé mnohdy nejsou ochotni nést tíhu toho, co je nutné a tak se velice často k cíli ani nepřiblíží. Dnes to bude o dalším postoji, který je nezbytný pro to, aby člověk mohl o sobě v budoucnu říci, že je úspěšný obchodník.

Všichni, kdo občas sledují moje obchodování v praktických ukázkách, tak vědí, že posouvání Stop-Lossu k Break/Evenu (B/E) a částečné odprodeje pozic v zisku jsou moje oblíbené pomůcky, které mi dělají obchodování příjemnějším. Tím, že je používám, mám také dost klidu a času o nich občas přemýšlet. A protože beru trading jako disciplínu filozofickou, povím vám, jak se na ně dívám právě z tohoto pohledu.

V minulém týdnu jsem se těšil na to, že po ztrátovém předchozím, zase nějakou kačku vydělám. Nevím, co přesně se na eurodolaru děje, ale neudrží žádný směr a tak se „plácá“ v módu, který se mi až tak moc nelíbí. Nicméně moje strategie počítá i s takovým vývojem, kdy trh nedokáže udržet směr a neustále se jen potácí, jak se hezky česky říká „od ničeho k ničemu“.

To je otázka, na kterou by skoro každý, kdo se tradingem zabývá, chtěl znát odpověď. Vždyť tolik se mluví o tom, jestli je vůbec možné, aby se obchodováním na FOREXu někdo živil. Tolik se zpochybňují výsledky těch, kteří jsou úspěšní a ti méně úspěšní, místo toho, aby na sobě pracovali, to vzdávají a někdy i zahořkle opouštějí arénu, ve které měli úplně stejnou šanci jako jiní. Je to věčné téma a já na něj přináším svůj pohled.

Toto klasické připodotknutí, které jsem použil v nadpisu, si určitě všichni vybaví jako slavný výrok z filmu „Marečku, podejte mi pero“. Tuček a Šlajs – „stejné chyby, stejné známky“. Přemýšlel jsem, jak vystihnout podstatu toho, o čem chci psát a i když souvislost je trochu jiná, mně se prostě tato „hláška“ ohromně líbí.

Uplynulý obchodní týden byl z pohledu mého tradingu docela speciální. Nešlo o to, že bych provedl změnu ve své strategii nebo něco jiného, co by mělo vliv na samotnou podstatu. Ale pustil jsem se do něčeho, co úplně nabouralo můj filozoficko letargický postoj k tradingu. Upřímně říkám, že mi to fyzicky nebylo příjemné a utvrdilo mě to po nějakém čase opět v tom, že moje postoje k obchodování jsou správné. Tedy alespoň pro mě.

Občas narazím na diskuzi týkající se brokerů, a protože mě to téma zajímá, přeci jen broker je nedílnou a důležitou součástí tradingu, snažím se zjistit, o čem to diskutující vlastně píší. Pominu-li, že způsob, kterým by bylo nejlepší poznat je, je otevření účtu a obchodování u nich, najdu si stránky těchto brokerů, přečtu si něco o nich, najdu si recenze a prostě se snažím získat komplexnější obrázek o každém z nich. Co ale mají všichni společné, to jsou informace pro obchodníky, kterými nás všemožně varují před námi samotnými a předávají nám informace o tom, jak malou šanci máme, abychom byli úspěšní. Vždyť přeci tolik retailových obchodníků je ztrátových, že je to až hanba.

Všichni trávíme, nebo jsme trávili, stovky hodin u platformy a pracujeme na tom, abychom si vytvořili jistotu v tom, že naše obchody dávají smysl. Jenže ačkoliv testujeme, upravujeme, opět testujeme a opět upravujeme, často se stává, že když se dostaneme pod těžkou palbu na našem reálném účtu, náš „výcvik“ upadne v zapomnění, nám se roztřesou kolena a my začneme dělat něco, co vůbec nebylo v plánu. Nováčkové to znají a my déle obchodující si na to živě pamatujeme. A právě proto je důležité vypěstovat si víru ve vlastní přípravu.

Každý, kdo čte moje články trochu pravidelněji, tak ví, že moje obchodování není založeno na ničem jiném, než na pouhé pravděpodobnosti. Ví, že nesleduji zprávy, nečtu a nedělám analýzy, prostě si jen tak v klidu obchoduji to, co se mi osvědčilo. Pro takového čtenáře už jen samotný název dnešního příspěvku musí být tak trochu překvapením. Nicméně v tomto týdnu jsem jednomu diskutérovi slíbil, že udělám předpověď a tak jsem s ní tady. Nebudu se pouštět do detailního vysvětlování, proč si myslím, že se něco stane tak nebo onak. Prostě to berte jako výsledek mých zkušeností na trhu (za týden možná dostanete odpověď na to, proč na základě svých analýz neobchoduji).

