Michala Moravcová

Německo a Španělsko byli v posledních letech hnací silou růstu ekonomiky eurozóny. Nicméně situace se v příštím roce změní. Kormidlo velmi pravděpodobně převezme Francie a Itálie, které budou řídit "Euroboom".

Prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi famózně vyřešil složitou otázku. Jak odstavit ekonomiku eurozóny od programu kvantitativního uvolňování (QE) bez toho, aby utáhnul měnové podmínky v eurozóně a způsobil posílení eura. Po listopadovém zasedání bankovní rady oznámil, že od příštího roku budou sníženy nákupy aktiv na polovinu. ECB bude tedy do konce letošního roku nakupovat státní a komerční bondy v měsíčním objemu 60 miliard eur a od příštího roku se sníží objem nákupů na 30 miliard eur měsíčně, přičemž Mario Draghi na tiskové konferenci uvedl, že program bude trvat minimálně do září 2018. Jak již bylo avizováno několikrát, úrokové sazby zůstanou nezměněny po dobu trvání programu QE. Reakce trhu ukazuje, že Draghi zvládl listopadové vystoupení na jedničku. Naznačil konec programu QE bez toho, aby euro posílilo. Naopak euro od posledního zasedáni centrální banky oslabuje.

Americký prezident Donald Trump po několika týdenních spekulacích zveřejnil jméno kandidáta na post šéfa americké centrální banky (Fed). Jerome H. Powell pravděpodobně nahradí ve funkci Janet Yellenovou, která končí v čele Fedu v únoru příštího roku. Powell není v americké centrální bance žádným nováčkem. Výběrem tohoto kandidáta vsadil Donald Trump na jistotu. Powell je členem bankovní rady Fedu od roku 2012. V průběhu svého 6letého působení kontinuálně podporoval kroky své předchůdkyně Janet Yellenové, v oblasti měnové politiky a finanční regulace. Proto se očekává, že bude v jejich šlépějích pokračovat.

Někteří nejvlivnější lidé planety mohou být v nejbližších 2 letech bez práce. Nejde o fenomén robotizace, ale o to, že jim končí funkční období. Jako první přijde na řadu šéfka americké centrální banky (Fed) Janet Yellenová, jejíž volební období končí v únoru příštího roku. Donald Trump, který o jejím osudu rozhoduje, zatím nenabídl žádné vodítko, které by nám napovědělo, zda počítá s Janet Yellenovou ve funkci i další 4 roky, nebo plánuje do křesla dosadit někoho ze svých řad.

Již 24. září se vydají němečtí voliči k volebním urnám. Budou se rozhodovat, zda zvolí do čela státu po čtvrté v řadě stávající kancléřku Angelu Merkelovou a umožní jí jít ve stopách svých předchůdců Helmuta Kohla a Konráda Adenauera, z nichž každý sloužil jako kancléř pět volebních období. Alternativu ztělesňuje opoziční kandidát Martin Schulz, vůdce Sociálnědemokratické strany a bývalý prezident Evropského parlamentu.

Poslední průzkum veřejného mínění ukázal na rostoucí podporu Národní straně (National) Nového Zélandu. Graf níže naznačuje, že vládnoucí strana získá v nastávajících parlamentních volbách největší počet hlasů. Nejnovější výsledky průzkumu přicházejí poté, co předchozí anketa demonstrovala rostoucí přízeň voličů opoziční Labouristické strany (Labour). Ta by se v případě vítězství vrátila k moci po téměř 10 letech v opozici.

Evropská centrální banka (ECB) a britská centrální banka (BoE) čelí osudu, který nelichotí ani jedné z nich. Jejich měny se přibližují paritě, od níž je dělí jen pár centů. Předchozí týden se obchodoval měnový pár EUR/GBP na úrovni 93 centů za 1 libru, což je s výjimkou loňského října nejvyšší úroveň za posledních 8 let. Jenom za poslední 3 měsíce posílila cena eura proti sterlingu o 10 procent. Nejblíž se přiblížilo euro k paritě se sterlingem na konci roku 2008, kdy se obchodoval měnový pár EUR/GBP na úrovni 98 centů.

Euro se poprvé za 2 a půl roku dostalo nad úroveň 1,20 proti americkému dolaru a užívá si nečinnosti Evropské centrální banky, která zatím slovně neintervenovala proti silné měně. Nákup jednotné evropské měny podporuje i vyšší volatilita na finančních trzích, s tím jak roste geopolitické napětí kolem Severní Korey a investoři hledají bezpečné přístavy.

Trio centrálních bank, japonská centrální banka (BoJ), Evropská centrální banka (ECB) a americká centrální banka (Fed) dosud tahalo za jeden konec. Všechny tři banky využívaly nestandartních měnových nástrojů (program kvantitativního uvolňování (QE)) k povzbuzení růstu cenové hladiny a dosažení 2procentního inflačního cíle. V absolutních číslech se bilance bank vzájemně příliš nelišily. Dokonce v dubnu letošního roku dosáhly přibližně stejné hodnoty kolem 4,5 bilionu dolarů. Poté se však křivky postupně rozcházejí. Zejména díky pokračujícímu programu QE v Japonsku a eurozóně, zatímco Spojené státy od roku 2015 už svou bilanci nenavyšují.