MiTrade

Ztráty jsou neoddělitelnou součástí tradingu. Jsou jedinou jistotou, kterou v našem obchodování máme, jsou tím, co nás budí ze sna, když držíme pozici několik dnů a jsou tím, kvůli čemu celá řada, vlastně drtivá většina nováčků s tradingem končí a odchází od něj. Na druhou stranu ztráta je jediná věc, kterou můžeme důsledně kontrolovat a kterou můžeme beze zbytku řídit.

Také by se tento článek mohlo jmenovat „O pokoře“ a to ať už v běžném životě, tak i v tradingu. Kdo čte trochu pravidelněji moje příspěvky, tak ví, že se nesnažím příliš poučovat, a že se spíše jedná o popis mých vlastních zkušeností a prožitků. Nikdy netvrdím, že můj pohled je ten jediný správný a pokud se někomu něco nedaří, určitě se mu nevysmívám, protože ani já nevím, jestli sám všechno správně dělám. No a o víkendu se teď stalo něco, co mi připomnělo, že tato filozofie je správná, i když také já na ni občas pozapomenu.

Není moc těžké rozhodnout se, že chci vydělávat moře peněz a mít všechny ty věci, o kterých jsem psal ve svém článku o pozlátku. Není moc těžké užívat si představu, jak jsem úspěšný a kamkoliv přijdu, stanu se středobodem obdivu. Není moc těžké vytvořit si účet u nějakého brokera, dát na něj pár stovek nebo tisíců korun a pustit se do té velké „hry“ s názvem spekulace na finančních trzích. Co je ale těžké, je dobrat se výsledku, který by se alespoň přibližoval našemu předsevzetí.

Pokud by měl být můj dnešní příspěvek úsporný, odpověď by zněla – jednu. Ale protože mám k dispozici více, než-li jeden řádek, zkusím vysvětlit, proč tuto odpověď považuji za správnou.

V dnešní době stačí projít několika ulicemi v centru jakéhokoliv města a člověk vidí tolik věcí, kvůli kterým by stálo zato pustit se do té nejtěžší práce na světě. Výlohy plné pěkného zboží od bot až po klobouky, na ulicích zaparkované automobily v cenách převyšujících menší rodinné domy, restaurace plné vybraných lahůdek a kavárny s nejlepší kávou. Cestovní kanceláře překypující lákavými destinacemi, a když člověk zvedne hlavu z úrovně chodníku a podívá se vzhůru, tak vidí všechny ty velké činžovní domy a paláce, které přeci také někomu patří... prostě pozlátko na každém centimetru cesty do obchodu pro rohlíky, které jsou dnes ve slevě za 1,50 Kč za kus. A to jsme stále v našem městě. Teď si otevřeme časopis a podívejme se na ta krásná letoviska, na luxusní parfémy, na fantastické jachty atd. Zkrátka pozlátko si najde každý dle libosti a je pouze na něm, jak hodně se jím nechá ovlivnit.

Včera večer jsem se v pozdních hodinách vracel domů, a protože se v restauraci mého kamaráda ještě svítilo, nahlédl jsem dovnitř ve víře, že bych si mohl dát, po teplém dni, ještě jedno pivo na dobrou noc. Jenže restaurace už uklizená, pípa vyčištěná a celkově bylo vidět, že ke spánku jsou připraveni mnohem lépe než já. Přesto jsem neodolal a na svoji přítomnost jsem upozornil. Najednou se otevřely dveře kuchyně a v nich kamarád, ačkoliv se smutkem v očích, že přijde o tržbu za jedno pivo, přesto s patřičným odhodláním hlásil „dnes už otvírat nebudu“! Jenže hned nato přišla další věta a ta mě v podstatě přiměla k zamyšlení. „Svrbí mě prsty, ve čtvrtek bychom si mohli dát mariáš“!

Jedna věc je v tradingu naprosto jasná. Zisk můžeme vytvořit jen ve chvíli, kdy se trh hýbe, tedy pokud je v něm nějaká volatilita. A čím je větší, tím snáze se nám profit dosahuje. Co ale dělat, když se naopak v trhu nic neděje a jen si z nás dělá legraci miliony falešných signálů, které následně končí na Stop-Lossu? A to jen proto, že se velkým obchodníkům nechce nic dělat a těch pár malých stačí pouze na ono převalování ceny?

