Čas od času se v lidské historii objeví nějaký pitomec, který je vnitřně přesvědčený o tom, že jedině on ví, co je pro něj, pro jeho blízké, pro jeho národ a pro celé lidstvo nejlepší. Kolektivní rozhodování je pro něj nesmysl a orientuje se pouze na svoji neomylnost a dokonalost. Jeho vzestup potom začíná tím, že o parlamentu říká, že je to žvanírna, případně hovoří o zbytečnosti některých jeho komor, nebo si po prohraných volbách stoupne před sídlo zákonodárného sboru, svým voličům sdělí, že právě tam ho okradli o vítězství a pošle je zdevastovat jej a končí to tím, že se rozhlédne kolem sebe a pod nějakou pseudo záminkou napadne sousední zemi, o které je přesvědčený, že mu patří.
A přesně takový pitomec je potom tím, kdo nám přinese naši vytouženou volatilitu. Stane se volatilitymakerem, aniž by možná sám věděl, co vlastně dělá. Jenže přesně o tuhle volatilitu vůbec nestojím. Věřím, že se mezi obchodníky najde mnoho pragmatiků, kteří zajásali a aniž by hodnotili pozadí nastalého stavu, s radostí začali vydělávat. Jásají, a ačkoliv si uvědomují, co se ve skutečnosti děje dělají, že se jich to netýká, protože oni s tím přeci nemohou nic dělat. Jenže to je ten velký omyl. I trader by měl vědět co je lidství a měl by vědět, že jsou okamžiky, kdy musí převzít zodpovědnost nejen za svoje obchody, ale také za to, na čí stranu se přidá. Alibismus je zkrátka slabost.
A tak já říkám... Ukrajino, za tvoji odvahu a bojovnost máš můj neskonalý obdiv. A držím ti palce ať zvítězíš a potom tuto volatilitu, o kterou jsem nestál strč tomu, kdo je za ní zodpovědný do p....e!
Michal Uma