Všichni známe obrázky z různých odborných časopisů, z filmů, z reklamních sdělení a na všech obvykle vidíme tradery, kteří jsou obklopení mnoha monitory, na kterých sledují online desítky událostí. Člověk by z toho skoro nabyl dojmu, že pokud není vlastníkem nějakého výpočetního centra, nemá v tradingu šanci uspět. A co víc, ani se bez takové technické výbavy nemá smysl o cokoliv pokoušet. Ale je to skutečně tak? Opravdu obchodník potřebuje superpočítač a k němu desítky monitorů, které se téměř ani nevejdou na běžný pracovní stůl?
Nepotřebuje. Když jsem začínal, měl jsem jakýsi, zhruba osm let starý noťas. Nebyla to žádná sláva, ale běžel a to bylo důležité. Musel být neustále v zásuvce, protože baterie byla po smrti, ale co už, nic lepšího jsem po ruce neměl a tak jsem dělal, co šlo. A víte co? Stačilo to. Projel jsem na tom asi stejně velký počet účtů, jako bych projel na jakémkoliv jiném počítači. Nicméně to podstatné jsem se naučil. Nauči jsem se základy a vymyslel jsem si strategii, se kterou funguji doposud. Jenomže potom, jednoho dne, se mi nerozsvítil monitor. Nevěděl jsem, jestli umřel celý notebook nebo je problém jen v displeji. A tak jsem vytáhnul asi deset roků starý monitor a pokusil se ho připojit k onomu nešťastníkovi. A ejhle, obraz byl na světě. Tak se zrodila moje speciální technická sestava, ve které jsem starý noťas promítal přes starý monitor. Totálně nepraktická věc, ale nedalo se nic dělat, šel jsem ve svém učení dál.
Trvalo to a fungovalo asi rok, než se stalo, že skutečně notebook umřel se vším všudy. To už vyžadovalo řešení. A tak jsem vytáhnul další starý noťas, tentokrát po dětech. Ten tedy nebyl tak starý, bylo mu asi pět roků. Čím byl však nenapodobitelný, bylo to, že když jsem s ním chtěl pracovat, musel jsem ho zapnout přibližně 20 minut před tím, než měla přijít jakákoliv akce. Upřímně, bylo to peklo, ale vydrželi jsme spolu obchodovat cca další rok. Potom se objevila na displeji změť písmen, čísel, znaků a já nevím čeho ještě. Tak jsem to vyfotil a poslal kamarádovi, který pracuje pro mezinárodní IT firmu jako nějaký specialista. Během pár minut mi přišel vysmátý smajlík s informací, že můj harddisk odešel do křemíkového nebe.
Abych to zkrátil. Dnes mám úplně obyčejný notebook pro tu nejobyčejnější kancelářskou činnost. Za pár tisíc korun. Musím říct, že po těch předchozích, je to pro mě jako přesednout z dřevěného dvouplošníku do Concordu. Přesto je to jeden z nejobyčejnějších modelů. A co je důležité, pro moje obchodování, respektive pro moje výsledky naprosto stačí. Takže nenechte se odradit tím, co vidíte a pracujte s tím, co máte a na co máte. Vždyť ani v tenisu z vás hráče první světové desítky neudělá tenisová raketa za dvacet tisíc.
Michal Uma