Na začátku své obchodnické „kariéry“ přemýšlíme nad několika věcmi. Jednou z nich je například to, že se jedná o poměrně jednoduchý způsob vydělávání peněz. Pominu-li, že je to vlastně pravda, další věcí, o které přemýšlíme, je to, jak to vydělávání asi bude vypadat.

Všichni, kdo se obchodováním zabýváme, víme, jak nebezpečný může být takzvaný. „Gap“. Rád bych se s vámi podělil o vlastní, konkrétní zkušenost, která sice nebyla milá, zato však poučná.

Upřímně, uvažoval jsem o jiném názvu tohoto příspěvku, ale ten by byl asi příliš dlouhý. No posuďte sami. „Obchod, ve kterém jsem nebyl a jak jsem díky tomu přišel o peníze, které jsem vlastně nikdy neměl“. Tak a teď je myslím jasno a všichni začínající obchodníci vědí, o čem článek bude, no a ti zkušení mohou s pousmáním zavzpomínat, jak zbytečně vážně prožívali události v začátcích své obchodnické kariéry.

Velice často se mi stává, když hovořím s obchodníky a je jedno jestli s nováčky, nebo těmi zkušenějšími, že buďto vůbec nevědí co Trailing Stop (TS) je anebo ho znají jen z doslechu a tak ho nevyužívají. Přitom se jedná o velice dobrou pomůcku při obchodování.

Všichni, kdo jsme se pustili do velkého boje nejen s finančními trhy, ale především se sebou samými, směřujeme k jedinému cíli a tím je úspěch vyjádřený nějakou pěknou, mnoho nul obsahující částkou. Chceme být úspěšní a i když si připouštíme, že cesta k tomuto úspěchu může být poměrně dlouhá a nesnadná, chceme ke svému cíli dojít co nejdříve.

Minulý týden začal na měnovém páru EUR/USD velice klidně. Možná více, než by se nám mohlo líbit. Podle oscilátoru ATR, nastaveného na týdenní hodnotu, to až do čtvrtku vypadalo, že to bude nejméně volatilní týden za posledních několik let. Po větších pohybech na konci předcházejícího týdne, které zapříčinily zprávy a výsledky především z USA se trh rozmýšlel, jak s cenou naložit dál. Nenahrála mu ani skutečnost, že první polovina týdne byla bez jakýchkoliv zásadnějších dat a zpráv a současně se globálně neodehrálo nic tak významného, co by mohlo cenu ovlivnit.

Je to věc, o které přemýšlím už hodně dlouho. Co je to „to“, co umožňuje finančnímu světu, aby fungoval a nezhroutil se? Co je to „to“ díky čemu máme alespoň základní jistotu, že když půjdeme na nákup dnes nebo za týden, tak chléb bude stát přibližně stejně?

Nedávno jsem četl několik článků, ve kterých se psalo na téma snadnosti či nesnadnosti obchodování - vydělávání na FOREXu. Několik dnů jsem nad tím přemýšlel a rozhodl jsem se přispět svým názorem.

Téma dnešního příspěvku bylo dáno okamžikem, kdy se americký prezident Donald Trump rozhodl vyřešit otázku migrace, přicházející z Mexika, za pomoci cel. Název by také mohl znít – Trump vs. Mexiko 3:0 - kontumačně.

Když se rozhodneme, že budeme obchodovat na FOREXu, sedneme k počítači, otevřeme nějakou platformu a zjistíme, že na nás blikají stovky nejrůznějších symbolů – instrumentů. Chvilku v nich „listujeme“ a potom vybereme ten, který je našemu srdci v tu chvíli nejbližší. Vlastně, mnohdy to bývá nějaký exotický název a otevřeme ho jen proto, že nás ohromil tím, pro nás nesrozumitelným označením. Otevřeme ho a díváme se, co se to tam vlastně děje. Chvilku pozorujeme a říkáme si, teď to udělalo dlouhou svíčku LONG, takže všichni jdou tímto směrem. Jdu také, protože oni přeci vědí, co dělají. Koupíme, čekáme a zanedlouho zjistíme, že jsme se mýlili (tedy my ne, to oni) a už jsme ve ztrátě. Přepadne nás strach o peníze, panika a otevřenou pozici zavíráme. Už jsme v mínusu. Ztráta stejná jako na sázence, kde jsme tipovali výhru našich proti Kanadě v hokeji, ale tady to šlo mnohem, mnohem rychleji. Řekneme si, na adresu onoho instrumentu, upravenými slovy klasika „asi nějaký špatný oddíl“ a tak zavřeme graf, nám stále neznámého symbolu a už jsme opět v rejstříku, kde hledáme něco ziskovějšího. Tady už sázíme trochu na jistotu, a protože o zlatě nebo EUR/USD nám někdo kdysi povídal, že by to mohlo být dobré, tak jdeme na jeden z nich. Prostě profíci.