Nedávno celý svět oslavil, podle mého názoru nedoceněnou událost - přistání první lidské posádky na Měsíci. V té době jsem ještě nebyl na světě, ale z dobových materiálů lze dovodit, že se jednalo o fenomenální úspěch s opravdu globálním dosahem.

Je to asi ta nejdůležitější věc, kterou v tradingu máme. Je důležitější, než demo účet, důležitější, než jakákoliv pomůcka z okruhu všech možných oscilátorů a indikátorů. Je to důležitější, než velikost účtu a je to důležitější, než jakýkoliv článek nebo seminář. Každý, kdo začíná, to používá stejně tak, jako ten, kdo obchoduje mnoho let. Backtest. To je obraz minulosti, ve kterém hledáme svoji budoucnost. Je to jediné zrcadlo na světě, skrz které se díváme na věci příští. Ale pozor!

Když jsem uvažoval nad tím, jak se bude jmenovat článek o mém obchodování v uplynulém týdnu, bylo rozhodnuto už ve středu, že se to bude týkat nudy. To, co předvedl eurodolar v začátku onoho týdne, to byl skutečně výkon hodný šnečího orientačního běhu včetně toho, že účastníci hned po startu ztratili mapu. Z pohledu mého a mojí strategie to bylo v pořádku, ale docela bych pochopil některé obchodníky, že z toho mohli být nervózní.

Píši tento dopis, abych vám sdělil, jak hluboce si vážím vašeho úsilí zlepšit nám život. Vážím si, že s velkým úsilím, odhodláním a mnohdy i nezlomností řešíte složité problémy současného světa. Ty problémy, které mohou ohrozit existenci celého lidstva, za jehož nepatrnou součást považuji sebe i své blízké. Vážím si toho, že náš každodenní život je snazší a pohodlnější především díky vám, vašim dovednostem, znalostem a vaší šikovnosti. Rád bych vás ale o něco požádal. Neupozaďujte člověka.

To je tedy rada, viďte. Vím, že to může znít trochu schismaticky a možná i nesmyslně, ale vysvětlím. Rozhodně to není míněno způsobem, který by někoho mohl napadnout a to ve smyslu škodění sám sobě.

Posouvání Stop-Lossu k Break/Evenu je efektivní pomůckou, která minimalizuje ztráty způsobené falešnými vstupními signály a to v jakékoliv strategii. Pro toho jednoho nováčka, který tady je, jen krátce popíši smysl tohoto kroku. Jedná se o situaci, kdy při dosažení určité vzdálenosti, kterou urazí náš obchodní pokyn do zisku, se posouvá SL směrem ke vstupní ceně. Dogmaticky vzato by se SL měl posunout přímo na vstupní cenu, avšak praktičtější je otestovat tuto funkci a dát si ji do vzdálenosti, která nejlépe vyhovuje vybrané strategii. Je to poměrně jednoduchá věc a může ušetřit nejen mnoho peněz, ale i nervů.

Fascinuje mě svět formule 1. To nikdy nekončící úsilí o zlepšení a překonání nejen hranic možností, ale především soupeřů. Je to tak komplexní soutěž, ve které se setkávají faktory technické, fyzikální, i lidské. Musíte mít vynikající motor, skvělou aerodynamiku a k tomu i fantastického jezdce. Ale jen to nestačí. Musíte být nejen rychlí, ale i spolehliví.

Pamatuji si, jak jsem v začátcích svého obchodování hledal a zkoušel kde co, co by mně pomohlo dlouhodobě a hlavně profitabilně fungovat na FOREXu. Četl jsem o nejrůznějších přístupech, strategiích, o všemožných pomůckách, které by mně mohly téměř zaručeně pomoci a vzpomínám si, že jsem byl celý říčný najít něco, co mi bude potvrzovat má správná rozhodnutí vstoupit do obchodu a tím pádem je budu mít všechny ziskové a žádné ztrátové.

