Naklání se Spojené státy přes okraj fiskálního útesu?

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Pokud se americký Kongres a prezident Obama do konce roku neshodnou, budou čelit Spojené státy 1. ledna příštího roku pádu z “fiskálního útesu?. Ten vzniká kombinací ukončení programu daňových škrtů, nižších podpor v nezaměstnanosti, vyššího zdanění příjmů a mandatorního snižování výdajů, které automaticky vstoupí v platnost. Problém nastal v minulém roce, když se Kongresu nepodařilo najít dlouhodobou shodu nebo konečnou podobu amerického státního rozpočtu.

Šéfovi Fedu Benovi Bernankemu se dařilo odkládat potřebné finanční reformy ze všech nejlépe a namísto toho neomezeně tiskl další peníze. Prosazoval také nulové úrokové sazby pro banky a nepřímo také vlády, které tak mohly reformy donekonečna odsouvat. Všichni víme, jak většina světových politiků nesnáší, když má konat a ne jen slibovat. Fiskální útes není pouhým výmyslem, což se ne každému politikovi hodí.

Spojené státy mají levné financování

Státní dluhopisy vydělávají při normálním obchodním cyklu svému majiteli díky inflaci a rizikové prémii. Z toho by se dalo usuzovat, že výnos amerických dluhopisů má zahrnovat 2,1procentní inflaci a rizikovou prémii mezi 0,5 a 1,0 procenty, což je dohromady 2,6 až 3,1 procenta. Namísto toho se americká vláda financuje pouhými 1,6 procenty! USA si mohly “dovolit? odložit potřebné kroky, protože ekonomika roste také díky nízkým nákladům na financování státu – ekonomický růst dosahuje 2,0 procenta, zatímco financování stojí 1,6 procenta, což udržuje deficit rozpočtu ve stabilní výši. Tady ale dobré zprávy končí.

Špatnou zprávou je, že Fed začal kvůli fiskálnímu útesu panikařit. Proč by jinak všechno vsadil na tištění dalších a dalších levných peněz, když se akciové trhy dostaly na maxima z roku 2007 a realitní trh vypadá v pořádku?

Fed se totiž bojí toho, že Kongres nedospěje ke kompromisu ani do konce tohoto roku, kdy mu vyprší nejzazší termín.

Komu kompromis prospěje?

Když se sejdou dva rozdílné tábory, neexistuje podle teorie her motivace ke kompromisu:

Velká stará strana (GOP, Grand Old Party) neboli republikáni by si přáli více škrtů na výdajové stránce a nižší daně, zatímco demokrati volají po vyšším zdanění. Ironií je, že obě strany alespoň na část svých požadavků dosáhnou, i když pro to do konce roku nehnou ani prstem. Ovšem za jakou cenu.

Nepříjemnou stránkou fiskálního útesu je negativní vliv na růst HDP v roce 2013, a to o 3,5 až 4,0 procenta. Americká ekonomika roste 2,0 až 2,5procentním tempem, takže pokud nedojde ke kompromisu, ocitnou se v příštím roce Spojené státy v recesi. Trh samozřejmě očekává ten nejlepší scénář, kdy budou některé z daní zrušeny, sníženy nebo dojde k jejich odsunutí. Takže klasická politika protahování a předstírání. Ale i ti nejoptimističtější političtí pozorovatelé věří v to, že k dohodě nakonec dojde, což nebude pro ekonomický růst zrovna dobrá zpráva.

Proč je to důležité?

Proč je změna amerického HDP o procento nahoru nebo dolů tak důležitá pro nás, co se pohybujeme na trhu?