Jednou z věcí, kterou mnozí z nás v začátku svého obchodování podceňují je tzv. expirace příkazu. Používá se u čekajících STOP a LIMIT pokynů. Smyslem této funkcionality je, aby čekající příkaz byl k dispozici pouze v době, která je pro nás vhodná a pokud ji překročí, automaticky je čekající příkaz smazán. Tedy v případě, pokud už před tím nebyl aktivován. Důvody, pro které expiraci v začátku příliš neřešíme, jsou myslím dva. Za prvé si myslíme, že pro nás není až tak důležitá a za druhé, zjišťování správného nastavení a jeho efektivity pro naše obchodování by znamenalo mnoho backtestů navíc a tím pádem i ztráty poměrně hodně času. Upřímně, všichni raději testujeme Take-Profit a Stop-Loss. Tam totiž vidíme náš zisk. Jen pro doplnění, obchoduji breakouty.

Všem se nám to někdy stalo. Máme dobrou strategii, která má jasné opodstatnění a pravidla. Máme vyladěné parametry a máme za sebou stovky backtestů, abychom se ujistili, že jdeme správným směrem. Plni optimismu začneme obchodovat, jenže úplnou náhodou v době, kdy se něco stalo a náš zisk se „motá“ okolo nuly. Co s tím?

V tomto týdnu jsem na jednom ze serverů četl zajímavý článek a musím se přiznat, že už jeho název byl pro mě pohlazením po duši a připomenutím toho, že dělám správnou věc. Stejně jako vy ostatní, ani já nespoléhám na to, že se o mě někdy v budoucnu postará stát anebo nějaká instituce a tak se prokousávám úskalími samostatnosti s cílem nebýt na nikom závislý. A pokud od někoho přeci jen něco přijde, tak to bude milý bonus. Mimochodem, název článku byl „Spočítáno, potvrzeno. Vaše peníze na penzi ve fondech požírá inflace“.

Nevím, jestli to má něco společného se smrtí Nikiho Laudy a tím, že teď několikrát opakovali film o jeho soupeření s Jamesem Huntem. Pravděpodobněji je to ale proto, že docela často pročítám diskuze na téma obchodování a investování. Proto jsem se odhodlal k tomuto příspěvku.

V několika předchozích příspěvcích jsem se věnoval jednotlivým částem, ze kterých je poskládána moje obchodní strategie vycházející z průrazů časových pásem. Dnes bych na to rád navázal a věnoval se zadávání obchodních příkazů.

Nedávno jsem psal příspěvek o podobnosti, kterou vidím mezi F1 a tradingem. Dnes bych to rád uchopil trochu motivačním způsobem a podíval se z velkého nadhledu na to, jak těžké je uspět jako fotbalista a jak „snadné“ je uspět jako trader. Já si totiž docela často říkám, že my se až příliš koncentrujeme na naši věc, tedy na grafy, zprávy a podobné atributy. Žijeme v bublině unikátnosti, které, podle nás, nikdo nerozumí, respektive my ji rozumíme nejlépe, ale současně se také často sami sebe ptáme, jak těžké je vlastně v tradingu uspět. A nechci slyšet odpor! Každý si tu otázku někdy položil a mnozí z nás opakovaně.

Tak jsem si říkal, že bych se mohl podívat na to, co nového by bylo možné obchodovat pomocí strategie průrazů časových pásem. To dělám docela často, nápadů jsou totiž tisíce. Protože se držím EUR/USD a líbí se mi London Break, tak jsem zkusil mrknout na to, jak by to momentálně vycházelo na tomto páru. Upřímně, berte to spíš jako začátek nápadu, ostatně podobně si zkouším každý takový nový nápad a na základě takového krátkého testu se pak rozhodnu, jestli má myšlenku vůbec smysl rozvíjet.

