Potkal jsem se s jedním člověkem, který má dobrou, dlouhodobě prosperující firmu. Seděli jsme a on mi povídal o tom, jak mají nepravidelný tok zásob, protože jejich výrobky podléhají, jak je to obvyklé, sezónnosti. Aby potom mohli bez potíží vykrývat výkyvy v cash flow, mají u své banky sjednaný revolvingový úvěr a kontokorent. Kdo někdy řešil toky firemních peněz tak ví, že toto jsou dobré nástroje provozního financování, které má člověk připravené kdykoliv k čerpání, avšak když je nepotřebuje, může je držet na nule.
Naše debata se potom odehrávala v následujícím duchu. Shodli jsme se na tom, že předvídat se nedá prakticky nic. Stačí jeden výstřel na Ukrajině nebo zvednutí sazeb Fedem o 0,25% a všechny prognózy jdou, jak se říká, do háje. Nicméně vycházeli jsme z toho, že průměrný kurz koruny vůči euru odhaduje ČNB na 24,10 EUR/CZK pro tento rok a 23,90 EUR/CZK pro rok 2023. Potom jsme uvažovali o tom, že úroky na revolvingu nebo kontokorentu mohou být v průběhu roku klidně 6 – 7 % p.a. Když to člověk vezme hodně laicky a spočítá, že pokud by ona firma čerpala revolving například 1 milion Kč na jeden měsíc, při úroku 6 % p.a., znamenalo by to, že za ten měsíc by zaplacený úrok byl cca 5 tisíc Kč. A to už je docela dost. Došli jsme tak k závěru, že s aktuálním výhledem je daleko rozumnější, než držet cizí měny na účtech, tyto proměnit na CZK a "zalepit" tím to provozní financování. A to i přesto, že tržby v zahraničních měnách jsou z části zpětně použity na nákup materiálu. Pokud by však měly ležet měsíc nebo několik měsíců a jen čekat, bude výhodnější pokrývat tím ten revolving a kontokorent.
Je zajímavé, k jakým debatám se člověk někdy dostane. V každém případě, náš shodný postoj bude výhodný pouze v té chvíli, když nedojde k výraznému oslabení koruny.
Michal Uma