Je to jednoduché: Odhaduje se, že jednoprocentní růst či pokles HDP zvýší respektive sníží zisky firem z indexu S&P 500 o 5 až 7 dolarů na akcii. To je třeba vynásobit cenou, kterou za tento zisk zaplatíme. Poměr P/E je zhruba na hodnotě 15 a procentní změna HDP by znamenala zvýšení/pokles indexu S&P o 75 až 105 bodů (5 dolarů x 15 = 75 bodů; 7 dolarů x 15 = 105 bodů). Jednoduše řečeno, nejhorší scénář, tedy 5procentní propad ekonomiky, by indexu ubral 525 bodů (nebo 1435 až 910 bodů do konce roku 2013!). Myslím, že teď už jsem si kompletně získal vaši pozornost!

To však mluvíme jen o penězích. Reálná ekonomika by v případě Obamova znovuzvolení propadla o další dvě procenta kvůli vyšším daním, nižším odpočtům daní pro zaměstnance a podobným krokům (úsporná opatření = nižší růst). Navíc by Obama díky svému silnému léku na krizi potřeboval někde sehnat místa pro dalších 800 tisíc lidí.

Historická paralela

Zajímavá je zde také historická paralela, v podobné situaci se totiž ocitl už v roce 1937 americký prezident Franklin Delano Roosevelt. A to po jeho rozsáhlém programu New Deal z třicátých let minulého století, kdy bylo třeba nastolit “prozíravou rozpočtovou politiku?. Roosevelt nakonec zvýšil daně tak, že se trh propadl o 50 procent (viz graf níže).
I třicátá léta byla pro tehdejší politiky něčím “mimořádná?. Zdá se to jenom mně, nebo bylo mimořádných let více než těch normálních, především pak v poslední době? Nezní to moc logicky, a to z následujících důvodů: Dluhové problémy nemůžeme vyřešit tím, že budeme generovat další dluhy. Navíc cesta k prosperitě nevede skze vyšší zdanění každého z nás.

Řešení: Je třeba více se zaměřit na mikroekonomiku

Fiskální útes, evropskou dluhovou krizi i zpomalení čínské ekonomiky lze vyřešit stejným způsobem. Potřebujeme více mikra!

Díky otevřenějším trhům, větší konkurenci, rozsáhlejším reformám, pobídkám a nižším daním by se rekordní úspory soukromého sektoru mohly přesunout z mrtvých státních dluhopisů k rizikovému kapitálu. Tím by se vytvořila nová pracovní místa, podpořily by se inovace i jednotlivé firmy. Mikroekonomiku představují soukromé osoby, které přežijí jakoukoliv krizi díky své prozíravosti a logice, a také miliony podniků, které každodenně dělají vše proto, aby byly ziskové a produktivní. Naproti tomu makroekonomiku tvoří všechny chyby založené na politice protahování a předstírání.

Vše sice spěje k dohodě, ovšem ta je špatná

Závěrem bych chtěl říct, že Spojené státy i tentokrát jen těžko přiznají své rozpočtové problémy, a to navzdory závažnosti celé situace. Politická situace je prostě až příliš komplikovaná. Politici se nakonec dohodnou, a to bude pravděpodobně z dlouhodobého pohledu špatná zpráva. Zároveň to však bude znamenat další průtahy a Američany to bude stát přinejlepším “jen? 1 procento HDP.

A právě proto jsme velmi konzervativní, co se výhledu vývoje akciových trhů a rizik do konce roku 2012 týče. Čtvrtý kvartál je obyčejně tím nejsilnějším obdobím roku a obecně se tvrdí, že trhu se v roce voleb daří lépe než jindy. Ovšem nikdy předtím se před volbami nemusel řešit fiskální útes. Volby jsou skoro hotovou věcí: Obama spíše ztratí, než aby Mitt Romney vyhrál.

Trh jako vždycky opomíjel všechna pozitiva nastupujícího čtvrtletí a zapomínal na to, jak mikroekonomiku nečinnost poškozuje. Možná právě proto nastal čas na to zaplatit za všechny ty roky nicnedělání.

Příspěvek Naklání se Spojené státy přes okraj fiskálního útesu? pochází z Saxo Bank 24/7