Jak jsem už psal, moje strategie průrazu časového pásma se skládá z několika částí, které díky jejich harmonii dokáží lépe těžit z celkové strategie a alespoň pro mě udělat obchodování snesitelnějším ve smyslu psychické zátěže.

Jsem průměrným fanouškem závodů Formule 1 (Ferrari je prostě jednička). Současně jsem ale velkým „fanouškem“ tradingu. Pokaždé, když se dívám na jakýkoliv závod F1, mám neutuchající pocit, že tyto dvě „soutěže“ mají mnoho společného. A tak bych se rád věnoval jedné z těchto podobností.

V minulém článku jsem stručně popsal svůj obchodní přístup, který vychází z průrazů časových pásem a dnes bych rád rozebral jednu z jeho důležitých součástí. Break/Even (B/E).

V dnešním článku bych vám rád ukázal způsob svého obchodování. Ukázka bude z obchodů v minulém týdnu na EUR/USD. Kdo občas čte moje články, tak ví, že se věnuji průrazům časových pásem a jsem jejich velkým propagátorem. Stejně tak jsem velkým příznivcem robotizovaného přístupu.

Povím vám příběh, který jsem osobně prožil s jedním svým kamarádem, který se také (rekreačně) zabývá tradingem. Budeme mu říkat třeba Jarda.

Určitě jste si při výběru typu účtu u některého z brokerů kladli otázku, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl. Já se to pokusím popsat z pohledu vlastních poznatků a praxe. Jen pro upřesnění, vím, že každý broker pojmenovává účty jinak. Ale za Standardní účet považuji všechny účty, u kterých je náklad na obchod pouze ve formě spreadu (většinou STP účet). Naopak za účet PRO považuji účty, u kterých je náklad hrazen nízkým spreadem a zbytek následným poplatkem (většinou ECN účet).

Možná už si toho někdo z čtenářů všiml, možná ne, ale jsem fanouškem AOS, tedy automatizovaných obchodních systémů.

Když jsem s tradingem začínal, byl jsem si jistý, že obchodovat se naučím za pár týdnů a za rok už ze mě bude milionář.

Nepochybuji o tom, že odpověď každého tradera na tuto otázku bude s nějakým dovětkem, a že každý názor bude trochu odlišný. Povím vám ale, jak se na tuto věc dívám já.

Jednou z klasických intradenních obchodních strategií obchodovaných na FOREXu je tzv. London Breakout. Jedná se o jednoduchou obchodní strategii, založenou na principu průrazu časového pásma. Pro ty, kdo neznají tuto strategii, popíši krátce její obsah.

V dnešním příspěvku bych se rád zaměřil na naše obchodování z hlediska vstupu emocí do procesu zadávání příkazů. Všichni víme, že naše obchodní systémy jsou vypilované do nejmenších detailů. Přesně víme jak spočítat velikost pozice, v jaké situaci vstoupit do trhu, kdy posunout SL na BE, s jakým ziskem, respektive RRR odejít, atp. Všichni ale také víme, jak silné emoce, nabité pochybami, nejistotou a mnohdy i panikou, prožíváme, když na připravený příkaz máme skutečně kliknout. Zodpovědnost ke svému účtu je obrovská a někdy je to opravdové peklo. Přiznejme si, že kdyby nám doktor v té chvíli měřil tlak, tak nás velmi často pošle okamžitě na JIP-ku. Pokud nejsme bezhlaví a nezodpovědní „střelci“, je to pro každého z nás mnohdy nepříjemný zážitek.

Všichni známe pocit marnosti v rozhovoru s člověkem, který o tradingu neví téměř nic, zato však ví zcela neochvějně to, že se jedná o pouhý hazard. Téma rulety je nabíledni a takový hovor k němu vždy naprosto neomylně dospěje. Je potom pro nás složité argumentovat někomu, kdo nejenže neví nic o tradingu, ale ani o té zmiňované ruletě. Upřímně si řekněme, kdo vůbec ví, že například americká ruleta nemá jen jednu nulu, ale nuly dvě.