V předminulém týdnu jsem, po několika ziskových týdnech předchozích, utrpěl malou ztrátu ve výši 3,97 %. Dovedu si představit, že mnoho obchodníků by po takovém výsledku začalo měnit svůj přístup, svoji strategii, vrhlo by se na backtesty a začalo přenastavovat Stop-Lossy a Take-Profity. Prostě zbytečně by začali měnit to, na čem pracovali desítky, stovky a možná i tisíce hodin. Ale víte co? Dělali by to úplně zbytečně, protože občas se ztráta dostaví, i když máte tu nejlepší strategii. A nejhorší potom je poznání, že všechny změny, které jsme udělali, se následně ukáží jako nevhodné a to původní nastavení bylo skutečně to nejlepší. I přes tu ztrátu. Vlastně by se dnešní článek mohl klidně jmenovat, v duchu jednoho z hezkých českých přísloví: „...ševče, drž se svého kopyta.“ A tak jsem na své strategii vůbec nic nezměnil ani já.

Zlato. Pro někoho obyčejný kov zařazený do tabulky chemických prvků pod zkratkou Au, pro někoho, s promývací pánví v ruce na břehu řeky něco, pro co žije, pro někoho jiného oslovení jeho drahé polovičky, když dostal chuť na pivo a do kuchyně zavolá: „..zlato, přines mi prosím jedno pivo z ledničky“. Pro někoho je to jistota dobře uložených peněz a pro někoho prostředek, jak peníze vydělat.

Tak tady máme podzim. Večery i rána jsou už chladná, dny se stále více zkracují, a pokud člověk nemá opravdu velké štěstí, tak už by si pivo na zahrádce v podvečerních hodinách nedal a zaměnil ho raději třeba za čaj s rumem. „..a ty rumy dva pane vrchní“. A protože tak máme více času k hloubání nad sebou samotnými, mnoho obchodníků, kteří na začátku léta své snahy, pod dojmem příjemnější zábavy, kterou léto nabízelo, vzdali, se nyní vrátilo ke grafům. Budou přeci Vánoce a co by pod stromečkem mohlo jejich ego potěšit víc, než kdyby po několika hodinovém rozbalování stovek dárků a dárečků mohli říci „..mámo, na to jsem vydělal na tom FOREXu, který tě tolik rozčiluje“.

Nedávno se mi stalo, že mi jeden člověk položil následující otázku. Jestli si prý myslím, že má smysl ostatním obchodníkům a čtenářům prezentovat svoje obchody, které už proběhly, když až tak úplně do detailu neznají moji obchodní strategii a vlastně jim to skoro nic nedává pro jejich budoucí trading.

Od začátku našeho obchodování se potýkáme s nekonečným proudem emocí, které v nás trading a naše výsledky v něm vyvolávají. Je to souboj, který v podstatě nemůžeme vyhrát, protože člověk svoje emoce jen zřídka kdy může zcela ovládat. Co nám ale v tomto boji může alespoň trochu pomoci, jsou údaje, které jsme nasbírali v průběhu backtestování a současně i v našem živém obchodování.

Jednou z důležitých věcí, kterou musí udělat každý začínající obchodník, je ujasnění si toho, jakým obchodníkem chce vlastně být. Není to úplně snadná věc, tím spíš, že v začátcích neví, jaký obchodní styl mu bude vyhovovat. Neví, jestli bude mít dost trpělivosti "vysedět" obchod. Neví, jak velké nervy bude, anebo nebude mít, když cena půjde proti jeho příkazu a co je ještě těžší, jak dlouho udrží otevřený obchod v zisku. Neví, kolik času chce u obchodování trávit a neví, jestli chce obchodovat přes zavírací hodiny. Vlastně v začátku ani moc nerozumí tomu, jaký je rozdíl mezi traderem a investorem.

Opět přešel týden a tak jsem se podíval na to, co se odehrálo pod taktovkou naší strategie. Můj postoj k obchodování prostřednictvím zpráv a analýz je už myslím celkem známý a tak se bez průtahů podíváme na to, jak jsme si vedli.

Pro nás, dříve narozené, ne však ještě staré, je až s podivem, kam za posledních několik málo desetiletí dospěla veškerá technika. Osobně si vzpomínám na seriál "Profesionálové", který běžel v Československé televizi v osmdesátých letech. Tam měl Cowley, na zadním sedadle červeného Fordu Granada, k dispozici telefon. Vždy, když telefonoval, tak vytáhl sluchátko jako z telefonní budky a my jsme z toho byli, jako desetiletí, úplně u vytržení. O "cihlách", tedy vysílačkách, které používali Bodie a Doyle ani nemluvím. Ti nemuseli mít ani ono sluchátko a byli neustále on-line.

Moje původní středoškolské vzdělání je hudební. Ano, moje matematická kariéra i kariéra „vědce“ studujícího exaktní obory, jako je chemie nebo fyzika, skončila posledním zazvoněním, tehdy ještě v osmé třídě. Upřímně se přiznávám, že právě po těchto třech, výše uvedených se mi nikdy nestýskalo, což bylo pravděpodobně způsobeno výsledky, kterých jsem v těchto předmětech dosahoval. Nicméně mnou studovaný obor, stejně jako jakýkoliv jiný, je poměrně široce rozkročený a na vědomosti a praktické dovednosti náročný a tak není zcela v silách jednoho člověka, aby uměl úplně všechno.

Navazuji na některé moje články, které se věnují obchodování bez sledování zpráv a tvorby analýz. Stále uvažuji nad tím, jak je možné předvídat, co se stane, kdy se to stane a jak se to projeví na našem obchodování. Jistě i já kalkuluji s určitou opakovatelností, ale ta je odvislá pouze na tom, když to hodně zjednoduším, kdy vyjde a kdy zajde slunce. A ačkoliv ani to není konstanta a musí se strategie trochu upravovat, stane se to vždy.

Někdy si říkáme, že za všechna špatná rozhodnutí, za všechny chyby a za všechny ztráty v tradingu si můžeme sami, a současně, že jsme tomu mohli při aktivaci trochy zdravého rozumu zabránit. Osobně si myslím, že to tak je, ale také připouštím, že občas v nás některé situace zažehnou něco, co se našemu se zdravému úsudku vymyká a v důsledcích přináší všechny ty nepříjemné prožitky a výsledky.

Trading je taková zvláštní věc. Neexistuje k němu žádný návod, podobný tomu, jaký dostaneme například pro smontování nové skříně, neexistuje k němu učebnice vydaná SPN (pro ty mladší – Státním pedagogickým nakladatelstvím), neexistuje obor na Vysoké škole pedagogické, který by produkoval kvalifikované učitele, kteří by mohli díky svým didaktickým schopnostem naučit nás, neznalé, všemu potřebnému. Zkrátka, trading se musíme učit jinak! Ale jak?

V některých z minulých článků jsem psal o tom, že neposlouchám a nečtu analýzy a ani si je sám nedělám (tedy čtu, ale nedělám si z nich pro sebe žádné závěry). Tento týden se stala věc, která mi do jisté míry dala zapravdu. Cena na páru EUR/USD nabrala jižní kurz a překonávala předpovídatelné hranice odrazu jednu za druhou. Celé to začalo v pondělí, kdy se jako jediný aktivoval short pokyn. V podstatě až do pátku se potom cena velmi pozvolným pádem ubírala k hladinám, o kterých jsem samozřejmě věděl, ale vůbec jsem s nimi pro svůj obchod nikterak nepočítal.

Představte si sami sebe. Před několika tisíci lety stojíte na břehu oceánu a nevíte, že je to oceán, protože do školy jste nikdy nechodili a nikdo vám nevysvětlil, co jsou řeky, moře, oceány. Vidíte jen vodu, o které ani nevíte, proč je tak slaná když o kus dál je také voda, které sice není tak velké množství, oproti tomu však chutná jinak. Neumíte číst, neumíte psát, nevíte co je to zeměpis a nevíte spousty dalších věcí. Jen se díváte do nekončící dálky, kde vidíte modrobílý horizont a říkáte si, co tam asi je? Vždy když na to místo přijdete, je to jako okamžik odpočinku a naděje, protože tam, kde nyní žijete, nejste spokojeni. Utiskuje vás ten, kdo má větší sílu. Co mělo vyrůst, nevyrostlo a celkově je potravy málo, takže vaše devítičlenná rodina má co dělat, aby přežila. Pořád se vracíte k onomu místu na pobřeží a zvažujete, jestli je pro vás lepší jistota bídy, ačkoliv i ta může být hodně nejistá, anebo by dávalo smysl vydat se někam, kde je mnohem lépe. Ale je tam skutečně lépe? A co tam vlastně je?

Při pročítání diskuzí, kterému věnuji přibližně patnáct minut denně, jsem mnohokrát narazil na postoje, které v obchodování na finančních trzích nevidí způsob, jak si prakticky každý člověk může vydělat nějaké ty peníze, ale způsob, jak několik korporací „odírá“ naivní lidi o všechny jejich poctivě vydělané prostředky. Pominu úvahy nad tím, proč takové hlasy zaznívají, co je jejich příčinou a zaměřím se jen na ten samotný pohled. Už na začátku musím říci, že s obsahem následujícího článku nesouhlasím, ale myslím si, že v rámci korektnosti by podobný hlas zaznít mohl. Současně se předem omlouvám těm, kterých bych se tímto textem mohl dotknout a upřesňuji, že se jedná o úvahu, nikoliv o konstatování.

Často si kladu otázku, jak asi člověk pozná, že to, co dělá, dělá správně. A zatím si odpovídám, že nepozná. Jistě, pokud se nejedná o úplného hlupáka, snaží se vše dělat podle svého nejlepšího vědomí, zkušeností a dovedností. Ale stačí to? Nestačí. Vzpomeňme si, kolikrát jsme něco dělali s obrovskou vírou, že právě to je to správné a za pár hodin, dnů, měsíců nebo roků jsme se sami nad sebou museli pozastavit a položit si otázku, proč jsme udělali takovou hloupost. A upřímně, byly to kolikrát věci, o kterých si říkáme, že člověk se zdravím rozumem by je nemohl nikdy udělat.

Tak si říkám, že ne vždy se mi zřejmě daří správně popsat, jaký je můj obchodní přístup a celková filozofie, se kterou k obchodování přistupuji. A tak jsem se rozhodl, že sem dám praktickou ukázku. Původně se měl tento článek jmenovat „Krásná ztráta z minulého týdne“, ale to bylo ještě v průběhu. Nakonec se to ale bohužel vyvinulo tak, že jsem příspěvek musel trochu poupravit.

Nevím, jestli úplně přesně vím, jak FOREX funguje, ale troufnu si říci, že to docela dobře tuším. Nicméně od doby, kdy jsem se o něj začal zajímat a začal sledovat webináře, videa, číst články atp., kladu si jednu otázku, která pro mě zpochybňuje jedno dogma, které se ve všech těch zdrojích objevuje. A tím je, předkládané tvrzení, že v trhu jsou všichni jen proto, že chtějí na pohybu ceny vydělávat a je jedno, jestli to jsou velcí obchodníci nebo malí.

Obvykle si každý obchodník, toužící po zjednodušení obchodování myslí, že stačí, když si pořídí nějaký Automatický Obchodní Systém (AOS) a má vyhráno. Při troše štěstí skutečně vyhráno může mít, ale většinou málo kdo ví, že potřebuje nezbytně nutně ještě jednu důležitou technickou pomůcku a tou je VPS (virtual private server) nebo také Remote Desktop (vzdálená plocha).

V prvním díle, o kterém jsem nevěděl, že to bude první díl, jsem se snažil říct, že mohou existovat obchodní přístupy, které ke svému uplatnění nepotřebují sledování zpráv, výsledků nebo tvorbu analýz. Současně jsem řekl, že jeden takový používám, a že vlastně splňuje požadavky toho, kvůli čemu jsem se do obchodování pustil. Také ale musím souhlasit s těmi, kteří první díl považovali za hodně obecný a tak se v tomto pokusím přinést více faktického.

Když jsem se před lety pouštěl do studia tradingu, měl jsem jasnou představu o tom, co chci. Mimo peněz to byl čas. Nechtěl jsem si z obchodování udělat jakési další povolání, sice výnosné, ale požírající mi čas. Nechtěl jsem být slavným traderem, který je obklopený desítkami monitorů se stovkami grafů a každý den si dávat na Facebook desítky selfie fotek se stavem svého obchodního účtu. Nechtěl jsem být tím, kdo bude nejlepší ze všech a kdo bude sypat z rukávu ekonomické informace i o té nejmenší zemičce na světě a bude téměř s jistotou předvídat, že zítra se nějaký politik vyspí tak, že to bude mít takový nebo makový dopad na světovou ekonomiku. Prostě jsem si chtěl vydělat trochu peněz a hlavně, chtěl jsem, aby mi to nezabralo více, než třeba hodinu denně.

Všichni si určitě pamatujete, jak jsme jako puberťáci čekali, až budeme mít dostatečný věk na to, abychom se mohli pustit do nějaké brigády a vydělat si, tenkrát docela hodně stokorun na jakýsi magneťák, desku, kolo a já nevím na co ještě. Jistě, rodiče nás zabezpečili a nic nám nechybělo, mimo zmíněného, ale to bylo právě to, co oni považovali za zbytné a u naší žádosti celkem rozumně (z dnešního pohledu) řekli, „tak si na to vydělej“.

Všichni se čas od času ve své strategii trápíme otázkami, pro jak velké RRR si chodit, kam nastavit Take-Profit (TP) a kam Stop-Loss (SL). Upřímně, není jednoduché tyto hodnoty najít, tím spíše, že trh se neustále mění a to, co platilo před časem, už nemusí platit dnes. Stejný problém jsem pochopitelně řešil i já ve své strategii a tak vám zkusím dát tip, jak si toto trápení vyřešit.